Nová zjištění o republikánské kandidátce na funkci amerického viceprezidenta Sarah Palinové - včetně jejího členství ve straně, která žádá, aby obyvatelé Aljšaky hlasovali o tom, zda se má Aljaška stát samostatou zemí - vyvolávají otázky, do jaké míry kampaň Johna McCaina řádně zkoumala její zázemí, než ji vybrala jako kandidátku.

Propustila totiž komisaře pro veřejnou bezpečnost Walta Monegana poté, co odmítl vyhodit z práce jejího švagra, svého podřízeného, poté, co se její sestrou rozvedl.

Palinová, která se účastní republikánské předvolební kampaně zdůrazňováním křesťanských, protiiterrupčních postojů, konstatovala:

"Jsme pyšní na Bristolino rozhodnutí porodit dítě a ještě pyšnější na to, že budeme prarodiči." Zdůraznila, že se Bristol a její partner plánují vzít.

Tato skutečnost zmírnila zápornou reakci u sociálních konzervativců v Republikánské straně, kteří jsou znepokojeni pohlavním stykem před svatbou. Zpráva o těhotenství dcery Bristol by mohla posílit obraz Palinové a její rodiny jako typické americké rodiny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Martin Bursík se chová jako pětiletý harant, kterému chtějí vzít jeho oblíbenou hračku: když mi ji vezmete, tak všechno poplivu, rozšroubuju, rozdupu, a zničím, říká v podtextu své výhrůžky, že když na sjezdu prohraje , tak odejde z předsednictva (strany?) i vlády. Chce-li tím říci, že všichni ostatní jsou hlupáci a svět se bez něj sesype, nemohl to říci lépe. Aby dodal hrozbám důraz, přiměl zahrozit i Ondřeje Lišku, který se jinak chová v souladu se svým příjmením. Tentokrát se z toho zřejmě nemohl vykroutit, a když si spočítal své šance, s opatrným zdráháním se přidal. To s Džamilou Stehlíkovou neměl pan předseda zajisté žádnou práci, svou oddaností je známá a na jeho cestě vzhůru by bezpochyby představovala nejraději koberec.

Často se o železniční dopravě mluví jako o zkostatnělém systému, který je drahý, všichni na něj doplácíme a tento systém bude často nahrazován silničním systémem, jako to bylo v USA v minulém století.Tyto názory se promítají i do návrhů brněnského nádraží, neboť nekteří architekti upřednostňují odsun hlavního nádraží kvůli jiným aktivitám, včetně jiných způsobů dopravy. Člověk cítí, že to prosazují především odpůrci železniční dopravy a lidé, kteří fandí jen automobilům a železniční dopravu považují za neblahou konkurenci.

Ale přetíženost silnic, hluk a smog na pozemních komunikacích přece jen velkou část obyvatel vrací k zastání železniční dopravy i do daleké budoucnosti.

Tuhle písničku si teď budou zpívat občané bezmála dvou set malých obcí, když se budou svolávat k poštovnímu vozítku, které jim má nahradit po desetiletí funkční poštovní úřad. Pobočky jsou prý nerentabilní. Státní monopolní pošta je nerentabilní a prý se tak chystá na rok 2013. Nesmyslnost takového tvrzení je do očí bijící. Je to typický příklad toho, jak jsou z naší společnosti krok za krokem odstraňovány instituce, které mají schopnost společnost stabilizovat, napomáhat rozvoji vztahů, tvořit sociální kapitál.

Zákonitě jde vždy o něco, co má povahu veřejnoprávní služby nebo statku. Dopravní obslužnost veřejnou dopravou, rušení pošt, škol, policejních služeben, telefonních budek, denních ordinací i lékařských pohotovostí, lékáren s nočním provozem, stanic záchranné služby, paralýza letecké záchranné služby atd. atd. atd.

ŠOK│ Gruzínské ministerstvo obrany přiznalo, že gruzínská armáda kazetové bomby použila. Ale pouze na ruské mírové síly....

"Ozbrojené síly Gruzie jsou vyzbrojeny salvovými raketomety Grad-LAR 160 a střelami Mk IV s kazetovou náplní M85 . Gruzínská strana ale nikdy nepoužila tento typ raket proti nevinným civilistům, proti civilním cílům nebo sídlům, v konfliktu s Ruskem, v Jižní Osetii, nebo kdekoli jinde. Raketomety Grad-LAR byly použity proti kolonám ruských vojenských zařízení a zbraní pohybujích se z tunelu Roki, po silnici Dzara do Gruzie ", konstatovaly 1. 9. v 18:00 internetové stránky gruzínského ministerstva obrany.

