Není moc času na zásah proti globálnímu oteplování, aby se svět mohl vyhnout nejhorším důsledkům zvyšujících se teplot, varoval v pátek vlivný panel OSN.

Obnovitelné zdroje elektřiny a nové technologie pro ukládání kysličníku uhličitého pod zem mohou pomoci snížit emise skleníkových plynů, avšak je nutno jednat do osmi let, má-li se zabránit nebezpečnému vzrůstu globální teploty o 2 stupně Celsia či více.

Křesťanství je obvykle chápáno - bohužel - jako náboženství, ve kterém je člověk veden k trpnému poslouchání jednou provždy daných poněkud nepříjemných příkazů a zákazů nadpozemského vládce všeho světa - Boha. Za to bude -- podle tohoto chápání - odměněn po smrti v nebeském království věčnou blažeností. Ti, kteří se Božím pokynům vzpírají a užívají si, budou naopak potrestáni po smrti peklem, ve kterém budou za svou neposlušnost trpět věčnými mukami a basta. Jsou sice různé způsoby, jak své jednotlivé neposlušnosti odčinit, třeba očistcem, ale v podstatě toto pravidlo podle této představy platí.

Tato představa je a byla vždy tolik oblíbená protože odpovídá běžné lidské představě o spravedlnosti. Je bytostně blízká běžné lidské nátuře a proto se i Petr, nejznámější Ježíšův učedník ptá svého mistra: "Všechno jsme opustili a šli za tebou, co za to budeme mít?" (Mt.19,27), Tato představa je však veskrze protikristovská.

Tuto handlířskou představu -- něco za něco - vskutku Ježíš radikálně odmítá, a proto Petrovi vypráví - jako odpověď na jeho otázku "co za to budeme mít" - podobenství o dělnících na vinici (Mt.20,1-16). A svým podobenstvím chce, jak to Ježíš dělal velmi rád, nejen Petra, ale všechny posluchače záměrně vyprovokovat.

Nemám nic proti Brazílii. V očích nemála Brazilců, zejména těch, kteří jsou bez ustání bombardováni argumenty všeho druhu schopnými zmást i lidi tradičně přátelsky nakloněné Kubě, bychom mohli vypadat jako štváči, jimž nesejde na tom, zda poškodí čisté příjmy jejich země v zahraniční měně. Mlčet by však pro mne znamenalo volit mezi myšlenkou na celosvětovou tragédii a předpokládaným přínosem pro lid oné velké země.

Nehodlám činit Lulu a Brazilce zodpovědnými za objektivní zákony, jež řídí historii našeho živočišného druhu. Uplynulo sotva sedm tisíc let od chvíle, kdy člověk zanechal hmatatelné stopy toho, co se stalo na kulturu a technické znalosti nesmírně bohatou civilizací .

Fidel Castro je prezidentem Kubánské republiky, o níž mnozí tvrdí, že je diktaturou

Jedny z nejdramatičtějších a nejchaotičtějších poválečných voleb v Británii vyvrcholily v pátek večer, kdy získala ve skotském parlamentu největší počet křesel Skotská nacionální strana, Scottish National Party, SNP. Zvítězila nad Labouristickou stranou o jedno křeslo, a tak, jak píše deník Guardian, se Skotsko vydalo na nejistou cestu směrem k nezávislosti. SNP získala 47 křesel a Labouristická strana 46 křesel.

Výsledek je velkým zklamáním pro labouristu a Skota Gordona Browna, který se právě chystá převzít premiérský úřad v Británii od Tonyho Blaira.

Nedílnou součástí pozemní části systému protiraketové obrany pro střední fázi letu balistických raket (Ground-Based Midcourse Defense System) jsou radary včasné výstrahy, schopné odhalit hrozbu mezikontinentálních balistických raket pro Spojené státy.

V architektuře systému protiraketové obrany USA se počítá se dvěma typy stávajících radarů včasné výstrahy, PAVE PAWS (Cape Cod a Beale) a zdokonalenými radary včasné výstrahy UEWR (Thule, Fylingdales a Clear) systému BMEWS (Ballistic Missile Early Warning System). Tyto radary pracují na odlišném kmitočtu, mají zcela jiné konstrukční provedení a provozní režimy než radar XBR (EMR -- European Midcourse Radar), o jehož výstavbě se uvažuje v Brdech. Mají však úzce spolupracovat při vyhodnocování situace a zpracování dat, nutných pro navedení antiraket.

