Byla to jen taková dětská hra, takové dětské pošťuchování, kdyby to její spolužačky nerozmázly, mohl už být dávno klid. (...) Ano, můj syn se toho účastnil, ale je nevinný! (...) To děvče mělo své vlastní problémy, kdo ví, proč spáchalo sebevraždu. Tak se pro novináře vyjádřil otec jednoho z dívčiných spolužáků, které policie krátce poté zadržela a kteří pak byli přechodně umístěni do diagnostického ústavu. Právníci hájící tyto nevinné děti to vidí podobně.

Mým koníčkem je historie. Zabývám se válkami a zločiny komunismu, četl jsem řadu strašných svědectví komunistických a nacistických koncentráků, při kterých mrazí v zádech, při kterých opravdu neradno jíst. Ale přiznám se, že snad nikdy, nad žádným líčením scény z koncentráku, se mi tak nezvedl žaludek a nikdy mne tak nepolila hrůza, jako když jsem si při podrobnějším zkoumání dostupných zdrojů o tomto případu přečetl toto a několik dalších podobných vyjádření.

Na první pohled to nezní strašně. Aby člověk pochopil, musí si dosadit fakta. Když se pět silných kluků rozhodne, že si trochu pohrají se spolužačkou (asi jako s nějakým autíčkem), je to jen nevinná dětská hra. Když ji před celou třídou hodí na lavici, stáhnou jí kalhoty a spodní prádlo a celých 20 minut ji za neuvěřitelně sprostých komentářů osahávají všude možně a fingují její skupinové znásilnění (rozuměj dělají všechno, co k tomu patří, jen si ten poklopec si ještě nerozepnou), je to nevinná dětská hra. Fakt, že si to celé filmují na mobil, je zdrojem dalšího nezávadného veselí, a závěrečná poznámka za prchající dívčinou, že tam vypadá dobře, ať se pak nezapomene kouknout na internet, to je vtip roku, po kterém by postižená dívka patrně měla omdlít smíchy.

No, neomdlela, utekla domů a na druhý den nad ránem spáchala sebevraždu. Těžko říct proč, když přece měla být z toho všeho odvázaná a celá happy. Určitě musela mít jiné problémy. Ta spolužačka, která se za ní večer stavila, a která tvrdí, že jí uplakaná Ania řekla, že tu hanbu nepřežije, že se zabije, to je taková pochybná svědkyně. A i kdyby to byla pravda, tak dívka, která po takové obyčejné legraci spáchá sebevraždu, je nutně nějaká cáklá a slabá, je to v podstatě její chyba.

Opravdu byla slabá? V historii lze najít spoustu velkých vojevůdců, statečných válečníků, kteří po porážce, respektive v beznadějné situaci, spáchali sebevraždu. Budeme je podezírat ze slabosti? Pročetl jsem vše, co jsem o tom případu našel (a odfiltroval to, co jsem považoval za výmysly a fabulace). Vžijme se do pozice té dívky. Když jsem se o to pokoušel, výsledek byl jediný. Naprosté zoufalství a beznaděj. Co mohla ta dívka čekat, jakou měla budoucnost? Kdo by jí mohl pomoci?

Co mohla čekat od pětice vtipálků? Dnes si s ní jen "trochu" pohráli. Zítra by to lípli na internet, aby se příležitostně pokochal celý internetový svět. Popozítří by si to možná zopakovali, když už pro nic jiného, tak protože zábava to byla vydařená a aby se galerie rozšířila, protože staré záběry se už okoukaly. Za týden za dva by si už třeba ty kalhoty rozepli. A možná i později, kam ten spěch. Na ten gympl měla chodit ještě hezkých pár let.

Co mohla čekat za pomoc od učitelů, kteří byli tak svědomití, že nepovažovali za nutné být v hodině ve třídě, a pokud snad některý z nich zaslechl dívčiny výkřiky, nepovažoval za nutné vyjít ze své třídy a podívat se, co se děje. Co mohla čekat od ředitele, který (dle výpovědi jiné dívky) dříve sexuální obtěžování (pravda, šlo jen o "osáhávání") potrestal pouze důtkou (ovšem teprve po několikanásobných intervencích matky dívky požadující vyloučení toho... - těžko říci, patrně neškodného vtipálka, vezmeme-li termín, který by se jistě líbil výše citovanému otci jednoho z delikventů).

