3. 11. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 11. 2008

Hřebejkův a Vieweghův Nestyda: Zajímavý nový začátek

První dvě třetiny, nebo možná tři čtvrtiny nového Hřebejkova filmu Nestyda, k němuž napsal scénář Michal Viewegh, vzdáleně na motivy svých Povídek o manželství a o sexu, jsou naprosto brilantním svědectvím o tom, jak v ČR žijí dnešní čtyřicátníci, plným citlivého a ironického pozorování slabostí i předností postav. Až do těch tří čtvrtin je to dobře napsaný příběh, strhující svou lidskostí i profesionalitou filmařské a spisovatelské práce. Hřebejk i Viewegh jsou v českém prostředí už léta zavedená jména a po jejich dosavadní, rozsáhlé produkci, by člověk čekal už jen rutinu. Je příjemným překvapením, že oba zavedení autoři v tomto filmu přinesli něco opravdu nového. Obrovským přínosem, zdá se, bylo prostě to, že se Hřebejk osvobodil od jha spolupráce se svým scénáristou Jarchovským a filmem Nestyda opustil zavedený typ střednoproudých, kazatelských, občas dost nesnesitelných, moralizujících kýčů, vzdal se role vykladače národních historických i soukromých traumat a svět tu jen pozoruje.

Spolupráce s Vieweghem přinesla do Hřebejkova díla čerstvý vzduch -- je překvapivé, jak úplně se osvobodil v tomto filmu od svých předchozích tiků a jak profesionálně dokázal převést na plátno Vieweghova bystrá, ironická a přitom lidská pozorování toho, čemu Anglosasové říkají the human condition. Plejáda vynikajících herců tyto Vieweghovy postřehy dokonale zahrála. Velkým a příjemným překvapením je role Emílie Vášáryové jako šansoniérky Nory, která zpívá písně Hany Hegerové, téměř úplně stejným hlasem jako tato velká zpěvačka. Divák s potěšením sleduje až strhujícím způsobem se na plátně odvíjející příběh Vieweghova alter ego, stárnoucího, přibližně čtyřicetiletého muže Oskara (Jiří Macháček), který si jednoho dne uvědomí, že jeho sedmileté manželství s rozhlasovou moderátorkou Zuzanou je mrtvé -- metaforou vyhořelosti vztahu se stává zdánlivě absurdní skutečnost, že Oskarovi najednou začne vadit manželčin velký nos.

Asi uprostřed filmu, kdy jsem byl okouzlen, jak dokonale všechno ve struktuře díla funguje, mě napadlo, že jsem velmi zvědav, zda autoři dokáží udržet tento vysoký standard až do konce a korunovat ho překvapivým, jiskřivým rozuzlením. Nejtěžší je na literárním či filmovém díle totiž vždycky vymyslet, jak to skončí. Bohužel, nepodařilo se to. Ke konci ve filmu dochází k rozkladu.

Svou krizi středního věku řeší Oskar sexuálním vztahem s mladou maďarskou aupairkou, která je však hloupá, a po rozchodu s ní hledá úlevu od pitomosti mládí navázáním milostného vztahu se zpěvačkou Norou, která je o mnoho let starší než on. Tady se bohužel dostáváme k známým vieweghovským tématům, především k jeho až obsesivní kritice bulvárního tisku a vlastně médií všeobecně. Věkově nerovný Oskarův vztah s celebritou začne být brutálně rozpitváván v Blesku a Oskarovi nedají pokoj média ani v tom nejintimnějším okamžiku. Jeho manželka, mu telefonuje s požehnáním rozhlasové produkceze studia v rámci živého vysílání a žádá ho o rozhovor zrovna v nejnevhodnější chvíli: když Oskar leží v bordelu nahý ve vaně s prostitutkou. Kritika médií je trochu pokrytecká od autora, který na mediální slávě závisí a který ji potřebuje a pěstuje ji k odbytu svých knih. Kromě toho, skoro všechny hlavní postavy tohoto filmu pracují v médiích: Oskar je zpočátku meteorologem v televizi, manželka, jak výše řečeno, je rozhlasovou moderátorkou, a Oskarova postarší milenka hvězdou-celebritou-šansoniérkou.

