Dnes Ukrajina nemá žádný kontrakt na dodávku plynu z Ruska. Musí proto východ země, kde je největší spotřeba, zásobovat ze západních podzemních zásobníků – jinou cestu nemá.

Obrátit tok plynu by sice mohla, ale potom by východ Ukrajiny zůstal bez plynu. V minulých letech, kdy normálně proudil plyn do Evropy a taky na Ukrajinu, nebyl problém oddělit příslušné množství z tranzitního plynovodu pro východ Ukrajiny a zbytek dál posílat tranzitem na Balkán či jinam do Evropy. To dnes nejde. Představitel Naftogazu to řekl jasně – v současnosti nemůžeme vyhovět požadavkům na přepravu na tranzit na Balkán, ani do Evropy, protože bychom ponechali naše regiony na východě bez plynu.

Ukrajina proto po Rusku požaduje tzv. technický plyn v objemech, které nedávají smysl – 170 mil m³ je sotva potřebné k pohonu kompresorů. Je to objem potřebný k naplnění celého tranzitního plynovodu a který již nesporně Ukrajina spotřebovala. Případně je to dostatek plynu, který by mohla použít k zásobení východu země, kde má sice také podzemní zásobníky, ale jsou menší než na západě.

Rusové tohle všechno vědí a jen zřejmě čekají, kdy Ukrajina přizná, že je to tak, že odebírají plyn bez jejich souhlasu.

Ukrajinci proto dnes – protože nemají kontrakt s Ruskem – v podstatě nemají jinou možnost než bránit tranzitu ruského zemního plynu na západ a to v naději, že snad donutí Rusko k jednání o dohodě o plynu.

Pokud sledujeme tuto problematiku, vidíme, že nikde se v posledním týdnu neobjevuje ani zmínka o tom, že by se znovu zahájilo jednání o smlouvě na dodávky ruského plynu na Ukrajinu. Ta se tak tímto způsobem snaží posílit svoji vyjednávací pozici a zkouší, zda Rusku povolí nervy a navrhne rychlé uzavření této dohody za podmínek , které si Ukrajina nadiktuje.

Pokud by tato dohoda byla na světě a za ceny, které si Ukrajina představuje, pak by nic nebránilo tranzitu plynu. Evropa je tak rukojmím Ukrajiny a také jejím trumfem v jednání o nové dohodě o plynu a samozřejmě i nástrojem nátlaku na Rusko, jak docílit co nejlepší ceny. Zatím si toho Evropa zřejmě není vědoma a hledá důvody, proč plyn neproudí, úplně jinde.

Podle některých představitelů Gazpromu však příčiny konfliktu mohou být i jiné. Hovoří o tom, že celý tento spektákl může dirigovat i někdo jiný. Upozorňují na v prosinci uzavřenou dohodu o strategickém partnerství mezi Ukrajinou a USA. V ní se také hovoří o spolupráci při modernizaci a obnově kapacity ukrajinské plynovodní infrastruktury.

Taková vyjádření však představitelé State departmentu popřeli s tím, že vždy podporovali smírné řešení vznikajících problémů.

Dmitrij Abzalov, expert Centra politické konjunktury, uvedl, že propojení ukrajinských politických elit s Washingtonem je dobře známo a USA do tohoto konfliktu vstupují ve třech směrech.

Zaprvé – jde o podporu výstavby alternativních plynovodů - zejména Nabucco, který USA aktivně prosazují. Tento konflikt jen podpoří takové úsilí.

Kromě toho tento konflikt je jednou z mála možností, jak zvýšit rating Juščenka v nadcházejících prezidentských volbách. Podle posledního průzkumu má podporu jen 2,5 % tazatelů (reprezentativnost průzkumu je však neznámá). Podobné výsledky však ukazují i jiné názory.

Podle Abzalova se v poslední době podstatně snížily finanční toky z USA na Ukrajinu a Juščenko to chce změnit. USA se dnes snaží vrazit klín mezi Ukrajinu a Rusko z tomto konfliktu a je to podle něho poslední krok republikánů, kterým se snaží svázat ruce Obamovi.

Nakonec nelze vyloučit, že je to i ve prospěch Juščenka, protože jeho politická budoucnost je nulová a on proto dnes může chtít spolupracovat s USA s tím, že pak by mohl začít pracovat na nějakých společných budoucích projektech s Američany, soudí Abzalov.

Naproti tomu Alexandr Suško z Centra pro mír a konverzi zahraniční politiky Ukrajiny považuje tyto vývody za nesmyslné a paranoidní. Podle něho má tato Charta jen deklaratorní charakter, který je i v řadě dalších smluv s jinými zeměmi vč.Ruska.

Украина снова отказала Газпрому ZDE