4 května 2007 ve 14.00 hodin byla ve slovenské sekci veletrhu " Svět knihy", na výstavišti v Praze Holešovicích prezentována kniha Incident s politikou autora Egona T. Lánského, novináře a bývalého místopředsedy vlády Miloše Zemana. Srovnání starších a novějších textů o ústavnosti, Totéž o EU, Blízký východ a jiné úvahy, menší i rozsáhlejší o mezinárodních vztazích, Lidská práva, média v otevřené společnosti, Rozhovory a reportáže z programů BBC a Svobodné Evropy ... A leccos dalšího o lidské paměti a nepaměti - to jsou některé kapitoly z knihy, z nichž některé čtenáři už Britských listů mohli číst.

Egon T. Lánský: Napsali mi ze Slovenska přátelé ZDE

Napsal-li kdysi švýcarský ekonom a historik Jean de Sismondi (1773 -- 1842), že "...politické změny buď předcházely změny národního charakteru nebo je provázely", představuje kniha Egona Lánského Incident s politikou svým vědoucím nadhledem nad politickým Maelströmem české a evropské politiky dvacátého století více než potvrzení platnosti této teorie. Osobitý styl, kořeněný neklidnou autorovou letorou, podivuhodným osudem a neopakovatelnou životní zkušeností současně dovoluje parafrázovat obsah i titul knihy jako (psáno záměrně s malým počátečním písmenem) politiku s incidentem - tak uvádí 488 stran knihy její vydavatel, nakladatelství Epocha.

Články Egona T. Lánského v Britských listech ZDE

Egon T. Lánský: Incident s politikou , Epocha 2007, ISBN: 9788087027240, EAN: 9788087027240

Americký plán instalovat štít protiraketové obrany v Evropě zaznamenal ve středu na domácí scéně neúspěch: výbor amerického kongresu odmítl totiž poskytnout pro tento kontroverzní systém financování, informoval britský hospodářský deník Financial Times.

Americký prezident Bush požádal letos Kongres, aby schválil na výstavbu protiraketového systému v Evropě 310 milionů dolarů. Součástí systému má být 10 antiraket v Polsku a radarová stanice v České republice.

Avšak Kongresový podvýbor pro strategické jednotky ve středu jednohlasně zablokoval financování pro stavbu raketových sil v Polsku tím, že škrtl z rozpočtu pro obranu na rok 2008 160 milionů dolarů.

Kongres by sice mohl financování projektu obnovit, ale rozhodnutí přichází pro Bushe v nepříznivou dobu.

Ellen Tauscherová, kalifornská poslankyně, která předsedá kongresovému podvýboru pro strategické jednotky, odmítla obvinění, že bylo Rusku poskytnuto veto nad americkými vojenskými plány. Dodala však, že Spojené státy neučinily dost, aby rozptýlily obavy Severoatlantického společenství a Ruska z projektu protiraketové obrany.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer požádal ve čtvrtek Rusko, aby neodstupovalo od důležité dohody ze sovětské éry, která omezuje počet vojáků a zbraní v Evropě. Scheffer konstatoval po jednání s velvyslancem Ruska u NATO v Bruselu, že požádal, aby "politické konzultace pokračovaly a aby žádná strana nečinila jednostranné a definitivní kroky." 26 velvyslanců zemí NATO "pevně a jednohlasně odmítlo signály z Ruska, které zpochybňují smlouvu, kterou NATO považuje za velmi důležitou."

Psychologové, a zvláště psychoanalytici, mají v tyto dny pré. Francouzské prezidentské volby, do nichž zbývají už jenom dva dny, vstoupily totiž do stadia, kdy hraje větší roli dojem, méně již rozum. V takovém duchu se nesl i poslední středeční, vysoce medializovaný televizní střet, mezi dvěma soupeři: Ségolène Royalovou a Nicolasem Sarkozym. V takovém duchu pokračují i útoky z obou táborů nyní...

