The village of Borovno, Brdy, Czech Republic, 4th May, 2007. A debate with Czech Prime Minister Topolánek, Defence Secretary Parkanová and other government officials.

First, it was interesting that the government delegation said that it would only debate the issue of the radar with the villagers from Borovno and Spálené Poříčí. You see, these are the villlages whose lord mayors support the Prime Minister ("Give us the money, we will accept the radar"). At Borovno, the debate started at 3.15 pm. Since a "rabbit telegraph" works here amongst all the villages, the Prime Minister was not in an empty hall. The large hall was overcrowded with citizens from many villages who came to tell the Prime Minister and the Defence Secretary what they think about their plan to build the radar monster here in Brdy. And it was not even yet known then, that two radars might be built in Brdy.

O smyslu služební cesty našich zákonodárců na Marshallovy ostrovy s cílem prohlédnout si radar protiraketové obrany, který by měl být modernizován a poté přemístěn do Česka, nemíním polemizovat. Zaujal mě však rozhovor s jedním z účastníků - poslancem Antonínem Seďou (ČSSD) a redaktorkou Marií Kudrnovskou v článku "Radar může poškodit zájmy ČR", v Haló novinách dne 4. 5. 2007, kde poslanec Seďa mimo jiné uvedl fakta, která upřesňují, jakou podobu by vlastně taková radarová základna měla mít.

Radar o hmotnosti 341 tun by podle poslance Sedi prý neměl rušit jakoukoli jinou komunikaci... Překvapivé sdělení, i přestože oficiální údaje americké Agentury protiraketové obrany uvádějí pásma vzdálenosti, ve kterých připouštějí rušení TV, rádiového vysílání, negativní vlivy kmitočtové interference, zakázané prostory pro zajištění bezpečného letového provozu, a další. Nejvíc mě ale zaujalo jiné vyjádření pana poslance Sedi: "Tento radar umí zachytit nepřátelskou raketu a sledovat její dráhu a zároveň ve stejném okamžiku navádět protiraketu. Mám zajímavost, která tady dosud nepadla. Součástí radaru musí být i další antény, radary, které jsou nutné pro komunikaci s celým systémem protiraketové obrany. Tato další zařízení by byla rozmístěna v okruhu asi jednoho kilometru od radaru". Ale česká veřejnost byla doposud informována, že se jedná o případnou výstavbu radaru. K čemu tedy mají sloužit ty další antény?

HaNo 4. 5. 2007, Marie Kudrnovská: Radar může poškodit zájmy ČR ZDE

Když jsem se 9. 3. 2007 ptal generála Zbořila na různé technické otázky kolem uvažované radarové základny v Brdech, mezi otázkami byly i ty, jejichž souhrn tvořil sám o sobě odpověď na jednu otázku. Odpověď, kterou už sice znám, o níž ale očekávám, že ji alespoň dílčím způsobem potvrdí autoritativní zdroje. Přemýšlejte proto nad níže uvedeným souhrnem otázek i vy. Vzhledem k tomu, že dosah radaru i podle oficiálních údajů je dostatečný, aby pokryl veškerý letecký provoz nad Evropou, nyní vyklizený a nefunkční francouzsko-alžírský kosmodrom Hammaquir , funkční ruský kosmodrom Stancija Volgograd Kapustin Jar (Znamensk) 150 km jihovýchodně od Volgogradu (45°45'VD, 48°36'SŠ) , kde se testovaly nejmodernější komplety S-400 a testovací základnu Krasneznamensk v Kaliningradské oblasti (21°13'VD, 54°37'SŠ), kosmodrom a základnu Jasnyj (Dombarovskij) v Orenburské oblasti (59°50'VD 51°01'SŠ) ze které odstartovala komerční verze nosiče Dnepr s družicí Genesis Pathfinder-1 i ruský kosmodrom Pleseck 180 km jižně od Archangelska, nedaleko od železniční stanice Pleseckaja v Severním železničním koridoru (40°10' VD, 62°54' SŠ) , je tedy o čem přemýšlet.

