Mnichov může být pochopený jen v širším kontextu, nikoli pouze z pohledu národa, jemuž bylo ublíženo. Masarykovské Československo nevzniklo z ničeho, nýbrž jako určitý švindl (ano, bořme národní ikony), kdy uměle vytvořený "československý" národ měl právo na sebeurčení ve svém státě. V tom státě žilo ovšem i mnoho jiných národů, zejména pak Němci. A těm se tu rozhodně nežilo jako frankofonním Švýcarům v helvétské konfederaci. A přitom Němci k tomuto území patřili přinejmenším od dob Přemysla Otakara II. Země koruny české vždy byly součástí německé říše, ať už pod Přemyslovci, Lucemburky nebo Habsburky.

Je proto logické, že Hitler chtěl po anexi Rakouska (Rakousko bylo ostatně nepřirozeným apendixem po habsburské monarchii) i Česko. Chtěl chránit své soukmenovce, utlačované v Československu a proti Československu poštvané brutální propagandou (ne nepodobná je situace v Jižní Osetii, kde Rusko brání své občany, které vytvořilo tak, že gruzínským občanům rozdalo své pasy). Že se Francie a Británie tehdy rozhodly ustoupit Hitlerovi a respektovat sebeurčení německého obyvatelstva v Československu místo rozpoutání nové války, to je logické. Nedokáži si představit jiné řešení situace za tehdejších znalostí a podmínek. Mnohem méně je mi pochopitelné např. tolerování militarizace Porýní, kterou Británie připustila v tradiční politice rovnováhy sil na kontinentu.

V každém případě odmítám představu spojování slov Němec a německý s nacismem, jak se tu vžilo za komunismu. Když jsme si jako děti hrávali na vojáky, Němci byli zlo samo a Rusi dobro samo. Němci se rozhodně vyrovnali se svým nacismem mnohem lépe než my se svým komunismem a svou kulturu šíří po světě pod hlavičkou instituce s názvem GOETHE INSTITUT.

Vraťme se ke staletým tradicím soužití Čechů a Němců, které nás začlenily jednoznačně do centra západního civilizačního okruhu, a o Mnichovu se už nebavme jako frustrovaný, ukřivděný, nenávidící národ, který je zcela bez viny na svém osudu. Dost možná, že hlavní důvod, proč jsme se stali tak malí a slabí a tak snadnou obětí Třetí říše, byl rozpad rakouské monarchie, který uspíšil týž (náš i jiných) nacionalismus, který později Hitler zmutoval do nacismu.