Největší kabrňáci jsme v naší metropoli Radbuzově

Kvůli nápadu s kašnami kolem Sv. Bartoloměje se prý původně lékař Cimrhaus stal i krajským hejtmanem. Hned tři nové kašny prý jednou budou na obrovském holém náměstí možná za dvacet milionů. Jeho nástupce, mladý inženýr Rorejs, si k tomu pak vymyslel kompletní novou dlažbu místo asfaltu. Už je hotová. Kamiony vozily opracované porfyrové cihly až z lomu někde v Itálii. Mohlo se dláždit žulovými plotnami. Po těch jsem se něco nachodil přes Petrohrad do Částkovky, než se pak někomu hodily. I teď se poctivá žulová kostka ze silnice v Německu kupuje za 5 Eur. Rád bych věděl, kam se odvezly ty z Americké...

Na fíglu s dlažbou a s třemi kašnami vyrostly Rorejsovi křídla. Byl to nápad radní Trnkový. Ta prosadila do zadání veřejné soutěže větičku, že nejlíp bude snést městský znak právě do kašen. Usneseno! Kašny budou ideové a k naší větší slávě Radbuzova v Unii. Ale už tu máme tu dalšího primátora, který chtěl být i hejtmanem! Urostlý chlapík, slušnost je jeho krédo. Stavař a věci z nich nejvíc rozumí. Při audienci mi řekl, že s andělem a kašnami nemůže nic udělat, to rozhoduje zastupitelstvo. Tu větu od něj slýcháme často. A Rorejs? Stal se šéfem v Praze pro fondy z Bruselu.

Modelingové přetahování o imidž Anděla- Štítonoše z velkého znaku Radbuzova

Proč mi leží na srdci kašna s Andělem právě v Radbuzově? Kousek od Velkého náměstí měla první žena mého tatínka patrový dům na Rudné. Ten jsme prodali a odstěhovali se do maloměsta, ale to jsem se teprv drápal na svět. Otče, jak jste mohl takový patrák prodat a postavit si na klíč kurník pod Brdy, protestovali i starší bráškové. Hrdina od Zborova a Bachmače se s ale mladými pitomci nebavil.

Už básník Jan Neruda věděl, že radní v Radbuzově mají malý cit pro sochařskou výzdobu naší západní metropole. Mě zas rozzlobilo, že hlavní kašna Anděl bude jen litinová pozlacená roura, svařená do nečitelné šifry- runy Y. A není to jen můj problém.

Není spíš Y ten serafín Hašmal ze 2. knihy Mojžíšovy? To ale není Štítonoš a Anděl Stržný z našeho Velkého znaku města. Ten má papežský souhlas-breve, který tu respektovaly všechny režimy a je popsán i ve Statutu města z roku 1972.

Pan architekt Ondřej , který Y vymyslel, mi říká, že je to Anděl- Myšlenka! Virtuálně jsme o tom chatovali, když jsem jej fotrovsky napomenul, že jeho kašna “K” je vlastně jen klukovina - a navrch klukovina POST-MODERNÍ...

Zde jsou úryvky z našich mailů: :... můj návrh Vám není dosti "křesťanský", je "zlý", "pythagorejský" apod. Vaše pseudopoetické mumlání o hodných a zlých andělech, nelze brát jako argument. Do kostela chodím, mám vysokoškolské zkoušky z křesťanské teologie, religionistiky a filosofie. Mé svědomí a směřování k dobru nechť posuzuje náš Pán, Vy se mu, pane, nepleťte do řemesla. Už od doby Imanuela Kanta víme, že transcendentální kategorie nelze ani dokázat, ani popřít. Pak ale dodal: Jsou lidé, kteří se domnívají, to vím pozitivně, že byla soutěž "zaplacená"...ale já mám problém uživit své dva malé syny, které mi porodila milá žena z nebohaté ... rodiny, zaplatit daně a faktury v mém ateliéru... Že bych si mohl dovolit zaplatit X členů poroty, kteří v drtivé většině díky svým schopnostem vydělávají podstatně více než já, to může napadnout jen fantastu. S psychickou chorobou by hraničila domněnka, že existují jakési vyšší, anonymní (židozednářské?) fondy, ze kterých se podobné soutěže uplácejí - promiňte, až budu v přízni takovéhoto fondu, nebudu se "párat" s nočními emailovými diskusemi s Vámi...

Těžký je v Česku chlebíček architektů

Post-kubistický nápad nadchl ale soutěžní komisi. Mistr Ondřej veřejnou soutěž vyhrál se samými jedničkami ze čtyřiceti dvou soutěžících týmů. Z nich do užšího výběru postoupilo dvacet osm. Získal první cenu 100 000 Kč, druhou komise šalamounsky rozdělila mezi dva další vítěze.