Oskar Krejčí: Velké problémy malé základny raketové rozvědky ZDE

Během návštěvy anglické královny v USA v pondělí udělal americký prezident George Bush zase faux pas. Ve svém projevu na jižním trávníku Bílého domu se zmínil o tom, že královna opakovaně navštěvuje Spojené státy a byla tam i při oslavách dvoustého výročí jejich vzniku. Řekl: "Americký lid je hrdý, že může Vaše Veličenstvo znovu přivítat v USA, v zemi, kterou znáte velmi dobře. Konec konců, večeřela jste s deseti americkými prezidenty. Pomohla jste našemu národu oslavovat jeho dvousetleté výročí v roce sedmnáct set- devatenáct set sedmdesát šest."

7000 pozvaných hostů se začalo smát a Bush se pokusil svou chybu bagatelizovat. Podíval se na královnu a řekl: "Pohlédla jste na mě, jak se matka dívá na dítě."

Máj je měsícem svátků, které nejsou, snad krom založení státu, jako jediné spojeny s křesťanstvím. Jsou zasazeny do části roku, kdy se obvykle probouzí nový život a květy na všem zeleném přinášejí optimismus.

Prvním z nich je Svátek práce.

Jako hvězdička a pionýr jsem jej neměl moc rád, protože než jsem se dostal z průvodu domů, bylo poledne a největší utrpení bylo poslouchat projevy, kterým jsem nerozuměl. Také chůze v průvodu skýtala nebezpečí zásahu skobičkou, kterými naši starší spolužáci bouchali námi nesené balónky. Tehdy do průvodů chodili ti, co se báli.

Uplynulo dvacet let a situace se změnila. Dnes chodí opět ti, co se nebojí.

Letošní 1. Máj jsem strávil v Třeboni. Místní organizace KSČM, pojala oslavu v duchu tradic.

Přišli ti, co se nebojí -- tedy důchodci. Na připravených lavičkách posedávala zhruba třicítka spoluobčanů důchodového věku. Jim prý už nikdo nic neudělá. Celou tuto, řekl bych řídkou atmosféru, dokresloval projíždějící naleštěný žigulík v barvách VB a jeho věru tučná posádka, křičící z amplionu: Fuj, fuj, fuj, komunisti žerou hnůj.

Osvobození Československa nebylo jen záležitostí vojenských operací spojenců, nýbrž i předmětem politického zájmu velmocí.

Postupně, jak spojenci v boji proti Hitlerovi získávali převahu a osvobozovali jednu část Evropy za druhou, začaly se rodit plány a úvahy o poválečném uspořádání světa. Západní politikové si uvědomovali stále jasněji, že nebudou mít dostatek sil, aby zamezili sovětské převaze ve střední Evropě. Pochopil to také Edvard Beneš, který 12. prosince 1943 v Moskvě uzavřel smlouvu o spojenectví a poválečné spolupráci Československa se Sovětským svazem. Rovněž komunističtí vůdcové v Moskvě si uvědomili, jak příznivě se situace pro ně změnila. Vyvíjeli proto na Edvarda Beneše a exilovou vládu stále silnější tlak a díky sovětské podpoře se jim podařilo získat postavení, jaké neměli nikdy předtím.

Dosáhli toho, že když válka končila a československá vláda se chystala k návratu do vlasti, směřovala její cesta do Prahy přes Moskvu. Do Československa však nepřijel kabinet, který po celou válku řídil boj proti okupantům, ale vláda zcela nová, kterou Edvard Beneš jmenoval 4. dubna 1945. Nebyla v ní už řada mužů, kteří mu v Londýně obětavě pomáhali; významné zastoupení v ní však měli komunisté. Jejich vliv se projevil při vypracování takzvaného Košického vládního programu, který vytyčoval hlavní úkoly vlády a který se stal východiskem pro budování poválečné republiky. A nepolevil ani poté, když se vláda vrátila domů. Naopak, vliv komunistů na běh věcí veřejných stále sílil.

Osvobození západních a jihozápadních Čech v roce 1945 se odehrávalo zcela v režii americké 3. armády. V jejím čele stál nejslavnější americký generál celé války George Smith Patton.

