Prvním je nynější prezident Jacques Chirac (74 let), muž, kterého už skoro všichni odepsali. Ve Francii o tomto politikovi, který by se rád viděl ve šlépějích generála Charlese de Gaulla, vycházejí knihy s pohřebními názvy. Země si jen s obtížemi zvykala dlouhá desetiletí na člověka, který se "neměl rád". Autoři dnes hodnotí jeho éru jako katastrofální, ne-li přímo jako tu nejhorší od konce 2. světové války. Pouze Chiracova choť Bernadette a dcera Claude v těchto dnech vědí, zda se stárnoucí neogaullista pokusí o nemožné: obhájit potřetí v řadě svůj prezidentský mandát. Zdá se to dnes téměř nemožné. Chirac neřekl své poslední slovo, jeho režim, který po 40 let budoval, se ovšem zdá být dnes naprosto v troskách.

Fantomem číslo dvě je politik, s nímž dlouhá desetiletí všichni hráli své špinavé hry, kterého ale vzali vážně až ve chvíli, kdy se objevil před pěti lety ve 2. kole. Jean-Marie Le Pen (78 let), veterán všech francouzských bitev, předseda populistické Národní fronty (FN), bývá označován za exponenta extrémní pravice, jeho názory ale během let převzali do svého slovníku politici zleva i zprava. Le Pen i přes svůj pokročilý věk hodlá kandidovat, předpokladem k tomu je ovšem schopnost získat podpisy 500 radních. Podle vyjádření z tohoto týdne už mu chybí pouze 80 podpisů.

Zatímco první dva kandidáti --Sarkozy i Royalová se vyhřívají na výsluní sondáží, Le Pen si už zvykl, že je považován za toho, kdo se jako třetí většinou směje. Pokud se navíc dostane do 2. kola, je o šok postaráno nejen ve Francii, ale i v Evropě - a dokonce i dál. Děs a hrůza z onoho 21. dubna roku 2002, kdy se tento veterán koloniálních válek, vyhoupnul hned za Chiraca, bývá v posledních dnech připomínána v různých filmových "nekorektních fikcích". Teze zní velmi svůdně: Chirac, stejně jako již dříve Mitterrand, používali Le Pena jako nepřijatelnou návnadu vždy k tomu, aby s přehledem sami zvítězili. Chirac to minule předvedl jako hru na "ohroženou demokracii".

Bayrou třetí vzadu?

Zavedený kolorit ale může změnit politik, o němž se sice ví, ale nikdo ho dosud nepovažoval za reálného protivníka: François Bayrou (55 let), předseda Svazu pro francouzskou demokracii (UDF). Výzkumy veřejného mínění v uplynulých dnech naznačily, že by se mohl právě on za jistých okolností objevit ve 2. kole. Pozici toho, kdo se bude smát naposledy, naznačilo skóre, v němž překonal svými 14 procenty právě Le Pena. Oproti populistovi Le Penovi nemá Bayrou problém s počtem podpisů. Jeho středová strategie, která byla v módě naposledy za prezidenta a zakladatele UDF Valéry Giscarda d'Estaing, může dnes vyhovovat voličům pravice i levice. Bayrou říká "ne" populistické pravici i té chirakovské, mladí Sarkozyho vlčáci nemají podle něj skrupule a Francii se v Sarkozyho optice stává jen americkou kolonií, a půvabná Royalová je mu pouze efektním maňáskem "bez obsahu".

V obou hlavních politických uskupeních, UMP a PS, probíhá bratrovražedný boj o nástupnictví. Sarkozy se dlouho učil v chirakovských řadách, jak být věrný, ale i jak odhazovat nepotřebné resentimenty. Sarkozy, potomek maďarských šlechticů, má handicap, který se mu ale stal motorem celého jeho snažení: chce dokázat, že ve Francii je možné, aby byl zvolen člověk bez francouzského původu. To je v tradicionalistické Francii velmi odvážné, ale Sarkozy získal pro svou kampaň čelné tvůrce mediálních obrazů. Ikona na levici Royalová se zdá být nástrojem likvidace značně okoralého a zpuchřelého socialistického establishmentu, který se dosud nevypořádal ani s dědictvím Mitterranda, natož Lionela Jospina. Kým je ve skutečnosti, nikdo moc neví. V takové atmosféře, a na tu právě Bayrou sází, mohou stoupat preference alternativě, která nebude odmítat přímo celý systém jako Le Pen, ale nabídne jeho účinnou léčbu.

Kandidát François Bayrou, který rád dává najevo své "venkovanství", zahájil svou kampaň v rodném kraji Pyrénées-Atlantiques začátkem prosince. Zatím se odmítá vyslovit, koho v 2. kole podpoří, a připomíná, že "jistý Jacques Chirac" byl před pěti lety ve výzkumech veřejného mínění na nevolitelné pozici. Bayrouova hvězda zatím stoupá. O tom, kdo se bude smát naposledy, se ale nikdo zatím neodváží ani vtipkovat.