Vážený pane Havle,

Vzhlížela jsem k Vám po celou dobu své emigrace. Na místní střední škole jsme hráli Vaší hru Vyrozumění, přednáškami kolem 15. výročí listopadové revoluce jsem Vás představila jako hrdinu havajským studentům. Pro mnohé z nich jste byl symbolem odporu, který nakonec vysvobodil národ z okupace velmocí. Havaj je rovněž okupovaným územím, kterého se zmocnily Spojené státy násilím a dokonce se za to úředně omluvily (váš přítel W.J. Clinton). Dnes bych se o Vás ovšem ani nezmínila, protože se za Vás stydím, píše Alexa von Alemann z Havajských ostrovů

Občanské Fórum nemá dnes své centrum v Lucerně, ale v malé vesnici zvané Trokavec, která podává štafetu dalším a hnutí sílí, protože je v právu. To jsou opravdoví hrdinové, pravá demokracie v akci. Nechci, aby se těmto občanům stalo to, co Vaší američtí přátelé udělali lidem z Marshallových ostrovů. Žijí na Havaji a následky vidím denně před sebou. Ani miliony dolarů nemohou nahradit původním obyvatelům zdraví, ani jejich ostrovní domov, do kterého se již nikdy nemohou vrátit.

Alexa von Alemann

Kea'au, Hawaii

Jsem hodně zklamán polistopadovým vývojem v Česku, přiznám se, že jsem kdysi měl o Češích mnohem lepší mínění, než mám dnes. V roce 1990 by mě ani ve snu nenapadlo, že se časem dočkám české vlády, která pohrdá veřejným míněním, zamítá referendum a bude souhlasit s umístěním cizí vojenské jednotky na našem území. V tom roce sice pro mne Václav Havel ztratil rychle glanc (po pomlčkové válce a vůbec tím, jak se mu podařilo postavit proti sobě Slováky), nicméně bych nikdy nevěřil, že z úst tohoto tenkrát skoro zbožňovaného politika a pozdějšího mnohonásobného kandidáta na Nobelovu cenu míru časem uslyším výroky o humanitárním bombardování Jugoslávie, výzvu k vojenské intervenci v Iráku, nebo horlivý souhlas s umístěním amerického radaru na našem území..

Labouristická strana zaznamenává ztráty při sčítání výsledků komunálních voleb v Anglii a ve Walesu. Ve Skotsku došlo k posílení strany skotských nacionalisů, avšak labouristé tvrdí, že se jim tam podařilo vyhnout se volební "katastrofě".

Musím přiznat, že tisková informace o cyklistech mě vyvedla z míry. Právě jsem se chystal psát o desátém výročí Blairova premiérství a připravoval jsem dithyramb zkázy. Nechtěl jsem způsobit déšť nad Tonyho průvodem, chtěl jsem být hurikánem nenávisti, s pohrdáním jsem se chystal vysmát každému, kdo by chtěl pošetile tvrdit, že se život v Británii za Blairovy vlády zlepšil.

Chystal jsem se apelovat na armádu svých čtenářů, aby utvořili obří congu a tancovali na politickém hrobě A.C.L.Blaira, a chystal jsem se vyzvat ruku historie, aby znovu poklesla na rameno tohoto šarlatána, a pak jsem chtěl říci té ruce, aby se posunula o pár centimetrů dál a začala ohmatávat krk tohoto Dóm milénia stavějícího, státní vyznamenání prodávajícího, falešnou dokumentaci o Iráku autentizujícího poskoka George W. Bushe, a právě, když jsem ho chtěl úplně zničit za jeho selhání zlepšit britské školy, za pokračující chaos ve zdravotnictví a za téměř úplnou zkázu, kterou přivodil historickému svazku mezi Anglií a Skotskem, právě když už mi začínala jít z uší pára jak z čajové konvice, pohlédl jsem na noviny, píše v konzervativním deníku Daily Telegraph samorost komentátor Boris Johnson a pokračuje:

