Pokud bychom se podívali na rétoriku politických stran usoudili bychom, že bolševik číhá za dveřmi a je schopen zakroutit krkem demokratickým politikům. Jedno z nejdůležitějších předvolebních témat stran dnešní vládní koalice bylo nedopustit, aby se komunisté dostali do vlády, nebo ji nepodpořili. Jenomže situace není ani vážná, natož pak zoufalá. Jak ODS, tak KDU-ČSL klidně spolupracují s komunistickou stranou na komunální úrovni a pokud by se někteří komunističtí poslanci rozhodli opět hlasovat při volbě prezidenta příští rok pro Václava Klause, zajisté by to ODS nevadilo. A povolební názorový veletoč tehdejšího předsedy lidovců Kalouska, ochotného jít do vlády za podpory KSČM, mluví též sám za sebe.

V dnešní době se komunistická strana poněkud změnila. Už nemá kam jezdit učit se jak se kroutí krkem, protože bolševická velmoc typu Sovětského svazu není široko daleko po celém světě. A do Severní Koreje nebo na Kubu je to poměrně daleko a také to jsou státy se značně omezeným zahraničně politickým vlivem. Dále průměrný věk této strany se blíží sedmdesátce a tak je představa jak s takovýmto členstvem dělá revoluci značně iluzorní, až možná úsměvná.

Změnil se také svět, v kterém dnes žijeme. Česká republika je součástí jedinečného pokusu o sjednocení Evropy na základech demokracie a svobody, jménem Evropská Unie. Poslední diktaturou v Evropě je pak Bělorusko, ale z jeho strany nebezpečí podpory českým komunistům skutečně nehrozí.

Proč tedy taková míra antikomunismu, když přeci je poměrně jasné, že vliv KSČM je daleko za jeho zenitem? Je důležité si uvědomit sílu mobilizace vůči někomu na základě strachu. Jedná se totiž o velice efektivní způsob zisku politických bodů a navíc vystrašená společnost se "ovládá" daleko lépe. Také je daleko jednodušší neustále poukazovat na minulost, s kterou už nic neuděláme, než řešit problémy a témata dneška. Stačí si porovnat důležitost dvou témat před loňskými volbami, antikomunismus a část raketové základny USA na našem území. Ačkoliv je umístění radaru pro občany České republiky daleko důležitější, žádná z politických stran se tímto tématem nezabývala na rozdíl od hrozby návratu komunistů k moci.

Antikomunismus v dnešní době je pouze uměle vytvářené nebezpečí, které ve skutečnosti neexistuje. Neudělejme tu chybu, abychom čelili nebezpečí dávno rozpoznanému a minulému a nechali nové nebezpečí v klidu nabýt síly a vlivu. Místo závěru pak menší otázka. Opravdu se máme bát strany, jejíž členové většinou pouze s nostalgií vzpomínají na staré pořádky a nastolení diktatury proletariátu touto stranou je možné snad jen oblasti science-fiction? Nebo mladých lidí, pochodujících po náměstích a v ulicích, pořádajících demonstrace a koncerty a hlásících se k neonacismu?