Totalitní slogan padesátých let naháněl hrůzu a děsil zaměstnance příslušných věkových kategorií, kteří se z kádrových důvodů necítili nejlíp. Jeho druhá polovina totiž neupřesňuje, o která místa půjde. Byla i taková, z nichž se člověk už nevracel domů denně, ale po letech, vrátil-li se kdy vůbec. Například zaměstnanci výsadkových podniků chodili ráno s hrůzou do práce, jestli na jejich stole neleží bílá obálka s oznámením vyhazovu, samozřejmě nezdůvodněného.

PRAHA/ŘÍM -- "Il Cavaliere" působil toho dne vyčerpaně. Za parlamentní lavicí byly vidět jeho těkající vlčí oči a ruce křečovitě sepjaté - téměř k modlitbě. Premiér Silvio Berlusconi, který minulý čtvrtek obdržel pro svou novou vládu důvěru od italského parlamentu, dnes otevřeně mluví o svém odchodu z politiky. Média zlomyslně píší o "konci berlusconismu".

Vítězství Spojenců ve 2. světové válce obnovilo naši státnost a zachránilo národ. Položilo základy mezinárodních institucí, které představují naději i pro budoucnost.

Válka. Situace, kdy se lidské osudy mění na statistské položky v přehledu zabitých. Ta, kterou si v tyto dny připomínáme, byla nejhorší v dějinách lidstva. Podle Vojenské encyklopedie R. Ernesta Dupuyho a Trevora N. Dupuyho byla 2. světová válka z hlediska ekonomických nákladů pětinásobně dražší než 1. světová válka, počet padlých vojáků se zvýšil na dvojnásobek a počet všech ztracených životů vzrostl na trojnásobek. Byla to válka, během níž se objevilo cílené masové zabíjení civilistů v týlu fronty, průmyslové vyhlazování lidí, nukleární zbraně a další nástroje supermoderního sebeničení lidí.

Posledního dubna pálí Češi již tradičně všecko, co vydává škodlivé smrady. Dříve to byly čarodějné ženy, dnes vynesou plastové odpady a pneumatiky za svou vesnici na vršek, zapálí to, čichají tu vůni, která se jim usazuje i se sazemi a škodlivými spalinami v plicích, v zahrádkách, v zelenině a ovoci, a dívají se, jak půvabný černý sloup odnáší velku část toho sajrajtu do dáli - do jejich lesa na jejich houby, do jejich rybníka do jejich ryb.

Internetová verze britského deníku Guardian získala cenu "Webby", kterou uděluje International Academy of Digital Arts and Sciences za nejlepší deník na internetu. Jinými nominovanými listy byly New York Times, Wall Street Journal a Washington Post. "Webbies" jsou čelné mezinárodní ceny, které odměňují vynikající kvalitu internetového designu, funkcionality a tvůrčích schopností. Letos se soutěže účastnilo 4000 soutěžících v 60 kategoriích.

Vždy, když už si myslím, že s českými muži to přeci jen není co se týče buranství a machismu tak zlé, objeví se šovinistická bomba, která mě vrátí zpět do reality.

Ve svém článku "Češi pořád chtějí někoho zakazovat" vyjadřuje Jan Čulík své znechucení nad tím, "jak málo jsou Češi schopni kriticky rozebrat názor, s nímž nesouhlasí". Vyjadřuje ho právem - sám totiž tuto neschopnost v tom samém článku předvedl.

Student Luděk Hájek připomíná nedělní pochod neonacistů v Brně a zásah policie proti antifašistům. Jan Čulík píše v poznámce k tomuto článku "V demokracii musejí ovšem občané právo pokojně projevit, i veřejnou demonstrací, jakýkoliv názor. Jiní občané musejí mít právo vyjádřit protinázor - jistě z bezpečnostních důvodů nikoliv ve stejnou dobu a na stejném místě." Hezky shrnul důvody, proč nejsem demokratem, přesněji řečeno stoupencem liberálně-demokratického státu, a to ani v nějaké ideální poloze, jíž hájí Čulík a která nemá s realitou mnoho společného.