Není už kulaté výročí a tak se zapomnělo. Šedesát jedna ani šedesát dva není šedesát. Tolik let od porážky fašismu, se kterým se potýkáme opět. Ta doba, o kterou jde, leží přežvýkaná dobami, které přišly potom, v učebnicích dějepisu. Dějiny píší historici, najatí vítězi. Málem se dnes učíme, že Československo osvobodili vlasovci. A armáda s jeepy a tanky Shermann, která fakticky dle spojeneckého plánu osvobodila jen jednu malou část tehdejší republiky. Pojďme si zopakovat lekci z historie na snímcích, které loni visely na Pražském hradě. Mnohým navzdory.

Doba, kdy krev nebyla rudá, neboť se fotografovalo na černobílý film. Svět zažloutlých dokumentů, svět pamětníků, svět 2. světové války, svět vzpomínek a nepochopení, svět bolesti a svět nenávisti. Svět naší společné paměti. Za čtyřicet let senilnějících oslav slavných vítěství, plných márnic a udatných bojovníků jsme si zvykli ignorovat vnucovanou podobu historie. Kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky... Okleštěná, propagandisticky převařená hmota historie se slila v nechuť. Zapomnění. Nepochopení. Za patnáct let "svobody" poté vyrostla celá jedna generace, která neví nic o tom, jak se umírá za vlast. Neví už nic o tom, co je to vlast. Japonská fabrika, francouzskej obchoďák, katolickej kostel, vykácenej les, mexická hospoda či rozpadlá silnice?

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruských fotografů dostáváte možnost poznat černobílý svět velké lásky i velké nenávisti. Poznáte tváře lidí, kteří šli na smrt a věděli přitom proč. Otevíráme vám možnost vidět východní front 2. světové války očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

FOTOGALERIE

AUDIOARCHIV '45

Neuvěřitelná, arogantní a hloupá prohlášení některých našich politiků v případě americké radarové základny v Brdech neberou konce. Maskulinní premiér -- demokrat Topolánek, je již pro své výroky docela vyhledávanou postavičkou a v tomto poněkud nelichotivém, a spíše útrpné úsměvy vzbuzujícím oboru, si on sám skutečně již vydobyl prestiž. (Topolánek v pátek odpoledne hovořil o radaru v brdské vesnici Borovno, pozn. red.) Obávám se jen, že o takovou prestiž naše země právě nestojí. Ona je to totiž spíš ostuda. Co jiného si myslet o vrcholném politikovi, který bez znalosti věci má jasno o záležitostech, na které nedokážou prozatím dát uspokojivou a jednoznačnou odpověď ani odborníci. Pan Topolánek ovšem s funkcí ministerského předsedy patrně vyfasoval i rozum. (V tom ostatně asi není jediný, stává se to i mnoha jiným, nepříliš bystrým lidem, kteří se nějakou hrou osudu stanou šéfy). Omyly a průšvihy jeho a jeho vlády ovšem platíme a budeme platit my, voliči. A jeho ostuda je ostudou nás všech. A to už mi tak úsměvné nepřipadá.

Předem odhadnutelným a očekávaným výsledkem skončilo sobotní referndum o výstavbě americké radrové základny v obci Vísky a anketa v obci Příkosice.

Z 31 oprávněných se referenda se zúčastnilo 30 voličů. Všichni byli proti stavbě základny, řekl médiím starosta Vísek Lubomír Fiala (nestr.) Místní lidé podle starosty nechtějí zabránit postavení radaru jen v brdských lesích, ale přejí si, aby nestál ani jinde v České republice. Z 296 voličů v obci Příkosice se zúčastnilo ankety 232, tedy 78 procent. Všichni zúčastnění jednoznačně odmítli stavbu radarové základny, přestože v anketě měli na výběr z celkem čtyř možností. Mohli odpovědět nejen kladně či záporně, ale také, že o záležitosti nemají dostatek informací nebo že by jim základna USA nevadila.

První referndum uspořádala obec Trokavec. Ze 72 účastníků jich 71 odmítlo americký radar. V Míšově se v anketě z 96 oprávněných voličů proti vyjádřilo 76, čtyři občané souhlasí a třem byla otázka lhostejná. Druhého června proběhnou obecní referenda v Hvožďanech a Zaječově na Berounsku a v Těni a Hůrkách na Rokycansku. O týden později pak v sedmi obcích na Příbramsku, mimo jiné i v čtyř a půl tisícovém Rožmitále pod Třemšínem.

