Bém označil správně Topolánkovu nabídku korýtka předsednictví poslanecké sněmovny Paroubkovi, pokud ČSSD nebude půl roku zpochybňovat vládu,za handl. V druhé polovině věty prohlásil, že kdyby přišla ČSSD a řekla: Chceme radar, bylo by to něco jiného. Tak se ptám: Co jiného by to bylo, pane Béme? Přiblížení programů ČSSD a ODS? To snad ne. Handl jako handl, pane primátore, jeden premiérův, jeden Váš. Otázka nestojí, který se občanům líbí a který ne! Handl není přijatelný kompromis!

A radar? Kdy konečně pochopíte, že prosazování cizího vojska a cizích armádních zařízení na území ČR občané citlivě chápou jako vlastizradu? Vlastizrádci nadrásali ručně zvací dopis, aniž to občané tušili a okupant dorazil. Na dlouho.

Dnes vlastizrádci uskutečňují totéž, jen aktéři jsou z opačné strany.

Takový primitivní odezdikezdismus.

PS. Nechápu Bémův výrok: .."kdo, když ne ODS nebo nějaká slušná pravice"...? Opravdu tím myslel, že ODS není slušná nebo silná pravice? A koho tou slušnou pravicí myslel? Ona tu nějaká pravice je???

Bohaté vlády a korporace začínají zkupovat miliony hektarů zemědělské půdy v rozvojových zemích s cílem zajistit si dlouhodobě přísun potravin.

Jacques Diouf, šéf organizace OSN pro potraviny a zemědělství, varoval, že to může vést k "neokolonialismu", kdy chudé státy budou produkovat potraviny pro bohaté státy na úkor vlastního chudého obyvatelstva.

Když v pondělí 17. listopadu zakladatel agentury Stratfor komentoval výsledek summitu skupiny G-20 ke světové ekonomické krizi, byl poměrně nevzrušený. Napsal sice, že jednání skončilo vydáním nicneříkajícího prohlášení a vágním závazkem ke vzájemné spolupráci, zároveň však argumentoval, že finanční krize přešla v cyklickou recesi v zásadě srovnatelnou s recesemi let nedávno minulých. Dokumentoval to na burzovním indexu Standard & Poor's 500, který ještě minulý pátek dosahoval hodnoty 873,29 bodu, zatímco v říjnu 2002 skončil na 777 bodech.

tisková zpráva

Starostové proti radaru a Hnutí nenásilí poslali dopis Baracku Obamovi.

Zřejmě dobře míněný pokus Hnutí nenásilí a Starostů proti radaru poslat novému americkému prezidentu protestní dopis proti výstavbě amerického radaru v ČR je činem, nad nímž se okamžitě zavře voda.

Posílání protestních rezolucí je zvláštní úkaz, který vznikl v době tvrdého stalinismu, kdy "pracující" posílali dopisy, požadující "psům psí smrt", atd. Demokratická politika v západních zemích obyčejně nefunguje prostřednictvím protestních rezolucí.

Mají-li mít nějaký politický dopad, čeští aktivisté proti radaru musejí, kromě posílání dopisů Obamovi, zaujmout mezinárodní média, a to něčím zajímavým a novým, co přitáhne jejich zájem. Pokud tedy nemají miliony na zaplacení efektivní západní PR agentury, která by působila v jejich věci, anebo nejsou schopni zorganizovat pravidelné protiradarové demonstrace tisíců osob, demonstrujících jménem českých občanů, nejen před americkým velvyslanectvím v Praze, ale i před americkými velvyslanectvími hlavních západních velmocí.

PS: Pan Lachout se ve své reakci vzteká, aniž by porozuměl, o co jde. Můžu se rozčilovat nad tím, že "svět je neférový, protože nefunguje podle mne", ale dokud to nedokážu změnit, měl bych se snažit inteligentně využívat možností, které skýtá. Píšu, že člověk potřebuje miliony pro PR agenturu tehdy, když ho samotného nenapadne nic inteligentního a nového, čím by upoutal média i bez peněz. (Protože když ty nápady nemá, tak to pro něho za peníze vymyslí ta PR agentura.) A druhá věc? Navzdory tomu, co si myslí pan Lachout, v západních demokratických zemích právě funguje demokracie. Pokud zmobilizujete tisíce lidí na podporu své věci, média si toho budou všímat (na rozdíl od ČR jsou většinou méně úplatná).

