Obyvatelé Sderotu - který nesl břemeno útoku - mají přibližně 15 vteřin od okamžiku odpálení, aby utekli do krytu. Přestože úmyslné zaměřování se na civilní obyvatelstvo je válečný zločin, teroristé ostřelující Sderot jsou tak hrdi na své akce, že podepisují své zbraně.

Když Barack Obama navštívil Sderot toto léto a viděl zbytky těchto raket, reagoval tím, ze řekl, že kdyby jeho dvě dcery byly vystavené doma raketovým útokům, učinil by vše, co by bylo v jeho silách, aby zastavil takové útoky. Rozumí, jak teroristé exploatují morálku
demokracií.

Při nedávném incidentu, o kterém vyprávěl bývalý velitel izraelských leteckých sil, izraelské zpravodajské služby se dozvěděly, že rodinný dům v Gaze je používán na výrobu raket. Izraelští vojáci dali obyvatelům 30 minut na to, aby odešli. Namísto toho vlastník zavolal Hamas, který poslal matky s batolaty do domů.

Hamas věděl, že Izrael nikdy nebude střílet na dům, ve kterém budou civilisté. Bylo mu též zřejmé, že když se izraelští činitelé dozví, že v domě jsou civilisté, a přesto na něj budou střílet, Hamas by získal veřejné mínění tím, že by ukazoval mrtvé. Izrael se zdržel palby. Rakety Hamasu, které byly chráněny lidským štítem, byly použity proti izraelskému civilnímu obyvatelstvu.

Tyto opovrženíhodné taktiky - zaměřování se na izraelské civilisty a schovávání se za civilisty palestinské - může být účinné ve vztahu k demokraciím, které se velmi snaží minimalizovat civilní oběti. Nikdy nebude fungovat  proti amorálním národům jako Rusko, jehož vojáci mají pramálo zábran při zabíjení civilistů, mezi nimiž se schovávají  nepřátelští bojovníci.

Tvrzení, že Izrael porušil princip přiměřenosti zabitím více teroristů Hamasu,  než činí počet izraelských civilistů  zabitých  raketami Hamasu, je absurdní. Za prvé neexistuje legální rovnocennost mezi úmyslným zabíjením nevinných civilistů a úmyslným zabíjením
bojovníků Hamasu. Podle zákonů války, jakýkoliv počet bojovníků může být zabit, aby se předešlo zabití jednoho nevinného civilisty.

Za druhé přiměřenost se neměří počtem skutečně zabitých civilistů, ale spíše rizikem, které existuje. Toto je ilustrováno tím, co se stalo v úterý, kdy raketa Hamasu zasáhla školku v Beerševě, přestože žádní studenti v ní v té době nebyli. Podle mezinárodního práva Izrael nemá povinnost dovolit Hamasu hrát ruskou ruletu s životy svých dětí.

Zatímco Izrael instaluje varovné systémy a staví kryty, Hamas tak odmítá  činit právě proto, že chce maximalizovat počet  palestinských civilistů, zabitých neúmyslně při izraelských vojenských akcích. Hamas ví ze zkušenosti, že i malý počet nevinných palestinských civilistů zabitých neúmyslně bude mít za následek ostré odsouzení Izraele většinou mezinárodního společenství.

Izrael toto chápe také. Proto se tolik snaží snížit počet civilních obětí - dokonce tím, ze přechází legitimní cíle, které jsou příliš blízké civilistům.

Dokud svět neuzná, že Hamas se dopouští tří válečných zločinů - zaměřování se na na izraelské civilní obyvatelstvo, používání palestinského civilního obyvatelstva jako lidských štítů a snahy zničit členský stát OSN - a že Izrael jedná v sebeobraně a z vojenské nutnosti, dotud konflikt bude pokračovat, končí svůj článek Dershowitz.

WSJ, 2.1.2009, Alan M. Dershowitz: Israel's Policy Is Perfectly 'Proportionate' ZDE

Alan M. Dershowitz je advokátem a profesorem práva na Harvard University od roku 1967 (ve věku 28let byl nejmladším, komu byl v historii Harvard Law School titul udělen). Dnes čestný doktor práv několika izraelských univerzit. Mnohé z Dershowitzovy právní kariéry se zaměřuje na trestní právo Jeho poslední knihou je "Případ proti nepřátelům Izraele" (The Case Against Israel's Enemies, Wiley, 2008). Dershowitzoivy komentáře se pravidelně vztahují k židovství, Izraeli, občanským svobodám, válce proti terorismu a na první dodatek ústavy. Ččasto se objeví v hlavních médiích jako hostující komentátor.