< www.army.cz

Nelžou-li zprávy ČTK, pak evidentně neprávem používá ministryně obrany Parkanová právnický titul. Podle ní totiž ten, kdo požaduje k rozhodnutí o tom, zda vybudovat na území českého státu vojenskou základnu, referendum, je buď zbabělec nebo alibista. Proč? Za toto rozhodnutí prý musí převzít odpovědnost někdo konkrétní. Jinak prý se odpovědnost "rozptýlí" a nebude nikdo, kdo by za případné špatné rozhodnutí nesl vinu před národem...

Původně jsem přemýšlel o tom, jak neuvěřitelnou drzostí je, když se politik snaží naprosto regulérní politický názor cíleně vmanipulovat do kuželu negativního světla a diskreditovat tak skupinu, která tento názor zastává.

Jako nejnovější hru washingtonského absurdního divadla oznámila Bushova vláda rozšířený program raketové obrany. Je to velmi nákladný a přitom bezcenný podnik, v němž by Pentagon umístil v Evropě, nejspíše v Polsku a Česku, nový soubor antiraket, které by měly za úkol sestřelovat íránské rakety.

Zahraniční politika není něčím, co se dá vymýšlet za pochodu.Největší státníci - Bismarck, Salisbury, Churchill, Kissinger, dlouho a hluboce přemýšleli o historii, než se dostali k moci. Bohužel, jako jeho nemesis George W. Bush, ani Tony Blair se před tím, než se stal britským premiérem hlouběji nezajímal o mezinárodní politiku, píše britský konzervativní historik Niall Ferguson, který nyní učí na Harvardu, v týdeníku Sunday Telegraph.

Jako premiér se Blair snažil podporovat Evropskou unii více než jeho dva konzervativní předchůdci, zároveň podporoval Severoatlantické společenství, Spojené státy a rozhodl se obnovit britský jaderný deterent. To byla systematická politika. Jenže zároveň se Blair snažil být "mostem" mezi Spojenými státy a Evropou. Události posledních deseti let ukázaly, že je to velmi nepevný most.

Český prezident Václav Klaus se těší pověsti dobrého tenisty. Jeho setkání s ruským protějškem Putinem však poodhalilo pouze část z jeho umění, totiž schopnost nahrávat na smeče. Neotřesitelné sebevědomí opustilo Václava Klause právě ve chvíli, kdy ho bylo nejvíce zapotřebí -- když jím mohl zaštítit pozici republiky, jejíž je hlavou.

Pro výsledek jednání na nejvyšší úrovni, na kterém se oba prezidenti bezúspěšně snažili jeden druhého přesvědčit o "pravém významu" protiraketového systému, lze sotva najít přesnější označení než fiasko -- Gazeta.ru dokonce hovoří o "nesmyslném jednání", "nejneúspěšnějším za poslední dobu". Ruské zpravodajské zdroje, které se setkání věnovaly s daleko větším zájmem než české, barvitě popisují závěrečnou tiskovou konferenci, která měla v jejich podání značně groteskní odstín. Vystoupení mělo všechny potřebné atributy pravé show -- popletenou tlumočnicí počínaje a blahosklonně vtipkujícím prezidentem Putinem konče.

Evropa v těchto dnech zažívá událost, jež může představovat důležitý zvrat v jejích dějinách, ale přirozeně také nemusí. Osobnost politiků, kteří dokáží více než jen být korouhvičkou větru davového mínění, politiků s vizí a vlastní odpovědností je nutnou podmínkou pro jakoukoli společenskou změnu, mající větší ambice než jen hledání rovnováhy partikulárních zájmů. To je důvod, proč Churchill, Adenauer či de Gaulle zůstanou dějinnými pojmy, zatímco Chirac se vytratí z paměti jako slaboch a žvanil.

5.5. 2007 v Praze, na půdě filosofické fakulty University Karlovy se šedesát dva let po Pražském povstání konala konference proti militarizaci Evropy. Na 150 lidí, zastupujících 14 protiválečných iniciativ z 9 evropských zemí, se sešlo v Praze, aby prodiskutovali další postup v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě.