Ostře kritický článek, někdy až poněkud protiamericky jednostranný (nezaznamenává, že vůči americkým neokonzervativcům se v USA zvedl dosti podstatný odpor a že Bushova vláda je v podstatě zdiskreditována) o americké zahraniční politice od Jany Ridvanové vyšel v týdeníku Reflex ZDE.Článek je dosti pasivním shrnutím argumentace ze zahraničních zdrojů, především, asi ze dvou třetin informací ze tři roky starého dokumentárního seriálu televize BBC Moc nočních můr od Adama Curtise, které však nejsou s odstupem zhodnoceny, a zdroj těchto velmi podrobných citací není uveden. Srovnejte argumentaci kompilace Jany Ridvanové se shrnutím Curtisovy argumentace v pořadu Moc nočních můr, kterou jsme publikovali v roce 2004 ZDE ZDE ZDE.

Není dost dobře možné uvádět nerefektovanou argumentaci z cizích zdrojů, aniž by autor kompilace neuvedl zdroj. S odstupem tří let bylo možno Curtisovu argumentaci kriticky reflektovat a doplnit vlastní syntézou a nejnovějšími informacemi o situaci na americké vnitropolitické scéně. Ukazuje se totiž, že americká demokracie má schopnost regenerace a vliv tvrdě ideologických neokonzervativců už není tak silný, jak se jevil začátkem nultých let.

PS: Ukazuje se, že článek Jany Ridvanové poničili v redakci časopisu Reflex. V původní verzi totiž vyšel v Britských listech v únoru 2007. Porovnejte jeho původní verzi ZDE s tím, co z textu udělali v redakci Reflexu ZDE :(

Především ty letošní prezidentské volby ve Francii se odehrávají zcela ve stínu těch předchozích, v nichž nakonec po šoku z prvního kola voleb vyhrál -- s dramatickým přispěním levicových voličů -- představitel pravice Jacques Chirac. Potřebu nenechat nic náhodě vyjádřila Francie letos svou úctyhodnou účastí v 1. kole volby, 84,5 %! A jestliže do 2. kola postoupili podle většinového očekávání právě Nicolas Sarkozy (za "pravici", s 31 %) a Ségolène Royalová (za "levici", s 26 %), bez dalších hlasů od stoupenců vyhlašovaného "středu" (tedy těch, kdo dali 18,5 % hlasů právě Bayrouovi) vítěz nevzejde. (Le Pen jako čtvrtý, s 10,5 % hlasů, vyzval své stoupence k bojkotu 2. kola.)

Pan Drahokoupil se domnívá, že pravicové strany ve spojení s jim příznivě nakloněnými médii, což jsou prakticky všechna, neoprávněně zdůrazňují hrozbu, jíž údajně představuje KSČM a její možný návrat k moci. Souhlasím s ním v jeho argumentaci, že nic takového nehrozí a skupina zvolna vymírajících nostalgiků nepředstavuje sílu, jež by se mohla znovu chopit moci.

Končí veletrh obranných i útočných, nicméně smrtelně přesných technologií IDET 2007, který zahajovala křesťanská ministryně obrany Vlasta Parkanová (Nezabiješ - Dt 5,6- 21) a na kterém je největším vystavovatelem ten, kdo nic neprodává a nic nevytváří - Česká armáda. Smrtící technické novinky z celého světa v podobě superdrahých zbraňových systémů mají zachraňovat demokracii světa i české obyvatelstvo. Ať už kolový transportér Pandur II 8x8, podzvukový bitevník L-159 Alca či sofistikované bezpilotní prostředky Sojka, nebo střely AIM-9 Sidewinder na sestřelení obého či nová útočná puška České zbrojovky. Chránit demokracii má i továrna na vyšívání generálských epolet, která zaměstnává na plný úvazek po celý rok už sto lidí. Bude ale vůbec za několik let koho zachraňovat, bude ještě vůbec česká populace, budou za několik let ještě čeští občané?