Jenže to je právě to: Pokud jsem proti radaru, nemůžu o tom pouze bědovat v hospodě, ale musím něco dělat. Sedmdesát procent obyvatelstva je v ČR proti radaru, ale nikdy nevyjde do ulic. Jestliže občan není ochoten pro svůj názor udělat nic, je tomu, jako by ho nezastával. Pak je to vlastně logické, že západní média neinformují o tom, že české obyvatelstvo "je proti radaru".

Ve svém krátkém komentáři jste přesně popsal nedemokratičnost a fašizaci západní takzvané demokracie - tedy demokracie buržoazní, která se uplatňuje pouze v den voleb a potom si občané mohou akorát tak trhnout nohou. Jste jistě velice vzdělaný člověk, který dokázal tak přesně a s velkou dávkou ironie a arogance vlastní buržoazním šosákům sdělit starostům proti radaru, že musejí mít miliony na to, aby zaujali média, a nepřímo opět miliony, aby zorganizovali demontrace před US ambasádami v jiných státech proto, aby se politické ledy někam hnuly.To ale není demokracie, vážený pane Čulíku.To je dobře zorganizovaný, po roce 1945 v Západní Evropě a dnes i zde, velice sofistikovaně sociologicky zmodernizovaný obyčejný fašismus zaměřený na potlačení nálad občanů, kteří by jinak dali přednost všelidové demokracii v denní praxi.Tak teď alespoň víte, co si o Vás a smyslu BL, který mnohým dopisovatelům uniká, myslím! Hodně úspěchů v šíření Vašeho vzoru demokracie a myšlení. Lidé Vám to stejně tak jako tak jednou pořádně spočítají.

Oldřich Lachout (autor je bývalý estébák - pozn. ŠOK)

tisková zpráva Hnutí nenásilí

Starostové čtyř desítek obcí z Brd se v úterý 24.února 2009 vydají do Evropského parlamentu v Bruselu, kde zahájí půlroční protiradarovou kampaň na celoevropské úrovni. Kampaň je organizována společně s hnutím Nenásilí a mezinárodní sítí Evropa pro mír.

Česká vláda nedávno zaslala Výboru OSN pro práva dítěte periodickou zprávu o plnění Úmluvy OSN o právech dítěte v Česku, praxe však ukazuje, že ani po devatenácti letech od jejího přijetí se řada ustanovení Úmluvy nedostala do praxe, někdy ani do legislativy. O tom svědčí i to, že Poslanecká sněmovna schválila kontroverzní snížení věkové hranice pro trestní stíhání i pro ochranu dětí před pohlavním zneužíváním a týráním. Účastníci parlamentního semináře DCI (20. 11. 2008) o plnění Úmluvy s tím vyjádřili zásadní nesouhlas, s nímž se obracejí na Senát i na prezidenta republiky. Jednoznačným porušením Úmluvy bylo i zavedení "regulačních" poplatků ve zdravotnictví. Za mnoho desítek dalších problémů jmenujme i snižující se podporu pěstounské péče a vzrůstající počet dětí v ústavní výchově nebo odpor vůči spoluúčasti dětí na rozhodování.

KD| Nově zvolený šéf německé politické formace BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN (Zelených) Cem Özdemir je přesvědčen, že záruky polské bezpečnosti pocházejí z Bruselu, nikoliv z Washingtonu. A protože americký projekt protiraketové obrany poškozuje Evropu, která musí provádět jednotnou bezpečnostní politiku, Polsko se nemůže jednoduše domlouvat s USA bez ohledu na ostatní evropské země.

Özdemir v Berlíně na tiskové konferenci zahraničním novinářům vysvětlil, že jeho odmítnutí americké protiraketové obrany neznamená, že by se přikláněl na stranu Moskvy, která má na špatných vztazích s Polskem i na krizi v Gruzii svůj díl viny.

Dvaačtyřicetiletý předseda strany zvolený minulou sobotu je tureckého původu. Jde o prvního muslima, který se stal předsedou německé politické strany, a turecké noviny o něm psaly jako o německém Obamovi.

22.11. 2008, Gazeta Wyborcza, Tarcza jest zła, bo dzieli Unię - uważa szef niemieckich Zielonych ZDE

• Evropská unie bude v roce 2025 "paralyzovaný obr"
• Triumf západní demokracie není jistý

Čelná americká výzvědně analytická organizace varovala, že svět vstupuje do stále nestabilnější a nepředpověditelnějšího období, v němž není rozšiřování demokracie západního stylu už jisté, a některým státům hrozí, že je "ovládnou a budou řídit zločinecké sítě".

