23. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 3. 2005

Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"?

Taky některá fakta a o paradoxních perspektivách lidí dole

Ta dávná cukřenka ze vzdáleného zámoří se stala tyto dny přímo trumfovou, ne-li trumfovací kartou. Letmá interpretace vnitřní politiky kubánského státu, navenek ztělesňovaného Fidelem Castrem, skýtala diskutujícím v BL argumenty pro i proti, z rozmanitých východisek a s rozdílným cílením. V polemice se vždy zužují pohledy; méně v zájmu vyjasnění možného sporu, více k odhalení slabin názorového odpůrce. Takové už polemiky bývají. V lecčems mívají pravdu zápolící názoroví protivníci na obou stranách. Zřídka říkají, že za revizi určitého stanoviska vděčí svému polemickému odpůrci.

Ještě před 47 lety (když zvítězila "castrovská revoluce") byla Kuba monokulturním státem, žijícím z vývozu cukru. Mnozí měli tehdy za to, že nejdřív bude muset nový režim po 1. lednu 1959 zahájit ústavní kroky k agrární reformě. V čele "revoluce" stálo "castristické" Hnutí 26. července. Nezapomeňme, že od počátku vládlo na Kubě velké nadšení z toho, že padla Batistova vláda. Kritickým pozorovatelům zvenčí se mohlo zdát být podezřelé, že velmi brzy po svém jmenování prezidentem se dr. Urrutia poděkoval (povoláním právník, který původně hájil castrovské povstalce před batistovským soudem v té první fázi jejich --- tehdy nevydařeného --- odboje z roku 1956).

V těch prvních měsících po 1. lednu 1959 lidé volali po tom, aby se Fidel Castro postavil do čela vlády; zprvu to odmítal. Nemělo by být automaticky důležité, že oba bratři Castrovi pocházeli z bohatých statkářských vrstev. Už za Castrova vedení (tehdy již v čele vlády) začala probíhat jak agrární reforma, tak také neméně významná kampaň alfabetizace (s velkou odezvou mezi mládeží, která se chopila příležitosti učit gramotnosti na zaostalém venkově). Nepřehlédnutelné bylo gesto, s nímž na Kubě byla kasárna proměněna ve školy. V té nadšením přetékající době také nájemníci v městských bytech se automaticky stali jejich majiteli; činže byly zcela zrušeny. Začala pronikavá kampaň ve zdravotnictví, zvláště v péči o dítě (včetně urychlené výchovy nového lékařského personálu). Když ale mělo dojít také k znárodnění latifundií vlastněných velkými americkými společnostmi, začaly Kubě vznikat potíže ve vztazích s USA.

Nejde mi teď o vylíčení dějin Kuby za těch málem 50 let. Je však účelné připomenout, že na počátku toho revolučního kvasu i mnozí američtí novináři nešetřili svým obdivem vůči Kubě a jejímu "commandantovi" (jakoby jen v hodnosti "majora") Fidelu Castrovi. Fidel Castro se zprvu distancoval od komunismu, i když jeho Hnutí 26. července navázalo bližší spolupráci s Komunistickou stranou Kuby jako autentickou protibatistovskou opoziční silou. Spojené státy ovšem zvyšovaly svůj ekonomický tlak vůči Castrovu režimu. Došlo dokonce k vojenské invazi na Pláži sviní, která měla svrhnout Castrovu vládu. Ta invaze byla jen nedostatečně dotovaná zbraněmi, i když byla zaštítěná Spojenými státy. Castro zvítězil nad výsadkem. Vzájemné vztahy se dále zhoršily. USA vyhlásily totální obchodní embargo na dovoz zboží na Kubu. Přerušily diplomatické styky s Kubou.

Na jaře 1962 byl stále větší nedostatek zboží všeho druhu. Na Kubě byl zaveden přídělový systém. Problém byl ovšem v tom, najít prodejnu, která by uspokojila nárok spotřebitele, nejednou deklarovaný pouze na papíře a věcně nevynutitelný. V prosinci téhož roku už došlo ke znárodnění také v obchodní a řemeslnické síti. Kuba začala být "komunistická".

