24. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 3. 2005

Hekrdla je (své) pravdě blíž

V polemice Fabiana Golga a Martina Hekrdly se střetává svět liberálního demokrata se světem antiglobalisticky a antiamericky zaměřeného příslušníka radikální levice. Protože mají zásadně odlišné hodnotové řebříčky, nejenže vycházejí z rozdílných východisek, ale logicky dochází k jiným závěrům. Je vůbec zajímavé, jak k polemice došlo. Nevšiml jsem si, že by Golgo produkoval články typu "Více moci latifundistům" či "Rozšířením favel vyřešíme bytovou otázku."

Jeho texty nejsou ideologicky vyhraněné. Nepochybuji, že je demokrat, a dokonce mám pocit, že se slušně vyvinutým sociálním cítěním. Nemám tušení, komu by v brazilských volbách dal svůj hlas, ale dovedu si představit, že by podpořil současného prezidenta levého středu.

Co tedy přimělo Martina Hekrdlu, aby použil výrazu "golgovsko-sociologicko-politologické idiotismy"? Mimochodem, kde jsem jen už podobný slovník slyšel...? Hekrdla je redaktorem deníku Právo a nutno říci, že redaktorem nejvíce ideologicky vyhraněným. Jeho texty nikoli pravidelně, ale poměrně často čtu. Zabývá se převážně dvěma tématy -- poněkud jednostranně a podivně vysvětlovanou otázkou globalizace a především výprodejem tradičních sociálních jistot a zradou původních levicových ideálů. Z některých článků mám dojem, že každým dnem očekává nový výstřel z Aurory. Hekrdlovi bohužel nikdo dosud nevysvětlil, že voliče současné západoevropské levice tvoří dobře ve výrazné míře dobře živená část střední třídy, takže politické strany se jen přizpůsobují potřebám svých voličů. Západní Evropa nám v posledních padesáti letech zbohatla a vytvořila tzv. stát blahobytu. Ta střední a část východní Evropy na ni sice hladově kouká, ale zároveň ji taky slušným tempem dohání. Ani naštvaný občan v západní Evropě nebude demolovat při pouličních demonstracích auta, protože by pravděpodobně ohrožoval i to svoje, ani stavět barikády. Svoji energii věnuje splácení hypotéky a pokojnému konzumu. Za této situace je život příslušníka radikální levice vážně k vzteku. Upírá se tedy k obhajobě nemnohých mýtů, které radikální levici ještě zbývají.

Fabiano Golgo svou kritikou porušování občanských práv na Kubě nevědomky jeden takový mýtus narušil. Nepolemizuje totiž o realitě, ale o zidealizovaném mýtu ostrova svobody a hráze imperialismu, který si vytvořila západní intelektuální levice a který byl navíc bohatě živen státní propagandou střední a východní Evropy. Všechno tady už jednou bylo. Ve 20. a 30. letech byla víra v Sovětský svaz jako ideál beztřídní společnosti ve výrazné části intelektuální levice neotřesitelná a Golgo by si tehdy vysloužil nejen drtivou a nenávistnou kritiku, ale přímo vyobcování.

A teď k věci. Golgo se pochopitelně nevyjádřil přesně. Fidel nerozhoduje o všem a také není jediným představitelem režimu. Opírá se o početnou vojensko-byrokratickou nomenklaturu, která z fungování systému těží. Tak jako v Československu nebyl jediným představitelem totality Husák. Ale co to mění na faktu, že je to režim reakční, k uzoufání nevýkonný a masově porušující lidská práva?

Hekrdla pochopitelně ví, že všechno, co Golgo napsal o Kubě, tedy politická a náboženská nesvoboda, omezování pohybu, zastrašování politických protivníků a mučení, se zakládá na pravdě. Dokonce mu to, přinejmenším částečně, vadí. Vysoce ovšem dokáže ocenit, že Castro vytvořil nehybnou, sociálně jen minimálně diferencovanou společnost. Ideálem radikální levice v protikladu k liberální nebo umírněné levici je právě myšlenka do důsledků dotažené rovnosti všech lidí, tedy i majetkové rovnosti. Tím, že Castro zničil ekonomicky aktivní střední třídu, z menší části postřílel, z větší vyhnal do exilu, a v každém případě ji pak ožebračil, podařilo se mu skutečně vytvořit společnost s minimem sociálních rozdílů, ale zároveň společnost extrémně chudou. Nedávno byl v Britských listech publikován článek Pavla Urbana "Jánošíkové nebývají dobrými prezidenty", který podle mého názoru velmi dobře tento mechanismus popsal. Vina Fidela Castra tedy nespočívá jen v tom, že je autoritář, koneckonců demokracie nebyla na Kubě ani předtím, ale také a především v tom, že svoji zemi ekonomicky zruinoval.

