Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"

21. 10. 2004

Sayyid Qutb a "degenerovaná americká společnost"

Příběh začíná v létě roku 1949, kdy jeden školní inspektor z Egypta přijel do malého města v americkém Coloradu. Jmenoval se Sayyid Qutb Byl vyslán do Spojených států, aby tam studoval tamější školství. Začal studovat na místní státní koleji. Jeho fotografie vyšly v tamější školní ročence. Qutb se měl stát něčím daleko významnějším než jen školním inspektorem.

Ze svých zážitků z Ameriky z onoho léta vypracoval Qutb vlivný myšlenkový systém, který přímo inspiroval ty osoby, které narazily letadly do Světového obchodního centra dne 11. září 2001.

Jak Qutb cestoval po USA, začínal mít proti Spojeným státům stále větší odpor. Přesně to, co z povrchního hlediska způsobovalo, že Spojené státy prosperují a jsou šťastné, Qutb považoval za známky vnitřního rozkladu a degenerace. Byla to Trumanova Amerika, kterou mnozí Američané dodnes považují za zlatý věk své civilizace. Avšak Qutb viděl ničivou stranu toho všeho: vulgárnost, korupčnost. Všude se mluvilo jen o filmových hvězdách a o cenách automobilů. Byl také znepokojen, že Američané tráví obrovské množství času péčí o trávníky. Podle Qutba to vyjadřovalo sobecké a materialistické stránky amerického života.

Američané žili v izolaci, obklopeni jen svým trávníkem. Toužili po materiálním bohatství. To je, zdůrazňoval Qutb, charakteristickým rysem Ameriky.

Qutb byl přesvědčen, že pod povrchem obyčejného amerického života vidí jeho nebezpečnou podstatu. Jedné letní noci zašel na bál v sále místního kostela. Svědčí o tom, jak místní kněz pouštěl na gramofonu tehdejší hity pop music. Ztlumil světlo, aby vznikla romantická atmosféra při tanci. Qutb píše, že se "prsa dotýkala prsou", "ruce objaly boky" a sál byl "plný chtíče a erotiky".

Pro většinu lidí byl ten bál nevinným výrazem chování šťastných mladých lidí. Avšak Qutb viděl něco jiného. Tančící mladí lidé byli tragicky ztracené mladé duše. Věřili, že jsou svobodní, ale ve skutečnosti byli otroky svých vlastních sobeckých a chtivých touh. Americká společnost nešla kupředu. Navracela se do primitivní minulosti. Lidé se dostávali do izolace a byli obětí primitivních animalistických sil. Takoví lidé, byl přesvědčen Qutb, mohou zničit všechna pouta, která způsobují společenskou soudržnost. Onoho večera se Qutb zařekl, že zabrání tomu, aby tato kultura sobeckého invididualismu převládla v jeho vlastní zemi.

Leo Strauss a "nebezpečí individualismu"

Qutb nebyl sám. Tou dobou žil v Chicagu jiný muž, který sdílel tytéž obavy ohledně ničivých sil individualismu v USA. Byl to nepříliš známý politický filozof na univerzitě v Chicago. Avšak i jeho myšlenky měly nabýt neobyčejného vlivu. Staly se určující filozofií neokonzervativního hnutí, které nyní dominuje americké vládě.

Tento muž se jmenoval Leo Strauss. Strauss byl tajemná postava. Odmítal se nechat filmovat, odmítal poskytovat interviewy. Věnoval svůj čas tomu, že si vytvořil loajální skupinu studentů. Učil je, že prosperující liberální společnost, v níž žijí, obsahuje sémě vlastního zániku. Argumentoval, že západní liberalismus vede k nihilismu a nakonec nebude schopen se ani definovat, ani ubránit. Šlo podle něho o vývoj, který ničí všechno obdivuhodné na lidských bytostech a proměňuje je v zakrslá zvířata, uspokojovaná nebezpečným životem, v němž nic není pravda a všechno je povoleno.