Už dnes se nedaří firmám v Německu najít na pracovním trhu dost odborníků a v průběhu budoucích let bude ta situase ještě horší, pokud se lidé chystají, že po padesátinách odejdou do penze. Bude to problémem pro firmy i pro celou společnost. O tom se samozřejmě ví, ale málo se podle toho ještě jedná. Že to není udivující fakt, ale vlastně pochopitelný, a taky politováníhodný následek našeho hospodářského systému, na to chci poukázat v této poznámce...

Ruský prezident Dimitrij Medvěděv charakterizoval gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho jako "politickou mrtvolu" a dodal, že ho Moskva neuznává jako prezidenta.

Pochvaly od ruského prezidenta Dmitrije Medveděva se dočkala Evropská unie za své nekonfliktní stanovisko k srpnové intervenci Ruska v separatistických gruzínských regionech Jižní Osetii a Abcházii. Prezidenti a předsedové vlád evropské sedmadvacítky ukázali podle šéfa Kremlu na pondělním mimořádném summitu svolaném předsedající Francií "odpovědný přístup", když na Rusko neuvalili sankce jak žádaly některé z nových členských zemí.

"Některé státy vyzývaly k zavedení sankcí proti Rusku a k zmrazení vztahů, většina zemí EU předvedla odpovědný přístup a potvrdila linii směřující k partnerství s Ruskem, neboť si dobře uvědomovala důležitost vzájemně prospěšné spolupráce," uvedlo ruské ministerstvo zahraničí.

Deník: Moskva chválí EU za postoj ke kavkazské krizi ZDE

ŠOK│ Vynikající analýzu evropských pozic ke gruzínské "dvoudenní" válce a možného budoucího vývoje v EU provedl včera profesor ekonomie Milan Zelený, působící na Fordham University v New Yorku, ale také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Xidian University v Xi'an, Fu Jen University v Taipei a Indian Institute of Technology, Kanpur. Stojí za to si jednou přečíst namísto politických hlupáků zprava i zleva jednoho starého, moudrého profesora, který nepotřebuje, aby ho někdo zítra zvolil.

Je třeba budovat jednotu. Činy, ne řečmi. Nepotřebujeme lov na čarodějnice – potřebujeme jasně fungující zákony. Nepotřebujeme pracovní hrdinství – potřebujeme funkční průmysl. Nepotřebujeme ženy kopající protitankové zákopy a děti u soustruhů obrábějící nábojnice – potřebujeme skutečnou starost státu o rodinu a vzdělání. Potřebujeme prostě začít žít normálně, konečně opustit onu zasněnou opileckou apatii roků po perestrojce. Nikomu nehrozit, s nikým se nespojovat, ale tvrdě a systematicky hájit své zájmy na mezinárodní scéně.

Toto není fantazie – toto je Rusko.

V srpnu roku 2008 jsem dvakrát pocítil hrdost z faktu, že žiji v Rusku. Poprvé – to když bez ohledu na natovský povyk Rusko zastavilo genocidu v Jižní Osetii, a poté rozdrtilo gruzínskou armádu. Podruhé, když náš prezident Dmitrij Medveděv, ve chvíli neuvěřitelného napětí, vyhlásil uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie.

Ukrajinský parlament po vzniku protijuščenkovské koalice přijal také usnesení "O vytvoření dočasné komise Nejvyšší Rady, aby ověřila fakta dodávek ukrajinských vojenských zařízení Gruzii s v rozporu s ukrajinskými právními předpisy a mezinárodním právem." Návrh tohoto usnesení iniciovala do té chvíle opoziční Strana regionů. Předtím OSN vydala zprávu o mezinárodním obchodu se zbožím pro vojenské účely v roce 2007. Podle něho, Ukrajina se stala hlavním dodavatelem vojenské výstroje a výzbroje do Gruzie. 74 modernizovaných tanků T-72, osm letadel, pět dělostřeleckých systémů, řízených střel a 495 raketometů, S-200 a Thor, stejně jako 19 964 střelných zbraní. Gruzínské systémy protivzdušné obrany pracovaly s ukrajinskými počítači, i když Kyjev tuto informaci popíral. Celková hodnota dodávky - více než 100 milionů dolarů.

