USA, které z větší části vyčerpaly své zásoby zemního plynu a ropy si na začátku nového tisíciletí uvědomily, že chtějí-li mít nadále rozhodující vliv na světovou politiku, nebude jim k tomu stačit vojenská síla, protože, pokud svět nebude válčit, bude mít největší moc ten, kdo bude mít největší zásoby energetických surovin, na jejichž dodávkách budou závislé světové ekonomiky.

Z tohoto důvodu se USA rozhodly obsadit Irák a hledají cesty k obsazení Iránu a případně dalších států v Perském zálivu. Tyto války jsou pro ně prostředkem k ovládnutí světa. Toto myšlení není ani výrazem touhy po spravedlnosti ani výrazem touhy po poctivosti, ale výrazem touhy po moci. Největší překážku v obsazení Iránu představuje pro USA v současné době Rusko, které odmítá poskytnout k tomu USA souhlas v OSN a má zatím dostatečnou vojenskou sílu, která USA od okupace Iránu odrazuje. Zatímco západní Evropa si zčásti uvědomuje, že podpora USA v okupaci světových energetických zdrojů bude výhodná pro USA, ale vcelku ne pro Evropu, bývalé satelitní země Sovětského svazu nechávají své myšlení ovládat minulostí a snaží se především ochránit před případným budoucím útokem Ruska na svou svrchovanost. Žijí tedy ve starém schematu vojenského rozdělení světa a Evopy na Východ a Západ.

Zárukou bezpečného vývoje světa je ale pokračování jeho vývoje na principech tržní ekonomiky. USA se snaží problém s odporem Ruska k americkému ovládnutí světových zásob energetických surovin, vyřešit tím, že se pokouší obklíčit Rusko s pomocí států, které nedávno zažily ruskou komunistickou nadvládu a dostat ho do situace, kdy nebude mít naději světovou válku vyhrát. K tomu má sloužit i radarová základna v Čechách a raketová základna v Polsku. Pokud se USA podaří zařídit vstup do NATO i pro Ukrajinu a Gruzii, budou se snažit i tam postavit své vojenské základny a díky tomuto vojenskému ohrožení Ruska zajistit v první řadě sobě a možná i svým spojencům, podle jejich ochoty vyhovovat přáním americké vlády, dodávky zemního plynu z Ruska. Současná situace s dodávkami ruského zemního plynu do Evropy svědčí o tom, že se Rusko této situaci snaží předvídavě zabránit.

Rozhoduje se ale ve skutečnosti o tom, jestli v budoucnosti bude o dodávkách energetických surovin rozhodovat vojenská síla nebo trh a jestli tedy bude svět nadále světem, kde o moci nebo spíš úspěchu rozhoduje schopnost pružné a tvořivé ekonomické a vědecké reakce na vznikající problémy nebo vojenská síla. Jestliže Evropa a zejména Česká republika a Polsko ustoupí ruskému tlaku a nebudou pokračovat ve snaze umožnit USA jeho vojenské podřízení, udělají rozhodný krok k tomu, aby světové dějiny ovládaly nadále principy tržního hospodářství a ne principy vojenské síly, které historicky patří do období feudalismu. Jinými slovy v tržním hospodářství, ke kterému se Český národ rozhodl připojit v listopadu 1989, může být českým spojencem jak Rusko, tak USA, ale ve vojensky rozděleném světe jenom USA.

Nemám obavy, že by, v podmínkách tržní ekonomiky, dodávky ruského zemního plynu závisely na něčem jiném než na světových cenách.