1.5.2005 táhlo ulicemi Brna na 300 neonacistů z Národního odporu a jejich přívrženců. Média o této skutečnosti informovala poněkud podivným způsobem, píše student Luděk Hájek, který se účastnil nedělního protestu proti neonacistickému pochodu v Brně:. Není pravda, že by policie mezi antifašisty a neonacisty postavila zdvojené kordony. Skupinku aktivistů nevybíravým způsobem za použití násilí policie vytlačila až na Moravské náměstí, přesto, že ulicí Rašínovou neonacisté vůbec neměli procházet. Na Moravském náměstí držela pořádková jednotka Městské policie skupinu déle než jednu hodinu na přímém slunci a nepovolila nikomu odejít, ba dokonce ani přesunout se před hrozícím úpalem do stínu.

Věc: podnět k prošetření zákonnosti postupu Policie ČR během zásahu při technoparty u obce Oseček na Nymbursku dne 30.4.2005

Paradoxní na celé situaci je, že v momentě, kdy zasáhla zásahová jednotka středočeských policistů proti sluníčka si užívajícím technařům, v Brně mašírovali neonacisté pod policejní ochranou.

Je ostrá kritika Klausa Zmluvy o Ústave pre Európu prejavom nepochopenia jej zmyslu a funkcie, a teda prejavom českej malosti, alebo práve naopak konečne vymknutie sa jednej českej osobnosti v rámci Európy z nej? Ako by politici, média a verejnosť vnímali rovnaký postoj, byť v inej otázke, ak by ho zastával Václav Havel?

V dnešních Hospodářských novinách jsem si trochu s otevřenou pusou přečetl článek "Nemocnice jsou byznys. Důkazy už existují", píše Petr Wagner.

Skutečně nejsem expert na ekonomiky systémů zdravotnictví, ale v tomto případě jsem opravdu zalapal po dechu. Po kroucení hlavou a pochybování o vlastních názorech, jsem se rozhodl napsat tuto reakci.

Po delší době jsem si otevřel BL a zíral jsem na rozšířenou nabídku autorů. Vedle tradičního levičáka Kotrby přes Richarda Semana či Alexe Koenigsmarka. Zbývají už jen moudra Z. Hořeního, básně M. Floriána či K. Sýse. Mají to BL zapotřebí, ptá se Stanislav Hylan a pokračuje: Nemyslím si, že jde o kádrování. Spíše o to, zda lidem s pošramocenou morálkou dávat prostor. Vím, že je to už klišé, i když pravdivé, ale nemyslím si, že autory podporující nacisty by 15 let po válce vydávalo médium, které chce být věrohodné, seriozní atd. popř. že by přispěvatel tohoto media tlačil na to, aby články např. z Vlajky četl veřejnoprávní rozhlas... Jsem přesvědčen, že seriozní medium by publicitu dělat lidem zprofanovaným nemělo. Vždy jsem byl přesvědčen, že BL (občas s úlety) jsou seriozní deník, který častokrát otevře i nepříjemné téma. Krize v ČT byla skvěle zmapovaná (mimochodem mám i knihu a všechny materiály stažené). Zveřejňováním extremistických názorů či redaktorů bez morálky se stanou BL trochu jiným plátkem než seriozním. V seriozním médiu morálně pochybený autor nebo autor propagující extremistické plátky, jako jsou Haló noviny, nemá co dělat. A Kotrba chce, aby se z Haló novin citovalo ve veřejnoprávním rozhlase.

Reakce Jana Čulíka: Publikuji texty, které mi připadají podnětné a zajímavé. V BL najdete i články od pravicových autorů. Měli bychom snad založit komisi, která by před publikací hodnotila kádrový profil každého přispěvatele a určovala, zda je "morálně přijatelný"? A podle jakých přesně měřítek?

Nemyslím, že by čtenáři Britských listů byli takové děti, že by se jim něco takového muselo předem paternalisticky určovat. Každý si jistě udělá svůj úsudek, podle vlastních zkušeností a přesvědčení. - Nezastávám názor, že případné levicové přesvědčení (ať se mi osobně zdá jakkoliv mylné) se rovná "morálnímu pochybení". A kromě toho, nemyslím, že "morálně slabí" jedinci jsou v České republice pouze na levici.

Je nutno vědět, jaké jsou ve společnosti názory. Potlačovat některé z nich proto, že jsou podle nějakého názoru "nepřípustné", je pošetilé. Přitom je samozřejmě důležité vést vůči všem názorům ostře kritickou debatu.

