Ministerská předsedkyně Julie Tymošenková obviňuje představitele "RosUkrEnergo" Dmitrje Fyrtaše a dva členy Strany regionů bývalého ředitele Naftogaz Ukrajiny a ministra energetiky ve vládě Viktora Janukovyče Jurije Bojka, poslance Sergeje Levočkyna jako zástupce ukrajinských politiků, ze selhání rozhovorů o dodávkách ruského plynu na Ukrajinu za cenu 235 USD za tisíc krychlových metrů. Nazvala je "kriminálně korupčními prostředníky". Politickou odpovědnost za toto selhání dává za vinu prezidentu Juščenkovi, který zasahuje do jednání.

Украинская правда: Тимошенко обвинила Фирташа, Бойко и Ющенко в срыве газовых переговоров ZDE

Východní Evropa směřuje podle odborníků v regionu k násilnému "jaru nepokojů". Obávají se, že globální hospodářská krize vyvolává nebezpečnou reakci obyvatelstva v ulicích. Země jako Rumunsko, Bulharsko a pobaltské republiky byly těžce zasaženy finanční krizí. Obávají se hluboké politické destabilizace a sociálních nepokojů, stejně jako vzrůstu rasového napětí.

George W. Bush se zapíše do dějin USA jako velký prezident. Velký byl ovšem pouze v nezdaru. Ať už se tento hluboce věřící konzervativec z Texasu dotkl čehokoliv, nic se nepodařilo. Jeho domácí politika byla nešťastná a nakonec se proměnila v katastrofu.

neděle 13.45: Palestinská extremistická organizace Hamas vyhlásila okamžité příměří s Izraelem. Vyplývá to ze zpráv z médií v Sýrii a v Gaze. Organizace Hamas uvedla, že nebude na Izrael střílet, pokud Izrael do týdne odvolá své jednotky z Gazy. Příměří od Hamasu bylo vyhlášeno několik hodin poté, co Izrael vyhlásil jednostranné příměří pro Gazu. Ukončení bojů však nebylo respektováno, neboť do Izraele byla po jeho vyhlášení odpálena další raketa a Izrael provedl další letecký úder na extremisty v Gaze.

Izrael oznámil, že krátce poté, co Hamas vyhlásil příměří, začal stahovat své jednotky z Gazy

Podrobnosti v angličtině BBC

KD│ Navzdory jednostrannému zastavení palby vyhlášenému Izraelem dnes ráno boje v Gaze pokračují. Nedaleko izraelského města Sderot dopadlo šest raket, odpovědí na ně byl letecký útok IAF. Podle ministra státní infrastruktury Benjamina Ben-Eliezera byla buňka Hamásu, která útok provedla, zničena.

18.1.2009, Ynetnews, Sofer, R.: Olmert: If shooting continues, we'll respond ZDE

Situace ve 23:00 hodin

KD│ Izraelský premiér Ehud Olmert podle očekávání v televizním projevu po 22. hodině místního času oznámil jednostranné zastavení palby, které přerušuje operaci Lité olovo v Gaze. Příměří by mělo začít platit po 2. hodině ranní místního času a pokračovat za podmínky, že nebude docházet k útokům z palestinské strany.

sobota 22:30: Izrael zastaví svou dosavadní vojenskou ofenzívu v Gaze, která trvá už tři týdny, uvedl iraelský premiér Ehud Olmert. Řekl, že Izrael dosáhl cíle svých vojenských operací a jednostranné izraelské příměří vejde v platnost od půlnoci světového času (od jedné hodiny v noci českého času). Mluvčí organizace Hamas předtím zdůraznil, že Hamas bude bojovat dál.

Několik minut před Olmertovým projevem byla vypálena na území Izraele z Gazy raketa.

"Cíle Izraele byly dosaženy, a ještě víc," řekl Olmer. Hamas byl prý těžce poškozden vojensky i co do infrastruktury. Avšak úspěch příměří bude záviset na Hamasu. Pokud bude Hamas dál střílet rakety na Izrael, Izrael bude reagovat silou, dodal.

Hamas zdůrazňuje, že se Izrael musí stáhnout z Gazy a okamžitě musí být zrušena blokáda Gazy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

◄ Chet Route - cesta, kterou operativci Hamásu přes egyptské území pronikají do Izraele.

KD│ Izraelský útok na pásmo Gazy zatím nepřinesl žádná překvapení. Na fyzické rovině války Izraelské obranné síly triumfují. Každému mrtvému Izraelci odpovídá sto mrtvých Palestinců. Pro armádu uzpůsobenou k válce druhé generace, v niž se někdejší izraelská armáda generace třetí změnila, je tohle hlavním měřítkem vítězství.

Na morální rovině se však obraz převrací. Hnutí islámského odporu Hamás má vítězství takřka jisté. Jak si všiml izraelský vojenský historik Martin van Creveld, k vyhlášení vítězství postačuje přežití, a Hamás přežije. Toto tvrzení nebude pouhou propagandou: Přežití všeho, co proti němu moderní státní armáda může nasadit, pro Hamás opravdu znamená legitimní vítězství. A Hamás nejen že přežije, ale bude dokonce posílen celosvětovými sympatiemi, které se z části projeví formou nových rekrutů a většího přílivu peněz.

