15. 1. 2009
Na odporu postavená estetika není uměníreakce na články Andrewa Stroehleina "Ať žije David Černý!" a Jana Čulíka "Něco se konečně povedlo" Fascinuje mne odvaha nazývat uměním cokoliv, co někdo za umění prohlásí. Fascinuje mne odvaha nazývat jakoukoliv vizualizaci uměním. Hromada uhlí je také uměním? Uměním je ji vyrubat ze země z půlkilometrové hloubky. Uměním je ji složit do sklepa a neuhnat si infarkt. Je uměním samotná hromada? Ne. Trojrozměrná karikatura Marcela Duchampa v galerii ovšem odstartovala v moderní estetice proces, který vyloučil složitou uměleckou hru o proporce, kánon, harmonii a jako řídící určil šokující myšlenku. Na odporu postavená estetika umožnila hlupákům a snobům šokovat bulvár. Uměním se ale nikdy nestaly ani tlející mrtvoly rozežrané červy (kdo si vzpomene na autora dnes?), nestaly se jimi ani další záchodky či lejna v galeriích. Duchampova latrína tam je, protože byl první. Černého koncept je pětadvacátá kopie pětadvacáté kopie. Na otázku "co je Evropa" lze také odpovědět různě. Od pedagoga Vysoké školy uměleckoprůmyslové bych čekal víc, než od postpubertálního studenta. Co ale čekat od člověka, který růžovou budoucnost demokracie bez ruských tanků ztvárnil pomalováním tanku na růžovo či posazením svatého Václava na břicho mrtvého koně, visícího hlavou dolů? Bouřliváctví, mystifikace a studentské žertíky patří k mládí. Někdy. Pedagog není žák. Dílo Entropa vyskoškolského učitele Davida Černého je jednak podvodem estetickým, jednak podvodem myšlenkovým. Obojí si zasluhuje odmítnutí, nikoliv adoraci. "Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění", tvrdí o sobě Černý. I rozmazané lejno na podlaze galerie jde odůvodnit. Uměním ale není. |
Podvod estetický spočívá v tom, že nejde o krásu díla (ani o protiklad - ošklivost), ale o vizualizaci slov, kde se estetická měřítka vlastně nevyskytují. Stejně tak na trubkové konstrukci mohly viset a hnít potraviny, chráněné národními známkami původu. Francouzský sýr, belgické máslo, německé klobásy, bulharská rajčata, polská mrkev, italské makaróny, české syrečky... Myšlenku výtvarnou nelze tak jednoduše uchopit a popsat slovy. Stejně jako film není ilustrace scénáře, tak výtvarné dílo není trojrozměrným zobrazením špatné anekdoty. Groteskní nadsázka je žánr situační, pomíjivý. Je stejně pomíjivá Evropa? Ne. Byla zde od počátků Říma, bude zde i po skončení vlády Mirka Topolánka. Mystifikace nepatří ke znakům české kultury - pokud kulturou nemyslíme daňová přiznání Viktora Koženého. Vytváření falešných identit možná patří ke strategiím současného umění - jako výraz bezradnosti a absence identity a kultury vlastní, jako výraz vykořeněnosti. Myšlenkový podvod Černého je v tom, že v rozporu se zadáním nespojuje Evropu, ale rozděluje ji. Ponechává každou zemi, aby se se svými předsudky a traumaty vypořádala sama. K škodolibému posměchu ostatních. Z Evropy dělá Černý "entropu" - entropickou skládačku. Izoluje přitom každou zemi v její vlastní symbolické ohrádce. Složte si sami - jako modýlek od Revella. Návod k použití přiložen v Lisabonské smlouvě. Evropa ale není neuspořádaná, ani neurčitá. Země v ní nejsou osamocené ani chaoticky neuspořádané. Evropa má své ideje a cíle, se kterými byla vytvářena. Cílem Evropské unie není urážet se navzájem, ponižovat a zneucťovat navzájem národní hrdost - ale respektovat odlišnosti. Respektovat kultury. Respektovat zvyky i tradice. Vytvářet nové, společné tradice. Vytvářet jednotící kulturu. Sjednocovat v mnohosti, pestrosti. Obohacovat se navzájem. Prospívat si navzájem. Evropa není založena na výsměchu rychle zbohatnuvších magnátů ani jejich sluhů a šašků. Nebo snad výsměch všem státům byl obsahem zadání ministerstva zahraničních věcí České republiky? Doufám, že ne. Občan tohoto státu zaplatil "dílo", které se vysmívá všem. Nakonec i zadavateli. Jako politickou provokaci měl zadavatel dílo odmítnout už ve stádiu skizzi v meziměřítku, které autor určitě předložil. Pokud to ovšem nechce Evropě "osladit". Ale tragédií Evropy je, že to tato politická reprezentace chce. To je skutečným významem Černého "díla" a politického divadýlka, ke kterému bylo záminkou. Za půl druhého milionu je to laciný žert s drahými důsledky. Česká obdoba karikatury Mohameda. Ale i ta karikatura byla uměním více, než Černého koncept. Český ministr zahraničí by udělal nejlépe, kdyby Černého "dílo" jako dílo podvodníka co nejdříve odstranil. Omluva je silným gestem, které neurazí. Omluva je ukázkou velkorysosti a státnické moudrosti. Malichernou, podlou urážku každá hrdá země vrátí při nejbližší příležitosti. Pod heslem Tentokrát to osladíme my vám. |