Po kontrole zabaveného vojenského arzenálu gruzínské armády, odborníci došli k závěru, že velká část z americké finanční pomoci Gruzii byla použita na nákup zbraní.

ŠOK│ Nejvyšší rada Ukrajiny - ukrajinský parlament na večerním zasedání 2. září přiznal premiérovi ( v tuto chvíli Tymošenkové) právo na propuštění ministrů zahraničních věcí a obrany. Podle návrhu zákona O kabinetu ministrů, který byl přijat 363 hlasy pro, při 226 hlasech kvóra, ukrajinský premiér má nyní právo vést mezinárodní jednání a uzavírat mezistátní dohody, ke kterým už není potřebný spolupodpis prezidenta. Zákon o Kabinetu rovněž zrušil ustanovení o povinnosti splnit příkazy prezidenta a nutnosti reagovat na jeho podněty. Kabinet může vydávat dekrety a nařízení, nemusí se řídit nařízeními prezidenta, a prezident ztrácí právo navrhovat kabinetu usnesení nebo body jednání. Ztrácí dokonce právo seznamovat se se stenozáznamy jednání vlády... Předtím stejnými 363 hlasy Rada přijala návrh zákona, který výrazně zjednoduší postup při impeachmanentu prezidenta.

Při všech těchto krocích Blok Julie Tymošenkové, Strana regionů Viktora Janukoviče a Komunistická strana Ukrajiny jednaly ve shodě.

Rusko doufá v obnovení širokých dohod o spolupráci s Ukrajinou, stejně tak doufá v prodloužení dalších dohod, včetně dohody o pronájmu kotvišť pro Černomořskou flotilu, řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Na společné výstavbě nového plynovodu se dohodly Rusko a Uzbekistán. Plynovod bude sloužit pro vývozy uzbeckého a turkmenského zemního plynu, prohlásil dnes v Taškentu ruský premiér Vladimir Putin. Moskva prý také dodá Taškentu moderní zbraně.

ČTK: Rusko a Uzbekistán vybudují nový plynovod ZDE

Abcházci a Jižní Osetinci nejsou o nic horší než kosovští Albánci. .... Uznání nezávislosti je nejen možné, ale i nevyhnutelné. Bělorusko by také mělo uznat vůli těchto národů. Není žádným tajemstvím, že i naše země získala nezávislost dosti podivným způsobem, když tři lidé v Bělověžském pralese podepsali smlouvu o rozpadu SSSR. Mezinárodní společenství tehdy velmi rychle uznalo Bělorusko jako suverénní stát. Proto si myslím, že by mělo stejně postupovat i nyní", prohlásil lídr strany komunistů Běloruska Siarhiej Kaljakin pro týdeník Naša Niva. (O Ingušsku a Čečensku se nezmínil.)

Kaljakin: I naše země získala nezávislost dost divným způsobem ZDE

Rekordně dosud nejstrašnější film kameramana F.A.Brabce je jeho nové zpracování Máchovy romantické lyricko-epické povídky Máj. Brabcův film je opravdu vážným kandidátem na nejděsnější český film posledních dvaceti let.

Film Občan Havel jistě mohl být natočen s kritičtějším přístupem. A to i do té míry, že by byl Václav Havel vylíčen jako člověk zcela nevhodný pro úřad prezidenta. Mělo by nám však vadit, že vzniklý film není 100% politicky korektní? ptá se Zdeněk Ručka.

Zajímavý názor vyslovil Štefan Švec v diskusi o filmu Občan Havel, o němž jsem - právem - zveřejnil ostře kritickou recenzi.

Štefan poukazuje na to, že mám k filmu o Václavu Havlovi kritický přístup, protože ho posuzuji z hlediska investigativního novináře. Film Občan Havel však není dokument, je to fikce. Není to film Pavla Kouteckého, ani onoho mladého režiséra, který snímek po Kouteckého smrti dokončil. Film Občan Havel, je dílo, které Václav Havel natočil sám o sobě. Je známo, že Havel Kouteckého na Pražský hrad zval, vždycky tehdy, když usoudil, že je vhodné, aby ho Koutecký natáčel. (Podobně jako i jindy, kdy Havel tahal za scénou za nitky, je i pro tento film nutné, aby bylo pro veřejnost předstíráno, že autorem není Havel, ale někdo jiný.)