Nejsem znalec výtvarného umění. Kdybych viděl artefakt Davida Černého na výstavě, asi by mě příliš nezaujal, ale ani nepopudil. Nevím ani, zda jde o umění či jen řemeslný projev exhibicionismu. Jako nástroj reprezentace státu v budově Evropské komise v Bruselu mi vadí ne tolik sám o sobě, ale okolnostmi vzniku a použitím k tomuto účelu.

V době, kdy jsou naléhavými prioritami zintenzivňující se hospodářské problémy a obnovení dodávky ruského plynu do středovýchodní Evropy (je-li Bulharsko záchod, je na něm teď pěkně zima), skandál ohledně nějaké umělecké instalace je nevítaným odvedením pozornosti od skutečných problémů, míní americký list Washington Post v krátkém článku, věnovaném instalaci Entropa Davida Černého.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Předmětem Černého útoku jsou slabí: Zaostalé státy Evropy, přistěhovalci a levice, míní Miroslav Kočí.

Všimněme si, že předmětem nevybíravých stereotypů jsou především chudší státy EU: Bulharsko (turecký záchod) a Slovensko (maďarský salám). Naopak bohaté státy jsou obvykle prezentovány neutrálně (Belgická bonboniéra).

Zdařilá aférka kolem Černého plastiky docela utěšeně pokračuje. Entropa provokuje, Entropa vzbuzuje velký zájem médií, Entropa zviditelnila Česko více, než cokoli jiného. Kam se hrabe plynová mise pana premiéra, či pokus ministra Schwarzenberga urovnat neurovnatelné. Zase jednou se ukázalo, jakou moc má umění a výtvarné zvláště. Zase jednou se také ukázalo, jak silné je národovecké cítění jednotlivých členských států a jak provinciální je přístup některých státních reprezentací a médií k této věci.

Co víme o Bulharsku? Dneska v lese kolem Plzně jsme se o tom bavili a nakonec i konzervativní členové naší turistické skupiny, nemající rádi jakékoliv nonkonformní umělce, nejen D.Č., přiznali, že když byli v Bulharsku, já v Rumunsku, tak nám utkvělo jako hlavní negativum jedno - tureckej záchod.

Vono to tu dovolenou, zvláště s dětma, dovede pěkne otrávit..!

Jan Palach byl instalován do českého mučednického pantheonu a vede se mu tam dobře. Byl přiřazen k svatováclavsko-husovské tradici. Nahradil tak Julia Fučíka, který již dávno upadl v nemilost. Mučednictví spadá do sakrální oblasti. Před majestátem posvátné smrti se nám tají dech, ruce podvědomě přibližujeme k sobě. Zrak upíráme někam nahoru, místo abychom se rozhlédli kolem sebe. Umlkáme, místo abychom se začali ptát. Otázkou, kterou se musíme dnes zabývat je, zda by Palach sám s takovým zacházením souhlasil. Chtěl se stát vskutku dalším českým mučedníkem?

Motto:

MICHAL: My to s tebou, Bedřichu, myslíme dobře --

VĚRA: Jsi náš nejlepší přítel -- máme tě moc rádi -- a ani nevíš, jak hrozně bychom ti přáli, aby se ti to všechno už konečně nějak rozmotalo!

BEDŘICH: Co aby se mi rozmotalo?

Václav Havel: Vernisáž

Ondřej Blažek zpochybňuje Britské listy v jejich základním poslání: nabízet čtenáři alternativní pohled k referování českých mainstreamových médií. Odmítá je spojovat s komunistickou propagandou, za což mu budiž vyslovena pochvala. Je však předložený výčet stanovisek, zastávaných zdejšími dopisovateli, dostačující k potvrzení jeho názoru? Absolutně nesouhlasím! Doslova každá událost, každé výročí je v této zemi zneužito k ideologické válce proti komunismu .(Proti mimořádně slabému soupeři, vzhledem k zániku SSSR.) Počínaje OH v Pekingu, konče smrtí Jana Palacha. Podívejme se na některé aktuální komentáře k výročí Palachovy sebevraždy.

Chtěl bych odpovědět na článek pana Josefa Švédy "Palachova plamenná obžaloba: Pokus o destrukci jednoho mučednického kultu."

Neuplynulo ani půl století od tragické smrti Jana Palacha a už se ve společenském spektru objevují tendence a pokusy o jakousi destrukci představ o činu tohoto studenta filosofické fakulty UK. Jsem přesvědčen, že ničeho podobného není vůbec potřeba. Chápe snad česká societa Jan Palacha jako nějakého mučedníka, který by měl snímat viny svědomí národa? Je vůbec vhodné přirovnávat posmrtnou masku tohoto člověka (atd.), vytvořenou sochařem Olbramem Zoubkem, s turínským plátnem (či podobně)? Kde bere pan Švéda takovou jistotu s tvrzením o sakrální funkci Jana Palacha v českém prostředí? Definovat národní identitu skrze mučedníky, jak je navrhováno v citovaném díle Roberta Pynsenta, je dle mého názoru hrubý redukcionismus a nepochopení dějin vůbec, zdůrazňuje Jan Prachař.

