Pozice ODS bude ve volbách do Evropského parlamentu o to těžší, že v čele její kandidátky nestojí oblíbený hejtman formátu Tošenovského, ale cynický eurofob Jan Zahradil. Ve svém textu: Eurofederalisté na konci s dechem (Právo 30.12.2008), dobře ilustroval zoufalost pozice ODS. Ta se projevuje zaťatou ideologizací evropské politiky, nálepkováním soupeřů, obhajobou vlastní bezzásadovosti a zatajováním podstatných věcí. Překvapivě opomněl jednu trvalku, hru s tzv. Benešovými dekrety, asi letos přenechá kolegyni Bobošíkové.

Co na textu překvapí, je otevřeně bezskrupolózní přiznání, proč ODS najednou podporuje nenáviděnou Lisabonskou smlouvu, není to proto, že ji vyjednala, nebo snad proto, že ji předseda ODS a premiér podepsal, důvodem je nedostat se do pasti izolace, kterou na ODS její autoři (asi i včetně Topolánka) nastražili.

Zahradil není pouze lídrem ODS v Evropském parlamentu, je předsedou čtrnáctihlavé české delegace v lidovecké frakci, kde sedí devět poslanců ODS spolu se dvěma z KDU-ČSL a třemi z SNK ED (Zieleniec, Hybášková). Po pěti letech Zahradil opět slibuje skeptické části svých voličů, že tentokrát ODS překoná svoje mocenské geny a založí si svoji malou euroskeptickou frakci mimo nenáviděné federalisty. Sice úplně bez vlivu, ale zásadoví, na to ODS těžko někdo skočí.

Pro dokreslení prolezlosti Evropy skrytými federalisty použil už legendární konflikt prezidenta se zahraničními europoslanci na Pražském hradě. Jan Zahradil nám zůstává dlužen odpověď, proč když ODS dělá tak rozumnou a realistickou evropskou politiku, se od ní distancoval její duchovní otec V.Klaus a proč nespokojenci z řad ODS chystají novou, teď již údajně tu správnou eurorealistickou a antifederální stranu Svobodní.

V matení veřejnosti patří Zahradil ke špičkám české politiky. Lisabonská smlouva není projektem federalistů, ale nepříliš elegantním kompromisem vlád, jak za zády občanů posunout některé pravomoce z národní úrovně do Bruselu a zjednodušení hlasování. Ústava Spojených států evropských by nabídla evropanům úplně jinou kvalitu a bude pravděpodobně jedním z témat v kampani do Evropského parlamentu. Pokud jí místo programů a vizí nebude dominovat bratrovražedný boj jediných správných zastánců národních zájmu Zahradila, Bobošíkové, Železného a Macha.

Autor, politolog, je ředitelem Institutu K.H.Borovského