V roce 1974 se bez 5800 dětí narodilo 200 tisíc dětí. Dnes, kdy ještě "existuje" tato poslední silná populační vlna, se rodí jen polovina (105,8 tisíce) dětí. Zdá se být bohužel smutnou realitou, že za dalších 30 let se narodí již pouze 60 tisíc dětí ročně a pokud nedojde ke změně můžeme do konce století téměř vyhynout. Tomu nezabrání sebeinteligentnější zbraně české armády... Může ale vůbec dojít ke změně, když politiky natalita nezajímá, ale Pandury pro české žoldáky ano?

Ve Francii mají před prezidentským volebním finále. Zde máme počernělé modré ptáky. A Topolánka v záloze.

Prvního máje proběhla na Letné akce proti komunismu. Je proto na místě ptát se jestli je komunismus opravdu takové nebezpečí ještě sedmnáct let po pádu nedemokratického režimu.

Pan Tomáš Adámek se ve svém článku ZDE. ptá, zda byl zásah policie na místě. Ani já si nemyslím, že policie by měla být tím, kdo bude rozhánět nebo blokovat neonacistům jejich snahu projít městem. Jednou policie nácky zakáže nebo rozežene, podruhé ne. Jindy zase rozežene jejich "extremistické" odpůrce. A tak stále dokolečka. Je to řešení? ptá se Stanislav Bártek:

Naše organizace spolu s politickou stranou Národní sjednocení pořádala v úterý prvního května 2007 v Praze shromáždění k uctění památky amerických policistů, kteří byli zavražděni levicovými teroristy v květnu roku 1886 v americkém Chicagu. Nyní se chceme veřejně vyjádřit ke třem věcem:

To si děláte srandu, otiskovat tiskový prohlášení fašistické Národní fronty?! Koho si myslíte že zajímá jejich fňukání nad tím,že z nich média (kromě ČT samozřejmě) dělají neonacisty? Vždyť ze sebe sami dělají fašisty tím,že uctívají památku policistů,kteří zavraždili dělníky,protestující proti nelidským pracovním podmínkám a díky nimž dodnes slavíme 1.máj! Chtěl bych znát důvod zařazení jejich žvástu na váš web, ptá se Vlastimil Lochman

Odpověď Jana Čulíka: Jsme demokrati.

V reakci na události ze dne 1. května v Brně v souvislosti s rozprášenou demonstrací národního odporu se vyrojily nápady různých myslitelů, kteří chtějí neregistrovanou, tedy neoficiální, nikoliv nelegální, organizaci postavit mimo zákon. A jak se jim to může podařit? Těžko. Co není a neexistuje, nedá se zakázat, míní Jan Kopal, někdejší předseda extremistického Národně sociálního bloku.

21. října ráno prořízla vzduch v Kiełpinie u Gdańsku siréna rychlé sanitky. Její nářek byl už ale marný, už nebylo kam spěchat. Čtrnáctileté dívce, která se v noci oběsila, již nebylo pomoci. Nenechala dopis na rozloučenou, krom krátkého vzkazu rodině a přátelům. Miluji Vás.

Proč spáchala neproblematická žačka gymnázia, kterou její spolužáci popsali jako hodnou a veselou dívku ochotnou každému pomáhat, sebevraždu? Jaký měla důvod? Odpověď je složitá, vlastně je odpovědí více. Ale pokud řekneme, že ji zabila bezcitnost, zbabělost a lhostejnost, neuděláme udělat chybu.

Retrospektiva díla Jiřího Davida (za posledních cca 20 let) v Galerii města Blansko je k vidění od konce dubna až do 10. června. Jiří David je s ní spokojen:

"Výstava v Blansku, je pro mne důležitá zejména proto, že jsem si mohl poprvé ve výstavním prostoru "vyzkoušet" jak budou fungovat mé obrazy z různých období vedle sebe!

Přes jisté prvotní pochybnosti mne právě tato expozice přesvědčila, že mé obavy mohly být víceméně zbytečně.

Zda se, že vše lze propojit.

Stále hledám a snad i tuším jakousi ponornou řeku v obsazích svých dosavadních práci, ačkoliv se jejich forma dílčími způsoby různě proměňuje, závisle na momentální přesvědčivosti důsledně zvoleného média. Myslím, že právě na říčce Punkvě se to poprvé podařilo zlehka ukázat!"