17. - 21. září se v Malmö na jihu Švédska koná 5. Evropské sociální fórum. Očekává se, že fóra, které je místem setkání sociálních hnutí celé Evropy, se zúčastní přes 20 tisíc lidí. Pět dnů seminářů a workshopů bude spojených s kulturou, hudbou, aktivismem a demonstracemi. Fórum je však něčím víc než několik dní dlouhým setkáním - máme nyní v celé Evropě šanci předkládat alternativy a vize budoucnosti. Budeme se zabývat mnoha otázkami: od práv zaměstnanců, přes rovnost, veřejné služby, rozvoj demokracie, odpor k válkám a rasismu, až po globální solidaritu a změny v klimatické strategii.

AB│ „Copak někdo skutečně věří, že Írán se chystá odpálit rakety na evropské země?“ ptá se Iman Kurdi v článku, který uveřejnil blízkovýchodní internetový deník Arab News 26. srpna. Z té dálky, zdá se, věci vypadají ale úplně jinak... Každopádně arabský novinář v článku, jehož název by se dal přeložit i jako „Proč si to rozházet s Ruskem“ nalévá svým čtenářům čistého vína. Jednoznačná je už první věta.

„V posledních čtrnácti dnech od okamžiku, kdy se Gruzie rozhodla zahájit vojenskou ofenzívu k znovuobsazení Jižné Osetie, zrovna když oči všech byly upřeny na ohňostroje v Pekingu, si stále znovu kladu jednu jednoduchou otázku: Proč bylo tolik lidí ochotno podceňovat Vladimíra Putina?

Štěpán Kotrba si asi dělá legraci, když mluví o vůli obyvatel v Osetii a Abcházii. Nezapomněl také na 40% vyhnaných obyvatel z Abcházie? Nezapomněl na vůli Čečny, Ingušska, Tatarstánu a dalších v ruském impériu? Nezapomněl na likvidaci autonomních okruhů v dnešním Rusku? Nebo jen kopíruje ruská média? ptá se čtenář Jan Lánik.

Ano, Rusové v případě Abcházie a Jižní Osetie jednali na základě svobodné a dlouhodobě deklarované vůle obyvatel obou autonomních republik, v souladu s legitimně zvolenými vládami těchto republik. Je krásné a vysoce principiální vykřiknout emocemi nabitou větu "...a u vás zase zabíjejí černochy... " Jakákoliv úderná věta s výčtem křivd, týkající se historie kteréhokoliv národa je zcela nutně nesprávná... Historie rozpadu Sovětského svazu, kde má kořeny i novodobé vyhnání Gruzínců z Abcházie a Osetie, je historií násilí, počínající už dlouho před Stalinovou érou, který definitivně zakonzervoval hranice zemí bez ohledu na historicky dané vztahy mezi národy v nich žijícími. Gruzii k Rusku připojili už carové. Nicméně platí stále, že Sovětský svaz byl svou etnickou různorodostí největším a nejdéle nepřetržitě trvajícím mnohonárodnostním státem na světě, ve kterém žily všechny národy a národnosti v míru. Jestli šťastně, nejsme schopni posoudit my zvenčí, ale jen oni. Zevnitř. Logickým byl proto rozpad SSSR ukončený 8. prosince 1991. Výsledkem tohoto posouzení byla v Osetii a Abcházii snaha odtrhnout se od Gruzie, která se prohlásila státem i přes nesouhlas Abcházců a Osetinců. . Od samého počátku bylo toto soužití vnímáno jako násilné a nepřirozené. Všechny nezávislé státy, které vznikly rozpadem SSSR, jsou multietnické a od prvních okamžiků se potýkají s problémem integrace svých národnostních menšin. Rusové v této hře nehráli. Rozpad SSSR definoval hranice náhle svobodných republik a Osetinců a Abcházců se nikdo neptal, zda chtějí žít spolu s Gruzínci.

Následující text je citací anglické Wikipedie a oficiálních dokumentů českého ministerstva zahraničních věcí, které z proruské propagandy snad nikdo nepodezírá...

Ve svém článku "Copak mají Spojené státy nárok odsuzovat humanitární intervence?" jsem v souvislosti s aktuálním děním na Kavkaze uvedl, že poválečné Spojené státy během studené války napáchaly ve světě více zla než poválečný Sovětský svaz. Obdobně to platí i o uplynulé dekádě. I když Rusko padlo na kolena, stačilo při tom vést ničivou válku v Čečensku. Přestože se mnohým stýská po éře prezidenta Clintona, srovnávají-li ho se současným americkým prezidentem, v průběhu jeho dvou mandátů se Spojené státy dopustily řady nyní polozapomenutých zločinů.