PEACE DOESN'T NEED NEW MISSILES - WE SAY NO TO THE US MISSILE DEFENSE SYSTEM IN EUROPE

Faced with new US military plans to begin official negotiations with the Czech and Polish governments on May 10th, the signatories of this paper declare:

We voice our protest against the plans of the Bush administration to install a "national missile defense system" for the US on the territory of the Czech Republic and Poland. Most people in the Czech Republic and Poland, as well as in the rest of Europe, reject plans to host this system. We reject the official reasons given for the NMD project as mere pretexts.

Konzervativec Nicolas Sarkozy zvítězil ve franouzských prezidentských volbách. Po sečtení tří čtvrtin hlasů získal Sarkozy 53 procent hlasů, kdežto socialistka Segolene Royal 47 procent. Volební účast byla nejvyšší za mnoho desetiletí, dosáhla 85,5 procent.

Ve Francii má prezident republiky podle De Gaullovy ústavy V. republiky z roku 1958, silné postavení, a nejde jen o jakousi tradiční frázi, která by neodrážela realitu francouzského politického života. Podle této ústavy (čl. 5) tak podle silné a majestátní definice svého úřadu "prezident republiky bdí nad zachováváním ústavy. Zajišťuje svým rozhodováním řádný chod orgánů veřejné moci, jakož i kontinuitu státu. Je ručitelem státní nezávislosti, územní celistvosti a zachovávání smluv."

Padesát tři procent podpory při voličské účasti 86% představuje silný mandát.

(Autor je poradcem Václava Klause.)

Způsob, jakým se projevuje ministerský předseda Mirek Topolánek, stojí za rozbor. Spolu s Topolánkem se dostává do české politiky fenomén, který slouží jako barometr pro posuzování stavu společnosti. Topolánek není nahodilost, ani přírodní úkaz, který by se vymykal okolí. Topolánek byl českým prostředím dlouho očekáván a domácí politika se postupně otvírala právě jeho stylu.

Myšlení policistů, státních zástupců, soudců, ministerských úředníků a často i dalších právníků, kteří se zabývají výkonem trestního práva, je stále do značné míry ovlivňováno pozůstatky totalitních zvyklostí a přístupu k právu. Struktura orgánů činných v trestním řízení bezmála 18 let po politickém převratu v podstatě odpovídá sovětskému modelu, převzatému v padesátých letech minulého století. Mladí právníci, kteří by již měli být před nakažlivou chorobou totalitně-inkvizitorského myšlení chráněni, nasávají během studia ducha přístupu k právu od učitelů, již téměř všichni formovali své právní názory v předlistopadových dobách. Nelze se pak divit, že mezi právníky, působícími ve státních strukturách, převažuje úcta k neprolomitelnosti soudního rozhodnutí nad přirozeným smyslem pro spravedlnost a úctou k osobní svobodě a důstojnosti občana. Presumpce neviny a zásada "in dubio pro reo" se často citují jako důkaz vzdělanosti, ale v praxi se uplatňuje spíše presumpce viny a zásada "in dubio contra reo".

Skoro se obávám poslat tyto své poznámky do Britských listů, kde se to jen hemží problémy týkající se americké základny u nás, ropného šoku, globálního oteplování, feminismu. Když se však na těchto stránkách tak usilovně diskutuje o kouření na zastávkách autobusu, nebo o chrapounství politických špiček ztrácím ostych, a chtěl bych něco sdělit o tom, co bylo vyprovokováno nedávným šotem v Televizních novinách na Nově. Pozorovatelům televize byla předvedena krátká ukázka z hodiny Tělesné výchovy na nějaké střední škole. Zdůrazňuji, že to byla zřejmě hodina gymnastiky. Divákům, kteří viděli sebemrzačící se dítka při jednoduchých pohybech, bylo učitelem sděleno, že nemůže s takovými studenty cvičit to, co by si přál. Co si měl normální občan, případně rodič z tohoto příspěvku vzít, bylo zřejmě na něm. Chci tedy uvést několik poznámek k tělesné výchově ve škole.