Jeďte se podívat.

Dobrý den, pane šéredaktore! Dnes v pátek 4. května v 17.00 hod. se koná v Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě u Brna vernisáž půlroční výstavy spisovatelky Věry Sládkové: Věra Sládková: jeden příběh, jeden osud. Román Věry Sládkové Malý muž a velká žena se stal literární předlohou seriálu Vlak dětství a naděje. Na výstavě bude možné zhlédnout velké množství originálních fotografií z natáčení seriálu, dokumenty z jejího nelehkého života, osobní věci a v neposlední řadě čtyři velké portéty Věry Sládkové od brněnského malíře Jánuše Kubíčka, píše Antonín Hořava.

V dopise, který před časem zaslal internetovým Britským listům, se Petr Štengl ohradil proti souzení básnické tvorby morálním profilem autorů, zejména těch, kteří sloužili komunistickému režimu. Má za to, že jedno s druhým nesouvisí, ani u Josefa Kainara, ani u Miroslava Floriana; jeho "poznatky o člověku Kainarovi s verši básníka Kainara nic neprovedly, nijak je nesnížily", Florian sice psal agitky do Rudého práva, ale jeho básně z konce šedesátých let byly "skvostné", autor dopisu si je "s povděkem zařadil do knihovny". Dovoluji si živě nesouhlasit a říci tu aspoň stručně proč, ne tak kvůli Petru Štenglovi osobně jako proto, že otázka zřejmě dodnes zůstává živá -- a nedořešená -- v obecnějším smyslu.

Petr Král píše panu Štenglovi: "Nemáme-li však ocenit jen jednotlivé básně, ale celou básníkovu osobnost a jeho dílo, musíme vzít v úvahu také jeho vývoj a směřování...". Když jsem si poprvé přečetl tuto větu, poněkud mne zamrazilo. Ač si Petra Krále osobně vážím jako literární autority a rozhodně pro mne vždy byl symbolem nespoutané svobodomyslnosti, citovaná sentence, zdá se mi, přináší svobodomyslnosti jen pramálo.

Poněkud mi to připomenulo ta šílená hodnocení normalizačních slovníků, v nichž Ladislav Klíma "náleží mezi nekonformní myslitele, jimž individualismus zabránil nalézt cestu k revolučnímu dělnickému hnutí" (ač je to bezesporu pravda). Ne snad proto, že bych chtěl Krále přirovnávat k normalizačním kádrovákům. Nicméně nastolený problém, který mne osobně trápí v různých formách již delší dobu, se mi nejeví tak šmahem řešitelný, jak by se z citátu mohlo zdát.

Zdá se, že zastánci vybudování americké základny u nás proti vůli českých občanů opravdu znervózněli. Přitvrzuje i Havel, který ještě nedávno sice hovořil o "odvaze" jít proti názorům veřejnosti, nicméně jinak ve věci americké základny nijak výrazněji neangažoval a dovolil si na kamery říct i pozoruhodnou větu: "Nic by se nestalo, kdyby tu americká základna nebyla...", čímže samozřejmě jedním dechem shodil všechny ty podivně spletené argumenty o tom, že základna je nutná.

Jenže není včera jako dnes.

Havel nyní hlasy občanů proti přítomnosti cizích vojsk považuje za "nedůvěryhodné a pokrytecké" ( V čem ale? Je přání nemít na vlastním území cizí vojska či být suverénním národem pokrytectví?), dokonce sahá ke svému oblíbenému tématu "čecháčkovství" a tyto názory častuje i opravdu urážlivými slovy jako "pokrytecké" či "smrduté". (Nebo "zasmrádle, nevětraně nemoderní", německé slovo je miefig, není známo, co Havel řekl v originále, ZDE pozn. red.)

