4. 5. 2007
Má rozhánět policie neonacisty?Pan Tomáš Adámek se ve svém článku ZDE. ptá, zda byl zásah policie na místě. Ani já si nemyslím, že policie by měla být tím, kdo bude rozhánět nebo blokovat neonacistům jejich snahu projít městem. Jednou policie nácky zakáže nebo rozežene, podruhé ne. Jindy zase rozežene jejich "extremistické" odpůrce. A tak stále dokolečka. Je to řešení? ptá se Stanislav Bártek: |
Kdo nejsou ti, kteří ve čtyřstupech pochodovali Brnem??Nejsou to skini, neboť subkultura sknheads vznikla původně jako nerasistická a má dnes několik odnoží. Antifašistické a antirasistické SHARP (Skinheads against racial prejudice) nebo levicové RASH (Red and Anarchist Skin Heads). Doporčují shlédnout film Skinhead Attitude a nebo stáhnout dokument o antifašistických skinheadech ZDE. Nejsou to však ani extremisté. Extremismus je vágní pojem medií a politiků, do kterého se zařadí kdekdo, jen aby se vytvořil dojem, že se zase "popraly" dva gangy (neonacisté versus anarchisté). Z toho pak můžeme na internetových debatách pod články číst názory čtenářů typu: "Vyhradil bych jim plácek, ať si rozbijí huby na vzájem a bude klid". Krásný příklad člověka, kterého média mají tam, kde ho chtějí mít. Téměř by to šlo parafrázovat větou:"To jsou chuligáni. Do toho se neplet Jaroušku! Nech toho,uvařila jsme ti večeři". Kdo tedy jsou ti, kteří ve čtyřstupech pochodovali Brnem?Jsou to nacisté, kteří se mění. Na jedné straně pochodují spořádaně po chodnících. Snaží se nevyvolávat násilí na očích veřejnosti. Mluví o sobě jako o nacionalistech. Zkoušejí zaujmout novými tématy. Překrucují po svém historii. Začínají se zajímat o ekologii a práva zvířat. Jejich argumenty a východiska jsou naštěstí zcestná, ale dalo by se to parafrázovat asi takto: zkoušejí to okny, sklepem i půdou, když jim to nešlo přímo dveřmi. Vytvořili si své značkové oblečení. Stačí se podívat na internet. Vliv oděvních značek "od nácků pro nácky", jako jsou Thor Steinar, Grassel, Eighty Eight, Nibelung, Resistance apod., roste a tím i peníze do kapes celého nazi hnutí. Informace, o nich, se dají najít na stánkách kampaně We will rock you v češtině ZDE. a ve slovenštině ZDE. . Na straně druhé jsou to stále titíž, kteří tam, kde na to mají sílu a nemusí se tvářit spořádaně, konají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V současné době existují části velkých měst nebo města menší, kde ti samí neonacisté nedupou po chodníku, ale po hlavách lidí. Opět si můžeme vzít na pomoc internet a podívat se na to v praxi. Takový dokument Za světlejší Světlou (s parádním neformálním vyjádřením bývalého mluvčího Národního odporu) ZDE. nebo Výpověd neonacisty ZDE. možná dokáže otevřít oči. Pod pokličkouPod pokličkou to vře, ale zajímá to někoho? On je to totiž problém nás všech. Nás všech, kteří na pochodující nácky koukají z okolních chodníků, oken svých bytů a nebo v televizi, jako na skvělou víkendovou atrakci. Lze však brát za atrakci někoho, kdo mezi svými vykřikuje: "Holocaust nebyl, ale bude" nebo: "Policajti v Chicagu byli borci. Taky bych poslal na šibenici pár milionů levičáků, bylo by tady vzdušněji". Co s tím? Opět zkusíme internet. Podívejte se na dokument agentury Reuters s názvem Cable Street 1936. V roce 1936 se v Londýně odehrála jedno z tehdy největších vystoupení veřejnosti proti vzrůstajícímu vlivu britských fašistů. Jejich vůdce Sir Oswald Mosley a jeho Blackshirts, chtěli spořádaně projít pod policejní ochranou Londýnem. Antifašisté jim však stavěli do cesty cokoliv, co měli po ruce. ZDE. Antifašistům se podařilo jejich pochod rozehnat a tím prakticky na dlouhou dobu zmizel politický vliv fašistů ze společnosti. Co říci závěrem? Snad jen malou otázku: máte obavu o svobodu nácků. Myslíte si, že oni mají obavu o tu vaší? |