Po sametovce zahynulo upálením v Československu a potažmo pak v Česku, mnoho lidí. Z politických důvodů se statistiky nevedou, a když už někdo něco vyčenichá, pak jsou tu lidská práva těch, kteří se sebeupálením lidských práv dovolávali.

Paradox jak sviňa!, konstatuje čtenář Vasil Roman.

Josef Švéda se ve svém článku pokouší o destrukci palachovského mučednického kultu, ale argumentačně mě nepřesvědčil.

Nevěřím na ideály vlajkonošů ani na hřímání z tribun. Vy, velcí mužové a ženy svobodné, hrdé země... Už minimálně od roku 1848 znamenají tato slova budoucí krev na chodníku. Litanie pak končí modifikací slov Vlast si vás volá... Nevěřím na absolutní kategorie motivace Neznámých hrdinů k sebeobětování. V čele klaka, pak ctnostné rodiny, a zástup chryzantém... ...Myslíte, že jsem chtěl zdechnout? Individuální odpor, vedoucí až k hrdinně tragickým koncům není příkladem hodným následování, není oním majákem etiky v temnotě reality, ale zbytečně zmařeným životem. Kašlu vám na fangle...

A kytky na hrob ani pásky smuteční nenosím. Jednak nevěřím v život po životě a jednak tím, co člověka zachovává nesmrtelným, není způsob jeho smrti, ale způsob jeho života.

Je zcela typické, že debata o Janu Palachovi ve skutečnosti vůbec není o Palachovi, ale převážně o ospravedlňování etických a ideologických stanovisek autorů, kteří mají potřebu se k jeho smrti vyjádřit. Tak podle toho, na kterou stranu nebo ke které straně kdo kdy v té době patřil či patří, se dovídáme, že Palach byl buď idiot, mučedník posedlý slavomamem, psychopat, slaboch nebo zcela bezvýznamný otrapa, ne-li nastrčený agent CIA. Kdyby bylo možno dělat závěry z tak slabého statistického vzorku, jeden by mohl snadno dojít k závěru, že někteří Češi mají neobyčejné problémy se vyrovnat s aktem jakéhokoliv osobního protestu, zejména pokud přesáhne kategorii happeningu či prázdného mlácení hubou a je za něj zaplaceno, jako v tomto v tomto případě, vlastním životem.

V Praze dne 16.1.2009.

Dnes je to právě 40 let, co se Jan Palach upálil na protest proti okupaci Československa a proti totalitním praktikám tehdejší moci. Právě před 20 lety, v roce 1989 začal tak zvaný Palachův týden - vlna nepokojů, kterými nejdříve studenti a pak i ostatní občané vyjádřili svůj odpor k totalitní moci. Tento proces vyvrcholil 17. listopadu 1989 - potlačení pokojné studentské demonstrace bylo poslední kapkou do ohně - Sametová revoluce začala.

Američtí právníci, kteří bojují proti mučení v táboře v zálivu Guantánamo a proti dalším případům porušování lidských práv se připravují na to, že George Bush na poslední chvíli vydá dekrety, jimiž omilostní ty osoby v jeho vládě, kteří nesou za toto mučení odpovědnost.

Varování právníků přichází poté, co vysoká členka Bushovy vlády, Susan Crawfordová, poprvé přiznala, že se provádělo mučení. Dosud Bushova vláda, zejména viceprezident Dick Cheney, popírala, že vyšetřovací techniky v Guantánamu se rovnaly mučení.

Ve čtvrtek se v Británii dostalo široké medializace projevu britského ministra zahraničí Davida Milibanda, v němž odmítl výraz George Bushe "válka proti terorismu".

V projevu, který britský ministr zahraničí David Miliband pronesl v Bombaji, pouhých pět dnů před tím, než americký prezident Bush opustí úřad, argumentoval, že výraz "válka proti terorismu" napáchal víc škody než užitku. Zdůraznil, že al Kajda se snaží sjednotit proti Západu organizace, které mají navzájem jen máloco společného, a dodal, že Západ nesmí upadnout do pasti představy, že všichni teroristé bojují za tutéž kauzu.

Ve čtvrtek poskytl z Indie David Miliband britskému rozhlasu na toto téma tento rozhovor:

Moderátor: Jaké škody napáchalo užívání výrazu "válka proti terorismu"?

Dr. Robert McGhee, člen amerických Republikánů v zahraničí a profesor Michael Clark z britského výzkumného vojenského ústavu Royal United Services Institute hovořili ve čtvrtek podvečer v britském rozhlase o tom, proč britský ministr zahraničí nyní otevřeně odmítl pojem "válka proti terorismu".

Clark: Ten termín byl užitečný v rámci americké politiky. Zmobilizoval bezprostředně po 11. září americké veřejné mínění na podporu prezidenta Bushe. Ale vždycky to byla jen politická rétorika. Mimo Spojené státy, všude jinde po světě, to situaci pěkně zamotalo. Vytvořilo to situaci, kdy se lék stal horším než nemoc. Američané udělali celou řadu chyb, protože byli přesvědčeni, že jsou ve válce. Zatímco Evropané jsou přesvědčeni, že máme problém, který musíme řešit. To je ten zásadní rozdíl.