Co mohla čekat od svých rodičů, kteří nikoho neviní a nikomu nic nevyčítají a chtějí, aby už byl klid, aby mohli dobře vycházet se svými sousedy (včetně pěti dacanů, co dohnali jejich dceru k sebevraždě, včetně jejich rodičů, kteří to vidí tak, že si ta dívka za to mohla sama). Děti nemám, ale kdyby se snad mělo něco takového stát mojí sestře (a nemusela by se pak ani zabít), starost o klidné soužití s takovouhle spodinou by mne příliš netrápila. A říkám-li spodinou, nemyslím jen sousedy přímo zúčastněné. Myslím i ty další, co by mi vyčítali "rušení klidu". A rozhodně bych nechtěl dál žít v jejich blízkosti. Lidské svině sice člověk najde všude, ale někde má alespoň tu útěchu, že alespoň neví, které to jsou, a kam až mohou vyrůst.

Co mohla čekat od ostatních svých spolužáků ze třídy, kteří se toho sice přímo neúčastnili, ale většinou se smíchem přihlíželi a taky to považovali za skvělou zábavu. Možná by se časem přidali. (Je třeba být objektivní: asi dvě dívky se jí zpočátku pokoušely pomoci, ovšem sami nedisponovaly dostatečnou silou ke zkrocení násilníků a zavolat někoho na pomoc se neodvážily.)

Polský ministr školství Roman Giertych se teď chystá radikálně proměnit polské školství - hodiny náboženství, uniformy, zákazy nočního vycházení pro studenty. Ale pomůže to? Tu dívku nezabila škola ani školní řád. Gdańský arcibiskup Tadeusz Gocłowski, který osobně sloužil a pohřeb za Aniu, řekl, že nechce nikoho kárat, ale že je čas zamyslet se nad tím, kam až člověk dokáže dohnat sebe a jiné (za což si vysloužil spoustu nenávistných výpadů od příbuzných žáků). IMHO ale ještě mnohem lépe to vyjádřil arcibiskup warszawsko-praskej diecéze Leszek Sławoj Głódź, který prohlásil: My všichni odpovídáme za její smrt a všechny nás pokrývá ona hanba.

A je to tak. Těch pět bestií, které si dokázaly vymyslet a provést takovou "legraci", to nejsou jediní viníci, byť jejich vina je jasná. Učitelé a ředitel, kteří jim již dříve tolerovali různé ničemnosti (mimo jiné likvidaci aut několika učitelů - chlapci byli pěkná kvítka), jsou taky vini. Vini jsou i jejich rodiče, kteří za ně žehlili průsery, aniž by se je obtěžovali naučit, co to je zodpovědnost a co se nesmí. Možná ale, že to ani sami nevědí. Když jsem četl na začátku zmíněné vyjádření jednoho z rodičů, napadlo mne (krom spousty dalších ultrakrátkých primitivních myšlenek, pro která ovšem neexistují publikovatelná slova) jediné: Máš takového syna, jakého si zasloužíš. Škoda jen, že ve světě, kde s vámi musí žít i další lidé, kteří si nezaslouží vás.

Vini jsou i spolužáci: ti kteří přihlíželi a smáli se, ti kteří jí nepomohli, ti kteří nikoho nezavolali. Z toho mne mrazí nejvíc. Nedokážu si představit, že bych v té třídě stál a díval se, že bych té dívce nepomohl - ani dnes, ani před 14 lety. Nedokážu ani pochopit, jak někdo může na jedné straně - v jakémsi pochybném pojetí cti - nejít za učitelem, protože na spolužáky se nebonzuje, a na druhé straně se klidně dívat a bavit tím, že někdo takovým brutálním způsobem ponižuje a mučí spolužačku. Nedokázal bych to pochopit ani před 14 lety. Některé Aniiny spolužáky ale ani její smrt nepřesvědčila - byla to podle nich jen legrace, kterou ona nezvládla. Já tomu postoji rozumím, myslím, - a je mi z něj na blití. Když zůstanou u toho, že vše bylo OK, jen Ania byla cáklá, oni zůstanou čistí. Vše bylo OK, nikdo jim tedy nemůže nic vyčítat. To je přece nesmysl, chtít po nich, aby rušili dobrou nevinnou srandu. Copak mohou za to, že spolužačka byla cvok? Jenže ta pseudosranda byla zvrácená a odporná, plná obrovského zla. A jejich spolužačka byla prostě jen příliš citlivá, aby tu hrůzu snesla. Nejsou čistí a ani nikdy v budoucnu nebudou, pokud to nepochopí. Spokojeně se dál budou rochnit v bahně, které snad ani nemá dno.

