Těch střel bylo, cituji LN, 361 raket a 177 minometných granátů." Nejen média, ale i izraelská vláda se na vpád do Gazy připravovala nejméně půl roku, tedy v době, kdy s Hamásem uzavřela příměří. Jonathan Cook, vynikající publicista žijící dlouhodobě v Izraeli, dokonce píše, že návrh na invazi do Gazy izraelská vláda koncipovala pravděpodobně již před rokem a půl. ZDE

Světové sdělovací prostředky opravdu ostřelování jihu Izraele příliš nepokryly, pravděpodobně proto, že tam nedošlo k žádným ztrátám na životech ani mohutné destrukci. V mediálním sítu však téměř neuvízly zprávy o zhoršující se humanitární situaci v Gaze, jež byla Izraelem po dobu roku a půl držena v ekonomické klatbě. Před pár měsíci izraelský předák Matan Vilnai poznamenal: "Pokud na Izrael budou dál dopadat rakety, vystavíme Gazany šoa (Holocaustu)." ZDE

Vyhladovělé a frustrované Pásmo bylo zanedlouho vystaveno teroru z nebe. Historik Norman Finkelstein, jehož rodiče přežili Holocaust, prohlásil, že cílem útoku bylo vyvolat v Arabech žijících v regionu strach z Izraele a způsobit tu masivní ztráty. Podle Finkelsteina tuto taktiku Izrael vyzkoušel na úsvitu války proti Hizballáhu v roce 2006 bombardováním civilní čtvrti v Bejrútu. ZDE

Pan Koenigsmark dále píše: "Sympatie Palestincům také ubírá jejich metoda používat vlastní děti, ženy a starce jako ty lidské štíty pana Hammada. Munice v nemocnicích, sklady zbraní pod školami, i vedle té zasažené školy bylo raketové silo, či z čeho se kásamy odstřelují." Ano, takové věci se dějí na obou stranách a já netuším, jak to souvisí s utrpením obyčejných Palestinců. Zastánci izraelského vraždění například vydávají více než rok staré video, kde palestinští militanti odpalují rakety ze dvora školy v Beit Hanoun v Gaze, za důkaz toho, co se má rutinně odehrávat nyní. ZDE

Human Rights Watch a Amnesty International na druhou stranu poukázaly na skutečnost, že izraelská armáda použila palestinské civilisty jako živé štíty během jejího útoku na uprchlický tábor v Jeninu v roce 2002.ZDE

Autor v textu také bagatelizuje mé tvrzení o tom, že Hamás vyhrál v demokratických volbách tím, že Adolf Hitler byl také zvolen v transparentních volbách. To je známá a ohraná písnička osob tvrdících, že demokracie je pro některé, a to odsud až posud. Na rozdíl od Hamásu byl Hitler v 30. letech Západem podporován a podle britského dokumentu, odvysílaného před časem na TV okruhu Spektrum, s ním některé britské a americké banky kšeftovaly i po Churchillových "slzách, potu a krvi."

"Obhájci Hamásu, na otázku, co by dělali, kdyby byli izraelským premiérem, obvykle neumějí odpovědět. Říkají, že na jeho místě nejsou. To vskutku nejsou. Pronášejí většinou posmutnělé, trochu sentimentální řeči o humanitě a demokracii, lítosti a podání ruky," píše Koenigsmark. Chtěl bych nejdříve zdůraznit, že nejsem slovutným "obhájcem Hamásu". Na místě izraelského premiéra bych již dříve přistoupil nejen na příměří, jež Hamás opakovaně Izraeli nabízel, ale i na jeho nabídku k dialogu včetně akceptování palestinského státu v hranicích z roku 1967. ZDE

Rozhodně bych Gaze nenasadil svěrací kazajku odepřením základních prostředků k životu pro vytvoření plodné půdy pro extremismus a deviantní chování, neprováděl cílené atentáty na předáky Hamásu, při nichž často umírali nevinní lidé, nestavěl další ilegální osady na Západním břehu a nezabíral půdu, která mi nepatří. To v kostce. Dokážu si představit, že kdyby se takovýto scénář realizoval, nemuselo by během tří týdnů zbytečně zemřít přes tři sta palestinských dětí.

K návrhu řešení situace na Blízkém východě rabína Michaela Lernera v sedmi bodech má pan Koenigsmark jisté výhrady, které však na mne nepůsobí příliš věrohodně. Ačkoliv se Lernerovy požadavky zdají být trochu naivní, myslím, že tento způsob řešení je neoddiskutovatelně lepší než cílený izraelský teror ze země, moře a vzduchu roztáčející spirálu násilí donekonečna.

"Největším problémem Palestiny je skutečnost, že porozumění začíná u pokusu chápat postoj toho druhého," tvrdí Koenigsmark. Ano, to přesně vystihuje podstatu celé tragédie. Je třeba si uvědomit, že surová okupace představuje základní páteř konfliktu. OOP, Hizballáh, Hamás nebo Brigáda mučedníků Al-Aksá jsou jejím zákonitým produktem; živnou půdou bezmoci, frustrace a bolesti pomalu a plánovaně likvidovaného etnika.

"A tak se obávám, že jediné racionální řešení Izrael zvolil -- dokázat i silou... jelikož na Západním břehu se příznivci Fatáhu, ať zkorumpovaného nebo ne domohli klidu a rozhodně lepšího života, mohli by se i příznivci Hamásu v Gaze nad tím zamyslet a vybrat si méně ideologicky čisté řešení, nicméně žít si lépe," uzavírá autor svůj text. Obávám se, že si zde autor protiřečí s poukazem na jeho tvrzení o "pokusu chápat postoj toho druhého" v předešlém odstavci.

O klidném životě Palestinců na Západním břehu nemůže být ani řeč. Jestliže pro Československo znamenala okupace sovětských vojsk trvalé ponížení, může mnohem surovější izraelská okupace pro tamní domorodce představovat "lepší a klidnější život", nehledě na horor odehrávající se v Gaze?

Co je podle Koenigsmarka "méně ideologicky čisté řešení" pro etnikum, které se šedesát let nachází v nechtěné diaspoře? Vždyť oni své rakety střílí na města, z nichž byli vypuzeni, třeba na Aškelon!

Jedině ukončení nejdelší okupace současnosti může přinést smír.