Chcete-li si, milí čtenáři, porovnat, jak psávali Jiří Žáček, Karel Sýs, Jaroslav Holoubek, Petr Cincibuch a mnozí další v roce 1967 a jak píší dnes, otevřete si www.divokevino.cz. Na jeho stránkách se sešli někdejší mladíčci a panny s dnešními staříky i stařenkami a přiznejme si, písmenka některých z nich jsou nakloněná a kostrbatá, jiným stojí jako za mlada. Asi nejlíp rudému Karlu Sýsovi..?

Nejkrásnější z Divokého vína, které právě vyšlo, jsou ale fotky Pavla Hudce. Původem Slovák, proslavil se babičkou s kopretinami, vystudoval FAMU v Praze a daleko od rodné vísky v památném domě Hanzlberk pár metrů pod hradbami Vyšehradu žije čtyři desítky let. Dvě desítky jeho fotografií najdete v galerii na www.divokevino.cz, asi polovina z nich jsou akty, neodtrhnete od nich oči.

Vzpomínka na autory šedesátých let přinesla i kresby mladíků Bohumila Kandlera, Vladimíra Jiránka, Standy Holého a Honzy Vyčítala. Pak povídku Alexandra Kramera, kterou dnešní novinář z Práva, "ostrý jako břit", otiskl v Divokém víně v roce 67.

Co byste řekli autentické vzpomínce na milostný život Allena Ginsberga s mladičkými pražskými básníky Pavlem Beranem a Janem Samohelem? Prvního z nich si Ginsberg chtěl odvézt s sebou. Když druhého odmítl, panáček se pokusil o sebevraždu...

Korunu všemu dá moje přiznání -- jak jsem opakovaně znásilnil Janu, krásnou dceru hostinského z pivnice U Krále Brabantského pod Zámeckými schody...

Ludvík Hess, samozvaný šéfredaktor