Přitom je to pro zúčastněné hrozná situace. "Nemít chleba, nemít práci, živořit jak darebáci - to přec nikam nevede" zpívali před 60 lety Voskovec a Werich. Dnes si to u nás může zpívat přes půl milionu lidí, v Německu přes 12% prácesc hopných a jinde to není lepší.

Páralová říká: "Vytvoření nového pracovního místa a jeho udržení na rozbouřeném trhu práce není jednoduché. Je výsledkem společného úsilí posádky tvořené zaměstnavatelem a zaměstnanci na poli marketingové intuice, obchodní chytrosti, manažerské dovednosti a ochotě přijmout rizika". Jenže - bohužel - tak lehké to není. Za prvé není důvod na vytváření nových pracovních míst, když stávající zaměstnanci vyrobí nadbytek věcí na které není odbyt. Za druhé, to není levná záležitost. Za desítky milionů euro byla postavena nová automobilka v Kolíně. Výsledkem je asi 3 000 nových míst. Lehko si spočítáme, že takových továren bychom potřebovali ještě 166. A nechci ani počítat, kolik by to stálo a kde by se ty peníze vzaly.

Je možno snížit nezaměstnanost? Jedině růst výroby může zvýšit poptávku po pracovní síle. Ale - proč by měla výroba růst? Trhy jsou přesyceny. Výroba nemůže růst bez růstu spotřeby. Ve státě, kde víc než dvě třetiny lidí vydělává méně než je průměrný plat, už spotřeba neporoste. A pro zvýšení exportu je minimální šance. A nikdo u nás není schopen tuto pravdu říci nahlas. Deficity české obchodní bilance (za celou dobu vlády Václava Klause dosahovaly 200 miliard ročně), jsou katastrofou pro naši výrobu (způsobily bankroty a likvidaci podniků) a jejich důsledkem je i vysoká nezaměstnanost. Vysoký obchodní deficit u nás "vyrobil" desetiprocentní nezaměstnanost. Z výše uvedeného je vidět, že nový trend kapitalismu - volný pohyb zboží a kapitálu - prováděný z návodu WTO je výhodný pouze pro nadnárodní monopoly. Pro státy a pro lidi je vražedný. Celní bariery dvě stě let bránily státy před nezaměstnaností a chudobou. Vynucovaný volný obchod způsobuje bídu u nás a smrt milionů lidí ve třetím světě. Ale to je něco, čemu politici ODS nerozumí - nebo přesněji - nechtějí rozumět.

Jak říká Páralová po vstupu naší republiky do Evropské unie "Původní státy evropské patnáctky uvítaly, že ke stávajícím 370 milionům spotřebitelů EU získaly volný přístup k dalším 107 miliónům spotřebitelů nově přistoupivších zemí k EU. Na druhou stranu mají obavy z přílivu levné pracovní síly, která by jim mohla zvýšit nezaměstnanost. Obávají se i konkurence, vyplývající z levnější ceny práce, nižšího zdanění nových členských zemí EU. Proto pokud slovně či prostřednictvím nařízení a směrnic ES bojují proti tzv. sociálnímu dumpingu, např. proti nízkým mzdám, přesčasové práci, proti flexibilitě pracovního práva, nově proti proplácení nevyčerpané dovolené, nebo pokud vybízejí ostatní země ke zvýšení daní pod pohrůžkou zastavení financování ze strukturálních fondů, bojují vlastně za snížení konkurenceschopnosti svých soupeřů.. Proto modrá šance zajistí vhodné podmínky pro podnikání u nás a zajistí podnikatelům nízké mzdy, přesčasovou práci, flexibilitu pracovního práva a proplácení nevyčerpané dovolené a další vymoženosti.

Kapitola druhá nám říká, že "V důsledku politiky zákazů, příkazů, omezení, pokut a sankcí socialistických vlád zaměstnanost dlouhodobě klesá". Nezaměstnanost dlouhodobě stoupá. Míra nezaměstnanosti je okolo 10%. Průměrná délka evidence na úřadu práce dosáhla 530 dní (jeden a půl roku) a neustále se zvyšuje, stejně jako podíl dlouhodobě nezaměstnaných, který překročil 40%". Zvláště alarmující je podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Je to dokladem, že v některých regionech práce už dlouho není a vyhlídky na získání místa jsou v nedohlednu.

