Avšak okamžitě po útocích z 11. září se Bushova vláda obrátila na Uzbekistán jako na partnera v boji proti globálnímu terorismu. Uzbekistán zpřístupnil Americe vojenskou základnu, z níž Američané začali bojovat proti Talibánu v Afghánistánu. Prezident Bush přijal uzbeckého prezidenta Islama Karimova v Bílém domě a Spojené státy daly Uzbekistánu více než 500 milionů dolarů na pohraniční kontrolu a další bezpečnostní opatření.

Nyní je podle listu New York Times k dispozici stále větší množství důkazů, že Spojené státy posílají osoby údajně podezřelé z terorismu do Uzbekistánu, aby tam byly podrobeny výslechům, přestože způsob, jímž Uzbekistán zachází s vlastními vězni, vyvolává mezinárodní kritiku, včetně kritiky ze samotného amerického ministerstva zahraničních věcí.

V rámci tzv. programu "předávaní podezřelých osob" (rendition), posílá CIA osoby, údajně podezřelé z terorismu, k věznění a k výslechům do celé řady třetích zemí, o nichž je známo, že porušují lidská práva. Jenže obrat ve vztazích mezi Spojenými státy a Uzbekistánem byl zvlášť dramatický a styky mezi Taškentem a Washingtonem jsou nyní zvlášť vřelé.

Roli Uzbekistánu jako náhradního věznitele pro Spojené státy potvrdilo půl tuctu současných a bývalých výzvědných důstojníků, pracujících v Evropě, na Blízkém východě a v USA. CIA se k této věci odmítla vyjádřit, avšak jeden pracovník výzvědné služby odhaduje, že Amerika poslala do Taškentu "desítky" osob, údajně podezřelých z terorismu.

Jiným důkazem, že Spojené státy spoléhají na Uzbekistán, je to, že 21. září 2003 přistála dvě americká letadla - letoun Gulfstream a Boeing 737 na letišti v Taškentu. List New York Times získal záznamy těchto letů.

Během tříletého období, od konce roku 2001 do začátku roku 2005, používala CIA tato dvě letadla k převážení osob, podezřívaných z terorismu do zemí po celém světě na výslechy, podle rozhovorů s bývalými i současnými americkými výzvědnými důstojníky. Záznamy letů dokazují, kam všude tato letadla letěla. V den, kdy letadla přistála v Taškentu, startoval letoun Gulfstream z Bagdádu zatímco Boeing 737 odletěl podle záznamů z České republiky.

Ze záznamů vyplývá, že tato letadla přiletěla do Uzbekistánu od konce roku 2002 do konce roku 2003 nejméně sedmkrát, avšak záznamy jsou nekompletní.

Podrobnosti o tom, že CIA posílá své vězně do třetích zemí, vyšly v posledních měsících najevo od několika bývalých vězňů, kteří byli mezitím propuštěni, zejména z vězení v Egyptě a v Afghánistánu. V některých případech vězni tvrdí, že byli ve vazbě biti a mučeni.

Tento program byl vytvořen v polovině osmdesátých let a v jeho rámci měly být přesunovány osoby, zatčené CIA, do jejich domovských zemí. Po 11. září využívala CIA tohoto programu k odesílání vězňů, podezřívaných, že jsou čelnými činiteli údajné organizace Al Kajdá, k věznění do celé řady zemí. Američtí výzvědní důstojníci odhadují, že USA nechaly převézt 100 - 150 vězňů do Egypta, do Jordánska, do Sýrie, do Maroka, do Saúdské Arábie, do Pákistánu a do Uzbekistánu.

Craig Murray, bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu, uvedl, že se dověděl během své práce v Taškentu, že CIA používá Uzbekistán jako místo pro věznění osob podezřívaných z terorismu. V letech 2003 a začátkem roku 2004 řekl Murray v rozhovoru pro média: "Lety CIA přistávaly v Taškentu často, obyčejně dvakrát týdně."

V červenci 2004 napsal Murray důvěrné memorandum pro britské minsterstvo zahraničí. Obvinil v něm CIA, že porušuje Konvenci OSN, zakazující mučení. Naléhal, aby jeho kolegové přestali používat výzvědné informace, získané v Uzbekistánu výslechem osob podezřívaných z terorismu, protože byly získány prostřednictvím mučení. Murray zdůraznil, že ví o mučení v důsledku vlastního vyšetřování a na základě rozhovorů s desítkami osob, které svědčily o tom, že s nimi bylo v uzbeckých vězeních brutálně zacházeno. "Měli bychom přerušit veškerou spolupráci s uzbeckými bezpečnostními službami - jsou nenapravitelné," napsal Murray v memorandu.

Murray posléze svědčil o tom, že jeho nadřízení v Londýně reagovali na jeho otázky zuřivě a bylo mu řečeno, že výzvědné informace, získané z Uzbekistánu, může britská vláda používat, i když byly získány prostřednictvím mučení, pokud mučení nepáchali britští vyšetřovatelé. "Překvapilo mě to," řekl Murray. "Bylo to, jako by se úplně změnila měřítka. Jejich pohled na věc se po 11. září změnil."

Styky mezi Washingtonem a Taškentem byly posíleny v březnu 2002, kdy se v Bílém domě setkal prezident Bush s uzbeckým prezidentem Karimovem. Muhammad Salih, šéf uzbecké prodemokratické strany Erk, který žije v exilu v Německu, zdůraznilů, že tato návštěva posílila Karimovovu moc.

"Když vrátíme osobu do jejich rodné země, požadujeme ujištění, že nebude mučena," řekl George Bush.

Podle nejnovější zprávy amerického ministerstva zahraničí o Uzbekistánu z letošního února je "mučení ve vězeních a ve vazebních věznicích, na místní policii i na státní bezpečnosti zcela běžné." Ministersto zahraničí také poukázalo na to, že v roce 2003 zdůraznil mimořádný zmocněnec OSN pro otázky mučení, že "je mučení [v Uzbekistánu] systematické.

V létě 2002 informovala organizace Amnesty International, že dvaašedesátiletá taškentská prodavačka Fatima Muchadirová byla odsouzena k šesti letům pracovního tábora za to, že kritizovala vláda za usmrcení jejího syna, Muzafara Avozova, v taškentském vězení.

Nezávislé zkoumání fotografií mrtvého Avozova, které provedla University of Glasgow, prokázalo, že Avozov zemřel poté, co byl ponořen do vařící vody, konstatovaly organizace na obranu lidských práv. Ze zkoumání vyplynulo, že byl bit po hlavě a že mu byly vytrhány nehty na rukou.

Paní Muchadirová byla na nátlak lidskoprávních organizací propuštěna před návštěvou ministra obrany Donalda Rumsfelda v Uzbekistánu v únoru 2004.

Šéf štábu americké armády generál Richard Myers navštívil 12. srpna 2004 Taškent, setkal se s prezidentem Karimovem a oznámil, že Pentagon poskytne Uzbekistánu dalších 21 milionů dolarů na odstranění jeho zásob biologických zbraní. Genrál Myers konstatoval, že Spojené státy "mají velký prospěch ze svého partnerství a strategických vztahů s Uzbekistánem." Myers přiznal, že existuje skutečné znepokojení ohledně uzbeckého porušování lidských práv, avšak dodal: "Podle mého názoru bychom neměli připustit, aby náš vztah s žádnou zemí byl ovlivňován jednotlivými politickými otázkami. To není dobrá politika."

Podrobnosti v angličtině ZDE