Strauss byl přesvědčen, že liberální pojem individuální svobody vede lidi k tomu, že nakonec zpochybní všechno. Všechny hodnoty, všechny morální pravdy. Namísto toho se lidé nechají vést svými vlastními sobeckými touhami. To hrozilo, že sdílené hodnoty, které vedou k soudržnosti společnosti, budou zničeny.

Ale podle Strausse existoval způsob, jak tomu zabránit. Politikové musejí začít šířit vlivné a inspirující mýty, jimž by všichni uvěřili. Tyto mýty budou falešné, ale to nevadí: budou to nezbytné iluze.

Jedním z těchto mýtů je náboženství. Jiným je mýtus národa. A v Americe to byl i mýtus, že má tato země jedinečné poslání, že je jejím úkolem bojovat proti silám zla na celém světě.

Výrazem tohoto mýtu se pro Strausse stal jeho oblíbený televizní pořad: Gunsmoke (Kouř z revolveru). Strauss byl velkým fanouškem americké televize. Televizní pořad Gunsmoke byl podle něho velmi významný, protože ukazoval konflikt mezi dobrem a zlem, a to bezprostředně názorným způsobem. Hrdina měl bílý klobouk a dokázal tasit rychleji než zloduch. A hrdina vítězil. A jeho hodnoty byly jasné. A to je Amerika. "Zvítězíme nad zlem, které se nás snaží zničit."

Druhým oblíbeným pořadem Leo Strausse byl Perry Mason. Ten byl zase podle něho metaforou toho, jak se ve společnosti musí chovat elita. Na veřejnosti musejí intelektuálové šířit mýty, kterých je zapotřebí, má-li být Amerika zachráněna před rozkladem. Soukromě v ně věřit nemusejí.

Perry Mason je nesmírně ctnostný a inteligentní hrdina, který využívá své vysoké inteligence k tomu, aby zachránil své klienty před nebezpečím. Ale je možné, že nás vodí za nos. Protože je chytřejší, než jsme my. Říká skutečně pravdu? Možná je jeho klient vinen...? Ale to je vedlejší - vítězí!

Islámská elita musí prohlédnout iluzi svobody

V roce 1950 se vrátil Sayyid Qutb zpět z Manhattanu do Egypta. I on byl přesvědčen, že musí najít nějaký způsob jak zvládnout síly sobeckého individualismu. Cestou začal uvažovat o novém typu společnosti. Měla využívat všech moderních výdobytků, jako je západní věda a technika, ale ústřední roli měl hrát politický islám -- ten měl individualismus zkrotit. Islám měl poskytnout morální rámec, který by zabránil lidem, aby se stávali obětí svých sobeckých touh.

Qutb si uvědomil, že se americká kultura už šíří i do Egypta a tamější masy se stávají obětí jejího svůdného snu. Bylo zapotřebí, aby vznikla elita, avantgarda, která by byla schopna prohlédnout tuto iluzi svobody a která by pak vedla masy k tomu, aby realizovaly vyšší pravdu.

Masy už propadly sobeckým touhám. Qutb chtěl, aby avantgarda byla jiná, čistá, jednotná, mimo korupci.

Po návratu do Egypta začal být Qutb politickým aktivistou. Vstoupil do organizace Muslimské bratrstvo, která usilovala o to, aby islám hrál v egyptské společnosti vedoucí úlohu. A v roce 1952 podpořilo toto Bratrstvo revoluci, vedenou generálem Násirem, která svrhla pozůstatky britské nadvlády. Avšak Násir dal rychle najevo, že nový Egypt bude světskou společností, která bude napodobovat západní vzory. Rychle uzavřel spojenectví s Amerikou a CIA začala v Egyptě organizovat pro nový režim bezpečnostní složky.

Muslimské bratrstvo se tedy začalo organizovat proti Násirovi a v roce 1954 byli Qutb a další vedoucí představitelé Bratrstva zatčeni egyptskou bezpečností. To, co se pak stalo s Qutbem, mělo mít následky pro celý svět.

