Je tomu bohužel tak. Po téměř dvaceti letech, kdy se operovalo s "koncepcemi" se ukázalo, že tyto koncepce nic neřeší. Do země přicházejí cizinci, vůči nimž jeví stát nedostatečnou míru sociální odpovědnosti; důsledkem je jejich uzavírání do etnických tvrzí a izolace od společnosti. Občanů, kteří nerespektují zákony a znepříjemňují lidem, kteří -- ač na stejné sociální pozici -- poctivě pracují a žijí ve snaze respektovat právo svého okolí na bezproblémové sousedství, si nikdo nevšímá. Důvodem je dílem nezájem, dílem strach z toho, aby kritici nebyli obviněni jako rasisté.

Samostatnou kapitolou je neexistence antidiskriminačního zákona, který v poslední instanci zařízl všeználek Klaus. Rovněž diskriminace nemalou měrou přispívá k apatii lidí na okraji, a nedůvěře až odporu vůči většinové společnosti.

Vynález údajně zelené ministryně Džamily Stehlíkové -- slavná Agentura pro odstraňování sociálního vyloučení v romských lokalitách -- se ukázal jako jedna velká bublina. Snad dobrá myšlenka zašla na to, že jí chybí jak pořádný motor, tak kola, odpovídající management a společenská, politická a institucionální podpora. A tak jediný způsob, jakým lze situaci reálně napravit, je masivní nasazení sociálních pracovníků s podporou strukturálních fondů EU. S pravomocemi, které budou dostačovat na to, aby -- třeba ve spolupráci s městskou policií - vymohli sousedům nepřizpůsobivých nájemníků právo, klid a pořádek, a dětem těchto lidí vzdělanostní a hygienický standard. K tomu ale bude třeba změn zákonů a s nimi spojených pravomocí. To vše vyžaduje přípravu a čas. Po ztracených letech je ho zatraceně málo.

Jestliže "měkké" řešení pohořelo, nastoupí v současné atmosféře očekávání vystupňovaných střetů a tlaku ze strany občanské většiny řešení tvrdá. Ne vždy musí být neakceptovatelná a dokonce si myslím, že některá měla přijít již dávno. Současně je však třeba dbát o to, aby byla za všech okolností vedena snahou o to, aby obyvatelé této země žili důstojně a ve vzájemném respektu.

Opak, nijaká, pouze verbální "řešení", strach z lidí, kteří si svobodu (spojenou s odpovědností) pletou s anarchií, dovedly tuto společnost do bodu, kdy se slova typu humanita staly skoro nadávkami. Ze situace těží lidé, v nichž kvasí nenávist a zloba. Slévají se v sílu, která si s lidskostí pohrává jako s hadrákem. O její existenci už není pochyb. Bohužel.