Je to systém, který už 100 let funguje v Evropě a funguje dobře. V poslední době se dostává do problémů, ale je to hlavně proto, že se stává předmětem útoků všelijakých privatizátorů vidících stamiliardy korun, které dosud spravuje stát a které by rádi "spravovali" sami. Ti ve zdravotnictví (a v důchodovém systému) vidí poslední příležitost, kde mohou přijít k penězům -- a to obrovským penězům.

Média a politici ODS mají dvojí pohled na pacienty. V tom prvním litují chudáky pacienty s nízkými důchody, kterak se po jedné návštěvě lékárny vypotácí zcela ožebračeni. Vždyť přece ti většinou staří a nemocní lidé zaslouží po své celoživotní práci podporu a pochopení. Druhý pohled říká, že pacienti jsou líní a práce se štítící individua zneužívající štědré pomoci státu, kteří bezdůvodně polykají léky a stále obtěžují lékaře zbytečnými návštěvami. Jednou odsuzují ministryni Emmerovou za "zdražení léků", podruhé zatracují tutéž ministryni proto, že se brání zavádění "spoluúčasti ve zdravotnictví". Tyto argumenty používají podle toho, co sledují. Ale v každém případě jsou dobré na pomlouvání této vlády.

Funkcionáři ČSSD odmítali finanční "spoluúčast" pacientů. Teď si premiér Gross najal Martina Jahna, aby ji prosazoval. Jistě to přispěje k růstu hlasů v příštích volbách. Přitom pojem "spoluúčast" je demagogický, protože se pacienti "spoluúčastní" už tím, že jsou pojištěnci. ODS kritizuje vládu za nízkou spoluúčast (nemění se od dob vlád ODS), ale také za vysoké nehumánní doplatky za léky (taktéž přežitek Klausových vlád), zato humánně prosazuje větší "úlohu" pacienta - při placení.

Úporná snaha ODS snížit standard z veřejného pojištění garantované zdravotní péče je motivována zájmem komerčních pojišťoven rozšířit prostor pro komerční pojištění. Snížení sazby zdravotního pojištění by ovšem znamenalo snížení příjmu poskytovatelů zdravotních služeb, výrobců léků, zdravotnických prostředků, distributorů a snížení dostupnosti zdravotní péče. Zhoršil by se zdravotní stav populace, protože chudí by se přímo placené péče zčásti vzdali.

Zdravotní služby na celém světě jsou v krizi, říká autor a hned to dokumentuje.

S tím lze částečně souhlasit. Možná, že někdo dnes požaduje maximální nabídku zdravotnických služeb. Ale 99% lidí jde k lékaři, až když musí a někteří i pozdě. Potom požadují vyléčení. Nikoli nabídku zdravotnických služeb. Za tím se dneska může skrývat i zvětšování poprsí, zmenšování zadků nebo liposukce. I když každý chápe, že to není zdravotní problém, je možné vidět snahy i takové lékařské zákroky zahrnout do zdravotního pojištění. Samozřejmě jsou za tím peníze. Třicet tisíc má málokterá žena, ale kdyby to platila pojišťovna -- to by se kšefty hýbaly.

Na to je jednoduchý recept. Od toho tady jsou pojišťovny, aby rozhodly, na co peníze jsou a na co nejsou. A pokud lékaři věnují stále více energie využití nových technologií (a tím získávání více peněz) než péči o pacienta, svědčí to více o charakteru lékařů než cokoli jiného. Jakmile se ve zdravotnictví stanou prioritou peníze je s námi konec. Ovšem s názory, jako že "Zdravotnictví je bezdůvodně vytrženo z přirozeného ekonomického prostředí ostatních lidských činností" se dostaneme do pekel. Postavit zdravotnictví do "přirozeného ekonomického prostředí", tedy do prostředí tržního, kde platí trhni kde můžeš a jak můžeš, je zločin. Každý ví, že za zdraví neřku-li za život je každý ochoten dát cokoliv, ale to neznamená, že z toho někdo může těžit.