Je možné, že paní Lucie Orgoníková má jako mluvčí soc. dem. lepší informace o všech provozovnách Zařízení služeb pro MV (když si ČSSD drží MV 6 let pod palcem), ale já jsem žádnou provozovnu nazvanou areál Zařízení služeb MV v nabídce tohoto zařízení nenašel. Ostatně o tom, co zařízení nabízí veřejnosti, se lze přesvědčit ZDE.

Kromě toho, vzhledem k tomu že "Zařízení služeb MV" je státní příspěvkovou organizací, která s ohledem na podmínky zřízení a principy své činnosti není ani zapsána v obchodním rejstříku, by mne velmi zajímalo, jak tato státní organizace, jejímž přispívatelem (ze státního rozpočtu) je MV, může poskytovat restaurační služby veřejnosti (např. v utajené provozovně ve svém areálu).

Snad nám paní Lucie Orgoníková časem vysvětlí i toto.

Sedm měsíců před 11. zářím 2001 vydalo americké ministerstvo zahraničí zprávu o stavu lidských práv v Uzbekistánu. Byla to litanie hrůz, píše americký list New York Times. Uzbecká policie opakovaně mučí vězně, psalo americké ministerstvo zahraničí. Nejběžnějšími technikami mučení bylo "bití, často tupými zbraněmi, a dušení plynovou maskou." Mezinárodní organizace na obranu lidských práv také informovaly, že součástí mučení v Uzbekistánu je vaření částí těla, používání elektrických šoků na pohlavních orgánech a vytrhávání nehtů na rukou a nohou kleštěmi. Dva vězni byli uvařeni k smrti.

Panika, šířící se okolo nových, povětšinou miniaturních a krutě chytrých technologií, si nezadá s reakcemi staromilské měšťácké veřejnosti na první auta, řítící se po polních cestách rychlostí závodního koně. Rychlost čtyřiceti kilometrů v hodině měla výt smrtelnou pro řidiče. Automobil byl chápán jako nebezpečí pro lidstvo. Ano, automobily ovládly dvacáté století a asi bychom si bez nich náš život nedovedli představit. Stejně tak tomu bude za několik let s mobilními personálními komunikačními a informačními terminály (mobily), které před deseti lety byly ošklivou krabicí pro "manažery", dnes je mají i nezaměstnaní. Až budou umět mobilní telfony číst otisk prstu, bude možné jejich prostřednictvím i volit prezidenta. Stejně, jako je tomu dnes s čárovými kódy, které už jen náboženští blouznivci pokládají za "znamení šelmy", tak tomu bude i s jejich nástupci.

RFID čipy (Radio Frequency Identification, identifikace na rádiové frekvenci) jako rádiová náhrada čárových kódů a jiné technologie inteligentní dopravy, inteligentního skladování a distribuce jsou jenom technologií. Inteligentní technologií, která může svět učinit rájem stejně, jako peklem. Technologií, která byla vytvořena bez příznaku "ďábelská", protože o způsobu jejího užití rozhodují lidé. Buď o ní budou rozhodovat lidé, mající "corporate social responsibility", a nebo dravci trhu bez přívlastků svědomí i morálky.

Znovu se vynořily zvěsti, že Evropská centrální banka se chystá do EURO bankovek vložit čipy-špiony (RFID čipy). Jak uvedlo 'Czerwensky intern', německé zpravodajství zaměřené na novinky z oblasti bankovnictví a pojišťovnictví, ECB měla již podepsat smlouvu s Hitachi a chystá se uvést do oběhu bankovky-špiony tento rok. Uvádí, že smlouva zavazuje k dodání takového množství čipů, že Hitachi nemůže zajistit celou dodávku sám, ale dále najímá subkontraktory.

Ve skutečnosti jde v tomto případě o velice, až strašlivě filozofický fejeton, zabývající se nejen rovností obou pohlaví, ale také vztahem mezi člověkem a technikou, strojem a citem, krátce má velmi hluboké a náročné téma. Na první pohled to tak možná ale nevypadá.

V době, kdy Hitler prodává obálky časopisů lépe než modelky, je účelné vetknout do titulku holocaust. V době, kdy jakýkoliv odkaz na perverzi zajistí článku solidní čtenost, je účelné dostat do nadpisu sex. Bez ohledu na účelnost bude ale tenhle text i o tom, o čem je jeho název.