Vinna je i celá společnost - báječná svobodná společnost, kde člověk může napsat či dát médiím stanovisko, jako onen rodič na začátku mého článku, aniž by se tím definitivně odrovnal v očích všech normálních lidí. Kde právník může přijít s takovým stanoviskem, a domnívat se, že na tak sviňském postoji může postavit úspěšnou obhajobu. Kde se dívka musí bát nejen takového ponížení, jakého se dostalo Anie ve třídě, ale taky toho, že její mučitelé pak celou akci beze strachu zveřejní na internetu, protože nemají pocit, že by se jim mohlo něco stát, že by se měli čeho bát. Kde televize později zveřejní i výsek z této nahrávky ve vysílání (byť krátký a nejspíš ne ten nejhorší) - což už sice Anie snad neublíží, ale podle mne je neuvěřitelným a necitelným zneuctěním její památky. Přece právě takové zveřejnění je něčím, co muselo být pro Aniu strašlivou noční můrou, jedním z nejpádnějších důvodů, které ji dovedly k sebevraždě... Vina je společnost, která vytváří takové prostředí a podmínky, kde by těm pěti ničemům celá akce nejspíše bez povšimnutí (natož trestu) prošla, kdyby se jejich oběť nezabila, což se též někteří rodiče jejích spolužáků nerozpakovali říci nahlas, snad zcela nevědomi toho, jak strašně tímto nestoudným výrokem obviňují sami sebe a všechny kolem.

Možná, že hodiny náboženství a etiky navíc budou pro některé Poláky z Gdaňsku přínosem. Mnoho z nich chodí do kostela, aniž by se obtěžovali pořádně poslouchat, co se tam říká. Třeba budou věnovat pozornost alespoň zkoušené látce ve škole. Možná tam bude i pasáž o katolické morálce - morálce té církve, ke které se hlásí téměř 90 % z nich. Té morálce, která praví, že znásilnění je hřích vpodstatě rovný vraždě. Která jde tak daleko, že výslovně uznává (alespoň na gymplu jsem se to tak učil), že stejně jako při (sebe)obraně, tak i při obraně dívky před znásilněním (nebo hrubým sexuálním útokem, IMHO přesně takovým, jaký se v té třídě odehrál), obraně které je povinen chopit se každý, kdo jen trochu může, má člověk právo i zabíjet, je-li to nutné. Třeba se jim rozbřeskne, že situace, kde jediný rozdíl mezi znásilněním hraným a skutečným (v tradičním slova smyslu) tvoří zapnutý poklopec, není morálně neutrální. Že to v podstatě (minimálně v psychologické rovině) znásilnění je. Doufám, že to je znásilnění i podle polských zákonů. Podle českých by snad i mohlo být. Jen mám obavu, že jim to bude jedno. Copak je možné člověka naučit, že být hajzl je špatné? Že přihlížet takovým sviňárnám a nepostavit se jim, není o moc lepší, než je přímo páchat?

Když se podívám na Anin případ, ta nejděsivější možnost, která mne napadá, které by se všichni měli bát, je myšlenka, že nebyla slabá, že si nevzala život v zoufalství z minulosti, ale že tak učinila v rozvaze nad budoucností. Že se po odeznění nejstrašnějšího šoku zamyslela nad svou situací, prošla si ji a na základě převážně logického a v jistém smyslu správného uvážení spáchala sebevraždu, protože dospěla k závěru, že to je nejlepší, co může udělat - že zemřít je lepší, než co ji v životě dál čeká, ať už teď udělá cokoliv. Hnusí se mi pseudokatolíci, nominálně mí souvěrci, jejichž příspěvky jsem četl na diskusních servrech. Kteří na místě, kde by bylo vhodné spíše poslední sbohem a zamyšlení nad tím, jak to udělat, aby se to už nikdy neopakovalo, si vylévají svou žluč a frustrace a považují za nutné zdůraznit, že podle nich by sebevražedkyně neměla mít nárok na církevní pohřeb a že o takové chudince by se nemělo vůbec mluvit. A připojuji se k názoru jednoho reportéra a Aniny nejmenované spolužačky, že snad policie a soudy najdou dost důkazů a ty delikventy dostatečně vytrestají a naznačí jim tak alespoň, že je co napravovat, protože od prostředí, v němž vyrůstají, se toho nadít nelze.

Všechny odkazy jsou polsky. Pročetl jsem toho daleko víc, tohle je taková malá probírka. Případ je zmíněn i v reportáži nejmenované česky vysílající televize, kde je snad i krátký výstřih ze začátku oné "legrace" (Vypadá to na skutečné záběry z toho telefonu. Snad se pletu.) Odkaz na ni sem ovšem nedám. Pokud Vám to za to stojí, najděte si to, ale nic moc nového nezjistíte a nemyslím, že je správné se na to dívat.

Stručný informativní "film" o případu

Článek o případu (polsky)

Blog podrobně se zabývající případem

galerie, článek a záznamy z pohřbu

Propusťe nevinné děti! Rodiče a příznivci "mladých žertéřů". V kapse se mi otevírá kudla, do Polska je to ale naštěstí z Budějovic daleko...