V sedmdesátých let byl natočen film o tom, co se stalo s Qutbem v hlavním Násirově vězení v padesátých a v šedesátých letech. Film byl založen na svědectví účastníků. Mučitelé, vycvičení CIA, zahájili orgii násilí proti členům Muslimského bratrstva, obviněného ze spiknutí, jehož účelem bylo svrhnout Násira. Jednou namazali mučitelé Qutba zvířecím sádlem a zamkli ho v cele se psy, vycvičenými útočit na lidi. V cele utrpěl Qutb infarkt. Přežil, ale mučení znamenalo, že podstatně zradikalizoval svou filozofii.

Dosud byl přesvědčen, že západní světské myšlenky vedou jen k sobectví a k osobn izolaci, jíž byl svědkem v USA. Nyní si uvědomil, že tato kultura také vyvolává nejbrutálnější a nejbarbarštější vlastnosti lidských bytostí. Začal pohlížet apokalypticky na nemoc, která se šířila ze Západu po celém světě. Nazval ji slovem "džahilia" -- stav barbarské nevědomosti. A zvlášť děsivé a plíživé na této nemoci bylo to, že si lidé neuvědomovali, že jsou touto nemocí nakaženi. Byli přesvědčeni, že jsou svobodni a že je politikové vedou kupředu, do nového světa. Ve skutečnosti se všichni vraceli do věku primitivismu. Islám byl už ohrožen i v islámských zemích, protože stavem džahilia byly nakaženy i masy v islámských zemích. Ochromena byla i naše představivost: už ani nevíme, argumentoval, že jsme nemocni: vzýváme individualismus a nikoliv skutečnou pravdu. Islám se stal terčem útoků ze všech stran: ekonomicky, kulturně, politicky, vojensky. Za těchto okolností bylo ospravedlnitelné a legitimní bojovat proti této nákaze jakýmikoliv prostředky.

Pro Qutba byla mysl muslimů už natolik nakažena stavem džahilia, že bylo nutno nalézt radikální a dramatický způsob jak je osvobodit. V knihách, které Qutb tajně napsal ve vězení, požadoval, aby povstala revoluční avantgarda a svrhla vedoucí politiky, kteří připustili, aby džahilia nakazila jejich zemi. Argumentoval, že je ospravedlnitelné usmrtit tyto vedoucí politiky, protože natolik zdegenerovali, že už nejsou muslimové.

Tváří v tvář této hrozbě se Násir rozhodl Qutba zničit. Odsoudili ho k smrti a 29. srpna 1966 byl Qutb popraven. Avšak jeho myšlenky žily dál. V den jeho popravy zorganizoval tajnou skupinu jeden mladík. Doufal, že se jeho skupina jednoho dne stane avantgardou, jakou Qutb předvídal. Jmenoval se Ayman Zawahiri. A Zawahiri se posléze stal učitelem Usámy bin Ladina.

"Svoboda jednotlivce znamená rozklad"

Avšak právě ve chvíli, kdy se zdálo, že Qutbovy myšlenky jsou mrtvé, staly se myšlenky Leo Strausse jak změnit Ameriku mocnými a vlivnými. Protože liberální politický pořádek, který dominoval Spojeným státům od konce války, se začal rozkládat.

President Johnson přislíbil politiku, která by vytvořila v USA nový a lepší svět. Říkal tomu "great society", "vynikající společnost". Měla to být společnost, kde měly mít všechny děti přístup ke vzdělání. Ale tato liberální politika vyvolala nepokoje. Johnsonův sen se rozložil v násilí a nenávisti.

Jeden prominentní liberální novinář, Irving Krystol, se začal dotazovat, zda to není právě liberální politika, která vyvolává společenský rozklad. Že právě ona vede k vzrůstu narkomanie, zločinnosti a společenského rozkladu.