Britský ministr zahraničí David Miliband argumentuje, že používání hesla "válka proti terorismu" od 11. září 2001 jako západního mobilizačního sloganu byla chyba, která zřejmě způsobila "více škody než užitku".

Pět dní před odchodem George Bushe z funkce amerického prezidenta ostře kritizuje v článku, otištěném v deníku Guardian, David Miliband celou zahraničněpolitickou filozofii Bushovy vlády. Argumentuje, že válka proti terorismu byla špatně pojatá a že Západ se nemůže "zabíjením" osvobodit od hrozeb, jimž čelí.

KD│ Nárok na historický význam, který jejich ideje patrně nebudou mít, je obvyklou přetvářkou vědátorů a profesionálních myslitelů. Sem tam se samozřejmě stane, že některý myslitel má na dějiny velký vliv; třeba Karl Marx měl zálibu v roli zvěstovatele komunistické budoucnosti, kterou si pro sebe napsal, ačkoliv pochybuji, že by přivítal směr, jakým se pak jeho myšlenka vydala -- z barikád a průvodů konce devatenáctého století, přes krveprolévání při debaklech revolučních diktatur století dvacátého, až k pomalému úpadku do byrokratického ustrnutí a kolapsu, který nakonec komunistický sen pozřel.

Letadlo společnosti US Airways havarovalo a přistálo v Hudson River v New Yorku. Střetlo se s ptákem. Přežilo všech 148 cestujících, dva piloti a tři členové posádky. 78 osob bylo zraněno. Cestující čekali trpělivě na křídlech letadla, až je vyzvednou výletní a přívozní lodě.

Jedním z nejaktuálnějších problémů současného politického života na Ukrajině je vytváření národní myšlenky a státnosti. Pro úplné chápání problematiky provedeme nahlédnutí do dějin a pokusíme se prozkoumat prameny, podmínky a principy vytváření ukrajinské státnosti.

Podle mého názoru by mělo umělecké dílo takového charakteru, jako MĚLA BÝT Entropa, lidi sjednocovat a vzbuzovat hrdost a ne jít cestou vztyčeného prostředníčku. Mrzí mne, že taková díla jako JE Entropa a její autoři jsou prezentováni jako naši reprezentanti, píše čtenář Vladimír Kolář.

Maloměstský ráj je ten náš kraj

V našich městečkách od Českého lesa až pod Brdy míváme na náměstích kašny. Ty na rozdíl od soch nikomu většinou nevadily. Když mocipánům překážely a byly starobyle kamenicky tesané, vrchnosti je zastrčili do parku. V  Rotaunu kašnu z českého zašedlého pískovce jednou rozebrali, pak byla na skládce, pak se někdo na národním výboru vzpamatoval a na tři desetiletí ji postavili před faru. V Kozinově jim zas nedávno bylo líto, že by kašnu neměli. Nechali si po sametu vyrobit před radnici novou, žluťoučkou. Je na ní ale vidět strojní práce a bude trvat generace, než dostane tu správnou patinu. Když jsem ještě četl malá písmenka bez brýlí, našel jsem ve starých slovnících, že kašna je funkční stavba, někdy s dekorativními prvky, ideově neutrální. To píši z hlavy podle Ottova slovníku naučného, pořád v řadě věd nepřekonatelného. Měl bych napsat, že jsou i městečka a obce, kde mají nejen kašny, ale i sochy svatých i památníky za mrtvé ze světových válek.

Židovské strany by byly stále rozpolcené, Arabové by se sjednotili. Libertariáni, bojující za legalizaci marihuany (Ale Jarok - Zelený list), stejně jako Zelení by propadli - stejně jako minule. Liberální či sekulární Židé by volili dominantní bloky na levici (sionistická sociální demokratiská Strana práce - v koalici se sionistickou náboženskou levicí Meimad 472 366 hlasů, levicový Merec-Jachad 118 302 hlasů v roce 2006) nebo na pravici (středopravicový Likud 281 996, pravicová Jisra'el Bejtenu 281 880, liberálně centristická Kadima - 690 901 hlasů v roce 2006 ). Silnou pozici mají sociálně demokratičtí důchodci - strana Gil (185 759 hlasů v roce 2006). Kolonisté a ortodoxní by volili své radikální náboženské strany. Například Moledet - následníka ultrapravicové strany Kahane Chaj!, kterou izraelský Nejvyšší soud pro její otevřený rasismus zakázal. Nebo osadnickou stranu Tekuma či Cherut. Ty ovšem dohromady tvoří koalici "Národní jednota", která se napojila na nábožensky sionistickou stranu Mafdal, (celkem 224 083 hlasů). Arabové by volili namísto svých tradičně mírných stran (islámská koalice Ra'am -Ta'al dostala 94 786 hlasů, Balad (Rodné město) 72 066, nesionistická levice Chadaš 86 092) velmi jednoduše nově vzniknuvší pobočku Hnutí islámského odporu - Hamásu... Pod jakýmkoliv názvem. Samo totiž vzniklo v roce 1987 jako odbočka egyptských Muslimských bratří Al-Madžama Al-Islami. "Hnutí odporu proti válce v Gaze" by se mohlo se ziskem 10-13 % stát druhou nebo třetí nejsilnější frakcí v Knesetu a to by sionistické strany nepřežily...Vítězná Kadima dostala totiž v roce 2006 pouhých 22,02%. Tak roztříštěná je izraelská politika.

