První proměnné jsem zaregistrovala na obrázcích nad katedrou, kde se ten elegantní pán s ostrým nosem vyměnil za kulatější tvář příjemného dědečka s bílými vlasy, jehož zase vystřídala protáhlá tvář Slováka s nápadnými silnými brýlemi. Nějakou dobu veličina, vbrzku snadno a rychle proměnná. Jak se mi rozšiřovaly obzory, hledala jsem, nacházela a opět opouštěla různé idoly pro jiné, ve své době mě více oslovující. Měla jsem štěstí na chytré, vzdělané lidi kolem sebe, skutečné veličiny, jež mi -- byť bez titulů - pomohly nalézt alternativní cestu. Díky neoficiální, alternativní, mnohdy zakazované kultuře jsem období temna po normalizaci až do plyšáka prožila jako nejbohatší na vjemy v mém životě. Vstřebávala jsem velké porce takových hodnot, až jsem měla paměťovou kartu takřka plnou.

Ve dnech Velkého Třesku se vynořilo veličin celé hejno. Množina povolaných praskala ve švech. Nejvíce mě fascinovaly dvě rodící se veličiny -- demokrat v tom nejlepším slova smyslu Havel a makroekonom / jak neznámé, imponující slovo / Klaus. První pokašlávající typ kavárenského intelektuála, mile ráčkující a těžce zápolící s angličtinou. Druhý střihoun britského typu, břitkého a zřídkavého humoru, zato s přehledem přednášející o ekonomice, dokonce plynně v angličtině.

Expresident Havel, držitel více než 110 státních vyznamenání, 160 čestných doktorátů, 250 cen a medailí, disident a státní vězeň, kdysi demokrat, nyní blahovolně a shovívavě pokyvuje nad hrstkou mladých, kteří si zaprotestovali proti americkému radaru prostě proto, že mladí se proti něčemu bouřit musí. Jsme přece Americe za mnoho vděčni a neubude nás, když jí necháme postavit neškodnou obrannou bílou kouli kdesi v Brdech. Modla spadla z piedestalu, výsledkem řešení rovnice je záporné číslo, příliš jasně jsem slyšela při těchto slovech Miroslava Štěpána v ČKD onoho roku 1989.

Profesor Klaus, držitel více než 40 čestných doktorátů, 30 mezinárodních ocenění a 5 řádů, prognostik a makroekonom, zasvěceně hovoří na téma klimatologie, ba co víc, vydá knihu Modrá, nikoli zelená planeta, dokonce ve čtyřech světových jazycích. Obviní irského ministra zahraničí Martina z pokrytectví, projeví údiv nad oceněním Ala Gora Nobelovou cenou, od Putina převezme v r. 1997 Puškinovu medaili za šíření ruské kultury. Nikdy nebyl v disentu, natož vězněn, a i tento svůj komplex vůči Havlovi nyní vyhojil prohlášením o tom, že je eurodisidentem. Po "nevýznamném předsednictví ČR v Evropské unii" a skandálu v Irsku jsem nemohla nevzpomenout na nepsaný zákon o veličinách a proměnných. Volební období Klause se nachyluje, jeho mateřská strana to má po letošních volbách spočítané. Zbývá mu snad jediné, a to ředitelovat zeměkouli. Tato země už je mu malá.

Z veličin se stávají proměnné, stalo se to i těmto dvěma vyjímečným lidem. Množina vyvolených jim nezůstala uzavřena, nicméně jakýsi samoočišťovací proces této uzavřené komunity postupně vyvrhuje jedince do podmnožin méně významných, někdy zrychleným procesem rovnou do oceánu bezvýznamných čísel.

Matematika je věda, přiznávám, že humanitní vědy mě oslovily více. Nešly mi moc ani kupecké počty, můj žebříček hodnot má jiné příčky, mami, díky. Jen ta zvláštní teorie o veličinách a proměnných platí, páni matematici nechť mi prominou.