Průnik a obsazení vysílacího pracoviště strategické instituce, jakou bezpochyby Československý rozhlas v té době byl, bylo vysoce rizikovým podnikem, který musel skončit střelbou závodní stráže nebo střelbou na závodní stráž. Agrese vůči lidem, kteří okupanty nebyli, není ospravedlnitelná stejně, jako nejsou ospravedlnitelné vraždy a loupeže skupiny bratří Mašínů. Zločin zůstává zločinem, ať s jakkoliv vznešenými úmysly. Válka nebyla, která by násilí a smrt ospravedlňovala. V každém případě to nebyla ukázka hrdinství, neboť pokud bychom ji takto připustili, legitimizovali bychom jakýkoliv terorismus ve jménu vyšších cílů - ať už jakýchkoliv.

Frustrace z neschopnosti ostatních následovat teroristické ideály zmateného mladíka mohlo vyústit v soukromou tragédii, kterou už tehdy obratní mediální kouzelníci o pár desítek metrů dál využili. Politika se nikdy nedělala jinak. Média byla spouštěčem historie. Smrt je symbolem sama o sobě. Když není pravá, vymyslíme si falešnou - a jsme rázem u manipulace s ¨"mrtvým studentem" Šmídem v listopadu 89. Událost mohla také vyústit v krvavou pomstu a následnou občanskou válku. Na které straně byste byli? Losnu, nebo Mažňáka? This is the question...

Přestaňme se na svět dívat očima flagelantů či očima antických dramatiků. Přestaňme hledat tragické hrdiny jako pozitivní vzor nadřazenosti absolutně chápaných kategorií morálky. Není absolutních kategorií. Jan Palach selhal v rozhodování o svém životě. Volil smrt, ač nemusel. Dnes bychom jeho psychotické či maniodepresivní dilema vyřešili hospitalizací a podáváním antidepresiv , pak následnou psychoterapií. Nebyl by ale hrdina. Žil by. Co je víc? Palach selhal i jako křesťan. Zhřešil. Je přeci psáno "nezabiješ" a to se vztahuje i na vlastní osobu. Jen Bůh má podle křesťanské věrouky právo život dát i vzít. do dal mladému křesťanovi právo se povyšovat? Doba?

Palach si užil několik hodin bolesti a několik týdnů slávy. Pak dvacet let rozpačitosti. Vše ostatní už je politická příživa. Tedy - k čertu s Palachem.