KD| Poté co obchodování na Wall Street ve středu zaznamenalo nejnižší hodnoty indexů za posledních šest let, čtvrteční poklesy znamenaly zdvojnásobení ztrát. Průmyslový Dow Jones přišel 5,5 procenta a skončil na hodnotě 7552,29 bodu, burzovní Standard & Poor's 500 spadl dokonce o 6,7 procenta a skončil na 752,44 bodu -- nejnižší hodnotě od roku 1997. Investoři hromadně utíkají k vládním dluhopisům a zlatu.

tisková zpráva

Své rozhodnutí oznámily na jednání RR v Pardubicích 22.11.2008 poté, kdy Martin Bursík a členové předsednictva SZ neprojevili ochotu nést svůj díl zodpovědnosti za volební debakl v podzimních krajských a senátních volbách. Obě poslankyně nesouhlasí s jednostranným hodnocením volebního neúspěchu, které vypracovalo předsednictvo SZ. Příčinu volebního neúspěchu spatřují hlavně v neplnění stranického programu, v nerespektování priorit SZ prosazených do programového prohlášení vlády.

Předsednictvo SZ odmítlo na jednání RR dialog s mluvčími zastupujícími 218 signatářů "Výzvy předsednictvu", kteří vidí tyto příčiny především v neplnění programu ve třech oblastech -- dopravě, zdravotnictví a zahraniční politice. Soudí, že Strana zelených, tímto odklonem od svého programu, ztratila před svými voliči tvář.

Poslankyně patří mezi signatářky "Výzvy".

Poslankyně se distancovaly od politiky, kterou Martin Bursík praktikuje v Poslanecké sněmovně a ve vládě. Vyzvaly Martina Bursíka, aby rezignoval na post předsedy Strany zelených.

Poslankyně zůstávají členkami SZ a jsou připraveny podporovat programové prohlášení vlády a volební program Strany zelených.

Neobvykle ostře zareagoval vicepremiér Alexander Vondra ve čtvrtečním vydání večerníku Le Monde (20. 11., s. 18) na nedávné výroky prezidenta Nicolase Sarkozyho, které se týkaly umístění amerických zbrojních systémů na území České republiky a Polska. "Viděno z Prahy, připomíná to období, kdy se rozhodnutí, která se nás týkala, přijímala za zavřenými dveřmi a za naší neúčasti," napsal vicepremiér Vondra ZDE. Podle něj nemá francouzský prezident, který nyní předsedá Evropské unii, mandát, aby projednával otázku protiraketového štítu s Ruskem.

Znovu jsem si ověřil rozhovory s delegáty na konferenci o mezikulturních tématech, která se konala o minulém víkendu v Glasgow, že lidé na Západě většinou nevědí, že 70 procent českého obyvatelstva odmítá výstavbu amerického radaru nedaleko Prahy a že tuto stavbu proti vůli občanů prosazuje vláda, která má minimální demokratický mandát dvou přeběhlíků.

Pokud by byla iniciativa Ne základnám co k čemu, okamžitě by napsala a nechala v Le Mondu publikovat odpověď na Vondrovu nehoráznou drzost. Je to totiž právě Vondra, kdo mluví "O nás bez nás."

A všeobecně by oslovovala v této věci daleko více mezinárodní publikum. Pokud se ve světovém tisku vůbec hovoří o projektu americké protiraketové obrany pro střední Evropu, je řeč o napětí mezi Ruskem a USA. Na názory českých občanů na americký radar v mezinárodní diskusi skoro nikdy nepřijde řeč. Čeští protiradaroví aktivisté musejí přestat mluvit mezi sebou, případně jen se svými sympatizanty na západě (Noam Chomsky, Joanna Landy) a musejí systematicky oslovovat západní média. Nechť se vezmou vzor ze Saakašviliho!

Svým článkem jste podle mého názoru klepl hřebík na hlavičku.

Čím dále, tím více je vidět, že iniciativy vedené proti radaru v české kotlině a pouze s několika západními sympatizanty mají jen omezenou účinnost, píše z Německa Petr Škoda.