Jenže to není chyba systému, o nákladech rozhoduje lékař. On rozhoduje, jaké prostředky použije, zda použije nezbytně nutnou, ale dostačující léčbu nebo nákladnou léčbu, která zvýší jeho příjmy. Česky řečeno: jestli dá na chřipku český aspirin za 6 Kč nebo stejný lék zahraniční firmy za 60 Kč. A to nechci mluvit o lékařích, kteří předepisují zbytečně drahé léky zahraničních firem se kterými mají smlouvy a berou od nich provizi. Takové praktiky samozřejmě zvyšují náklady.

Náklady na zdravotní péči jsou obrovské a stoupají. Podle jiného grafu stouply náklady u nás od roku 1990 asi šestkrát. Samozřejmě se na tom podepsala inflace i stoupající platy zdravotníků. Ale to všechno nestačí. Ve zdravotnictví se skutečně plýtvá. Náklady -- zvláště investiční náklady musí být tvrdě regulovány ze strany státu (krajů) a pojišťoven. Nelze je nechat na jednotlivých zdravotnických zařízeních. Kdyby to bylo jen na jejich vůli, tak by v každé nemocnici byl nejlepší rentgen, tomograf, Leksellův gamma nůž a další, i kdyby byly v provozu jen pár hodin za týden. Přístroje v ceně desítek milionů musí být jen ve spádových zařízeních a musí být v provozu minimálně 16 hodin denně. 8 hodin je málo. A to je úkolem zřizovatelů a pojišťoven.

Byl jsem u zubaře. V jednom domě jsou 3 ordinace. Zjistil jsem, že ve všech je rentgen -- je opravdu nutné, aby ve třech ordinacích v jednom domě byly tři rentgeny? A to všechno je placeno z našeho pojištění. Pamatoval jsem si z minula údaj o množství peněz, které protékají zdravotnictvím. Bylo to 80 miliard korun. Teď jsem s hrůzou četl, že loni to bylo 160 miliard. Chce mi někdo říci, že před 5 lety stačilo 80 miliard a dnes nestačí dvojnásobek ? Nebo jsme loni ošetřili dvakrát tolik pacientů oproti době před 5 lety? Ne, je to jen důkaz, že zdravotnictví je černá díra, ve které by zmizelo libovolné množství peněz. Na zdravotnictví se přiživují hlavně farmaceutické firmy, lékaři i soukromé nemocnice. Na příklad: naše soukromá nemocnice vlastní ubytovací hotel a jachtu na Azurovém pobřeží, kam jezdí management a lékaři na dovolenou. A to všechno je z peněz zdravotního pojištění. Jedním z majitelů by měl být i hejtman kraje, který připravuje i další nemocnice k privatizaci.

Návrh ODS na změnu systému zdravotní péče v ČR

Princip prosazovaný ODS lze shrnout do dvou bodů :

• Jediným, kdo může určovat potřeby občana, je občan sám
• Občan je ten jediný, kdo může určit, kolik je ochoten za uspokojení svých potřeb zaplatit

A je to tady ! V tom posledním slově je Kolumbovo vejce pro zdravotnictví z dílny ODS. Právem se může ODS obávat, že

Zvláště, když

Co se skrývá za slovy "jakou zdravotní péči potřebují, chtějí a kolik jsou ochotni za ni zaplatit"? nic jiného než peníze. Peníze pro soukromé pojišťovny. Peníze pro soukromé nemocnice. Prostě zdravotnictví a la ODS bude rájem pro soukromé iniciativy.

Základem návrhu ODS jsou tzv. osobní účty. Osobní účet je opravdu osobní -- může být vybrán a použit pro jiné soukromé účely, ponechán na účtu jako záloha pro další nečekané zdravotní potřeby, může být převeden na osobní zdravotní účet rodinných příslušníků. Osobní účet bude součástí dědictví. Pan Julínek už ale neříká, co bude, když účet je vyčerpán. Ošetří někdo takového pacienta, nebo ho vyhodí za bránu ??

