Klidně se čtenářům omlouvám za to, co jsem napsala. Přiznávám, že článek nebyl dobrý, že jsem hloupá husa, která nic nezažila, a že nejsem pravověrná Čechyně, Němkyně ani jiná krysa.

Naše společnost je plná záměrně vyvolávané i přirozené nenávisti. Hledáme možnost jejího vybití, a toužíme po naší spravedlivé pomstě. Již dlouho jsme nezažili řádné krveprolití? Kdokoli by nás vyzýval k tom, abychom se přestali mstít, je nepřítelem mstivých. Ano, mstiví se nakonec nějak dohodnou, aby se pomstili nemstivému. Jak "humánní" a "křesťanské". Všechen náš život se totiž stal jenom mstou. Je jí dokonce i poukazování na mstivost, a varování před jejími důsledky. Proto se msta obrací i proti nemstivému. I tento článek je mstou. Jinak nelze mstu vyjádřit. Každé vyjádření je vlastně reakcí na akci a reakci, na mstu. Aboslutně nám vládne zákon msty, stal se naším bohem, a my si to nechceme přiznat. Ztratili jsme pocit sounáležitosti. Nejsme totiž již více lidstvem, lidskou společností, národem, rodem, rodinou, ale ani jedincem. Dokonce i on je duševně a tělesně rozpolcený, takže je organizmem či organizací v něm vzájemně nesouvisejících názorů, předsudků, postojů, emocí a mnohého jiného, které obvykle nejsou ani osobně jeho vlastní. Zlovolné a mstivé prostředí převzalo kontrolu nad individuálním člověkem, a co do něj nevložilo, co mu nepředepsalo a nenadiktovalo, toho není jako počítačový automat schopen. Nemáme vnitřní svobodu, ale o možnosti svobodné volby blábolíme do nekonečna. Lze tím totiž dobře druhého svést, a využitím se mu pomstít. Ubližující se mstí ublíženým. Ublížení se mstí ubližujícím. Nezkoumáme podstatu svých činů. Proč třeba zadavatel a tvůrce oplzlé a děti znemravňující reklamy tvoří své dílo? Proč zloděj krade? Proč soudce soudí? Proč vrah zabije oběť? Proč deviant zneužije dítě? Proč zákonodárce vydává zákon? Proč jsme měli fašismus, reálný socializmus a proč máme demokracii, volný trh (mstu)? Proč píši tento článek? Prostě proto, že se všichni všem mstí. Nebo ne?