Říct jen něco

Český rozhlas v pořadu Meteor odvysílal 29. 11. 08 příspěvek otištěný i v Lidových novinách s názvem ,,Letadla se domluví sama." Výzkumníci z katedry kybernetiky Českého vysokého učení technického (ČVUT) vyvinuli systém, který letadlům umožní, aby si mezi sebou povídala. Nepotřebují k tomu lidi ani řídící věž. Podle Michala Pěchoučka z téže katedry se tak má ,,koordinovat civilní provoz s bezpilotními letouny." Jenomže ve skutečnosti to není tak mírumilovný projekt, jak vyplynulo v Meteoru. Vladimír Mařík, vedoucí katedry kybernetiky, v článku ,,Pentagon překvapíme" (Euro, 21.4.08) prozradil víc: ,,Systém AgentFly slouží k řízení letového provozu bezpilotních letadel za těžkých podmínek. Představte si stovky letadel v omezeném prostoru a bouřce..." Co by ale dělal roj stovek bezpilotních letadel v civilním provozu? To vypadá jako nálet. ČVUT už prodalo licenci britské zbrojovce BAE Systems. Katedra kybernetiky začala spolupracovat s Výzkumnou laboratoří amerického letectva (AFRL) ihned po vstupu ČR do NATO, později se přidalo i námořnictvo a pozemní vojsko. Proč docent Pěchouček v Meteoru neagitoval jako v týdeníku Euro (16.6.08): ,,Čím více lákat mladé bystré mozky, než atraktivními výzkumnými tématy pro americké letectvo a námořnictvo?" Asi se bál, že by ho z populárně vědeckého pořadu vystřihli.

Mlčet

Během vzrušené debaty, která se u nás vede o umístění amerického radaru, není slyšet technickou inteligenci. Proč? Odpověď poskytlo prohlášení Michala Pěchoučka pro novináře: ,,Celkem 119 českých vědeckých a průmyslových institucí figuruje na seznamu firem, které by v budoucnu mohly profitovat na americkém systému raketové obrany." V soupisu je i Akademie věd a významné univerzity. Podporu vědy Američané slíbili české vládě za souhlas s kontroverzním plánem postavit u nás radar. Docent Pěchouček patří do skupiny odborníků hodnotících české organizace, o jejichž služby by mohla mít zájem americká Agentura pro raketovou obranu (MDA). A tak se technici těší na dolary a do raketové obrany nešťourají. Nezbývá tedy, než si rýpnout do vykutálených výzkumníků. K tomu dobře poslouží argumenty a otázky, které čtenáři Britských listů znají ze starších článků. Česká vláda například zveřejnila technické parametry radaru. Jeho odpůrci vyrukovali s jinými hodnotami, a když v Praze v listopadu přednášel Theodore Postol, profesor vědy, techniky a národní bezpečnostní politiky na Massachusetts Instute of Technology (MIT), představil svoje ,,radarová čísla," která jsou v rozporu s vládními i ,,protiradarovými" údaji. Všichni pravdu mít nemohou. A naši vědci mlčí.

Profesor Postol varuje: ,,Radary americké raketové obrany nedokáží bezpečně rozpoznat útočící jadernou hlavici od klamných cílů, které může nepřátelská balistická raketa ve vesmíru vypustit, aby snížila pravděpodobnost sestřelení skutečné nálože." Možná je to tak lepší, protože Theodore Postol říká: ,,Je možné hlavici postavit tak, aby při střetu s interceptorem došlo k atomovému výbuchu." Co když se to stane nad Evropou? Čeští vědci mlčí. Americká raketová ,,obrana" dokáže podle Postola ničivě zaútočit na družice: ,,Pro interceptory to je snadný cíl. Lze sestřelovat satelity vzdálené až desetitisíce kilometrů od Země." Rusko zdědilo protidružicové zbraně po SSSR. Čína sestřelila vlastní satelit v roce 2007. Vzniklo asi 35 000 úlomků větších než 1 cm. I takový střípek může prorazit plášť mezinárodní vesmírné stanice ISS. Nyní tyto trosky ohrožují přes 700 družic i lodě s lidskou posádkou. Kdyby si velmoci rozstřílely družice, vznikne spousta tříště, která nedovolí cesty do kosmu a v okolí Země bude strašit až sto tisíc let. Čeští vědci však mlčí.

Zrádci

Loajalita naší inteligence stála Američany v roce 2008 pouhých 12 milionů korun. (LN 31.10., Euro 1.12.) Pro srovnání: provoz středně velkého gymnázia si ročně žádá asi 18 milionů. Michal Pěchouček v týdeníku Euro a na webu ČVUT přesto horlí: ,,Jde o otevření dveří těm, kdo ještě nespolupracují a při tom mají velký potenciál." Miliardy z našich daní, které vysoké školy a výzkumné instituce každoročně polykají, jsou zapomenuty. Našel se mezi našimi vědci alespoň jeden, který by zareagoval jako bezejmenný výzkumník v románu Kolíbka od Kurta Vonneguta na svržení atomové pumy na Hirošimu?: ,,Potom přišel další chlap, že dává vejpověď z laboratoře; ať prej dělá vědec na čem chce, nabeton se z toho nakonec vyklube ňáká zbraň, povídal." Nenechte si v populárně vědeckých pořadech a článcích namluvit něco jiného, je znepokojivé, jak málo si tento Američan v románech vymýšlel. Kurt Vonnegut za druhé světové války bojoval v Evropě a padl do německého zajetí, kde přežil rozbombardování Drážďan v roce 1945. V USA vystudoval biochemii, strojní inženýrství a antropologii. O vědcích a smyslu válčení věděl své.