Předchozími řádky chci pouze naznačit, že žádná společensky probíhající aktivita nemusí automaticky mít od samého začátku zlověstný průběh. I když mohly být varováním před přímočarým optimismem popravy odpůrců režimu. Říkalo se jim "gusanos", tedy "červi". Fidel Castro rozhodně nebyl od samého začátku své revoluční kariéry "socialistou", tím méně "komunistou".

Dnes je ten "Ostrov svobody" (jak se po léta říkalo) v řadě ukazatelů ekonomicky na tom líp než třeba za tzv. kubánské krize roku 1962. Kromě jiného začala s dovozem ropy pomáhat blízká Venezuela. Čína má eminentní zájem o kubánský nikl. Ukazuje se, že ani Evropská unie nemíní stát ve vzájemném obchodní styku stranou - Španělsko tu rozhodně nehraje pouhou roli "prostředníka". Vzájemně výhodný obchod je až na tom příslovečném "prvním místě". S přihlédnutím ke globalizační strategii světové ekonomiky lze počítat s tím, že by se teď konečně i prostí lidé na Kubě mohli poněkud "přiživit" na tom oživeném mezinárodním obchodu s Kubou - širší paletou zboží i lepší jeho kvalitou. Prozatím nespekulujme o možné změně režimu nebo o jeho žádoucí "reformě".

Zatím zde nepadlo slovo o disidentech. Jejich osud rozhodně nebude automaticky snazší, dojde-li k zvýšení obchodních styků mezi "demokratickými" státy a Kubou. Osud těch lidí rozhodně není lehký. Určitě se s nimi nezachází v rukavičkách. Chce-li někdo ve světě na jejich nezáviděníhodnou situaci upozornit, rozhodně to není zanedbatelný detail. Je jen škoda, že s rostoucími obchodními styky většinou slábne oficiální kritika problematické politiky státu, s nímž je vzájemně výhodný obchod veden. I kdyby mělo jít jen o "symbolické" akty, které by upozorňovaly na nežádoucí jevy, nebylo by to málo, pokud by si toho všimla média.

Pokud se bez zábran těšíme z úsvitů jara, stěží si asi představíme, že jiní lidé --- ne pouze za sebe --- zvedli svůj hlas, aby bylo více svobody projevu; a i to málo, co se jim podařilo vyjádřit, bylo zřejmě na vkus těch nahoře až příliš mnoho: takže se ocitli za mřížemi.

Fidel Castro je dnes určitě jiný člověk, než byl ten, který ještě jako mladík si byl možná upřímně jist, že ho "historie ospravedlní", jak psal ve své legendární řeči na obhajobu před batistovským soudem. Politická moc mění charaktery. Nezapomeňme, že nejdřív Fidel Castro vyhlašovat, že první volby budou do půl roku po vítězné "revoluci"; a pak do tří let, když za půl roku k tomu nedošlo. Ani pak žádné volby nebyly, jako by byl parlament zbytečný. V jeho budově byla usídlena Akademie věd. Vůdčí činitelé kubánské "revoluce" se nadlouho spokojili tím, že obsadili klíčové pozice ve státě. Energicky začali budovat brannou moc, které stojí od začátku v čele Fidelův bratr Raúl). Vytvořili řadu náhradních organizací, které jim umožnily kontrolu smýšlení obyvatelstva (jako osvědčené "Výbory obrany revoluce"). Atd.

V té debatě nadhozené v BL určitě nejde o to, zda může člověk mít svobodu spát pod mostem. Je určitě katastrofální, že se nesplnily původní předpoklady sociologů a politologů, že urbanizací se poměry chudých lidí rozhodně zlepší. Brazilské favely nelze stavět jako protiváhu proti celkovému postavení kubánského obyvatelstva. Na druhé straně plný žaludek by neměl diktovat do klávesnice myšlenku, že jsou symbolické akty zbytečné. Je nebezpečné mnohem spíše to, že ty trpící angažované lidi předem odepisujeme z naší humánní agendy...

Zasycenější žaludek a lepší oblečení by neměly dát zapomenout ani v ČR, ani na Kubě na ty, kteří v předstihu začali obětavě a neohroženě přemýšlet nahlas nad perspektivami obce či státu a nechtěli se smířit s daným stavem věcí. Ve společnosti takových lidí bývá vždycky jako šafránu. Mluvívá se o nich jako o "soli země".

