13. 1. 2009
Hledání viníků a teplo domova...Je opravdu velice zajímavé, jak se usilovně hledá viník v zásadě libovolné krize a jak se nakonec dříve nebo později vždy zpětně najde nějaké uspokojivé logické vysvětlení. Vydá se řada vědeckých a populárně vědeckých statí, napíše se řada článků, přijdou i paměti a pak vyjde bestseller a nakonec přijde hollywoodský trhák a my si půjdeme zaplakat do kina. Je zcela lhostejné zda, jde o krizi plynovou, finanční nebo o tu v Gaze, či úplně jinde. Možná by bylo daleko prospěšnější, kdybychom si dokázali říci, co nám tyto krize přinesly za poznání a jak nás mohou posílit a nekopnout k nějaké rozumné součinnosti při řešení nějakého problému. A hlavně komu a co taková krize přinese. |
Velmi jednoduché vánočně novoročně tříkrálové představení spočívající v tom, že nejmenovaná tranzitní země údajně potřebuje nestandardní ceny, vede k tomu, že se za tyto ceny propůjčí k tomu, že bude dělat toho zlého. Dokonce je údajně ochotna "přišmoulit" do mezistátní smlouvy něco rukou pod podpis, což je skutečně výkon patřící spíše potulnou estrádu, jen aby se ještě ukázalo, že ruka páně musí zůstat uzavřena a na Západě se ještě trochu více lekli. To nejhorší, co by totiž mohlo oba aktéry potkat, je standardizace jejich obchodních vztahů. Ty jsou v takovém stavu právě proto, že se to někomu hodí a z velké cenové nerovnováhy a zmatku se rodí velké zisky bokem. V této situaci nezbude Evropě než začít s urychlením výstavby plynovodů všude, kde je možné tranzitní zemi obejít a to znamená vkládat peníze do společných projektů s Ruskem. Platí to i o projektu Nabucco, protože představa, že k nám poteče plyn z kaspické oblasti bez souhlasu a aktivního podílu Ruska je opravdu dětinská. A to nemluvím o Číně, která již má ohromné kontrakty na turkmenský plyn. Druhá cesta vede přes bližší integraci Ukrajiny k EU a tím vysunutí plynové hranice EU v každém ohledu až na hranice Ruska. Obojí bude stát opravdu hodně peněz. To je v zájmu Ruska i Ukrajiny a je to konec konců i v zájmu EU, která by se už konečně měla vzdát neustálého hledání dobra a zla, pravdy a lži a neustálých odsudků toho, či onoho a starat se o své zájmy. A zájmem EU je jednoznačně rozšířit svůj vliv i na území, kde se nacházejí energetické zdroje. Možná by bylo docela fajn, před tím, než se přestanu v září s Ruskem hrdě bavit o strategické spolupráci, podívat se doma do plynové spíže, jak dlouho mi ta hrdost po Novém roce vydrží. I to je nehynoucí zásluha hyperaktivního francouzského předsednictví. Je rovněž třeba popřát hodně štěstí prozíravým budovatelům a zastáncům plynových elektráren a hlavně jim patřičně poděkovat. Představou, že si EU přece zajistila plyn obchodními smlouvami do roku 2035, se snad dnes mohou ukájet opravdu jenom chudí duchem. Jejich bude možná království nebeské, ale v žádném případě teplo domova. Velkým úspěchem by bylo, kdybychom příště už neztráceli čas hledáním či hodnocením viny toho nebo onoho a starali se aktivně o své. |