Začátkem sedmdesátých let se Irving Krystol stal vedoucím představitelem skupiny nespokojených intelektuálů ve Washingtonu. Chtěli pochopit, proč optimistická liberální politika selhala. A odpověď nalezli v teoriích Leo Strausse. Ten vysvětlil, že právě sama podstata liberalismu, totiž víra v individuální svobody, vyvolává chaos, protože ochromuje sdílený morální rámec, který udržuje soudržnost společnosti. Jednotliví lidé usilovali o realizaci vlastních sobeckých zájmů a to nutně vedlo ke konfliktům.

Hnutí začalo sílit a mnoho studentů, kteří studovali Straussovy myšlenky, přišlo do Washingtonu a připojilo se k této skupině. Někteří, jako Paul Wolfowitz, studovali Straussovy myšlenky na universitě v Chicagu. Jiní, jako syn Irvinga Krystola Williama, studovali Straussovy teorie na Harvardu. Skupina začala být označována jménem neokonzervativci.

"Všichni jsme začali pochybovat o jistotách liberálního pokroku," uvádí William Krystol. "Filozofické základy liberální demokracie byly oslabeny." Vzhledem k tomu, že tito lidé neviděli svou budoucnost v univerzitním světě, dali se na politiku.

Potřeba mýtů, které by sjednotily americký národ

Neokonzervativci byli idealisté. Jejich cílem bylo zabránit společenskému rozkladu, k němuž podle jejich přesvědčení vedou liberální svobody. Chtěli najít způsob, jak lidi sjednotit a dát jim sdílené hodnoty. A obrovský vliv na ně měly teorie Leo Strausse.

Začali usilovat o vytvoření mýtu Ameriky jako jedinečného národa, jehož úkolem je bojovat proti zlu ve světě. V tomto projektu se měl stát zdrojem zla nepřítel USA ve studené válce, Sovětský svaz.

Neokonzervativci byli přesvědčeni, že poskytnou nový smysl životu lidí, ale že také rozšíří dobro demokracie po celém světě. Tím by také i sama americká společnost dokázala překonat svou slabost, relativismus a nedostatek sebedůvěry.

Hlavním projektem straussovců za studené války bylo posílit sebevědomí Američanů. Amerika byla podle nich jedinou silou dobra na světě, kterou bylo nutno podporovat, jinak na světě zvítězí zlo.

Pokud však měli neokonzervativci tuto filozofii prosadit, museli porazit jednoho z nejmocnějších lidí na světě. Henry Kissinger byl americkým ministrem zahraničí za prezidenta Nixona. Ten nevěřil ve svět dobra a zla. Kissinger byl bezohledný pragmatik globální moci. S rostoucím interním americkým chaosem chtěl Kissinger, aby se USA vzdaly svých ideologických postojů a měly uzavřít příměří se zeměmi, jako byl Sovětský svaz. Měly usilovat o provázanost s ním, vytvořit vzájemně integrovanou globální společnost.

Kissinger zahájil tento proces v roce 1972, kdy přesvědčil Sovětský svaz, aby podepsal sovětsko-americkou smlouvu o omezení jaderných zbraní. Byl to začátek tzv. "procesu sbližování".

Avšak neokonzervativci nechtěli svět bez strachu. Začali usilovat o likvidaci Kissingerovy vize. Umožnil jim to pokračující rozklad americké moci v zahraničí i doma. Porážka ve Vietnamu a rezignace prezidenta Nixona kvůli Watergate vedly v americké politické elitě ke krizi sebedůvěry. Neokonzervativci toho využili. Spojili se s dvěma pravičáky v nové vládě Geralda Forda. Jedním byl Donald Rumsfeld, nový ministr obrany. Druhým byl Dick Cheney, prezidentům šéf štábu.

Rumsfeld začal tvrdit, že Sovětský svaz ignoruje Kissingerovy smlouvy a tajně si buduje nové zbraně a připravuje útok na USA.

CIA a ostatní výzvědné agentury, které sledovaly Sovětský svaz systematicky a dávaly pozor na každou možnou známku hrozby, konstatovaly, že to jsou naprosté výmysly. Rumsfeldova tvrzení byla nepodložená.

