Nákupčí a dramaturgové z různých společností, televizí a festivalů tvůrcům pokládají doplňující otázky, anebo rovnou potvrdí spolupráci, či nabídnou, že o projektu a jeho pozměněné podobě jsou ochotni s autory diskutovat. Ve fóru většinou panuje přátelská tvůrčí atmosféra a publikum svým nadšeným aplausem režiséra s producentem podporuje. V pauzách mezi fóry pak probíhají vášnivé diskuse o připravovaných filmech a jejich produkci.

Byla jsem přítomna mezinárodnímu foru East European Forum, při němž filmoví tvůrci z různých zemí předkládali své projekty k posouzení mezinárodní porotě. Uvědomila jsem si, jak nesmírně důležité je, aby předkladatel projektu uměl vystupovat a mluvit a být schopen racionálně odpovědět na všechny analytické dotazy, týkající se jeho projektu. Velmi důležitá je i kvalita filmové ukázky, kterou porotě tvůrce předkládá.

Je nesmírně důležité , aby měl autor charisma a svůj námět přednášel s nábojem energie a zapálenosti pro věc a tím strhl porotu na svou stranu.

Je zajímavé, že proti tvůrcově úspěchu můžou působit i jemné kulturní rozdíly. Povšimla jsem si, jak agresivní dojem vyvolala reakce jedné účastnice, která na kritické připomínky porotců odpověděla přímo a nezdvořile "I don't agree with you" -- "Já s vámi nesouhlasím." Jemným kulturním rozdílem je to, že v mezinárodním kontextu není toto vystupování zvykem a kandidátka si možná neuvědomila, jak silně byla v podprahovém vnímání porotců svým "středoevropským" vystupováním znevýhodněna. Je to všechno v pečlivé volbě slov. Kdyby autorka použila zdvořilejšího výrazu "I would like to object to that" "Dovolila bych si vám oponovat," vyjádřila by tím svůj nesouhlas mezinárodní porotě stejně, ale formou, jíž porota rozumí.

Jaké filmy byly pro porotu zajímavé

Velký úspěch si u poroty vysloužil snímek 15 Young by Young (Patnáct mladých od mladých) Borise Frumina v lotyšsko-estonské produkci. Film představuje 15 mladých lidí z 15 států, které byly součástí Sovětského svazu. Sleduje životní příběhy mladých lidí, kteří se narodili v době rozpadu Sovětského svazu. Každý tento portrét bude vykreslen v kontextu velkých politických, sociálních a kulturních změn, odehrávajících se v jejich rodinách i v celé společnosti. Film si klade otázku: Jak vnímají tito mladí lidé novou společnost, cítí se svobodni?

Porotě se také líbil estonský snímek The Pit (Důl) od Marianny Kaat, který se odehrává v dříve bohatém hornickém městě Sněžnoje. Doly byly dávno zavřeny a místní obyvatelé, které sužuje bída, se zde rozhodli ilegálně těžit. Zapojují se všichni, i děti. Příběh ukazuje dva chlapce, kteří se den co den vystavují nebezpečí v šachtách, které tu zbyly po předchozí těžbě, a kopou nové. Město se pomalu vzpamatovává z chudoby.

Filmy, které jsou už ve výrobě a budou mít premiéru v roce 2009, se nám na Panelu připravovaných evropských dokumentů poprvé představily v neděli odpoledne i v Jihlavě. Dříve byl tento panel pořádán při Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Na tomto panelu režisér s producentem vždy představil svůj film a pustil ukázky už sestřihaného materiálu. Toto sezení bylo především určeno pro distributory, nákupčí a festivalové programové vedoucí.

Odpoledne jsme viděli snímky Radar - Český mír od Víta Klusáka a Filipa Remundy, který se snaží absurdními až humornými momenty ze všech zúčastněných stran poukázat na pokusy o výstavbu americké radarové základny u vesnice Trokavec v Brdech. Z jiných zajímavých, téměř dokončených filmů, jmenujme ještě alespoň The Caviar connection (Kaviárovou spojku) Dragana Nikolice -- o dvou bratřích, kteří chtějí příjít k bohatství lovem velkých ryb ze kterých se získává kaviár, dále snímek Ako sa varia dějiny od Petera Kerekeše o bývalých armádních kuchařích a o tom, jak potřeby tisíců hladových žaludků ovlivnily vítězství nebo prohry státníků a ještě film Second Life (Druhý život) režisérů Alaina Della Negra a Kaori Kinoshity o virtuálním (internetovém) prostoru hráčů ze tří společenství, která existují jak v virtuálním tak v reálném světě.