Jak příklad naší české nebo občanské povahové absurdity jsem použila případ z nedávné doby, kdy je volána k trestní odpovědnosti prokurátorka z procesu Milady Horákové. Jeden monstrproces umocňujeme druhým. Nyní po šedesáti letech jsme nalezli hrdinskou sílu se mstít na bezmocné stařeně. Nebo ji jako bezvýznamnou rybku házíme přes palubu? Dav se trochu upokojí a velké dravé ryby mohou v kalných vodách lovit dál, stejně tak jako před 60 či 600 lety.

Křesťanské učení o milosrdenstvíi a odpuštění, nebo tolik vyzdvihovaná humanita a demokracie, na nás nezanechaly žádné větší stopy. Okázale se distancujeme se od zlých a špatných, možná si přitom klidně i mumláme Otčenáš, až jsme to již přestali vnímat, ale naši chladnou ekonomickou a politickou kalkulaci to nijak neovlivní. Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.

Mnoho lidí, kteří se vydávali za tzv. duchovní, mi osobně vysvětlovalo, že duchovní (mravní) zákony jsou jedna věc, a že ekonomické zákony druhá. Přesvědčovali tak mne i sebe, neboť jim dvojí metr vyhovoval. Celé to naše devatenáctileté budování lepší společnosti než byla ta stará, je založeno na stejném principu. Na jedné straně máme ekonomické a politické zákony, a na druhé ekologické a morální. Nepleťte si prosím tyto dvě věci dohromady! Přinejmenším páni profesoři a docenti věd ekonomických a filosofických by vám dali! A nejen oni. Dokonce i prostý občan bude bránit dvojí metr.

Každý cikán, tedy pardon, omlouvám se, Čech, podle své povahy hádá. Jejími brýlemi jsou všechny naše kalkulace chybné. Vyhýbáme-li se pohledu na svoji povahu, a bráníme-li se jejím zlepšení, nereálně sníme, a tvrdá realita nás přesvědčí o omylu.

Kdybychom však přišli s programem zlepšení povahy místo ekonomiky, všichni by se nám jako naivním hlupákům ihned vysmáli. Kdo se ale směje naposled, ten se směje nejlépe. V tomto případě však taková mstivá radost na druhou asi není vůbec na místě, podobně jako při monstrprocesu se starou ženou.