Dvě dívky sedí v mé kanceláři a vyprávějí mi o maturitě, na kterou se připravují. Obě hovoří pěti evropskými jazyky a když navštívil jejich školu Tony Blair, byla vybrána Nicole Danielová, aby s ním pohovořila francouzsky. Nicole, 16, strašně ráda čte, přečetla Zločin a trest, Madame Bovaryovou a Jude the Obscure. Její sestra Naďa hraje na kytaru a zpívá.

Avšak sestry Danielovy asi neudělají v Británii tu maturitu, píše Janice Turnerová v deníku Times. Možná zítra je zatkne policie a budou deportovány z Británie do země, odkud utekly před dvěma a půl lety. Nemají totiž nárok na politický azyl.

V nedávných dnech se vzrušeně debatovalo o tom, jaký duch asi převládá ve Vatikánu a zda setrvá. Hledaly se jeho charakteristiky pomocí vinětek převzatých z politologického slovníku. Když komentátoři hodnotili pontifikát Jana Pavla II., vesměs jej vnímali pozitivně. To pozitivní jako kdyby vycházelo především z předpokladů Druhého Vatikánského koncilu a z osobního charismatu samotného papeže. Jeho nepřehlédnutelný důraz na některé "tradiční křesťanské" hodnoty byl však --- zvláště zvenčí --- chápán kriticky a komentáře tento postoj charakterizovaly jako "konzervativní". V době kolem skonu Jana Pavla II. a v čase příprav na volbu nového papeže jako kdyby šlo jen o osobní povahové vlastnosti dobře mediálně známého nebo příštího "pastýře Církve".

Zdá se, že jeden za základních atributů demokratického uspořádání státu, totiž dělba mocí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, v moderní společnosti, resp. v současné evropské společnosti, zvolna přestává platit a v praxi fungovat, a rozhodování o věcech bytostně se dotýkající společnosti, státu i jednotlivce se zvolna dostává mimo kontrolu demokraticky volených orgánů. Rozhodování o těchto fenoménech přechází na moc soudní, která začíná suplovat i roli zákonodárce v míře, které se, podle mého názoru, negativně dotýká míry demokracie nejen u nás, ale -- je-li tento jev umocněn členstvím v EU a determinován záměry se kterými počítá i Smlouva o Ústavě pro Evropu, -- i všech evropských států.

Vážený pane prezidente, rozhodli jsme se reagovat na Váš článek, týkající se přijetí zákona o podpoře el. energie z obnovitelných zdrojů (dále jen OZE). Fakt, že se vláda a řada politiků vymlouvá na Evropskou unii a její směrnice při mnoha příležitostech prosazování zákonů (viz zákon o minimální dani aj.) je těžko přehlédnutelný a nebudeme se nad ním nyní pozastavovat - není to důvodem naší reakce.

Některá tvrzení ve Vaší kritice zákona se však zdají být, byť snad neúmyslně, zavádějící.

obecný opravník oblíbených omylů médií, většinou nazývaný tisková zpráva

V deníku Blesk z 2. 5. 2005 byl na straně 2 uveřejněn článek s názvem: "Grossův mejdan za státní peníze?" Není pravda, že by tato akce byla hrazena z prostředků ministerstva vnitra a že se konala v "policejních garážích".

Po pádu Stanislava Grosse najednou skoro není o čem psát. Novináři proto zavětřili a vrhli se na čerstvou vonnou kost, kterou jim hodila příležitostná mediální hvězda, nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešová, zveřejněním neslýchaného rozhodnutí poštvat orgány činné v trestním řízení přímo na ministra spravedlnosti. Záminkou jí bylo jeho rozhodnutí předat do jeho vlasti trestní stíhání katarského "prince", který je právě vazebně stíhán pro mravnostní trestný čin. Díky reklamě, kterou takto "princovu" procesu udělala, se v médiích píše a mluví o jeho jinak celkem bezvýznamném procesu daleko více, než zasluhuje. Často při tom dochází k matení pojmů, takže řadový čtenář nemůže pochopit, co se vlastně děje.

Ve víkendovém vydání hospodářského listu Financial Times vyšla velmi férová a vyvážená analýza dosavadní politické kariéry Tonyho Blaira od Philipa Stevense, náměstka šéfredaktora tohoto listu a autora knihy Tony Blair - The Price of Leadership (nakl. Politicos)

Citujeme:

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.