V prvních tří čtvrtinách filmu Viewegh svým scénářem svědčil o životě a dělal to bystře, inteligentně a zábavně. Jakmile se však ke konci filmu začne zabývat svými oblíbenými traumaty, film ztratí tempo a začne působit únavně. Děj se zasekne právě při scéně v bordelu, kam se Oskar dostavil, aby jako "bezpečný řidič" odvezl domů podnapilého zákazníka, avšak nenadále se tam setká se svou někdejší žačkou z doby, kdy byl učitelem na střední škole. Zdlouhavá scéna se tu stává nástrojem k opakování několika bonmotů o významu učitelského povolání, které Viewegh přebral ze svých už vydaných povídek.

Lze namítnout, že natáčet film o krizi mužů středního věku, to už tady mnohokrát bylo. Jenže důležité není jen to, co dílo sděluje, ale zda to sděluje způsobem novým a neotřelým, a to se do těch zhruba tří čtvrtin snímku Nestyda opravdu daří. Zajímavé však je uvažovat nad tím, proč náhle v poslední čtvrtině film ztrácí tempo a rozpadá se do bezradnosti. Viewegh je přece tak zkušený literární řemeslník, že by se mu něco takového nemělo stát. Mám pocit, že příběh zavedl do autu úmyslně a že bezradný a zpomalený závěr filmu signalizuje to, co podle Viewegha má být celkovým vyzněním díla: Autor zde na základě několika dílčích motivů ze svých předchozích povídek vytvořil ucelený příběh, který sděluje v zásadě kunderovskou myšlenku: Nejsme-li spokojeni s naším jediným milostným vztahem, můžeme se jistě začít chovat promiskuitně a pěstovat sex s mnoha ženami. Výsledkem je však kocovina a prázdnota. Manželka, kterou Oskar v úvodu filmu opustil, si nalezne -- paradoxně (jde o zdařilý Vieweghův vtípek v první části filmu) za vydatné podpory Oskarových rodičů nového, daleko rozumnějšího, citlivého a nesobeckého partnera. Oskar je za svou sériovou nevěru potrestán -- zůstává sám. Snímek Nestyda - jako tolik současných českých filmů -- končí scénou oslavy Vánoc o Štědrém večeru (metaforou nejintimnějšího rodinného prostředí) -- který Oskar sdílí bez partnerky, jen se svým malým synem.

Film Nestyda je tedy příjemným překvapením a dlouho se vám bude líbit. Nejistý konec vás asi znepokojí. Budete váhat, zda se příběh Vieweghovi nepodařilo dopsat, anebo vám chce sdělit, že všechno končí neslaně nemastně, čili v podstatě špatně. Měl ale asi umět vyjádřit toto sdělení jednoznačně a nevytvářet přitom pochybnost, že scénář neumí dopsat.