Nemohl jsem uvěřit svým uším, když jsem minulý týden sledoval diskusi na televizním okruhu ČT24, věnovanou "odkazu prvního demokratického ruského prezidenta" , který úspěšně demontoval Sovětský svaz a otevřel zemi "demokratickým reformám" a jako první z jejích předáků odešel ze své funkce dobrovolně. Ovšem největším zklamáním pro mne byla stanoviska novinářky Petry Procházkové ohledně Borise Jelcina, jež byla dalším diskutujícím a moderátorem pořadu shrnuta do jedné věty, na které se unisono shodli:"Boris Jelcin byl ten, kdo otevřel Rusko svobodnému světu a Vladimir Putin tomuto činí přítrž."

Nedílnou součástí pozemní části systému protiraketové obrany pro střední fázi letu balistických raket (Ground-Based Midcourse Defense System) jsou radary včasné výstrahy, schopné odhalit hrozbu mezikontinentálních balistických raket pro Spojené státy.

V architektuře systému protiraketové obrany USA se počítá se dvěma typy stávajících radarů včasné výstrahy, PAVE PAWS (Cape Cod a Beale) a zdokonalenými radary včasné výstrahy UEWR (Thule, Fylingdales a Clear) systému BMEWS (Ballistic Missile Early Warning System). Tyto radary pracují na odlišném kmitočtu, mají zcela jiné konstrukční provedení a provozní režimy než radar XBR (EMR -- European Midcourse Radar), o jehož výstavbě se uvažuje v Brdech. Mají však úzce spolupracovat při vyhodnocování situace a zpracování dat, nutných pro navedení antiraket.

Tisková zpráva základních organizací Strany zelených v Litvínově, Mostě a Horním Jiřetíně

V Litvínově, 4. května 2007 Strana zelených v Litvínově, Mostě a Horním Jiřetíně nesouhlasí s úvahami pana Jiřího Paroubka vyřčenými při jeho návštěvě velkolomu ČSA ze dne 30.4.2007, že by se o budoucnosti ekologických limitů těžby stanovených Usnesením vlády ČR č. 444/1991 mělo rozhodovat v krajském referendu. V obcích Horní Jiřetín a Černice se již uskutečnilo místní referendum, ve kterém místní občané jednoznačně podpořili zachování územních ekologických limitů těžby. Referendum k této otázce se konalo i v Litvínově. Zde 95% hlasujících voličů zvolilo variantu, která podporuje zachování výše zmíněných limitů těžby.

Jak oznamovatel zjistil ze sdělovacích prostředků, probíhá v paláci Lucerna výstava zvaná "Bodies... The Exhibition", na které jsou vystavena zohavená lidská těla. Ta jsou přitom v průhledných vitrínách aranžována do pozic připomínajících různé lidské činnosti. Tímto způsobem organizátoři výstavy porušili ustanovení Zákona č. 256/2001 Sb., píše Radek Mikula.

Většina mladých lidí dnes nechce volit sociální demokracii. Není to způsobeno jen tím, že strana byla dlouhých osm let u moci a mladí přirozeně chtějí vidět změny a odmítají stávající vládu. Zkusme se podívat blíže na to, proč mladí odmítají sociální demokracii a zda-li to lze změnit.

Wilhelm Dietl byl reportérem. Pracoval pro německé časopisy jako Spiegel, Stern a Quick, ale taky pro německou tajnou službu BND, a to od r. 1982 do r. 1992. Od 1993 do 2004 pracoval pro časopis Focus. Dietl byl od 1986 členem Institutu pro výzkum terorismu v Bonnu a od 2003 náměstkem vedoucího nově založeného Terrorismusinstitutu v Essenu. V roce 2006 byl odhalen, v roce 2007 vydal knihu o své práci německého špiona.

Křesťanství je obvykle chápáno - bohužel - jako náboženství, ve kterém je člověk veden k trpnému poslouchání jednou provždy daných poněkud nepříjemných příkazů a zákazů nadpozemského vládce všeho světa - Boha. Za to bude -- podle tohoto chápání - odměněn po smrti v nebeském království věčnou blažeností. Ti, kteří se Božím pokynům vzpírají a užívají si, budou naopak potrestáni po smrti peklem, ve kterém budou za svou neposlušnost trpět věčnými mukami a basta. Jsou sice různé způsoby, jak své jednotlivé neposlušnosti odčinit, třeba očistcem, ale v podstatě toto pravidlo podle této představy platí.