K článku ekonoma Luďka Tomana "Smrduté výroky proamerického poskoka Havla" přišly tyto reakce:

Je vůbec velmi zajimavé, jak se mávnutím čarovného proutku, z převážně obdivovaného, Václava Havla náhle stal, v očích pohrobků mírových hnutí 60. a 70. let, nepřítel, řekl bych skoro třídní, jenom proto, že řekl nahlas svůj názor, píše Tschernoster Erhard a dodává na adresu šéfredaktora BL:Srovnávat přítomnost okupačních vojsk SSSR s případnou radarovou základnou může jenom hlupák, který absolutně netuší o co jde a nemá v ruce jiné argumenty, kterými by svůj odpor odůvodnil. Velmi dobře si pamatuji rok 1968 a okolnosti, za kterých do Československa vojska Varšavské dohody vtrhla. Pokud si opravdu myslíte, že mezi žádostí americké vlády o umístění radarové základny v Brdech a sovětskou okupací v roce 1968, není rozdíl, tak jste hlupák i vy.

Dobrý den, chtěl jsem se jen zeptat, kdo je autorem tohoto skvělého článku a zejména titulku "Smrduté výroky proamerického poskoka Havla"? (Původně vypadlo nedopatřením jméno autora, už jsme doplnili, pozn. red.) Nechce se mi věřit, že by to byl někdo jiný než Kojzar. To jste přímo převzali z Rudého práva LP 1988? ptá se novinář Jindřich Šídlo z Hospodářských novin.

Dovoluji si reagovat na komentář pana Luďka Tomana "Smrduté výroky proamerického poskoka Havla". S panem Tomanem zcela souhlasím. Cizí základnu chápu jako porušení státní suverenity. Nedomnívám se, že představitelé ČR by v případě vybudování základny mohli ovlivňovat činnost americké armády. Na rozdíl od roku 1968 se však jedná o posílení vojenského vlivu USA v Evropě.

Sovětskou invazi v roce 1968 do ČR Američané (na rozdíl od tzv. kubánské krize) akceptovali, míní MUDr. Stanislav Špelda.

Reakce na článek pana Urbana ze 20. dubna "Jugoslávská federace. Jaká byla role Západu?" Pan Urban se ve svém článku, na nějž reaguji, táže již poněkolikáté jaký měl mít zájem Západ na demontáži jugoslávské federace během let 1991 až 1992. Nuže rád poskytnu pár případů, konkrétně mediálních ataků, v jejichž sílu a destruktivní schopnost pan Urban, na rozdíl ode mne, nevěří.

Zajímavý text Jana Paula v BL pod titulem 'Umění bez obsahu pozbývá smysl, stejně jako vzduch, pokud nejde dýchat' mě vlastně fascinoval, a ptal jsem se, co to je umění vlastně, když nemyslím jen na umělce...

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V jednom z nedělních televizních pořadů "Otázky Václava Moravce" jsem se dozvěděl daleko více o tak zvané reformě zdravotnictví než v předvolební Modré šanci. Bylo to asi tím, že jsem otce a experta této reformy mohl slyšet přímo nezprostředkovaně. Již z Modré šance jsem měl opravdové obavy, které se již postupně začaly uskutečňovat, na př. prodejem nemocnic ve Středočeském kraji. Nejvíce mě zaujal vskutku převratný, asociální nápad, jak nás pacienty přetransformovat v "zákazníky", píše čtenář Jiří Dřevikovský.

Koaliční vláda Mirka Topolánka je u moci už přes 100 dní, v některých bodech svého programu se však nehla ani o píď. Z úst premiéra Topolánka, a to jak u nás, tak i v zahraničí, slýcháme, jak chce jeho vláda „zamést“ s korupcí a xenofobií. Vzhledem k působení pana Čunka ve funkci vicepremiéra Vlády ČR však vyznívají Topolánkova slova poněkud absurdně. Pane premiére, váš vicepremiér, který je podezřelý z korupčního jednání a navíc se veřejně netají svým postojem k Romům, jde vskutku příkladem... Podobně se chová i Strana zelených, která, ač káže vodu, pije víno u stejného stolu a ze stejné číše jako pan Čunek.

Stále po nás politici a armáda žádá nějaké důkazy o škodlivém vyzařování radaru do terénu. Sami tvrdí, že radar absolutně nikam nic nevyzařuje, kromě "tenoučkého paprsku do nebe".