Radar vidím v principu jako možnou (nejsem si jist zda nutnou) část sytému globální obrany proti útokům jakéhokoli zběsilce proti jakémukoli členů mezinárodního společenství. Aby se takový systém neroztočil v nekontrolované závody ve zbrojení, musí být založen na principu rovnováhy, ve kterém se jednotliví aktéři drží navzájem v šachu. Před dvě stě lety vytvořil takový systém Metternich, v období studené války to byly dohoty typu Salt. Pokud v mezinárodní hře o moc zavládne snaha jednoho účastníka stát se tím jediným a nejsilnějším, skončí to obrovskou katastrofou. V jemnější formě se to dá popsat jako vytahování našich furiantů ve vesnické hospodě, které končí zpravidle rvačkou a vymlácením hospody. Ostatně stále více je zřejmě, že éra unilateralismu je u konce. Čili ke stolu si musí sednout více aktérů této mocenské hry, která se hrála v minulosti, hraje a bude hrát.

Z toho mi vyplývá, že pokud se má bojovat proti radaru, přesněji řečeno proti možným důsledkům radaru připravovaného formou "Vondra", nejde to jinak, než s mezinárodní podporou, která bude zaměřena k vytvoření zmíněného skutečně globálního systému bezpečnosti. A v tomto smyslu platí bezezbytku poslední odstavec Vašeho článku.

Jan Čulík má pravdu a tentokrát bych podepsal v jeho poznámce každé slovo. Vondrovu neuvěřitelnou drzost, s níž si dovoluje mluvit o neexistujícím Sarkőzyho mandátu pro kritiku zbrojení bez toho, že by se podíval do zrcadla mandátu vlastního, nicméně v diskusi pod článkem v Le Mondu přežvykuje několik dezorientovaných čtenářů, kteří dílem svého prezidenta kárají za to, že nechápe specifika postojů občanů nových členských zemí a dílem nad těmito zeměmi ohrnují nos.

Ve finanční krizi není jen americký automobilový průmysl, ale taky světová firma General Electric (GE) hledá investory. Zatímco detroitským automobilkám už teď jde o přežití, GE ještě oficiálně nežádá americkou vládu o finanční injekci a spokojuje se zatím se zárukou, kterou dostala její finanční pobočka v krizi, GE Capital. Že by ale tato firma neodmítla státní peníze z jiných zdrojů, a o možném výprodeji amerického průmyslu, o tom něco v téhle poznámce.

pondělí 24. listopadu od 9:30 v budově Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR, Sněmovní 1.

Cílem fóra je zprostředkovat názory zaměstnavatelů i politiků na to, jak přistupovat ke stále se zvětšující skupině rodičů na mateřské a rodičovské dovolené. Dále podat informace z pohledu právního, ekonomického, psychologického i sociologického, upozornit na bariéry a ukázat příklady dobré praxe a řešení, které zvolily firmy působící v České republice.

Desítková soustava a délka oběžné dráhy Země spolupůsobily na vzniku jubilea 20. výročí Velké listopadové revoluce. Protože si zdejší obyvatelé představují příznivý vývoj jinak než vládní koalice, rozhodli o jejím volebním neúspěchu. Jak v takové situaci jedná pravice žijící v zajetí představy o znalosti cesty k úspěchu? Buď iracionálně jako v předchozích volbách, kdy reagovala na pokles vlastní obliby „mobilizací“ proti levici, nebo jak prozíravě agituje MUDr. Pavel Bém, který vidí příčinu neúspěchu pravice ve volbách v ústupu od tradičních pravicových hodnot. Je to podobné jako reakce Mao Ce-tunga na katastrofální výsledky „Kulturní revoluce“. Ten dospěl k hodnocení, že neúspěch je důsledkem toho, že masy myšlenku „Kulturní revoluce“ ještě náležitě nepochopily.

Ve svém článku z minulého týdne se Bohumil Kartous zamýšlí nad realitou českých médií, v jejichž často ideologicky zabarvené interpretaci společenského dění nachází pozůstatky totalitárního myšlení čtyřiceti let komunismu. Jeho článek mě inspiroval k obecnější úvaze nad komunikačním prostředím vytvářeným moderními médii. Jaký je jeho charakter jako veřejného fóra, kde by se měly střetávat různorodé názory a myšlenky? A proč se v něm namísto objektivním informacím tak dobře daří demagogiím různého druhu?

Martin Bursík & spol. budou muset vyřešit na zasedání Republikové rady Strany zelených, která se sejde tuto sobotu a neděli v Pardubicích, několik problémů, z nichž těmi zásadními je, jak proměnit vodu na víno (tedy jak udělat z volební prohry vítězství), jak prohloubit "nový styl", který strana pod vedením svého skvělého předsedy do české politiky přinesla (totiž jak přesvědčit voliče, že jim bude příjemněji v americké než v ruské řiti) a v neposlední řadě jak vzlétnout z volného pádu k výšinám.

