Podle zprávy pro ČTK chtějí nově uveřejňovat dokumenty i pro věřící menšiny v ČR -- pro muslimy, židy či vyznavače východních náboženství. Naoko to vypadá jako bohulibá činnost, pokud ale nesledujete náboženské vysílání ČT delší dobu a jestliže si uvědomíme, že pak by musela ČT vysílat dokumenty i pro těch pár tisíc Svědků Jehovových nebo pro mormony, protože ti se za křesťany rovněž označit nedají. V ČR působí i různé minoritní sbory, některé mají jen desítky členů, ale měly by mít přece také svá práva.

Jenže z dlouhodobého hlediska jde o útlum v nabídce náboženského vysílání ČT, zvláště srovnáme-li je s podobnými stanicemi v zahraničí, např. i přes internet vysílající polskou televizí TV Trwam. Dvakrát dvacet minut se dá totiž naplnit bezbřehou nudou, která je zcela mimo aktuální dění v církvích. Pokud jste navíc katolík, nedozvíte se z žádného z těchto pořadů nic o osmdesátinách kardinála Špidlíka, o aktivitách mládeže, zejména salesiánské, natož o nějakých poutích.

V poslední době dokonce začalo náboženské vysílání dávat pořady s tzv. lechtivou tematikou -- o homosexuálech (nikoliv však z pohledu věřících), o bezdomovcích (z nichž někteří na Boha pěkně nadávali), o prostitutkách. Chybí snad již jen dokument o hodných policistech. Leč dost ironie -- klidně ať podobné dokumenty natáčejí, ale ty přece mají svůj tradiční prostor na ČT 2 v podvečery, gay a lesbická komunita v ČR má dokonce svůj vlastní 25minutový magazín, který je profesionálně na o hodně větší výši než zmíněný pořad náboženské redakce. V uplynulém týdnu se pak Cesty víry věnovaly dokumentu o nápravách škod po vlně tsunami.

Před několika měsíci jsem se na tuto změnu témat ptal, a po měsíci mi pak došla odpověď, že co bych nechtěl, že sledovanost stoupla.

Otázkou je, kam se tedy náboženské vysílání na ČT posune dál -- dodrží vůbec danou linii onoho slova "náboženské"? Neměl by se časem Křesťanský magazín přejmenovat třeba na Střípky z víry? A nestane se, že nakonec o víře v těchto pořadech nemusí po dvakrát dvacet minut padnout ani slova?