Tyto účty se skládají z povinného pojištění, doplňkového pojištění a zdravotního plánu. Ale v novinách mluví politici ODS o nepovinném zdravotním pojištění. To by znamenalo, že kdo nechce (nebo na to nemá), nemusí být pojištěn. Zdravotní plán nám říká, jaké nemoci smíme mít a jaké si musíme zaplatit sami. Bohužel, už neříká z čeho -- odkud ty peníze brát, když máme příjem, který sotva stačí na jídlo a byt. Doplňkové pojištění je volné pole působnosti pro soukromé pojišťovny, které budou z lidí ždímat další peníze. A kdo nemá peníze, ten se bude mít jako v Americe. Tam taky 60 milionů lidí nemá žádné zdravotní pojištění. A jak to tam vypadá, si můžete přečíst na adrese .

Úporná snaha ODS snížit standard z veřejného povinného pojištění garantované zdravotní péče je motivována zájmem komerčních pojišťoven rozšířit prostor pro komerční pojištění při populárním snížení povinného pojistného. Snížení sazby zdravotního pojištění by ovšem znamenalo snížení příjmu poskytovatelů zdravotních služeb, výrobců léků, zdravotnických prostředků, distributorů a snížení dostupnosti zdravotní péče. Zhoršil by se zdravotní stav populace, protože chudí by se přímo placené péče zčásti vzdali nebo ji nedostali.

je zcela zrušeno. Prostě solidarita, systém, který se vytvořil za posledních 100 let jako to nejlepší, je pro ODS trnem v oku. Ve zdravotnictví stejně jako v důchodovém systému. Je nutno skoncovat s tím, aby bohatí museli připlácet na chudé. Doba, kdy chudí parazitovali na bohatých, už skončila. Ti už nejsou jejich těžce vydělané peníze ochotni poskytovat nějakým chudákům. Každý se musí postarat sám o sebe. Toto heslo politiků ODS, které nám vtloukají do hlavy už 15 let, dostává nyní ten správný význam.

V modré šanci se říká, že

Obávám se, že až ODS prosadí všechny svoje zásady, tak budou lidé s láskou vzpomínat na to pomlouvané a zatracované socialistické zdravotnictví před rokem 1989.

Z celé kritiky našeho zdravotnictví, která viní ze všeho vládu ČSSD však vyplývá, že všechny problémy jsou problémy provozovatelů, vedení nemocnic i lékařů, tedy mohlo by se říci charakterové chyby. Autor to staví tak, že snaha personálu je obohatit se na účet zdravotních pojišťoven. Jenže, já nevěřím takovým pesimistickým teoriím. Moje zkušenosti se zdravotnictvím jsou jen dobré. Ano, někteří lékaři málo mluví s pacienty, málo jim vysvětlují podstatu léčby, ale udělají, co je v jejich silách. Někteří možná plýtvají léky, ale co s tím, když to dělají ku prospěchu pacienta. Počítat s tím, že se pacient vyléčí sám, bez léků, je nezodpovědné.

Na posílení svých argumentů nám autor předkládá graf podílu soukromého a veřejného sektoru ve zdravotnictví. Podle něj je to u nás nejhorší -- jen 9% - i Slováci mají skoro 11%. Nejvyšší poměr je v Mexiku, Koreji a Spojených státech -- přes 56%. No, nevím, jestli to jsou státy s nejlepší zdravotní péčí na světě a dávat nám za příklad zdravotní péče zrovna Spojené státy, je sporné. Samozřejmě, na soukromých klinikách v New Yorku nebo v Los Angeles je úroveň a možnosti lepší. Ale nevěřím, že v malém městečku někde na středozápadě je lepší zdravotní péče pro všechny občany, nota bene - když více než polovina z nich nemá žádné zdravotní pojištění.

Na závěr bychom mohli říci, že už víme, kdeže pan stínový ministr hledal inspiraci pro svůj model zdravotní péče. Americký model zdravotnictví je možná výhodný pro pojišťovny a některé lékaře, rozhodně však není vhodný do Evropy, kde máme jiné životní hodnoty než je zisk a peníze. V Evropě bylo lékařství a zdravotnictví vždycky služba a nikoli továrna na peníze.