                 
Obsah vydání       23. 3. 2005
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Praha 11: Zastupitel dluží radnici milion a nemá se k placení Štěpán  Kotrba
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Nuda v Brně (nebude) Ivan  David
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
23. 3. 2005 Michael  Marčák
23. 3. 2005 Rusko během 2. světové války I.
9. 3. 2005 Klacek v rukou novinářských troglodytů Štěpán  Kotrba
23. 3. 2005 Jak se znásilňuje přítomnost Martin  Škabraha
23. 3. 2005 Michael  Marčák
23. 3. 2005 Informace z druhé ligy Jiří  Karban
23. 3. 2005 Lukášku, pojď mi otevřít! Lýdie  Junková
23. 3. 2005 ČR chystá pro uprchlíky další restrikce
22. 3. 2005 Británie: zlatý stafylokok usmrtil v nemocnici dvoudenní nemluvně
22. 3. 2005 Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky
22. 3. 2005 Případ Rejžek - Vondráčková neskončil Karel  Mašita
22. 3. 2005 Michael  Marčák
23. 3. 2005 Klausovo velké životní téma Josef  Provazník
23. 3. 2005 Za totalitu se omluvila KSČ, ne KSČM
23. 3. 2005 Nemusíme spolu souhlasit, ale musíme se respektovat
23. 3. 2005 OSN: Není předkladatel
23. 3. 2005 Na státní maturity se zbytečně vyplýtvalo přes 100 milionů korun! Radek  Sárközi
23. 3. 2005 Protigrossovská demonstrace před brněnským Výstavištěm
22. 3. 2005 Mediální stín Bohumil  Kartous
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Jidášova úmluva s velekněžími Nikola  Čulík
22. 3. 2005 Čtyřicet dnů (před)velikonočního rozjímání Bohumila Sedláčka Ivo V. Fencl
21. 3. 2005 Květnou nedělí začíná velikonoční týden Irena  Ryšánková
18. 4. 2003 Velikonoce - po stopách Ježíšových Štěpán  Kotrba
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce
23. 3. 2005 Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem Jan  Čulík

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
23. 3. 2005 Jak se znásilňuje přítomnost Martin  Škabraha
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Nuda v Brně (nebude) Ivan  David
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem Jan  Čulík
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky   
21. 3. 2005 Požár v Chile - mediální manipulace Bushka  Bryndová
21. 3. 2005 I v USA ročně shoří statisíce hektarů lesa a nikdo nepřijde s obviněním, že "Fire Jumpers" jsou neschopní Štěpán  Unčovský
16. 3. 2005 Jednota mezi katolíky a protestanty je možná Karel  Sýkora
16. 3. 2005 Jeden irelevantní názor Bohumil  Kartous
15. 3. 2005 Chvála soudce Šídla Zdeněk  Jemelík

Kuba a Fidel Castro RSS 2.0      Historie >
23. 3. 2005 OSN: Není předkladatel   
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Fidel Castro versus Fabiano Golgo Milan  Valach
22. 3. 2005 Lidská práva Petr  Wagner
22. 3. 2005 Dopis účastníkům tzv. "kubánsko-brazilské" pře Tomáš  Koloc
21. 3. 2005 ... a Golgo věří Forbesu Štěpán  Kotrba
21. 3. 2005 Komu se žije lépe -- obyvatelům favel nebo Kubáncům?   
21. 3. 2005 Přesvědčení Fabiana Golga je tak silné, že jím neotřese ani skutečnost   
21. 3. 2005 O Fidelově bohatství a o sociálních zázracích Fabiano  Golgo
21. 3. 2005 Kuba 20. května 2005 Zdeněk  Jemelík
18. 3. 2005 Člověk v tísni organizuje v Praze kampaň na podporu kubánských vězňů   
18. 3. 2005 Globální Golgo o Golgotě Martin  Hekrdla
17. 3. 2005 Favely kontra Castrova Kuba Fabiano  Golgo
17. 3. 2005 Výzva intelektuálů na podporu Kuby   
16. 3. 2005 Ipse dixit: Prokubánský omyl Fabiano  Golgo