Avšak Rumsfeld využil svého postavení k tomu, aby přesvědčil prezidenta Forda, aby zahájil v této věci nezávislé vyšetřování. Tvrdil, že to dokáže, že existuje skrytá hrozba Americe. A vyšetřování měla provádět skupina neokonzervativců. Jedním z nich byl Paul Wolfowitz. Cílem bylo změnit způsob amerického nazírání na Sovětský svaz.

Účelem bylo vytvořit daleko nepřátelštější postoj vůči Sovětskému svazu a vytvořit také dojem, že Spojené státy mohou vést jadernou válku a mohou ji vyhrát.

Neokonzervativci si zvolili jako šéfa tohoto vyšetřování známého kritika a historika Sovětského svazu Richarda Pipese. Pipes byl přesvědčen, že ať říkají Sověti veřejně cokoliv, tajně ve skutečnosti usilují o útok a podrobení Spojených států. Vyšetřování se jmenovalo "Tým B". Jeho druhým vedoucím představitelem byl Paul Wolfowitz.

Pipes svědčí: "CIA pořád jenom počítala zbraně. Ale zbraní je možno využívat nejrůznějším způsobem, defenzivním i ofenzivním."

Tým B začal zkoumat všechny informace CIA o Sovětském svazu. Avšak ať je studoval jakkoliv podrobně, nezjistil žádné důkazy, že Sovětský svaz vyvíjí nebezpečné zbraně či obranné systémy, o nichž neokonzervativci tvrdili, že je Sověti skutečně vyvíjejí. Neokonzervativci se však nespokojili se zjištěním, že tyto zbraně neexistují. Tým B začal tvrdit, že Sovětský svaz si vyvinul zbrojní systémy, které jsou tak hypermoderní, že jsou neviditelné a nezjistitelné.

Například, nebylo možno najít žádné důkazy, že mají sovětské ponorky akustický obranný systém. To znamená, argumentoval Tým B, že si Sověti vyvinuli nový, neakustický systém, který není možno najít. Celá flotila amerických ponorek je proto ohrožena novým hypermoderním sovětským systémem, pro který neexistují důkazy.

Říkali: "Nemůžeme najít žádné důkazy, že to dělají způsobem, jak to všichni očekávají, tak to určitě dělají jinak. To, že ty zbraně neexistují, neznamená, že neexistují, ale znamená to jen, že jsme je nenalezli."

Tým B obvinil CIA, že si nepovšimla skryté a nebezpečné reality v Sovětském svazu. Sověti měli prý mnoho tajných zbraní, které CIA nenalezla, a kromě toho činila CIA špatné úsudky o těch zbraních, které Sovětský svaz měl. Například, CIA byla přesvědčena, že sovětská letecká obrana je ve stavu rozkladu a že to odráží rostoucí hospodářský chaos v Sovětském svazu. Tým B tvrdil, že to je ve skutečnosti jen od sovětského režimu chytrá kamufláž. Obranný letecký systém ve skutečnosti funguje dokonale. Ale jediným důkazem, který pro to měl, byla oficiální sovětská vojenská příručka, v níž se hrdě pravilo, že sovětský letecký systém je plně integrovaný a funguje bezchybně.

CIA obvinila Tým B, že přešel do světa fantazie. Tým B se podíval na radary v Krasnojarsku a tvrdil, že to jsou laserové paprsky. Nebylo to nic takového. Všechna tvrzení týmu B se ukázalo jako falešná.

Neokonzervativci založili lobbistickou skupinu, která dělala zjištění Týmu B publicitu. Jmenovala se Výbor pro současné nebezpečí. Vstoupila do ní řada politiků, včetně budoucího prezidenta Ronalda Reagana.

Prostřednictvím filmů a televize šířil tento výbor obraz světa, v němž je Amerika ohrožována skrytými silami, které mohou na Ameriku zaútočit každým okamžikem. Jsou to síly, které Amerika musí porazit, má-li přežít.