Martin Hekrdla se hluboce mýlí, pokud uvádí, že sociální situaci na Kubě do značné míry udává ekonomická blokáda ze strany USA. S Kubou přece udržují rozsáhlé ekonomické styky takové země jako Kanada nebo, a to především, Španělsko. Z jejich investic (které by mimochodem mohly být i větší, ale naráží na ideologickou bariéru, neboť na Kubě přece nebudeme zavádět kapitalismus) nemá obyčejný Kubánec téměř nic. Zisky ze zahraničních hotelů v plné míře kontroluje stát a z něj těžící nomenklatura. Hospodářská blokáda je v dnešní globalizované ekonomice vysoce neúčinná záležitost a Spojené státy to dobře vědí. Jejím praktikováním si řeší výhradně vnitropolitické problémy, jako je např. existence početné kubánské diaspory na Floridě, kde zejména starší a střední generace kubánských uprchlíků disponuje volebním právem a stává se jazýčkem na vahách, takže si ji při volbách předcházejí jak republikáni, tak demokraté. Zatímco v případě praktikování hospodářské blokády není kubánský exil zcela jednotný a zejména mladší generace poukazuje na fakt, že pouze posiluje protiamerické cítění, pak v odporu proti Castrovu režimu se shodují prakticky všichni.

S kubánským exilem je to vůbec zvláštní. Z Ostrova svobody uprchly za 45 let trvání režimu statisíce a údajně až dva miliony Kubánců. Pokud by byl pravdivý výklad obhájců dnešního kubánského režimu, pak tito lidé museli hromadně zešílet. Ze země, která poskytuje kvalitní vzdělání, bezplatnou zdravotní péči a právo na práci, utekli za mimořádně riskantních podmínek téměř bez výjimky do USA, tedy přímo do chřtánu zlotřilých imperialistů. Do země, která se vůbec ke svým imigrantům nechová vstřícně, kde musí neuvěřitelně houževnatě pracovat, hradit zdravotní úkony a šetřit na vzdělání svých dětí. Skutečně se Martin Hekrdla domnívá, že všichni tito emigranti jsou bývalí latifundisté, majitelé barů a nevěstinců?

Když jsem pracoval v první polovině 90. let ve Žďárských strojírnách, setkal jsem se tam s Kubáncem, kterého vláda vyslala do Československa studovat. Po listopadu 89 zde zůstal jako vazač na těžké obrobně. Dostával nevelký plat pomocného dělníka a o návratu na ostrov svobody nechtěl ani slyšet.

Martinu Hekrdlovi ovšem nevadí všudypřítomná chudoba na Kubě, jako spíš měnící se společenská struktura ovlivněná plíživou "dolarizací" a stínovou ekonomikou. Ta je logicky zapříčiněna nefungujícím hospodářstvím a byla doprovodným jevem ve všech zemích reálného socialismu. Radikální levice všeobecně nemá v oblibě trh, protože nevyhnutelně vede k vytváření majetkových rozdílů. Patrně nejdál se při pokusu o likvidaci tržní ekonomiky dostali rudí Khmerové v Kambodži za cenu přeměny státu v jeden obludný koncentrační tábor, kde byla za čtyři roky zlikvidována bezmála třetina populace. V porovnání s tím je činnost Fidela Castra a jeho soudruhů selankou.

Pokud jde o perspektivy režimu, může být, myslím, Hekrdla klidný. Castro má tuhý kořínek a u politika pronášejícího šestihodinové vášnivé projevy to na brzký odchod opravdu nevypadá. Jeho následovníci mají dostatek pádných důvodů ponechat systém, který z jejich pohledu tak hezky funguje, co nejdéle beze změny. Svoboda pod patronátem USA, potažmo Bushovy administrativy, pochopitelně nepřijde, protože Spojené státy nemají jediný důvod na Kubu zaútočit. Od skončení studené války má ostrov prakticky nulovou strategickou hodnotu, nejsou na něm ložiska strategických surovin a díky všeobecné chudobě není ani odbytištěm pro vývoz. Dokonce i obraz Kuby jako praporu revoluce v latinské Americe za posledních 20 let silně vybledl, i když bezpochyby v omezené míře stále funguje.

Kuba dlouhá léta přežívala jako předsunutá základna Sovětského svazu nedaleko amerických břehů. Sovětský svaz a vlastně i celá skupina jeho satelitů financovaly Kubu jak přímo prostřednictvím dotací, tak nepřímo odebíráním jejích výrobků za nikoli tržní ceny. Posílaly na Kubu své odborníky a nechávaly ve svých zemích studovat kubánské studenty. Dnes systém přežívá jako jedinečná ukázka toho, kam vede do reálného života zasazená utopie.

Sestřenice mé ženy navštívila Kubu před rokem v rámci studijního programu na vysoké škole a byla tím, co na Kubě viděla, nadšena. Unikátně zakonzervovaná společnost z poloviny 20. století. Všechno pěkně omšelé, ospalé, idylické. Reagovala stejně jako můj kolega, který počátkem 90. let s brněnskou cestovní kanceláří navštívil vesnice českých krajanů v rumunských horách. Naskytl se mu tehdy pohled jak z Ladových obrazů. Prostě konec 19. století po 45 letech budování komunismu v Rumunsku...