Zeptali jsme se mluvčího OSN, Chrise Gunnesse, co se stalo ve čtvrtek dopoledne v ústředí OSN, pokračoval pořad World at One rozhlasu BBC:

Chris Gunness: "Před několika hodinami mi potvrdil John Gain, náš ředitel pro Gazu, že byl náš objekt zasažen tím, o čem je přesvědčen, že to byly tři střely z bílého fosforu. Hlavní skladiště hoří, naše dílna v objektu hoří, přibližně 700 osob se tam skrývá před boji, samozřejmě, v zoufalství doufáme, že se nám podaří ty lidi evakuovat, ale dneska není v Gaze bezpečno nikde.

Petice osobností britského kulturního a akademického života proti masakrům v Gaze Několik stovek osobností britského kulturního a akademického života připojilo své podpisy pod petici odsuzující nynější izraelskou agresi proti pásmu Gazy. Petice byla uveřejněna na stránkách deníku Guardian 16. prosince 2009 a podepsali ji mimo jiné Eric Alliez, Etienne Balibar, Alex Callinicos, Simon Critchley, Eric Hobsbawm, Ernesto Laclau, Alberto Toscano, Christopher Norris nebo Slavoj Žižek. Prohlášení petice zní:

Izrael by mali vylúčiť z OSN, kým neukončí útok na palestínske Pásmo Gazy. V Ankare to vyhlásil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. Premiér vyzval svetové spoločenstvo, aby nezatváralo oči pred "ukrutnosťami páchanými izraelskou armádou v Pásme Gazy".

"Ako môžu takú krajinu, ktorá úplne ignoruje rezolúcie Bezpečnostnej rady (BR) OSN, vôbec pustiť cez bránu OSN?" opýtal sa Erdogan.

podrobnosti: Pravda: Izrael by mali dočasne vylúčiť z OSN, žiada Turecko ZDE

... v Evropské unii se prosazuje názor, že pokud dochází ze strany Izraele k tam hrubému porušování lidských práv a principů lidskosti, nelze za těchto okolností pokračovat v jednáních o užší spolupráci mezi EU a Izraelem.

Lubomír Zaorálek vyjádřil hluboké rozhořčení nad násilím páchaným na civilistech při izraelské vojenské operaci v Gaze. Velvyslanci sdělil, že za naprosto nepřijatelnou pokládá argumentaci, podle níž civilní budovy a objekty v Gaze jsou bombardovány, protože z nich bylo vystřeleno nebo že ukrývají vojenský materiál. Stejně nepřijatelný je postup, který je hájen tím, že obyvatelé jsou údajně před vojenským útokem varováni. Podobné jednání je v jednoznačném rozporu se článkem 4 Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války.

Stát Izrael vyhlásil nezávislost o půlnoci 15. května 1948. Organizace spojených národů odhlasovala, aby se v tom, co dosud bylo Palestinou pod britskou vládou, vytvořily dva státy. Město Jeruzalém se mělo stát mezinárodní zónou pod jurisdikcí OSN. Rezoluce OSN měla širokou podporu, zejména podporu Spojených států a Sovětského svazu. Arabské státy všechny hlasovaly proti rezoluci.

Po šedesát let existence státu Izrael spočívalo jeho přežití a expanze na celkové strategii, která měla tři prvky: macho militarismus, geopolitické aliance a public relations.

Ženeva/Jerusalem (MVČK) -- Při zesilujících bojích v Gaze byla dnes ostřelováno řada zdravotnických a humanitárních zařízení. Nemocnice Al-Quds 2 provozovaná Palestinským Červeným půlměsícem byla zasažena, výbuch a plameny přivedly do nebezpečí životy stovky pacientů a zdravotnického personálu.

"To, že jsou nebezpečí vystaveni i ranění, kteří jsou ošetřováni v nemocnici, je zcela nepřijatelné," řekl Jakob Kellenberger, prezident Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK), který právě dokončuje třídenní návštěvu oblasti, kde navštívil i nemocnici Shifa v Gaze. Zdůraznil, že všechny strany konfliktu musí jednat v souladu s mezinárodním humanitárním právem.

Úřad OSN pro uprchlíky v Gaze a nemocnice v Gaze ve čtvrtek hořely poté, co na ně střílelo izraelské dělostřelectvo. Několik osob bylo zraněno, uvedl mluvčí OSN a svědkové.

Budova humanitárního úřadu OSN UNRWA byla zasažena tím, co vypadalo jako tři granáty z bílého fosforu. Tři osoby byly zraněny, uvedl mluvčí OSN Chris Gunness. V budově vznikl požár a je ohroženo velké množství zásob, včetně cisternových vozů s benzínem.

Jak hoří budova OSN v Gaze BBC VIDEO

Budovu používaly stovky lidí jako útočiště před izraelskou ofenzívou, která trvá už 20 dní.

Izrael popírá, že by užíval bílého fosforu, avšak britský deník Times uvádí, že na základě vyšetřování jeho reportérů bylo zjištěno, že zranění způsobená bílým fosforem utrpěly desítky Palestinců. Bílý fosfor způsobuje děsivé popáleniny.