Dramatická válka mezi dobrem a zlem

Tato dramatická válka mezi dobrem a zlem byl přesně takový mýtus, o němž přesvědčil Leo Strauss své studenty, že ho bude zapotřebí, aby zachránil Spojené státy před morálním rozkladem. Takový mýtus je nepravdivý, ale je nutný, má-li se americká veřejnost začít podílet na veliké vizi amerického úkolu ve světě, která poskytne životu Američanů význam a účel. Neokonzervativcům se podařilo vytvořit zjednodušenou fikci: vizi Sovětského svazu jako ohniska veškerého zla ve světě a Spojených států jaké jediné země, která může svět zachránit. A tato děsivá vize poskytla neokonzervativcům obrovské množství moci a vlivu.

Straussovci začali vytvářet světovou filozofii, která je pouhou fikcí. Svět není rozdělen na dobro a zlo. Ve světě nevládne válka mezi dobrem a zlem. Spojené státy udělaly mnoho dobrého i mnoho zlého, jako každá velká mocnost, taková už je historie. Ale neokonzervativci chtěli vytvořit svět morálních jistot. Proto si vymysleli pohádky, mytologie. Každou sílu, která se ve světě stává překážkou Spojeným státům, označují za satanskou, za zosobnění zla.

Koncem sedmdesátých let se Egypt stal na povrchu moderním pozápadněným státem s prosperující střední třídou, která měla velký prospěch z přílivu západního kapitálu. Členem této prosperující egyptské elity byl Ayman Zawahiri, nyní mladý lékař na začátku své kariéry.

Zawahiri se stal šéfem podzemní islámské organizace. Skupina, kterou založil jako student, na základě myšlenek Sayyida Qutba, se rozšířila. Qutbovy myšlenky byly nyní v Egyptě velmi populární, zejména mezi studenty. Qutbovy předpovědi o korupci a degeneraci, šířící se ze Západu, se zdály být pravdivé. Vládu egyptského prezidenta Sadata ovládala skupinka milionářů, podporovaných západními bankami. Sadat popíral korupci, ale všichni Egypťané věděli, že je to lež.

Zawahiri byl přesvědčen, že se blíží doba, kdy je nutno splnit Qutbovu předpověď, kdy by měla avantgarda povstat a svrhnout zkorumpovaný režim. A příležitost to učinit dal islamistům Henry Kissinger. Jako součást svého úsilí vytvořit stabilní a vyvážený svět přesvědčil Kissinger Sadata, aby začal vyjednávat s Izraelem. Pro Kisingera, bezohledného pragmatika, byly národnostní a náboženské konflikty bez významu. Nejdůležitější bylo vytvořit bezpečnější svět. V roce 1977 odletěl Sadat do Jeruzaléma a zahájil vyjednávání s Izraelem. Z hlediska Západu to byl hrdinský čin. Z hlediska islamistů to byl důkaz absolutní zrady. Důkaz, že je Sadat natolik pod vlivem Západu, že už není muslim a může být usmrcen.

A pak v roce 1979, ukázal v Íránu ajatolláh Chomejní Zawahirimu, že jeho sen o vytvoření islámského státu je možný. Íránský šách také dovolil svému režimu, aby ho zkorumpovaly západní banky. Ve svém prvním projevu řekl Chomejní Západu: "Ano, my jsme reakcionáři a vy jste osvícení intelektuálové. Vy chcete svobodu pro všechno, svobodu, která zničí naši zemi, zničí naši mládež a umožní utlačitelům, aby nás ovládli."

Koncem roku 1980 se spojili Ayman Zawahiri a další Qutbovi stoupenci. Založili organizaci jménem Islámský džihád. Rozhodli se, že usmrtí Sadata spektakulárním způsobem, který bude šokovat masy, ukáže jim, jak zkorumpovaný je jeho režim. Masy povstanou a Sadatův režim svrhnou.

Sadata zavraždila skupina armádních důstojníků, členů organizace Islámský džihád. Byli okamžitě zatčeni a režim začal intenzivně pronásledovat všechny, kdo se na spiknutí podíleli. Avšak Egypťané proti režimu nepovstali.