Již i Hospodářské noviny informují o prudkém poklesu zájmu o hypoteční úvěr. Lidé se konečně začínají probouzet z iluze, že žít na dluh je normální, morální, správné a perspektivní, z iluze, která byla uměle vykonstruována finančníky a zkorumpovanými médii.

Je zajímavé pozorovat a číst, kolik odborníků na školství máme, kteří všemu rozumí a hlavně ví, jak učit, jak vychovávat, co je špatně a co možná lepší. Hlavním bodem těchto úvah je však na jedné straně to, jací že to jsou dnes spíše neschopní učitelé nejen na základních, středních, ale i vysokých školách a vůbec všude možně, jak v podstatě téměř všichni snad ani nepřemýšlejí, jak jsou nerozumní ve svém počínání a (jak jsem psala už i já), v podstatě neví kudy kam a jsou v koncích. Na druhé straně pak stojí naprostá neochota učitelů přijmout jakýkoliv názor na jejich profesi, který jen zdánlivě zavání kritikou, to vše spojené s výzvou, ať si to tedy ti ostatní zkusí sami, když jsou tak chytří. Už jen dovětkem k tomu všemu bývá, že také v rodinách není vše v pořádku -- a nakonec ani ve společnosti ne. A jak je řešení vlastně velice jednoduché, jen zapomenout na svá "naučená" klišé.

Chodím od metra Roztyly domů podchodem pod ulicí Ryšavého. Je to nevzhledná obdélníková betonová díra, která se vyznačuje tím, že v ní občas nesvítí světlo a je počmáraná jakýmisi neumělými sprejerskými pokusy v podobě černých čar. Před několika měsíci se objevilo u jedné strany podchodu staré auto a jeho mladá posádka začala jednu stranu podchodu proměňovat v opravdové graffiti. Dalo to dost práce, ale bylo to hezké barevné, mělo to strukturu i šmrnc a díky barevnosti bylo najednou v podchodu i více světla.

Mně se nelíbí slova jako "mnichovský diktát" nebo "mnichovská zrada", jsou příliš emocionální a spjatá s jednoznačným hodnocením. Navíc jsem velmi skeptický, zda někdo, kdo je "předsedkyní společnosti E. Beneše" může přicházet s nějakým objektivním názorem zrovna na události roku 1938. Historie byla v komunistickém Československu ostatně tou nejzdeformovanější a nejprolhanější propagandou, a nikoli vědou - v tom ohledu článek paní prof. Olivové nepřináší nic odlišného od kázání komunistických učebnic.

"Každé potlačené svědomí je špatným svědomím, které se projevuje a realizuje jako nevraživost, podezíravost, jako nezahladitelný resentiment. A výbuchy resentimentu se v dějinách objevují, jak známo, v podobě zavilé nenávisti, surového fanatismu a bestiálního násilí."

Přetisk textu Karla Kosíka "Rozum a svědomí", předneseného na sjezdu spisovatelů v červnu 1967, působí v Právu z 21. srpna 2008 jako nostalgické memento v záplavě zavilé nenávisti. Dva srpnové týdny strávené v izolaci Radiožurnálu a českých novin jsou exkurzí do hlubokých padesátých let, kdy ještě antiimperialistické kampaně vzbuzovaly upřímnou lidovou odezvu. Kdy se ale poštěstil tak zdařilý souběh příležitostí jako válka v Gruzii ausgerechnet na kulaté výročí okupace? Ne, tenhle scénář není od George Orwella ani od Tomáše Klvani, zde se činili profesionálové.

Na konci vakací před učiteli, žáky a studenty i rodiči opět leží břemeno učení nebo výuky. Novináři to vědí, a tak budeme v médiích určitě číst lecjaké výroky o školství. Chci vás několika agresivními myšlenkami poněkud znepokojit tak, abyste si včas našli chvíli k hlubšímu přemýšlení o dnešním českém vzdělávání a o školství i o tom, co se o něm tvrdí. Je tu k ovšem přemýšlení i ruský imperialismus, domácí zkorumpovanost bezvýznamných lokálních politiků v ministerském křesle, hokej a jiná významná témata. Na rozdíl od těchto osudových témat však ve vzdělávání můžete něco udělat vy sami. O budoucnosti totiž rozhodne vedle ohřívání klimatu taky úroveň vzdělávání národa.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.