Mezera mezi českým a německým obyvatelstvem v Brně se během války ještě více prohloubila, stala se téměř propastí. V Kaunicových kolejích se konaly veřejné popravy a popravovalo se ještě v době, kdy se už o Brno bojovalo. Domnívám se, že právě strach z projevů nemilosrdné německé nadřazenosti byl dominantním faktorem, který poznamenal vývoj situace v Brně bezprostředně po válce.

I naše legislativa vychází z data uzavření mnichovské dohody 30.září 1938 jako počátku doby nesvobody českého národa, kterého od zániku zachránila vojenská porážka německého fašismu v roce 1945. Na základě zákona 181/2007 Sb. byl zřízen Ústav pro studium totalitních režimů, jehož úkolem je připomínat potlačování lidských práv, a datum 30.září1938 bylo převzato z dekretu presidenta Beneše č. 11 (uveden v příloze vyhlášky 30/1945 Sb.).

Mnichovská dohoda vstoupila do dějin také jako symbol ustupování zlu v naivní víře, že ho lze tím zastavit. V tomto smyslu připomněl rok 1938 nedávno i premiér Topolánek, předseda ODS, na tiskové konferenci o americkém radaru.

Je si však ODS opravdu vědoma významu událostí z roku 1938 ? Z pohledu brněnského obyvatele to tak nevypadá. Magistrát v čele s primátorem Richardem Svobodou za ODS, nyní senátorem za ODS, se zcela nenápadně pokusil na mnichovskou dohodu zapomenout, jak se snaží i některé sudetoněmecké kruhy. Na památníku obětem v dramatických obdobích minulého století, který byl vloni umístěn na křižovatce ulic Rooseveltovy a Dvořákovy u budovy krajského a městského soudu, se žádná zmínka o roku 1938 nenachází.

Věnování na památníku zní:

OBĚTEM PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY 1914 - 1918

OBĚTEM NACISTICKÉHO NÁSILÍ 1939 - 1945

OBĚTEM KOMUNISTICKÉ TOTALITY 1948 - 1989

I samotný památník zasluhuje pozornost, autoři se zjevně inspirovali fraktální geometrií, trojúhelníkem Sierpinského. Nejsem si ale jist, zda matematický princip soběpodobnosti vyjadřuje vnitřní smysl památníku. Zdá se mi, že výsledek odpovídá vjemu spíše sakrálnímu, pyramida ze zvětšujících se elementů směřuje vzhůru, což umocňuje kříž. Ten bohužel představuje poněkud tragikomickou okolnost, kříže na všech stranách památníku byly totiž výsledkem mávnutí štětky s barvou nějakým vandalem. Zapomíná se, že k extrémistům patří i různí náboženští fanatici. Kdo by si ovšem pomyslel, že za prostým křížem se může skrývat neuctivost a že se před zhanobeným pomníkem budou konat pietní akty? Teprve po odstranění uschlých věnců byl památník od malůvek očištěn.

Kdo tedy zapomíná na oběti mnichovské dohody?

Nápisy byly zvoleny ve výběrovém řízení vyhlášeném magistrátem s primátorem Richardem Svobodou za ODS, který památník slavnostně odhalil 17.10.2006. Nový magistrát v čele s primátorem Romanem Onderkou za ČSSD ponechal stav nezměněn. Vzhledem k blízkosti soudní budovy zvané Justiční palác procházejí kolem státní úředníci - krajští a městští zástupci, soudci, také policisté a nepochybně zúčastněné strany s advokáty. Na rušné ulici pak množství lidí za svými každodenními starostmi.

Nerozumím zejména, proč na oběti mnichovské dohody zapomněli účastníci pietní akce na uctění obětí komunistického režimu k významnému dni České republiky 27. června 2007. Na stuhách jsem si přečetl Československá obec legionářská, Konfederace politických vězňů Brno , VTNP- PTP. Tito lidé poznali strádání, zdá se však, že se uzavírají do sebe.

Je však možné, že nikomu z městských či státních úředníkům v Brně oběti mnichovské dohody nic nepřipomínají a že podle nich se v roce 1938 nestalo nic zvláštního. Bylo by asi však vhodné, kdyby uvedli nápisy na pomníku alespoň formálně do souladu s oficiálním názorem na historii české státnosti (viz zákon 181/2007 Sb.). Ještě totiž žijí lidé, kterým mnichovská dohoda významně změnila život a nezapomínají na to.