Během následujících týdnů byli zatčeni i Zawahiri a jeho stoupenci. Sadatovi vrahové byli okamžitě odsouzeni a popraveni. Asi 300 islámských aktivistů včetně Zawahiriho bylo postaveno před soud.

Zawahiri: "Jsme muslimové, kteří věříme ve své náboženství, v jeho ideologii i praxi. Snažíme se vytvořit islámský stát a islámskou společnost."

Při procesu byl Zawahiri odsouzen na tři roky do vězení. Byl odvezen do policejních cel a podobně jako Sayyad Qutb byl tam mučen. A pod vlivem mučení začal interpretovat Qutbovy teorie daleko radikálnějším způsobem.

"Dobří muslimové mají právo zabíjet"

Zawahiri dospěl k názoru, že se mu nepodařilo zmobilizovat masy, protože jsou už příliš zkorumpované americkou ideologií. Infekce sobeckého individualismu natolik ovlivnila mysl lidí, že jsou natolik zkorumpovaní stejně jako jejich vedoucí politikové. Zawahiri se rozhodl, že i tito obyčejní, zkorumpovaní lidí, mohou být vražděni. A takové vraždění bude mít vznešený cíl, protože to vyvolá u obyčejných muslimů šok, takže začnou pohlížet na skutečnost jinak a poznají pravdu. Účel světí prostředky. Avantgarda, správní muslimové, smějí společnost napravovat jakýmikoliv prostředky. A jediným cílem k dokonalosti je zabíjení.

Přesně v tutéž chvíli začalo být náboženství mobilizováno pro politicky i ve Spojených státech, avšak za zcela jiným účelem. A podporovali to neokonzervativci.

"Patologické jevy v Americe odstraní jen náboženství"

Mnoho neokonzervativců se stalo poradci prezidentské kampaně Ronalda Reagana. Spojili se při tom s náboženským křídlem Republikánské strany. Sdíleli s ním přesvědčení o nutnosti morální regenerace Ameriky. Bylo zjevné, že čistě světská společnost nezvládne "všechny patologické jevy" moderní Ameriky. Náboženství má obrovskou roli při vykoupení Ameriky a liberalismus není ochoten dát náboženství roli," řekl William Krystol.

Koncem sedmdesátých let byly v Americe miliony fundamentalistických křesťanů, avšak jejich kazatelé jim vždycky říkali, ať nevolí ve volbách, znamenalo by to, že se ušpiní nemorální společností, která je odsouzena k zániku.

Pak se však rozhodli křesťané do politiky přece jen vstoupit. Tím, že fundamentalističtí křesťané vstoupili do politiky, konzervativní hnutí ovládlo masy. Předtím měli konzervativci vliv jen mezi skupinkami intelektuálů.

V roce 1981 převzal v Americe moc Ronald Reagan. Náboženské hlasy výrazně přispěly k jeho vítězství. Mnoho milionů náboženských fundamentalistů hlasovalo ve volbách poprvé. Jak tito lidé doufali, mnoho neokonzervativců dostalo moc v nové vládě. Paul Wolfowitz se stal šéfem oddělení ministerstva zahraničních věcí pro vytváření politiky. Jeho přítel Richard Perle se stal náměstkem ministra obrany. A šéf týmu B Richard Pipes se stal jedním z hlavních Reaganových poradců. Nyní dospěli neokonzervativci k názoru, že mají šanci realizovat svou vizi americké revoluční budoucnosti. Chtěli začít používat americké moci agresivně jako síly dobra v obrovské válce proti Sovětskému svazu. Byla to vize, kterou sdíleli s miliony svých nových náboženských spojenců v USA.

Avšak neokonzervativci čelili obrovské opozici vůči této politice. Opozice nepocházela jen od vládní byrokracie, ale i od Ronalda Reagana samotného. Reagan byl přesvědčen, že je Sovětský svaz silou zla, ale zastával názor, že s Rusy může o ukončení studené války vyjednávat. Pipes: Zpočátku Reagan nechápal, že agresivita Sovětského svazu je způsobena podstatou systému. Trvalo mu velmi dlouho, než si uvědomil, že Rusy musí přesvědčit, aby změnili systém.