Deník Times připomíná, že Ženevská konvence z r. 1980 zakazuje užívání bílého fosforu jako zbraně v civilních oblastech, avšak je možno ho použít jako kouřové clony. Izraelská armáda ve čtvrtek uvedla, že všechny zbraně, používané v Gaze, jsou "v rámci mezinárodního práva".

Podle rozhlasu BBC uvedl mluvčí izraelské vlády, že není jasné, zda ústředí OSN v Gaze ostřelovala izraelská armáda, nebo Hamas, protože "Hamas takové věci dělá často".

Jiný mluvčí OSN v Gaze sdělil tiskové kanceláři AFP, že OSN přerušilo po tomto útoku své humanitární operace v Gaze.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon, který je dnes v Izraeli na mírové misi, vyjádřil svůj "silný protest a rozhořčení" nad útokem na budovu OSN a požadoval vyšetřování. Izraelský ministr obrany Ehud Barak mu sdělil, že útok na budovu OSN byl "vážnou chybou". Podle BBC tento výrok později izraelské ministerstvo obrany zpochybnilo.

Tisková kancelář AFP cituje svědky, že jedno křídlo nemocnice Al-Quds v jihozápadní Gaze, kde se ukrývaly další stovky uprchlíklů, bylo ostřelováno izraelskými tanky a že hoří. Není jasné, zda došlo k ztrátám na životech.

Tisková kancelář Reuters uvádí, že raketa nebo dělostřelecký granát zasáhly věžák v Gaze, kde mají tiskové kanceláře a další sdělovací prostředky své úřadovny. Zasaženo bylo třinácté patro věžáku Al-Shurouq, kde má úřadovny Abu Dhabi Television. Jeden z jejích novinářů byl zraněn.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Alex Koenigsmark v článku "O neštěstí a neporozumění" s nelíčenou grácií reflektuje současnou tragédii v Gaze, dokonce s malým přesahem. Rád bych reagoval na některé, dle mého soudu, omyly nebo zjednodušení, jichž se ve svém textu dopouští. Pan Koenigsmark třeba tvrdí, že "Světová i naše média se na tenhle konflikt pečlivě připravovala, zřejmě asi stejně jako politici. Tj. nezaregistrovala, přehlédla, podcenila (anebo to bylo záměrně, jeden neví). Měsíce se neobjevovaly žádné zprávy o ostřelování Izraele raketami, ačkoliv panovalo "příměří".

Práce dobrého novináře musí být nezávislá a nezkorumpovaná. To ale neplatí jen pro politickou žurnalistiku, ačkoliv u ní je to nejdůležitější, protože základem funkční demokracie je kritická kontrola mocných, a to nejen z opozičních stran, ale hlavně od čtvrté velmoci, totiž od tisku a od sdělovacích prostředků.

Nezávislí by ovšem měli být i novináři, specializující se i na jiná témata, aby jejich práce nebyla ovlivňována finančními možnostmi těch, kteří mají zájem jen o nekritické zveřejňování zpráv tak, jak se to hodí jejich zájmům. Že k utlačování svobody tisku je zapotřebí nejen novinářů, kteří se dají zkorumpovat, ale i lidí, kteří jsou ochotni platit, na to existuje krásný příklad, o němž informoval Christian Wüst v Spiegel online

Byl pozdní večer, osmadvacátý listopad 1989 a já jsem trávil svou první z mnoha probdělých nocí v budově ÚV KSČ. Stál jsem na ochozu v prvním patře a naproti mně se rozletěly dveře a z nich na zšeřelý ambit vypadl nejmenovaný, zcela opilý člen ÚV KSČ a Hrdina socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu a řval, že on už založil v obrovském podniku, kde je generálním ředitelem, Občanské fórum a vypráská z něj partaj a komouše vůbec. Díval jsem se na to panoptikum, když tu se vedle mne ozvalo: "Tento dom nie je nič iné, ako koncentrovaná idiócia celej tejto zeme." Omlouvám se, určitě je to špatně slovensky, ale tak nějak to znělo, autora uvádět nebudu. Od té doby si v řadě domů všeho druhu dobře všímám, čeho že jsou koncentrací a často mi to poskytne určité vodítko a především námět k přemýšlení.

Neodpustim si jednu poznámku ku kauze David Černý, píše Juraj Slabeycius.. Kde sú tí komentátori, čo sa rozčulovali, že moslimovia nemajú zmysel pre humor, keď v Dánsku uverejnili karikatury Mohameda? Keď tvrdili,že všetko je dovolené v rámci demokracie a slobody tlače? A teraz sa jeden štát za druhým malicherne uráža.

Ruský premiér Putin poskytl rozhovor Hubertu Seipelovi, analytikovi německé veřejnoprávní televizní stanice ARD. Rozhovor byl posléze přetlumočen do angličtiny a zvreřejněn ruským vládním zpravodajským kanálem Russia Today, píše Petr Nachtmann.

Putin obviňuje z vyvolání krize Ukrajinu a naznačuje, že v pozadí mohou stát Spojené státy, kterým se nezamlouvají dobré vztahy mezi Evropou a Ruskem.