Lišíme se velikostí co do rozsahu, počtem obyvatel, historií, tradicemi, svým (ne)kulturním projevem, vztahy k ostatnímu světu, k nejrůznějším vírám.

V čem se nelišíme, je přežívající rasismus v nás.

To, co se objevilo po celé Americe za reakci po právě proběhlých volbách, je zemitý rasismus. Otevřené výzvy k zavraždění nového presidenta, dokonce soutěže kdo dřív a pro výhru, to je smutná záležitost několika nesnášenlivců. Ovšem podobné projevy jsou schopny vyvolat davové rasistické nálady i činy.

Občanské demokratické straně bývají v průběhu jejího vládnutí vyčítány nejen samotné reformy, ale také to, že své kroky nedokázala laické i odborné veřejnosti dostatečně vysvětlit. Ač to ODS ústy Mirka Topolánka po dvou prohraných volbách uznala, dokladem toho, že se příliš nepoučila, je vystoupení Tomáše Julínka na sjezdu České lékařské komory předminulou sobotu. Ostatně celý tento sjezd připomínal případ pro lékaře.

Přestože lze v obecné rovině s řadou plánovaných reforem souhlasit, ČLK si opakovaně stěžovala na to, že s ní ministerstvo zdravotnictví připravované kroky nekonzultuje. Tomáš Julínek nyní dostal příležitost to na sjezdu ČLK napravit a přesvědčit lékaře o potřebnosti reformy zdravotnictví. Jedním z důvodů, proč se mu ani zde nepodařilo získat dobrozdání lékařů, je zejména podivný způsob vedení debaty, která neměla s racionální diskusí nic společného.

Podívejme se nejprve na to, jak by taková racionální diskuse měla probíhat, a poté se pozastavíme nad tím, jak debata s delegáty skutečně probíhala.

V ohlase na můj článek"Monstrproces se stařenou na druhou" mi přišlo několik zmatených ohlasů čtenářů, nad kterými vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Mnozí čtenáři si článek pořádně nepřečetli, a ani se nezamysleli nad jeho vnitřním smyslem a varovným poselstvím. Některé reakce byly sprosté, drzé, hloupé, mstivé a poučné. Jejich autoři si neuvědomili, že jimi potvrzují obsah článku, který odsuzují.

Maminka a paní učitelka mají vždycky pravdu. Kdo z nás si tuhle větu ze sladkého, nevědomého dětství nepamatuje? Tenkrát to byly vskutku nezpochybnitelné veličiny, neoddiskutovatelné autority. Záhy se množina veličin začala rozrůstat o další prvky, lidi s tituly před i za, vzdělané i rychlokvašené, poctivé dělníky, dobré přátele, hodné sousedy. Výchovou mi bylo dáno mít úctu k autoritám, hlavně k lidem vzdělaným. Laskavost a dobrota se rozuměly samy sebou. Tak byla úloha zadána a jak si s ní má hlava poradí, byl už zase jenom můj rébus. V tom věku jsem měla ve veličinách jasno, píše Libuše Pojerová.

tisková zpráva

Tento pátek proběhne v pražské Rezidenci Bologna tisková konference u příležitosti představení evropské protiradarové kampaně hnutí Nenásilí a Ligy starostů proti radaru. Kampaň bude probíhat od ledna do června 2009 a jejím cílem bude upozornit instituce i politiky Evropské unie na nesouhlas většiny Čechů se zapojením ČR do systému Národní raketové obrany USA.

Postmoderna - zdá se - převrátila naruby úplně všechno. I ty nejzásadnější hodnotové kategorie se hroutí jako domečky z karet a nade vším se rozkládají ideje velkých dobyvatelů hranic toho, co nám, konvencionalistům a zajatcům upjaté minulosti, může připadat smyslu odporující. Myslitelé postmoderně roztroušeného věku dokazují, že nejen vesmír, ale i smysl se roztahuje. Dalo by se dokonce říct, že smysl dokáže negovat ne-smysl jeho pohlcením. Anebo žijeme v době, kdy se již není možné vyjadřovat smysluplně, protože skutečnost smysluplná není?:)

Partie našich hor a kopců se v posledních letech stále častěji stávají svědkem nového módního trendu. Ochránci přírody se zlobí, turistické cesty zdobí malé i větší pyramidy z navršených kamenů, jakési mohyly, podobné si jako vejce vejci. Co vede ruku současného člověka a skvěle vybaveného turisty k té odvěké primitivní činnosti, jakou je zdvižení kamene, co ho nutí sehnout se a vršit kameny na sebe ve stereotypní pravidelnosti?

