Druhý spočívá v tom, že to není česká levice, ale naopak česká pravice, kdo v naší zemi prosazuje sociálně nediskriminační přístupy k financování vysokého školství, jak je zřejmé např. z vystoupení stínového ministra ODS a předsedy poslaneckého výboru pro vědu a školství Waltra Bartoše v Poslanecké sněmovně 23. 2. 2005 při projednávání senátního návrhu.

Nejdříve k prvnímu. Ve zmíněném článku Tomáš Sachr připouští, že existují modely splácení školného z budoucích příjmů. V závěru svého článku však říká:

"Jak jinak mu (rozvoji vysokého školství) ale do budoucna může zásadně pomoci školné, než jeho akcelerujícím navyšováním, jeví-li se potencionální příjem z jeho obecně přijatelné výše jako zcela dílčí už nyní? Nakolik je idea bezplatného vzdělání přežitá, respektive za jakou částku z příjmů ze školného by se přežitou stát mohla?"

Tj. podle autora citovaného článku školné ve výši navrhované senátním zákonem je příliš nízké na to, aby něco řešilo. Pokud by mělo narůst, vedlo by to k řadě problémů. Tak je lépe ponechat bezplatné vzdělání. A autor se tváří, jako kdyby nevěděl, že u nás je dobře propracován a široce prodiskutován model zavedení školného, který řeší to nejpodstatnější - vytváří tlak na kvalitu vzdělávacích procesů a přitom nemá žádný z nedostatků, které jsou v článku zmíněny. Podrobnosti a diskusi k němu lze nalézt na webových stránkách Institutu pro sociální a ekonomické analýzy, který jej připravuje. [nutno ovšem dodat, že autor tohoto článku Radim Valenčík, sámn člen ČSSD, je autorem zmíněného konceptu školného a spolupracovníkem ISEA - pozn. red.].

Walter Bartoš ve svém parlamentním vystoupení mj. uvádí:

"Podle (našeho) premiéra by reforma podobná té, kterou zavádí jeho politický souputník Blair, vedla údajně v Česku zvětšení sociálních bariér v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Tím strašákem, který by ony sociální bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání měl způsobit a který je pro českou levici něco jako muleta pro španělského přežvýkavého sudokopytníka, je údajně právě školné. Podobné tvrzení je nesmysl a má sloužit jen jako zastírací manévr. Jak je možné, že premiér ani jeho ministryně školství po letech diskusí neví, že v zemích, kde se platí školné a existují silné programy finanční pomoci studentům z nízkopříjmových rodin, je podíl dětí z dělnických rodin dosahujících na vysokoškolské vzdělání třikrát vyšší než u nás. Je to 32 %, dámy a pánové, u nás je to 8 %. Kolikrát to ještě bude muset být napsáno a dokázáno, aby to naši sociální demokraté zaznamenali a přestali konečně tvrdit tyto nesmysly... To je tak těžké pochopit, že v situaci rozpočtové nouze, ze které se hned tak nedostaneme, je jedinou cestou, jak zabránit tomu, aby se nedostatkové vysokoškolské vzdělání nestalo výsadou jen vyšších sociálních vrstev, zavést takový systém financování studia, který umožní vybrat školné od těch, kteří platit mohou, a naopak finančně pomoci těm, kteří ani dnes studovat nemohou? To je tak těžké pochopit, že vzdělání je jednou z nejlepších a nejbezpečnějších životních investic, jejichž návratnost u nás stále stoupá? Proč teď bráníme mladým lidem tímto způsobem investovat? Proč jim naopak nepomůžeme například zaplatit školné pomocí podpůrných programů nebo až budoucích výnosů, tzn. z příjmů, kterých dnešní studenti dosáhnout jako absolventi vysokých škol? Tedy tak, jak to činí například vlády ve Velké Británii, v Austrálii nebo na Novém Zélandu. A nový je příklad, který zmínil kolega senátor Roubíček, ve Vietnamu a v Číně. Ti, kteří se dnes svým hlasováním snaží znemožnit zahájení seriozní politické debaty o finanční spoluúčasti studentů nevědí nebo nechtějí vědět, že v první řadě nejde o finanční efekt reformy, ale o zvýšení účinnosti celého systému."

Hájí-li ale sociální práva chudších pravice, těžko nacházejí prostor pro svou politiku, ti co se považují nebo jsou považováni za levici. To je hlavní příčina současného propadu ČSSD a její demoralizace, tak jak se projevila např. v kauze Český Těšín.

Podrobnosti: ČSSD potřebuje renesanci nejen na nejvyšších místech ZDE

Vedení ČSSD na tuto kauzu doposud nereagovalo.

Systém nediskriminačního zavedení školného byl nedávno, přesněji 28. ledna tohoto roku, prezentován na semináři Jak dál ve financování vysokého školství?, který pořádal Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny ve spolupráci s Institutem pro sociální a ekonomické analýzy a studentskou Iniciativou Týdne neklidu. Navrhovaný systém financování vysokého školství byl pozitivně hodnocen jak poslanci, tak i zástupci studentů.

Jde o takový systém financování vzdělání, který umožní:

• Vyvolat tlak na kvalitu poskytovaných vzdělávacích služeb.
• Umožnit dostatečnou informovanost o kvalitě vzdělávacích služeb.
• Dosáhnout dynamického profesního vzestupu a příjmového růstu absolventů.
• Zajistit dlouhodobou uplatnitelnost absolventů na profesních trzích.

Tento systém přitom nevytváří majetkovou bariéru přístupu ke vzdělání, ale naopak, odstraňuje již existující, např. protekční.

Jak by takový systém fungoval? Byl by zachován současný systém veřejného financování veřejných vysokých škol. Veřejným vysokým školám by se umožnilo zavést školné, přičemž student by měl právo si vybrat možnost přímé úhrady nebo úhrady formou odvodu z budoucího příjmu podle výše tohoto příjmu. V případě odvodu z budoucího příjmu by student platil až a jen tehdy, když jeho příjem překročí určitou hranici. Přímá platba by byla zvýhodněna. V případě nepřímé platby vzniká primární závazek přímo vůči příslušné vysoké škole (věřitelem je samotná vysoká škola). Odvody z budoucího příjmu by byly realizovány obdobným systémem, jako platba např. zdravotního pojištění, přitom přes centrální evidenční systém (z důvodu minimalizace transakčních nákladů a generování informací - každý by si mohl zjistit, jaká je příjmová perspektiva absolventů té a té vysoké školy, toho a toho oboru).

Význam tohoto systému se nám ozřejmí, když srovnáme stávající, systém financování vysokého školství s tím, který by zohledňoval uplatnitelnost absolventů na profesních trzích:

• Jak to funguje v současném systému? Každý platí (v rámci daňového systému) bez ohledu, zda vzdělání dostal či nikoli, každý platí bez ohledu na to, jak kvalitní vzdělávací služby mu byly poskytnuty, poskytovatel vzdělávacích služeb dostává prostředky od těch, co platí prostřednictvím daňového systému, bez ohledu na to, jak kvalitní služby poskytl.Tento systém bývá nazýván "bezplatným" a některými je dokonce vydáván za jakousi vymoženost.
• Jak by to fungovalo v navrhovaném systému? Každý by mohl platit až z toho a podle toho, co mu vzdělání vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl. Tento systém je klíčem jak k efektivnosti poskytování vzdělávacích služeb, tak k tomu, aby i k těm nejkvalitnějším vzdělávacím službám měli přístup všichni, co k tomu mají předpoklady, a nikoli jen ti, kterým mohou rodiče zajistit protekci či prestižní soukromé školy.