Pokud jde o latinskou Ameriku jako celek, vyskytují se na tomto teritoriu státy s velmi rozdílnou hospodářskou a politickou situací. Stále tam existují extrémně chudé společnosti se zlodějskými vládami, ale také země s pozoruhodně se rozvíjející ekonomikou a stoupající životní úrovní. Nerozumím dost dobře tomu, proč je obraz Kuby stereotypně dáván do kontrastu s těmi nejproblematičtějšími. Proč jí nejsou dávány za příklad ekonomicky vyspělé země s demokratickou kulturou? Ve skutečnosti je Kuba jednou z posledních diktatur svého druhu. Golgo, myslím, neobhajuje ostré sociální rozdíly v Brazílii, ostatně je sám přiznává. Pouze protestuje proti řešení formou levičáckého caudillismu, jak ho předvádí Castro a jak s ním koketuje Chávéz. Brazílie má velmi slušný potenciál ekonomického rozvoje a tím i možnosti k postupnému zmírňování sociálních rozdílů, tak jak se to před mnoha desítkami let podařilo v Evropě. Nejen v Brazílii, ale i v dalších latinskoamerických zemích nastupují legálně zvolené vlády levého středu, které se snaží o reformu společnosti.

Na druhé straně ovšem rozumím obavám Martina Hekrdly a dokonce se obávám, že ze svého pohledu je pravdě blíž. Jakákoli demokratická vláda může svými reformami pouze ředit stávající chudobu. Může jednat jen do výše svého volebního mandátu a s ohledem na reálnou ekonomickou situaci země, takže se logicky sníží k nevyhnutelným kompromisům. Současný brazilský prezident nikdy nemůže dosáhnout výsledků, které vykázal Castro. Ten během pouhých dvou let odstranil majetkovou nerovnost tím, že ze všech udělal stejně chudé. Zredukoval vykořisťovatele tak účinným způsobem, že zůstal jen jeden. Stejně tak zůstala na Kubě pouze jedna favela...

                 
Obsah vydání       24. 3. 2005
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
24. 3. 2005 Klacek v rukou mediálních ideologů?
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Navoněná zdechlina českého bulváru Štěpán  Kotrba
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Praha 11: Zastupitel dluží radnici milion a nemá se k placení Štěpán  Kotrba
23. 3. 2005 Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem Jan  Čulík
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
23. 3. 2005 K výročí smrti arcibiskupa Romera Petr  Schnur
24. 3. 2005 Jaká je cena lidského života v politice? Ján  Simkanič
24. 3. 2005 Rusko během 2. světové války II.
24. 3. 2005 Bublifukoví titáni Václav  Dušek
9. 3. 2005 Klacek v rukou novinářských troglodytů Štěpán  Kotrba
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
23. 3. 2005 Michael  Marčák
23. 3. 2005 Informace z druhé ligy Jiří  Karban
23. 3. 2005 Na státní maturity se zbytečně vyplýtvalo přes 100 milionů korun! Radek  Sárközi
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Jak se znásilňuje přítomnost Martin  Škabraha
24. 3. 2005 Michael  Marčák
23. 3. 2005 Nuda v Brně (nebude) Ivan  David
22. 3. 2005 Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
24. 3. 2005 Ježíš před Pilátem Nikola  Čulík
24. 3. 2005 Zkoušky a naše následování Pána Ježíše Krista Karel  Sýkora
24. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Jak se znásilňuje přítomnost Martin  Škabraha
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Nuda v Brně (nebude) Ivan  David
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem Jan  Čulík
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky   
21. 3. 2005 Požár v Chile - mediální manipulace Bushka  Bryndová
21. 3. 2005 I v USA ročně shoří statisíce hektarů lesa a nikdo nepřijde s obviněním, že "Fire Jumpers" jsou neschopní Štěpán  Unčovský

Kuba a Fidel Castro RSS 2.0      Historie >
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
23. 3. 2005 OSN: Není předkladatel   
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Fidel Castro versus Fabiano Golgo Milan  Valach
22. 3. 2005 Lidská práva Petr  Wagner
22. 3. 2005 Dopis účastníkům tzv. "kubánsko-brazilské" pře Tomáš  Koloc
21. 3. 2005 ... a Golgo věří Forbesu Štěpán  Kotrba
21. 3. 2005 Komu se žije lépe -- obyvatelům favel nebo Kubáncům?   
21. 3. 2005 Přesvědčení Fabiana Golga je tak silné, že jím neotřese ani skutečnost   
21. 3. 2005 O Fidelově bohatství a o sociálních zázracích Fabiano  Golgo
21. 3. 2005 Kuba 20. května 2005 Zdeněk  Jemelík
18. 3. 2005 Člověk v tísni organizuje v Praze kampaň na podporu kubánských vězňů   
18. 3. 2005 Globální Golgo o Golgotě Martin  Hekrdla
17. 3. 2005 Favely kontra Castrova Kuba Fabiano  Golgo
17. 3. 2005 Výzva intelektuálů na podporu Kuby