Tak jsem si přečetl v internetových novinách tuto větu o výsledcích krajských voleb na jižní Moravě: "Poslanecký šéf (Hašek - pozn. autora) totiž míní, že udělal na jihu Moravy v podstatě totéž, co Zeman na celostátní úrovni v roce 1998. Tedy dojednal opoziční smlouvu a lidovce poslal do opozice."

Snad všichni komentátoři víkendových událostí v Litvínově znamenají zcela nový fenomén -- podporu extrémistů ze strany veřejnosti "Je jen otázkou času, kdy se nad pouličními bijci objeví politická síla a radnice v těchto regionech začnou zaznamenávat příliv extrémistických politiků", píše např. sociolog Ivan Gabal v článku, který zveřejnily Hospodářské noviny.

The End of America: Letter of Warning to a Young Patriot od Naomi Wolfová, Chelsea Green Publishing, 2007

Ve své nedávné a vlivné knize "The End of America" autorka Naomi Wolfová nejdřív popisuje "standardní model" toho, jak vlády ničí demokracii, a pak varuje, že právě tento model používá americká vláda k podkopání demokracie v USA. Podle Wolfové tento model spočívá v deseti krocích, které označuje jako "deset snadných kroků k fašismu". Jsou to:

Věnováno všem ulicím a uličkám politických vězňů.

Lidé, kteří kradou a tímto způsobem příživničí, ne-li na výsledcích práce nás všech, lidé, kteří podvádějí, lidé, co se dopustí loupežného přepadení, vraždy, neboli lidé krajně násilničtí, dále ti, kdo vás šikanují, neprávem vás zastrašují a vyhrožují vám, ať už jsou z řad civilistů, vojska či policie, ti všichni patří za mříže, někteří z nich na dlouho, někteří dokonce na doživotí.

Dnes večer jsem se doma pohádal s manželkou. Přijdu domů, hledám večeři, a ta nikde. Žena spala u televizního seriálu. Nevím pořádně, o čem ty seriály jsou? Co jsem si letmo všiml, neustále se tam jenom všichni babrají ve svých nanicovatých osobních problémech, ze kterých dělají velbloudy. Jako bychom těch hloupostí nezažívali denně dost.

. Faktických, věrohodných a publikovaných srovnání skutečných výsledků naší ekonomiky v době "zločinného" komunismu a "svobodného" kapitalismu pořád není dost, přesněji řečeno nejsou žádné. Místo toho máme pořád na stole jen neurčité bláboly a zatracování "totality" jako samozřejmého zla o němž se ve slušné společnosti nepochybuje. Právě proto je nutno konkretní skutečnosti vyhrabávat a porovnávat. V tomto případě půjde o působení a hospodaření bank či peněžnictví, tedy odvětví, které je do určité míry pokládáno za páteř národního hospodářství státu.

Na Britských listech uveřejněný popis nelichotivé situace studentů doktorandského studia i jejich kateder převážně humanitních oborů je zdánlivě tristní a ve většině civilizovaných zemí by vzbudil reakce a možná i akce. Obávám se ale, že v současné České republice to tak nebude. Důvodem je nepochopení problému financování škol. Ono nejde o to, že by nebyly peníze.

Je tomu již téměř dvacet let, co vyšli studenti do ulic a protestovali proti tehdejšímu režimu. Přibližně před šedesáti lety pochodovali na Hrad, aby podpořili prezidenta Beneše. Mnoho z nich skončilo v nejtěžších žalářích. A ještě o dekádu dříve zastřelili nacisté Jana Opletala. Tisíce pak skončily v koncentračních táborech, někteří byli popraveni. Studenti vždy překonali svůj strach a vyšli do ulic. Položme si otázku: jak jsou na tom v tomto ohledu dnešní adepti vysokoškolského diplomu? Odpověď zní jednoznačně: bídně.

Tento text je příspěvkem do diskuze o tristním stavu humanitních oborů na českých univerzitách, kterou rozpoutal Petr A. Bílek svým článkem. Není třeba dodávat, že je ryze subjektivní reflexí dané situace.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a