                 
Obsah vydání       3. 11. 2008
3. 11. 2008 11 mezinárodních spisovatelů odsoudilo "pokus o pomluvu Milana Kundery"
3. 11. 2008 Naši darmodějové Martin  Škabraha
3. 11. 2008 Může být mučení uměním? Jan  Čulík
3. 11. 2008 De Sade do čítanek?
3. 11. 2008 Estetizace vraždy je nepřijatelná
3. 11. 2008 Společensky nebezpečné postoje Martin  Škabraha
3. 11. 2008 Umění má zřejmě pořád, kromě poznávací a estetické i etickou funkci Jan  Čulík
3. 11. 2008 Kdo četl Zločin a trest, byl aspoň na chvíli Raskolnikovem Martin  Škabraha
3. 11. 2008 Devět procent Jindřich  Kalous
3. 11. 2008 Mezi bombami a čokoládami Bohumil  Kartous
2. 11. 2008 Americké volby ve stínu změny Miroslav  Polreich
3. 11. 2008 Hřebejkův a Vieweghův Nestyda: Zajímavý nový začátek Jan  Čulík
3. 11. 2008 Finanční krize -- systémový pohled Ilona  Švihlíková
3. 11. 2008 Na některých českých ambasádách bují korupce, vládu to nezajímá Zdeněk  Maršíček
1. 11. 2008 Vanity fair: Osudový zvrat
3. 11. 2008 Všechny preventivní války bez mandátu RB OSN představují porušení Charty OSN
3. 11. 2008 Defense News: Reformujte Pentagon, říkají poradci Karel  Dolejší
3. 11. 2008 Druhá korejská válka v roce 2024
3. 11. 2008 Elektronické volební přístroje v USA opět volí jinak než voliči Jana  Ridvanová
3. 11. 2008 Do teplých krajin s křižníkem, který nese letadla
3. 11. 2008 Hluboké ticho, aneb neviditelný holokaust v Kongu Daniel  Veselý
3. 11. 2008 Václav Moravec v Afghánistánu Daniel  Veselý
31. 10. 2008 Pár lakonických poznámek o Dílnách z FAMU Dominika  Švecová
3. 11. 2008 Obtížné jednání o rakouské velké koalici Richard  Seemann
3. 11. 2008 Immanuel Wallerstein: Dramatické důsledky v Iráku? Immanuel  Wallerstein
31. 10. 2008 Energetická bezpečnost a zemní plyn -- část I. Jaroslav  Ungerman
31. 10. 2008 USA plánují výměnu armádních karabin Karel  Dolejší
1. 11. 2008 Spiegel: Světovému hospodářství hrozí hluboká, chronická recese
1. 11. 2008 Nězavisimaja gazeta: Rubl ztrácí valutové zajištění
1. 11. 2008 Newsweek: Íránská jaderná zařízení jsou příliš hluboko
2. 11. 2008 Exotický Klaus Robert  Bartoš
2. 11. 2008 Polemika o užitečnosti obecní a městské policie Miloslav  Štěrba
31. 10. 2008 Nejednej, mluv! Slavoj  Žižek
31. 10. 2008 Argumentum ad ignorantiam John Michael Greer
3. 11. 2008 Rozsiřování" NATO směrem na Kavkaz přes Brdy Karel  Košťál
3. 11. 2008 I prostitut by měl znát svoji cenu Jan  Keller
31. 10. 2008 Vláda nehodlá dát garance na důchodové a životní pojištění, pouze na vklady Petr  Braný
1. 11. 2008 Oheň a kapitál Tibor  Vaško
2. 11. 2008 Dušičky Boris  Cvek
17. 10. 2008 Hospodaření OSBL za září 2008

Český film RSS 2.0      Historie >
3. 11. 2008 Hřebejkův a Vieweghův Nestyda: Zajímavý nový začátek Jan  Čulík
31. 10. 2008 Pár lakonických poznámek o Dílnách z FAMU Dominika  Švecová
26. 10. 2008 Alkoholik, brutální krutost a nepromyšlený chaos Dominika  Švecová
26. 10. 2008 Je šokující, že takový film mohl vzniknout Jan  Tuláček
26. 10. 2008 Tajemství obrazu a vacátkovská Bathory Jan  Stern
24. 10. 2008 Jihlavský festival dokumentárního filmu zahájen uprostřed mírného organizačního chaosu Dominika  Švecová
2. 9. 2008 Brabcův Máj je opravdu špatný film Jan  Čulík
1. 9. 2008 Štefan Švec: Kouteckého Občan Havel je dobrý film Jan  Čulík
2. 8. 2008 Tenkrát I: Robert Sedláček a jeho pokus zmapovat po deseti letech pád komunismu Jan  Čulík
2. 8. 2008 Jak dnes prezentovat politický útlak za stalinismu Jan  Čulík
30. 7. 2008 Občan Havel: Kouteckého nasládlá propaganda, kterou měla naštěstí rozum odmítnout i Česká televize Jan  Čulík
28. 7. 2008 Překvapivě kvalitní filmy Pavla Kohouta Jan  Čulík
28. 7. 2008 Děs a bezstarostnost poúnorové doby Hana  Tomšů
28. 7. 2008 Znovu o filmu Sedm zabitých Tereza  Chrástová
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík