Vedle této hloupé reakce může nastat reakce chytrá, tolikrát vyzkoušená v Západní Evropě. Pravice zvolí s úspěchem cestu levicového populismu lehce namixovaného s populismem pravicovým. Po krizi, kterou vyvolala, a tím vzbudila poptávku po snadných a hlavně rychlých řešeních, může této poptávce sama vyhovět. Šířící se pohrdání demokratickými institucemi a instituty pomůže obejít „parlamentní žvanírnu“ (slovy Adolfa Hitlera). Zatím zásadně obchází institut referenda, i když i to by se dalo s médii v zádech zmanipulovat.

Změna politické orientace se dnes neprovádí tak snadno jako ve starověkém Egyptě, kde s výměnou boha byla provedena také výměna vládnoucí garnitury, nebo jako v dobách raného křesťanství , kdy vhodně naplánovanou politickou vraždou knížete Václava začala čistka politické reprezentace a orientace knížectví. Rozdíl je v tom, že mnohem více lidí umí číst, informace se rychle šíří a dají se uchovávat spolehlivěji než ústní tradicí.

„Ministerstvo pravdy“ ve své disperzní podobě názorově pevně ukotvených médií se snaží ovlivňovat českou společnost. Nejen média se podílejí na praní mozků. Formy jsou stejné, obsah se mění. Vzpomínám si například na šedesátá léta, kdy jsem byl jako školák exponován besedě s milicionářem panem Š. Zdůrazňoval, že vítězství pracujícího lidu bylo dosaženo bez jediného výstřelu. Dnes jsou na besedy zváni bratři Mašínové, kteří sice nedosáhli vítězství, za to výstřely padaly. Pro žactvo jistě příklad k následování. Aby o tom nebylo pochyb, byli vyznamenáni premiérem.

Média nám nabízejí angažovanou tvorbu. Ministerstvo pravdy nabízí nové seriály a dokumentární filmy, jsou objevováni noví hrdinové, je snaha formovat nového člověka, vzorného spotřebitele zboží a ideí. Jak již V.I. Lenin konstatoval, významnou úlohu při formování nového člověka sehraje filmová tvorba. Problém je jednak v tom, že dílo aspoň trochu přitažlivé pro diváka s alespoň průměrným IQ má vedle subjektivní idey nabízené autorem také objektivní ideu, mnohdy silně působí na podvědomí. Český občan pochopil, že by měl největší přátele hledat za Atlantikem, jenže americké filmy na něj působí velmi cize. Američan sice vypadá dost podobně jako Středoevropan, jenže myšlením a hodnotovou orientací je od Evropana vzdálen asi jako Eskymák. Stejný účinek měly sovětské filmy. Sovětští lidé nebyli mentalitě Středoevropanů příliš blízcí.

V listopadu 1989 Češi, kteří nebyli pravidelnými posluchači Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, kladli otázku: „Kdo je to ten Havel?“ Dnes je Havel autory angažované tvorby zaživa nabalzamován a dávno známý a srozumitelný. “ Straší vás nezaměstnaností!“, hřímal na Letné před dvaceti lety. Nyní označuje připravovaný dočasný pobyt amerických vojsk za „technickou záležitost“, do níž občanům nic není.

Veřejnoprávní média se snaží pomoci dobru a jednotliví členové vlády ukazují své schopnosti a lidskou tvář. Ministr vnitra Ivan Langer byl tak nesmírně laskav, že nechal v obrovském kontraktu nakoupit pro policii nové vozy za peníze ze státního rozpočtu pocházejícího z daní občanů. Pro větší efekt je nechal odvézt do Brna policisty, kteří cestou páchali trestný čin, když se pohybovali zakázanou rychlostí. Slibuje zákaz Dělnické strany, která je sice neofašistická, ale veřejnoprávní média ji nazývají „radikálové“. Dělníky nikdo nezaměstnaností už nestraší. Je to zbytečné. Už také vědí, že mzdu za svoji práci dostanou až po uspokojení pohledávek bank. Rozumějí svému postavení.

Ve stejné době Český rozhlas do zblbnutí opakuje 20 let starý Havlův výrok: „Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje.“ Ivan Langer s Alexandrem Vondrou si nenechali ujít příležitost a svobodně letěli do USA bez víz. Úspěch byl ohromující, podařilo se najít jednu pasažérku, která této nové možnosti využila.

Alexandr Vondra při té příležitosti pravil: „Češi se dočkali, dočkali, my jsme se snažili, snažili.“ Ivan Langer představení vypointoval slovy: „...padají poslední zbytky železné opony, kterou kolem nás vystavěli komunisté.“ Těžko přehlédnout, že opona je na straně „svobodného světa“, zatímco Američané dávno přijíždějí, jak se jim zlíbí. Takové privilegované postavení určitě zvyšuje jejich popularitu. Ministr Julínek se nechal před kamerami očkovat proti chřipce, aby tak jako populární osobnost podpořil zvýšení odbytu vakcíny. Budeme jistě brzo svědky dalších vynikajících prohlášení a hrdinských činů členů vlády.

Je krásné, že v naší svobodné zemi cenzurují zprávy přímo redaktoři. Když před ostravským sídlem hejtmana demonstrovalo proti „ohrožení komunismem“ asi 30 „mladých konzervativců“, dostali příležitost promluvit ve sdělovacích prostředcích, totéž se opakovalo při demonstraci několika desítek občanů „Díky vládo!“ 12. 11. 2008. Naproti tomu demonstrace „Ne základnám“ s účastí několika set občanů byla vyváženě ignorována a občanská iniciativa byla připomenuta jen jako narušitel pietního místa... Je to správné, protože proti umístění základny se staví pouze dvě třetiny obyvatel a 74% si jich přeje o této „technické záležitosti“ referendum.

Jenže propagandistická podpora těžko přijatelného je kontraproduktivní a všechno, co je vnucováno ztratí na oblibě, co je zatajováno, to se stejně neutají. Lidé nemají rádi, když z nich někdo dělá blbce.