Jeho zahraniční politika začala arogancí a po teroristickém útoku na WTC vyústila v naprosté fiasko. Bush se stal válečným prezidentem. Z bitev, které sám zosnoval, nevyhrál žádnou. I jeho nejvěrnější družiníci mu měli tuto neúspěšnost za zlé. Jeho pověst byla ke konci tak pošramocena, že své straně ve volbách prokázal poslední velkou službu: Vzdal se vystupování ve volebním boji.

Zajatecký tábor Guantanámo, mimo území USA a mimo veškerou zákonnost, je neomluvitelný. Unášet podezřelé osoby, vyslýchat je bez soudního nálezu a mučit je, to vše je neslučitelné s právním státem a jeho závazkem k humánnosti. Kdo chce bránit demokracii prostředky diktatury, kdo se domnívá, že dosáhne svobody pomocí nesvobody, je na scestí. Bush izoloval sám sebe i svou zem.

Druhá, a rovněž neomluvitelná chyba, je irácká válka. Země, kde sice vládl diktátorský režim, která však Ameriku nikdy nenapadla, byla přepadena na základě falešných premis. Smrt v této válce našlo 4 000 Američanů a několik desítek tisíc Iráčanů. Veřejná omluva by bylo to nejmenší, co by prezident mohl udělat. Nic takového se však nestalo. Bush začal trvat na své pravdě, byl umíněný, vždy věděl vše lépe, osaměl.

Tím se dostáváme k třetí chybě G. W. Bushe. Jeho tónu. Chyby dělají v životě jak lidé, tak i státy. Ale Bushův tón všechno jen zhoršil. Nadřazenost, blahosklonnost, arogantnost,

černo-bílost, jeho téměř maniakální myšlení v kategoriích přítel – nepřítel Ameriku zbytku světa odcizilo. Ve své řeči při ochodu z úřadu znovu trval na svém: „Na světě je zlo a dobro. Mezi tím neexistuje žádný kompromis“. Přitom mezi zlem a dobrem existuje právě jediná věc: Politika. Politika je přesně tím mírovým nástrojem, kterým můžeme vybalancovat zájmy a názorové rozdíly. Toho Bush nebyl schopen.

Tragično tohoto člověka spočívá v tom, že západní společnosti, jejíž  ohrožení stále cítil, vůbec nerozuměl. Lidé chtějí diskutovat, on sázel na rozkazy. Jiné kultury očekávají respekt, Bush ho odpíral. Lidé – i ti zámožní – si přejí sociálně cítícího prezidenta. On však zůstal tvrdý. Amerika za něho ztratila rozlet.

V zemi optimismu se rodí strach, že to nejhorší je teprve před námi. Víc teroru, víc padlých ve válkách, víc nezaměstnaných. Bush odchází, ale z hlav lidí tak rychle nezmizí. Jeho pozůstalost je tak kontaminovaná, že bude působit ještě desítky let. Válku na dvou frontách, v Iráku a v Afganistanu, nelze jen tak ukončit. A ani hospodářskou krizi nelze odvolit. Miliardy státních podpor zatím nezabírají. Banky se dále potácejí, nezaměstnanost roste. Existuje jedna věc, kterou za peníze nelze získat – důvěra.

Od příštího úterý bude v Americe vládnout Barack Obama. Ale nad touto zemí se bude ještě vznášet stín George Bushe.

přeložil Robert Bartoš

Zdroj ZDE