Fikce sovětské globální teroristické sítě

Aby Reagana přesvědčili o zločinnosti sovětského systému, neokonzervativci se rozhodli dokázat, že je sovětský systém daleko agresivnější, než co dokonce i Tým B "dokazoval". Rozhodli se argumentovat, že většina teroristických organizací a revolučních hnutí po světě je součástí tajné celosvětové sítě, koordinované Sovětským svazem, jejímž cílem je ovládnout svět.

Hlavním autorem této teorie byl čelný konzervativec Michael Ledeen, vysoký poradce ministra zahraničí. Toho ovlivnil bestseller The Terror Network. V této knize se tvrdilo, že terorismus není tak roztříštěný, jak vypadá. Ve skutečnosti jsou všechny teroristické skupiny na světě, od OOP, přes IRA, skupinu Baadera-Meinhofové, součástí koordinované strategie, kterou řídí Sovětský svaz.

CIA s tím naprosto nesouhlasila. Argumentovala, že je to jen další neokonzervativní fantazie.

Ledeen: "CIA to popřela. Snažila se lidi přesvědčovat, že jsme šílenci. CIA nevěřila, že je Sovětský svaz hlavním organizátorem mezinárodního terorismu. Byla přesvědčena, že jde jen o lokální organizace nespokojenců."

Neokonzervativci měli mocného spojence. Byl jím William Casey, nový šéf CIA. Ten sympatizoval s názory neokonzervativců. Když si přečetl knihu The Terror Network, přesvědčila ho. Svolal schůzi sovětologů v CIA a nařídil jim, aby vypracovali zprávu pro amerického prezidenta, která měla dokázat, že tato tajná teroristická síť, organizovaná Sovětským svazem, existuje.

Avšak analytikové mu sdělili, že to je nemožné, protože velká část informací v knize The Terror Network pochází z dezinformační propagandy, kterou vytváří sama CIA ve snaze zdiskreditovat Sovětský svaz. Analytikové z CIA věděli, že mezinárodní sovětská teroristická síť neexistuje, protože si ji sami vymysleli.

"Nalezli jsme mnoho případů, kdy spousta dezinformační propagandy CIA, umístěné do evropského tisku, byla pak citována v knize The Terror Network. Billovi Caseymu jsme to otevřeně řekli, dokonce mu to otevřeně řekli operační důstojníci. Ale Casey neposlouchal. Lži se staly realitou."

V důsledku tak silného lobbování poskytl Reagan neokonzervativcům to, co chtěli v roce 1983 podepsal tajný dokument, který od základů změnil americkou zahraniční politiku. Amerika nyní měla bojovat v tajné válce proti sovětské hrozbě po celém světě. Pro neokonzervativce to byl triumf. Amerika nyní zahajovala válku proti silám zla ve světě.

Mýtus se stal pravdou

Ale to, co vzniklo jako mýtus, o němž Leo Strauss tvrdil, že ho Američané potřebují, začalo být stále častěji považováno neokonzervativci za pravdu. Začali věřit své vlastní fikci. Začali šířit "demokratickou revoluci" a byli odhodláni používat síly k tomu, aby změnili svět.

Neokonzervativci začali měnit svět.

V příštím dílu tohoto filmu se budeme zabývat tím, jak se spojili s islamisty v Afghánistánu a jak společně bojovali v epochální válce proti Sovětskému svazu. A neokonzervativci i islamisté dospěli k přesvědčení, že porazili říši zla. Jenže toto imaginární vítězství způsobilo, že už neměli nepřítele. A ve světě, který je v deziluzi a už nevěří všeobsáhlým filozofickým systémům, si museli vymyslet nové fantazie a nové noční můry, aby si udrželi moc.

Shrnutí druhé části tohoto filmu je ZDE

Shrnutí třetí části tohoto filmu je ZDE

Adam Curtis - Vymítač duchů ZDE

Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti TÉMA BL

Vytisknout