Dílo s názvem Entropa udělal na principu skládacích dílů, kde každý stát je zobrazen jako odlomitelný dílek, povětšinou v podobě velmi nelichotivé – včetně České republiky. To je na tom sympatické, nejde tedy o žádné odiózní dílo, které by svědčilo o Černého propojenosti s establishmentem, jak jsme to viděli u kampaně s kostkami cukru: žádný hokejista Jágr nebo architektka Jiřičná, ale starý známý rebel Černý. V tom je ale pro něho samého trochu potíž: stalo se to pro něj uměleckým limitem, který ho již nevede dál.

Jistě, kdo by se sarkasticky nezasmál nad tím, že je tu Bulharsko coby země, která je pouze pro existenci tureckých záchodů? Kdo by se nezasmál, když vidí Francii s velkým nápisem STÁVKA? Itálie coby fotbalové hřiště s fotbalisty, co kopulují s míči? Ach, jak neobvyklé, podobně jako Německo se sítí dálnic, která je vlastně rozbitým hákovým křížem? A takhle bych mohl pokračovat, novináři s většiny českých médií to již za mne důsledně udělali a posloužili tak sami vlastní důležitosti: neboť to, co Černý vyrobil, není nic jiného, než jednu ze strategií umění, která se vybíjí v destrukci světa, na němž sama parazituje.

Je přece tak jednoduché se vysmát Evropské unii, která nikoho nezavírá, ani nemučí, natož aby proti umělci zahájila nějaké zničující procesy, v nichž by za svou pravdu zahynul. Umělec David Černý je pouze zoufalým komikem, který si na revoltu hraje, neboť sám by za své vlastní peníze nebyl schopen udělat ani tušovou kresbu. Jeho komunikační schopnosti jsou jistě nezanedbatelné, ty ale ve většině případů jenom opakují stokrát vyřčené výhrady, přežvýkané a opotřebované, na nichž ulpěl prach sekond-handů a vetešnictví myšlenek. Prezentace České republiky, která je v kontroverzním díle zpodobněna jako display pro prezidenta Václava Klause, je bohužel i vizitkou Davida Černého: také on jen opakuje nějaké stereotypní signály, které vydává za umělecké sdělení.

Smutné, a skoro nejsmutnější je, že tím David Černý především posloužil celé té nechutné sebeprezentaci České republiky jako místa, kde jsou samí Švejci, hlupáci a nesvéprávní lidé, co to chtějí „Evropě osladit“, protože byli tak dlouho otroky ducha, že jinak přemýšlet neumějí. Znám ve Francii, ale i jinde, množství lidí, kteří by jistě dokázali udělat srovnatelné dílo, ale přišlo by jim to jistě jako velmi nevkusné. Nikoliv z obavy o svou prestiž, jako spíše z obavy nad tím, že se tu propůjčují trendu, který je samotné zbavuje samotné podstaty svobodné tvorby. Vysmát se evropským institucím za peníze jedné z jejích vlád? Gesto hodné zastydlého revolucionáře z roku 1989! Neboť ty stereotypy, které tu Černý demaskuje, náleží bohužel především jemu samému.

V každé ze zemí Evropské unie by mohl umělec Černý nalézt nejen záchody, fotbalová hřiště, stávky atd., ale to neměl na vlastním displayi nainstalováno: stálo by ho to trochu více přemýšlení, trochu více pokory, a možná také trochu více pochopení pro realitu, která není jenom groteskou nebo absurditou, kterou budu častovat úšklebkem ve své tvorbě. Lámu tady hůl veřejně svou kritickou hůl nad prací umělce mé generace: stále trochu zastydlého puberťáka Davida Černého.