Nehledě na to, že tyto informace by měli předkládat oni občanům a nikoli je žádat jako důkazy od občanů, jsme je přesto odkazovali na americké tabulky MDA, kde je přesně definováno možné rušení TV signálů, rozhlasu, mobilů, ale také i hranice zasahování parazitního vyzařování do určité vzdálenosti.

Vůbec jsme neočekávali, že sami dodají oficielní důkaz o škodlivém účinku radaru a o překročení přípustné hygienické hranice vyzařování radaru, limit hustoty elektrického toku. Ale stalo se:

Proč se debata točí pouze kolem technických vlivů radaru na obyvatelstvo a okolí? Tady je mnohem důležitější faktor, a to je zakotvení americké techniky pod výhradně americkou kontrolou na území suverénního státu. A co ta technika bude zde provádět, na to stát nebude mít žádný vliv. Ví vůbec někdo,co ten radar bude skutečně sledovat? Kdo z Čechů tam bude mít právo vstupu? Proč nemůže takový radar fungovat ale s kompletně českými vojáky? Když se jedná jen o sledování cizích raket, pak to není problém. A zkuste za 10 let později vypovědět tuto smlouvu, a slyším reakce amerických politiků. Vzpomeňte si, jak byli mnozí Češi napadání jen za to, že nechtěli RFE na Václaváku. Jedině celonárodní referendum, a pak přijmu vůli většiny, píše Jaroslav Tínek z Litoměřic.

Když první jezuité začali počátkem 17. století podél řek pronikat do pralesů Paraguaye, zdálo se zprvu, že jakákoli misijní činnost je vyloučena, neboť indiáni se vždy bázlivě stáhli. Kněží si však brzy všimli, že když na svých loďkách zpívali duchovní písně, hned se tu i tam domorodci vynořovali z houštin, naslouchali jim a dávali najevo, že v tomto zpěvu nacházejí obzvláštní zalíbení. Nyní mohli misionáři užasle naslouchajícím indiánům vysvětlit v jejich mateřštině, co zpívali. Vzbudili takový zájem, že indiáni je zvali do jejich lesů a stepí a tam zpívali před starci a vysvětlovali jim smysl písní. Dostali se tak až do krajů, kam dosud žádný Evropan nevkročil, kde Guaraníové a Chiquitos žili uprostřed nedotčené přírody. Domorodci měli dětinskou, důvěřivě přátelskou povahu, a tak už první misionáři, kteří se k nim dostali, hlásili, že viděli "dvakrát sto tisíc indiánů, kteří jsou vhodní pro království Boží". Indiáni se záhy sami začali pokoušet hudební cvičení misionářů napodobovat a pod jejich vedením se s velkým nadšením učili zpívat i obtížné vícehlasé chorály.

Být hulvátem, neomalencem a částečně i potrefeným demencí se u nás v Hulvátově vyplácí. Špičky politického domácího pekla předvádí voličům, že se v chování zase tolik mnoho od dob dinosauřích nezměnilo. A proč také, lidičky? Požehnání voličstva zakládá zvoleným loutkohercům na život bez problémů sociálních, nechá je žít si v nezaslouženém přepychu, stvoří z nich nesnesitelné kreatury chráněné pofidérním zákazem jenom se dotknout imunitně naočkovaného pazdřivce.

Polemika s článkem Petra Kužvarta Mácha a tradice Prvního máje

V našem veřejném prostoru se množí dějinné reminiscence, je však velice politováníhodné, že místo o skutečně prožité a promyšlené poučení z minulosti v celé její složitosti a délce, jehož všeho by bylo u nás třeba jako sůl, se zpravidla jedná o demagogické, zploštěné a ideologicky zneužité polopravdy a mýty, které velmi často vznikly z mýtů minulosti pouhým převrácením hodnotových znamének. Příznačným pro tuto praxi je neustálé přirovnávání spíše banálních případů k "50. letům" či jiným, většinou ne tak vzdáleným událostem, které se stalo tak oblíbeným v poslední době. Ačkoliv mezi výtečníky, kteří se tohoto tance s historizujícími hesly účastní, nechci řadit pana Kužvarta přímo, přesto mi jeho laciná máchovská aktualizace jejich chování připomněla.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.