Dále je vidět Černého akceptace neokonzervativního varování před civilizační hrozbou muslimského světa vůči Západu (holandské Minarety, Dánská karikatura Mohameda).

Antilevicový atak se skrývá ve zobrazení Francie: Jak jinak než jako země, která neumí nic jiného než stávkovat.

Antiruský šovinismus je vidět na vojácích z Litvy čůrajících do Ruska.

Liberální orientace Černého je patrná na jeho zesměšňování katolické církve v případě zobrazení Polska nebo na skutečnosti, že Černý akceptuje globální oteplování (případ Nizozemí).

Část nápadů jsou banality: To napadne každého si za symbol Německa vybrat dálnice a hákový kříz nebo za symbol Itálie fotbalisty.

Musím se ptát: Co je to za rebelství dělat si legraci ze slabých?

Černý není schopen udělat si legraci z mocných Evropy, z neonacistů a šovinistů nebo z nadnárodních korporací.

Černého myšlení je bohužel typické pro řadu celou mladých českých umělců a hudebníků, narozených kolem roku 1970. Během normalizace si osvojili rádoby rebelskou imidž, protože připomínala Západ a zároveň byla projevem odporu k režimu a jeho disciplinaci. Po převratu se stali zdánlivě pořád rebelskými, ve skutečnosti ale vysoce konformními příslušníky kapitalistické "věrchušky" a aktivními tvůrci její propagandy.