Tato představa je a byla vždy tolik oblíbená protože odpovídá běžné lidské představě o spravedlnosti. Je bytostně blízká běžné lidské nátuře a proto se i Petr, nejznámější Ježíšův učedník ptá svého mistra: "Všechno jsme opustili a šli za tebou, co za to budeme mít?" (Mt.19,27), Tato představa je však veskrze protikristovská.

Tuto handlířskou představu -- něco za něco - vskutku Ježíš radikálně odmítá, a proto Petrovi vypráví - jako odpověď na jeho otázku "co za to budeme mít" - podobenství o dělnících na vinici (Mt.20,1-16). A svým podobenstvím chce, jak to Ježíš dělal velmi rád, nejen Petra, ale všechny posluchače záměrně vyprovokovat.

Sněmovna v prvním čtení 4. 5. 2007 postoupila příslušným výborům návrh na vydání ústavního zákona o referendu o umístění prvků zařízení protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky, který byl z dílny některých poslanců a poslankyň KSČM a ČSSD.

Proti návrhu hlasovala vládní koalice. Nebyla ale kompletně přítomna, stejně tak levicová opozice. Té ale 83 hlasů, ke kterým přispěly také hlasy poslanců Miloše Melčáka a Michala Pohanky (oba nezařazení, dříve ČSSD) a zákonodárce Ludvíka Hovorky (KDU-ČSL), stačilo, aby návrh nebyl zamítnut hned v prvním čtení. Debatě ani hlasování nebyl přítomen premiér Mirek Topolánek (ODS) ani ministryně obrany obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) -- oba byli v té době na besedě v Brdech, a to právě o radaru...

4 května 2007 ve 14.00 hodin byla ve slovenské sekci veletrhu " Svět knihy", na výstavišti v Praze Holešovicích prezentována kniha Incident s politikou autora Egona T. Lánského, novináře a bývalého místopředsedy vlády Miloše Zemana. Srovnání starších a novějších textů o ústavnosti, Totéž o EU, Blízký východ a jiné úvahy, menší i rozsáhlejší o mezinárodních vztazích, Lidská práva, média v otevřené společnosti, Rozhovory a reportáže z programů BBC a Svobodné Evropy ... A leccos dalšího o lidské paměti a nepaměti - to jsou některé kapitoly z knihy, z nichž některé čtenáři už Britských listů mohli číst.

Egon T. Lánský: Napsali mi ze Slovenska přátelé ZDE

Napsal-li kdysi švýcarský ekonom a historik Jean de Sismondi (1773 -- 1842), že "...politické změny buď předcházely změny národního charakteru nebo je provázely", představuje kniha Egona Lánského Incident s politikou svým vědoucím nadhledem nad politickým Maelströmem české a evropské politiky dvacátého století více než potvrzení platnosti této teorie. Osobitý styl, kořeněný neklidnou autorovou letorou, podivuhodným osudem a neopakovatelnou životní zkušeností současně dovoluje parafrázovat obsah i titul knihy jako (psáno záměrně s malým počátečním písmenem) politiku s incidentem - tak uvádí 488 stran knihy její vydavatel, nakladatelství Epocha.

Články Egona T. Lánského v Britských listech ZDE

Egon T. Lánský: Incident s politikou , Epocha 2007, ISBN: 9788087027240, EAN: 9788087027240

Není moc času na zásah proti globálnímu oteplování, aby se svět mohl vyhnout nejhorším důsledkům zvyšujících se teplot, varoval v pátek vlivný panel OSN.

Obnovitelné zdroje elektřiny a nové technologie pro ukládání kysličníku uhličitého pod zem mohou pomoci snížit emise skleníkových plynů, avšak je nutno jednat do osmi let, má-li se zabránit nebezpečnému vzrůstu globální teploty o 2 stupně Celsia či více.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.