JS - V štvrtkovom "Dobrom ráne" na prvom programe verejnoprávnej ruskej televízie bol hosťom Prof. Dr. Grigorij Kantarovič, CSc., prorektor Vysokej školy ekonomickej v Moskve. Besedoval na tému, v súčasnosti pre mnoho ruských študentov veľmi aktuálnu -- ako zaplatiť školné. Blíži sa totiž dátum splatnosti školného za letný semester. V Rusku asi 4 milióny študentov platia školné, ktoré sa pohybuje od 240 tisíc rubľov ročne na niektorých fakultách najprestížnejšej ruskej univerzity -- Lomonosovovej Moskovskej štátnej univerzite (MSU), až po 10 tisíc rubľov v menších univerzitách ďaleko od centra.

Reakcia na príspevok Antonína Hubeného "Něco tu smrdí, ale plyn to není"

Avšak pokiaľ ide o konkrétnu, pánom Hubeným predostretú argumentáciu, zdá sa mi dosť jasné, že autor odkrýva skôr akúsi zaujatosť svoju vlastnú. Oprávnenú, možno i spravodlivú a snáď zdravú zaujatosť voči českým groteskne proamerickým (protiruským) médiam, píše Miloš Bielčik.

Nie je možné použiť fakt, že ruský plyn cez Ukrajinu neprúdi a cez Bielorusko veselo naďalej tečie, ako dôkaz toho, že celú plynovú krízu zapríčinila Ukrajina, resp. že Rusko na kríze nenesie svoj medvedí podieľ viny! A že netreba hľadať -- veď predsa nie nutne ruka v ruke s cz médiami - vysvetlenie v možných ruských mocenských šarádach, v zbližovaní Ukrajiny s USA, NATOm, prípadne s EU.

Ale zdá sa mi zreteľné, že argumentácia pána Hubeného má pri (úprimne!) všetkej úcte zásadnú trhlinu: Bielorusko a Rusko sa nelíšia iba tým, ako zaobchádzajú v týchto dňoch s plynom pre EU. V očiach pána Hubeného možno, avšak v očiach pánov Putina a Medvedeja sotva. Jednoduchá komparatívna metóda nám vinníka neodhalí.

můžete podepsat ZDE, upozorňuje Jiří Pešek.

Moc děkuji za včerejší zveřejnění (či spíše promo) filmu Johna Pilgera o Palestině. Ačkoliv jde o dílo trochu zjednodušující a povrchní, přinesl otřesný přímý pohled na to, jak se izraelská státní moc na palestinských územích chová, který v Čechách trvale chybí, píše Jan Rovenský.

Myslím, že by bylo pěkné v tomto trendu pokračovat. Rád bych Vám doporučil dokument britského režiséra Jamese Millera, který mapuje kořeny vzájemné palestinsko-izraelské nenávisti sledováním příběhů tří palestinských dětí z pásma Gazy. V druhém díle chtěl režisér stejným způsobem zachytit postoje izraelských školáků, ale v průběhu natáčení prvního dílu ho bohužel zastřelila izraelská armáda. Dokument vyhrál cenu Emmy za rok 2004.

Další podrobnosti ZDE

KD│V okamžiku, kdy vzniká tento text, vstupuje plynová krize v Evropě do svého třináctého dne.

Zatímco toto téma proniklo do západních myslí teprve v posledních letech, Rusko a Ukrajina se svářily o detaily dodávek zemního plynu, jejich objem, ceny a přepravní podmínky od rozpadu Sovětského svazu v roce 1992. Smlouva byla nakonec vždy uzavřena, protože Rusko potřebuje tvrdou měnu získávanou vývozem do Evropy (přes Ukrajinu), a Ukrajina zase k provozu svého hospodářství potřebuje zemní plyn. V posledních letech se ovšem dvě zásadní věci změnily.

Rok 1968 byl v ČSSR značně hektický (jak jsme si zvykli později říkat). Především byl nečekaně předznamenán hned na podzim 1967, když v Praze vyšli do ulic kolejní studenti se svíčkami, aby takto dali najevo, že se dá večer problematicky studovat, když "opět" nečekaně je bez proudu ta část elektrické sítě, na kterou je napojena taky zrovna ta či ona kolej. Mohlo to být na půl hodiny, ale také třeba na dvě hodiny. Soudruzi z ÚV KSČ byli tou nevinnou, ale nanejvýš nečekanou -- protože předem "neplánovanou" a neschválenou -- manifestací (nebo "demonstrací"?) nadmíru překvapeni. V té době byl zrovna šéfem strany a státu nepopulární Antonín Novotný. Co všechno se může stát z původně zcela nevinných "příčin", stěží lze pro mezilidské procesy předvídat. Kupodivu, je-li zjevná nespokojenost s vleklými nedostatky, najednou jako kdyby tu byl "signál" ke změnám...

