17. 1. 2009
Na jeden aspekt Černého díla se zapomíná:Jedná se o poměrně primitivní pravicovou až ultrapravicovou politickou propaganduPředmětem Černého útoku jsou slabí: Zaostalé státy Evropy, přistěhovalci a levice, míní Miroslav Kočí. Všimněme si, že předmětem nevybíravých stereotypů jsou především chudší státy EU: Bulharsko (turecký záchod) a Slovensko (maďarský salám). Naopak bohaté státy jsou obvykle prezentovány neutrálně (Belgická bonboniéra). |
Dále je vidět Černého akceptace neokonzervativního varování před civilizační hrozbou muslimského světa vůči Západu (holandské Minarety, Dánská karikatura Mohameda). Antilevicový atak se skrývá ve zobrazení Francie: Jak jinak než jako země, která neumí nic jiného než stávkovat. Antiruský šovinismus je vidět na vojácích z Litvy čůrajících do Ruska. Liberální orientace Černého je patrná na jeho zesměšňování katolické církve v případě zobrazení Polska nebo na skutečnosti, že Černý akceptuje globální oteplování (případ Nizozemí). Část nápadů jsou banality: To napadne každého si za symbol Německa vybrat dálnice a hákový kříz nebo za symbol Itálie fotbalisty. Musím se ptát: Co je to za rebelství dělat si legraci ze slabých? Černý není schopen udělat si legraci z mocných Evropy, z neonacistů a šovinistů nebo z nadnárodních korporací. Černého myšlení je bohužel typické pro řadu celou mladých českých umělců a hudebníků, narozených kolem roku 1970. Během normalizace si osvojili rádoby rebelskou imidž, protože připomínala Západ a zároveň byla projevem odporu k režimu a jeho disciplinaci. Po převratu se stali zdánlivě pořád rebelskými, ve skutečnosti ale vysoce konformními příslušníky kapitalistické "věrchušky" a aktivními tvůrci její propagandy. |