Podle filosofa Jürgena Habermase se racionální diskuse odehrává na půdě komunikativního jednání, které je orientováno primárně na vzájemné porozumění mezi jednotlivými diskutujícími. Racionalita je pak inherentní součástí komunikativního jednání, protože bez ní by jazyk jako médium komunikace nemohl sloužit k vzájemnému dorozumění. Racionální diskuse má být otevřená všem diskutujícím. Všichni potenciální účastníci diskuse musí mít stejnou možnost kdykoli debatu otevřít a vnášet do ní relevantní témata, musí také mít stejné šance veřejně přednést své názory k aktuálně projednávanému návrhu, které jsou ostatními vyslyšeny, a v neposlední řadě musí mít diskutující rovnou šanci vyjadřovat své vnitřní postoje a na postoje ostatních reagovat. V diskusi si tudíž mají být všichni rovni, nikdo nemá vystupovat z pozice moci a má-li být diskuse skutečně přínosná, musí se účastníci diskuse zavázat k pravdomluvnosti a upřímnosti.

Veřejná debata, která má vést k stanovení takové obecné vůle, má formu racionální diskuse, ve které je všem zúčastněným dovoleno rovným dílem přednést svůj příspěvek a kritizovat argumenty ostatních. K tomu je však potřeba, aby se účastníci debaty oprostili od své vlastní pozice a dokázali tak nezkresleně vyslechnout argumentaci jiných. Jejich vlastní příspěvek tak pro ně má mít v principu stejnou váhu jako příspěvky ostatních a celkové rozhodnutí přijaté skrze logickou argumentaci má být založeno pouze na síle nejlepšího argumentu. Nestačí tedy pouze hlasovat, je třeba skutečně logicky argumentovat, přičemž každý účastník debaty musí být připraven na to, že se jeho osobní stanovisko může zásadním způsobem změnit. Výsledkem debaty je vyjasnění společného zájmu.

Nemá cenu si namlouvat, že politické diskuse obvykle probíhají takovýmto způsobem, nicméně každá debata by se tomuto ideálu měla alespoň snažit přiblížit. O tom, jak taková veřejná debata ale nemá vypadat v praxi, nejlépe vypovídá vystoupení Tomáše Julínka a dalších lékařů na sjezdu České lékařské komory, kde k žádnému vyjasnění společného zájmu nedošlo a vzhledem k průběhu diskuse ani dojít nemohlo.

Julínek zde na úvod přednesl svůj zahajovací projev, v jehož průběhu demonstrativně odešel prezident ČLK Kubek. Ten si po návratu do sálu nechal odhlasovat, že bude ihned po Julínkovu projevu následovat vznášení námitek. S tím Tomáš Julínek nesouhlasil a odešel ze sálu pro změnu on, s tím, že námitky zná a jde se občerstvit do baru přes ulici. Nadto se nevracel ani při začátku další diskuse. Spolu s Julínkem navíc opustila sál také polovina lékařů.

Poté, co se Tomáš Julínek do sálu vrátil, směřovaly vůči němu dotazy delegátů. V rámci tohoto exposé přednesla jedna z delegátek: "Jsem zcela konsternována tím, proč nám tady přednášíš, proč ODS prohrála volby. Chceš prosadit reformu proti lékařům. Takové vystoupení si nezasloužíme."

Debata se odehrávala v tom duchu, že Julínek mimo jiné sliboval lékařům více peněz a ti zase kategoricky odmítali reformu jako takovou. Jeden z delegátů nadto hodlá hlasováním prosadit odvolání Julínka. Prezident ČLK posléze řekl ČTK, že "české zdravotnictví je na skluzavce smrti" a Julínka obvinil ze lži.

Julínek se nyní snaží alespoň na vládní úrovni přesvědčit lidovce, kteří ale v některých případech odmítají navrhovanou reformu jako celek. Například koaliční rebel Ludvík Hovorka se vyjádřil v úterý v tom smyslu, že Julínek již zcela ztratil jeho důvěru, a nebude tudíž hlasovat pro žádný z připravovaných zákonů. Předseda ČLK Kubek nadto vládu vyzval, aby Julínkovy reformy neprojednávala vůbec.

Veřejná debata nesoucí se v podobném duchu odporuje snad všem předpokladům racionální debaty. Zastánci i odpůrci reforem neměly od začátku v úmyslu vyslechnout argumenty druhé strany, předem rezignovali na racionální diskusi a místo toho se snaží mocensky přetlačit odporující stranu hlasováním. O tom, že by se delegáti pokusili na situaci podívat očima druhého, nemůže být ani řeč. Došlo také na osobní výpady, vzájemné zastrašování a místo příslibu dalších debat padaly výzvy k rezignaci. Následná silná vyjádření do médií dále prohlubují obraz hyperreálnosti celého zasedání, neboť to vypadá, že se celý ten cirkus konal pouze jako představení pro média, kde si každá strana řekne své a o skutečné vzájemné porozumění vlastně vůbec nejde.

Výsledný pocit z diskuse tak zanechává trpkou pachuť na jazyku a rozčarování z předvedených výkonů debatujících. Pokud takto probíhá standardní komunikace mezi ČLK a ministerstvem zdravotnictví, nelze než souhlasit s apokalyptickou vizí prezidenta ČLK, že je české zdravotnictví na skluzavce smrti. Nutno ovšem dodat, že za notného přispění všech zúčastněných stran.