Fascinuje mne odvaha nazývat uměním cokoliv, co někdo za umění prohlásí. Fascinuje mne odvaha nazývat jakoukoliv vizualizaci uměním. Hromada uhlí je také uměním? Uměním je ji vyrubat ze země z půlkilometrové hloubky. Uměním je ji složit do sklepa a neuhnat si infarkt. Je uměním samotná hromada? Ne. Trojrozměrná karikatura Marcela Duchampa v galerii ovšem odstartovala v moderní estetice proces, který vyloučil složitou uměleckou hru o proporce, kánon, harmonii a jako řídící určil šokující myšlenku. Na odporu postavená estetika umožnila hlupákům a snobům šokovat bulvár. Uměním se ale nikdy nestaly ani tlející mrtvoly rozežrané červy (kdo si vzpomene na autora dnes?), nestaly se jimi ani další záchodky či lejna v galeriích. Duchampova latrína tam je, protože byl první. Černého koncept je pětadvacátá kopie pětadvacáté kopie. Na otázku "co je Evropa" lze také odpovědět různě. Od pedagoga Vysoké školy uměleckoprůmyslové bych čekal víc, než od postpubertálního studenta. Co ale čekat od člověka, který růžovou budoucnost demokracie bez ruských tanků ztvárnil pomalováním tanku na růžovo či posazením svatého Václava na břicho mrtvého koně, visícího hlavou dolů? Bouřliváctví, mystifikace a studentské žertíky patří k mládí. Někdy. Pedagog není žák. Dílo Entropa vyskoškolského učitele Davida Černého je jednak podvodem estetickým, jednak podvodem myšlenkovým. Obojí si zasluhuje odmítnutí, nikoliv adoraci.

"Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění", tvrdí o sobě Černý. I rozmazané lejno na podlaze galerie jde odůvodnit. Uměním ale není.

Zatímco Izrael pokračuje ve svém vojenském úsilí - na zemi, ve vzduchu i na moři - ochránit své občany před smrtonosnými rakatemi Hamásu, a zatímco ve světě proti němu sílí protesty, úspěch odporné strategie dvojitého válečného zločinu Hamásu je stále zřejmější. Je to strategie stejně prostá jako cynická: provokovat Izrael ruskou ruletou s jeho dětmi, palbou na jeho jesle, školky, hřiště a nemocnice; z úkrytu za vlastními civilisty pálit po izraelských civilistech; odmítat budování krytů pro vlastní civilisty; mít pohotově televizní kamery pro vysílání záběrů každého mrtvého Palestince, hlavně dětí; nafukovat počty civilních obětí počítáním šestnácti- a sedmnáctiletých bojovníků Hamásu mezi "děti" a teroristek mezi "ženy".

k tomu v BL: 9.1.2009 "Hamas - to jsou v tomto konfliktu skuteční váleční zločinci," tvrdí americký právník ZDE

V poslední nedělní debatě na veřejnoprávní televizi došlo k zajímavému momentu: k nevědomé snaze o prolomení politicko mediálního kódu, v němž se odehrává komunikace o věcech veřejných. Záměr, který byl na počátku této snahy, sice nevyšel, poměrně dobře ale tento akt poslouží k ilustraci toho, jak vlastně je konstruováno vědomí, které si běžný člověk může vytvářet o realitě tohoto světa.

Ať se snažím, jak se snažím, nevidím na instalaci Davida Černého, kterou počastoval členské státy Evropské unie, v zásadě nic zajímavého. Nikoliv proto, že by nebylo zajímavé, jak získal peníze a domluvil se na zakázce – to je patrně jediné na celé věci zajímavé, jak fungují takové miliónové státní zakázky -, ale především z důvodu stereotypu. David Černý, známý svými kontroverzními díly, totiž nepřekonal poměrně obnošený způsob komentování reality, jakou od něho známe.

Nějaká hlava tady, vymyslela, že od 1.ledna se ke karambolu aut se škodou do 100 000 peněz nevolá policie. Zeptal se někdo proč? Vědí že to způsobí mnoho karambolů lidských a soudních.

Hned v roce 1990 jsem uspořádal výlet žáků 8. třídy do německého Ambergu. Pro naprostou většinu žáků to byla první cesta na západ. Program byl standardní. Prohlídka města s průvodcem, koupání ve vodním ráji, prohlídka města spojená s drobnými nákupy. Žáci dostali ponaučení, že se mají slušně chovat, s důrazem, že tady se nekrade. Stalo se. Přiběhli pro mě, pojďte honem, je tam policie. Do dneška si pamatuji tu situaci. V kanceláři sedí u stolu jeden ubrečený osmák, na stole je jeho otevřená peněženka s vyloženými penězi, měl jich tam hodně.

První pololetí roku 2009 bude pro českou politickou reprezentaci i veřejnost velkou zkouškou. Vládní koalice ponese zodpovědnost za organizaci předsednictví Rady Evropské unie. Voliče čekají na začátku června druhé volby do Evropského parlamentu. Předvolební kampaň se pomalu rozbíhá a vítěz minulých voleb, konzervativci z ODS, bude mít těžkou pozici. Stejně jako v krajských volbách i ve volbách do Evropského parlamentu budou velkou roli hrát témata s EU nesouvisející, např. nespokojenost s vládou a jejími pokusy o reformy. A stejně jako v krajských volbách ODS obhajuje minulý velký úspěch.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V prosinci 2008 přispělo celkem 220 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 75 226.75 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2008 částku 81 886.01 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,725.65 EUR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.