Na rozdíl od středověku, kdy se v Radbuzově stavěl osmi metrový Mariánský morový sloup s pozlacenou Pannou Marií, naše doba geniální sochaře ani architekty moc nesnáší, jak názorně vidíme ve Stověžově. Vtipálkové posílali komisi v Radbuzově i karikatury projektů, takže se soutěž stala bojištěm technických mozků a zoufalců, kteří si najali inženýrské firmy, aby jim za honorář zpracovali náročnou technologickou dokumentaci - včetně strojovny s vodním hospodářstvím pod zemí. Tak to udělal i Mistr Ondřej a zadlužil se. V tabulce hodnocení, přímo z protokolu, vidím, že jediný má samé jedničky a jen jednu dvojku. Na mou zkušenost starého kantora je to poněkud podezřelé! Chytře navrhl projekt podle zakázky úředníků se všemi atributy městského znaku. Nebál se jít proti staré poučce o neutrálních kašnách.

Přesvědčoval mě: Nezkoumal jsem geomancii centra na mapách, protože v dnešní době je překryta znečitelňujícím nánosem, ale troufám si říci, že jsem sám velice citlivým proutkem, který siločáry země vnímá při pouhém průchodu daným prostorem. Je to i jeden z důvodů, proč si dovoluji se věnovat architektuře a proč jsem vybral pro anděla místo, na kterém se oba shodujeme.

Mně a mému příteli, loni zesnulému staviteli Františkovi X. Panešovi, na jehož památku tu píši tyto řádky, se totiž podařilo vybádat, že místem pro Ondřejova Anděla je průsečík nejméně dvou tras: Jedné vedená Starou synagogou a druhou bývalým židovským hřbitovem za Lochnínem. Už jsem se smiřoval s tím, že post- kubistické Y, bude proti kavárně Sylvii, která už desetiletí zpupnými kubistickými pruhy hyzdí historické náměstí od časů první republiky, protože tenkrát skoupí radní dovolili zbourat ten nejcennější dům města - pověstný templářský palác- opředený mnoha pověstmi.

Jaké peří vyroste na křídlech andělských?

Z některých zápisů protokolu soutěže byla patrná liknavost v docházce porotců. Primátor Rorejs hlasoval, i když většinu času nezasedal nebo jej alternovala jeho druhá pravá ruka Trnková. Nahrávky z jednání poroty prý neexistují. Nezávislý kunsthistorik z Prahy přijížděl na jednání většinou pozdě...

Mistr Ondřej se mi snaží z hluboké noci obhájit pohanskou inspiraci: Znak, který jsem si pro místo vypůjčil, prastarý TAU kříž - odvěký kříž slunečních božstev (Attis, Tammuz, Mithra), kříž smrti a opětovného vzkříšení, nejstarší písmeno a kříž rybářů a pastýřů. Jeho využití křesťanské v substituci kříže latinského je běžné. Tolik kritizovaný můj vztah k heraldice města je volný, spíše se andělem "nechávám oslovit", naslouchám jeho zprávě, přemýšlím o tom, jak město ochraňuje, spíš, než abych se snažil ho detailně popisovat, zobrazovat... , snad nejlépe lze připodobnit moje kašny k menhirům - ve srovnání s člověkem půjde o obrovské, silné, vertikální sloupy - a zde je legitimní relace k sloupu morovému a k vymezení čtyř rohů náměstí. Jde o formu, která je srozumitelnější daleko širšímu počtu diváků v čase a prostoru, než omezený, dobový, individuální výklad, jak anděl vypadá.

Konečně mi tupci došlo, že konšelé chtějí něco turisticky atraktivního. Jen proto si tu ale postavíme post-moderní kašnu Anděla?

Kamarád Luděk, právník a podnikatel, se mi směje: To byl geniální nápad! Nikdo nespočte, kolik zlatých cihliček se v tomto podniku ušetří. Je to stejné, jako dodatečně zkoumat, co se dělo tom v lomu v Itálii. Jsem naivka a není mi už pomoci. Namítl jsem, že zlato bude zvrásněno. To začal tančit nadšením po kanceláři, jací jsou tam u nás koumáci.

Architekt Ondřej, to tak ale určitě nemyslí. Vzal mě na milost a vysvětluje mi: ...souhlasím, že Velký znak Radbuzova je "zanesený" dekoracemi... Všechny tři kašny vnímám jako jedno dílo... Za tragédii bych považoval, že zastupitelé řeknou, že se udělá jedna kašna a pak se uvidí ... Obrovsky silným účinkem bude pokožka kašen, vrstva zlacení... v různých odstínech zlata, je možné provést jakoukoliv grafiku, která ponese doplňující symboly znaku. Jako kresba na kůži černého levharta - v jemném, málo znatelném odstínu, ale o to magičtěji. Mě jde o krásu myšlenky, ne o krásu křídel, tváří, plášťů, klíčů, helem, kolen, loktů, čenichů, hrbů, kopyt ....

