Původní izraelské obavy, že by dolary za dodávky plynu mohly skončit v rukou Hamasu, byly vyřešeny , když byl založen zvláštní trust fond tak, aby bylo jisto, že mezinárodní peníze poplynou jen do rukou Mahmouda Abbase, prezidenta Palestinské autonomie a vůdce Fatahu. Nicméně Izrael míní a občané Palestiny mění. Abbás není až tak radikální, jak si národní obrození v Palestině přeje. Představa, že Fatah bude vládnout navěky, je nesmyslná. Kdo bude vládnout a kdo bude těžit plyn v Palestině, rozhodnou Palestinci, nikoliv Izrael. Cílem Hamásu není zničení Izraele, ale osvobození nalezišť , která se táhnou od Aškelonu až po Egypt - zásoby ve výši několika desítek miliard kubických metrů . Prokázaný objem rezerv plynu v nalezišti u Gazy činí 40 miliard metrů kubických zemního plynu. Ministerstvo národní infrastruktury Izraele, které je zároveň ministerstvem energetiky, zveřejnilo očekávané objemy spotřeby zemního plynu v roce 2010: 4,5 miliard metrů kubických na výrobu elektrické energie, 3 miliardy metrů kubických pro další průmyslovou potřebu (velkoodběratele) a 0,5 miliardy metrů kubických pro potřeby domácností a jiné maloodběratele (v současnosti se v izraelských domácnostech k vaření využívá propan-butan). Ze zemního plynu by v roce 2010 mělo být produkováno asi 30 % -- 40 % elektrické energie. Největší dodávky ropy směřují do Izraele z Ruska (hlavní dodavatel až 90% celkového objemu této strategické suroviny) a zemí okolo Kaspického moře. V menším množství se ropa dováží též z Norska, Velké Británie, západní Afriky a Mexika. Surová ropa je dopravována tankery do přístavů v Eilatu, Aškelonu a Haifě. Odtud je vnitroizraelskými ropovody přepravována v rámci státu. Nejvýznamnější z nich spojuje právě Eilat a Aškelon a má roční kapacitu 55 miliónů tun nezpracované ropy. Uhlí zabezpečují Izraeli dlouhodobé smlouvy s Jihoafrickou republikou (asi 50 % dodávek), Austrálií, Polskem, Spojenými státy a Kolumbií.

Tolik stručné důvody současné vojenské okupace Gazy. Každé zvýšení ceny ropy o 1 USD vede k ročnímu navýšení výdajů izraelského hospodářství o 70 mil. USD. K výrobě elektrické energie je zemní plyn v Izraeli využíván od roku 2002. V současnosti pokrývá elektrárna v Aškelonu, spalující od roku 2004 zemní plyn, přibližně 5 % izraelské spotřeby elektrické energie. Ariel Šaron kdysi prohlásil, že jakoukoliv těžbu, která by obohatila Jásira Arafata, by šlo realizovat jedině přes jeho mrtvolu. Egyptský ministr pro ropné hospodářství Sameh Fahmi ale nyní chodí v palestinském šátku, i když už teď prodává plyn Izraeli - do izraelského přístavu Aškelon poteče ročně 1,7 miliardy kubických metrů zemního plynu z Egypta, a to až do roku 2023. Možná to bude i plyn z Gazy. Prozatím přichází v úvahu spíše varianta, že palestinský plyn budou těžit plynařské firmy z USA, chráněné Izraelem. Za standardní situace se tomu říká krádež, a ne mír na Blízkém východě. Izrael usiluje i o ázerbajdžánský zemní plyn . A i proto existovala vojenská podpora Gruzie. Během návštěvy Ázerbajdžánu v červenci 2008 nabídl prezident Medvěděv, že Rusko odkoupí za evropské ceny veškerou tamní produkci. Trh nevyřeší vše... Izrael uvěřil americkým plánovačům, po prohrané válce ovšem velmi rychle obrátil. Plyn je totiž do Izraele dodáván produktovodem Baku-Tbilisi-Ceyhan a odtud přes moře ... Tbilisi je v poražené Gruzii. Ceyhan v Turecku, které si svou politiku nenechává diktovat ani od NATO, kterého je členem, ani od USA. Od Izraele tím méně.