Ještě z noci jsem mu odepsal: Nelišíme se už v názoru, kde by Anděl měl být instalován. Tam je "průsečík" trajektorií, místo nejsilnějšího záření... Rozhodnutí snést heraldiku do náměstí, vám zaručilo úspěch v soutěži. .... Sporné se jeví pojetí Anděla, vycházející z magického TAU (AKCH): Z egyptského kříže, nilského klíče, faraonova klíče a symbolu Poseidonie, jak může být Vaše ypsilon čteno. Vaše “Y” je blíž 16. písmenu “ain” z hebrejské abecedy nebo pythagorejskému Y a z 6. karty z TAROTU. Anděl ... nemůže jít proti tradici našeho konzervativního města. Vedle hexagramu a jing-jangu, kdyby bylo po Vašem, jde o nejsilnější typy zářičů, se kterými nemá kříž našeho Ukřižovaného Spasitele nic společného. To by mělo pro město důsledky, které neumíme odhadnout. Potřebná by byla pokornější andělská reinterpretace Anděla. Post-kubistický koncept kašny, jak jste jej navrhl, navrhuji částečně upravit.

Za pár dní mu zase mailuji: Korekce není bez rizik a chce to odvahu. Do týdne pošlu naskenované skici aktérů heraldického příběhu v hlavní kašně, jak jsme se k nim propracovali s Mistrem F. X. Panešem.

TAU je magicky vázáno na hostitele a podle kladného nebo záporného vyzařování se chová jako akumulátor a může reagovat i negativně, alergicky na citlivé lidi. Proto jsme opatrní, protože symbolikou TAU souvisí se stavem předpotopního lidstva a vnímáním světa ještě před rozlomením Prapevniny - Pangey. Vždyť u znaku před-atlantské Poseidonie bylo i malé ouško pro osobní nošení na těle...

Příliš silná káva pro moje Radbuzáky ve třetím tisíciletí!

Mistr Ondřej dá sotva přednost andělu křesťanů, třeba v jiné významové rovině, než je zdejší Morový sloup Panny Marie. Po naší úpravě by Anděl odkazoval i k Bohu Vesmíru. Nasadili jsme na  Y “hlavu”! Ne jako symbolické "kolo”, ale jako stylizovanou katolickou monstranci, dnes katolickou církví upozaděnou. Nejvyšší patro v naší skice anděla je stylizované jako vesmírná mlhovina. V jedné variantě je tam tolik hvězd, jako na modré vlajce Evropské unie.

Viděl jste přece v novinách astronomy devět let exponovanou unikátní barevnou fotku Galaxie M 101? Je od vzdálená 25 milionů světelných let od naší planety Země. Fotka byla složená z mnoha desítek záběrů Hubbelova teleskopu.

Budoucí "socha" Anděla by to měla zohlednit a zachovat souvislosti s naší post-potopní mojžíšskou a abrahámovskou civilizací, ale i s prométheovským lidstvem v pojetí řecké mytologické tradice.

Proto je pro mne únosnější filosoficky akceptovat i existenciálně Pythagorejské ypsilon jako obraz dilemat "životní cesty", osudových křižovatek, rozcestí, každého obyčejného lidského osudu a dějin. Karnevalovost výzdoby v našem městském znaku nás zase vyzývá, aby dílo ale mělo "naivní" přízemí. Tam patří chrtice a velbloud - pro radosti drobotiny s maminkami a tatínky, například doplněné o srdce a klíče od městských bran ze znaku, třeba jako hrazdičky nebo lavičky k sezení. Pak bude "patro katolické ortodoxie"- víry pravé. To by nás nemělo nechat na pochybách, že jde o Strážného anděla Štítonoše ve smyslu fundamentální teologie. Až nejvýše nahoře nad zemí, asi jako je Panna Maria na sloupu, máme "patro transcendentní" - přesahující všechen náš lidský rozumu. To vybídne návštěvníky k meditaci, bez ohledu z jaké civilizace přijeli. Bude i poukazem na kosmickou boží inteligenci a řád!

Klíčový byl pro mě, víc než pro Mistra Paneše je vztah k tradicím a poselstvím Morovému mariánského sloupu, což byla taky hlavní podmínka té už pozahnuté podivné veřejné soutěže.

Když ne se štítem, tak aspoň se ctí na štítě.

Jako kluci jsme se o andělech hádali, jestli jsou andělíčkové- strážníčkové a kdo z nás má mocnějšího. Věřím, že díky jeho ochranným perutím, jsem už několikrát vyvázl ze smrti. Utrmácení konšelé v Radbuzově mezitím ale odhlasovali kašny Mistra Ondřeje o dva hlasy a od té doby je ticho po pěšině. O Andělu - kašně Y zdejší místní církve dodnes ani nešpitly. Kompromisní Anděl prý bude poloviční než je mariánský sloup. Takéřešení!? Zlacení bude ale zvrásněno proti pravidlům ikonografických kánonů. Nejhorší v našem Radbuzově jsou jako vždy zastupiči zbabělí. Ti nehlasovali! Pod Šumavou a Českým lesem až do Podbrdí jsou mi proto pořád milejší kašny neutrální, jako je ta poctivě starožitná u nás - v Rotaunu.