V kapitole 3 - problémy zaměstnanosti a jejich řešení Páralová rozvíjí starou písničku o vysoké ceně práce způsobené vysokými platy a vysokými odvody na sociální a zdravotní pojištění. Podle ní je to hlavní důvod nezaměstnanosti. Jen nízké platy (nejlépe čínské) a žádné odvody na pojištění mohou přilákat investory. Řešení situace vidí Páralová jednoduše. Zrušit sociální a zdravotní pojištění. "Mají-li občané možnost neplatit nemocenské pojištění, pak je často neplatí a vytváří si pro případ nemoci vlastní rezervy. Dále se ukazuje, že tam, kde občané mají svobodu volby, si dobrovolně volí jen základní nízký důchod od státu v budoucnosti a nízké odvody v současnosti". Chtěl bych vidět člověka, který neplatí zdravotní pojištění a vytváří si fond na budoucí transplantaci ledviny nebo operace a pobyt na JIPce v případě havárie. Skutečně není problém si pár set tisíc pro všechny případy naspořit? A co když nabourá dříve, než si našetří? 50 milionů lidí, kteří v USA nemají zdravotní pojištění, ho nemá proto, protože na něj nemá a ne proto, že si sami šetří na případ nemoci.

Trochu jsem se zasmál, když jsem četl, že "Vysoké odvody státu za zaměstnance vedou k tomu, že stále více lidí odchází do šedé ekonomiky". Ukažte mi člověka, kterému vadí, že jeho zaměstnavatel odvádí za něj státu "vysoké odvody" a protože soucítí s nebohým zaměstnavatelem, raději odejde do šedé ekonomiky, kde se bude mít mnohem hůře. Tato slova jsou ve stejném odstavci s poukázáním na rostoucí počet osob pracujících na živnostenský list. Tak nevím, jestli Páralová nepovažuje naše živnostníky za šedou ekonomiku.

"Alternativou ODS je naopak nabídka svobody volby všem zavedením nepovinného nemocenského pojištění a rovného důchodu pro mladší ročníky". Nazývat ztrátu pojištění a žebrácké "rovné" důchody svobodou, je skutečná demagogie. Taková demagogie je slyšet pouze z ODS. Pokud by takové představy politiků ODS prošly, bylo by to neštěstí tohoto národa.

Nepovinné zdravotní pojištění a rovný důchod je americký systém. V USA nemá zdravotní pojištění skoro 50 milionů lidí. Situace tam vypadá tak, že v nemocnicích nejdříve dlouho zjišťují, jestli nemocný má pojištění nebo tučný účet v bance. Teprve potom pacienta přijmou. Když nejsou zajištěny peníze, tak má nemocný smůlu. A rovný důchod - o tom říkají lidé, kteří ho mají, že není ani k žití ani k umření. Přitom je zřejmé, že celé to divadlo je jen proto, aby se lidé museli připojišťovat v soukromých fondech. Starost o soukromé fondy a pojišťovny je jediným a skutečným cílem politiky ODS.

Další oblastí, kterou je nutno změnit je pracovní právo. Obzvláště Páralové vadí zákoník práce. Podle ní je totalitní, protože je z roku 1965. Proto ho bude nutno změnit.

Loni byl schválen nový zákon o zaměstnanosti. Na něm, kromě jiného, Páralové vadí vysoké pokuty zaměstnavatelům. Zvláště 2 miliony za "švarcsystém". Tento systém, který Václav Klaus jako ministr financí zakázal v roce 1992, chtějí politici ODS povýšit na normu. Tento systém je pro podnikatele velice výhodný. V podstatě nemají k takovému pracovníkovi žádné povinnosti. Pracuje-li živnostník na smlouvu v podniku, je plně samostatný. To znamená, že podnikatel za něj neplatí nic. Neplatí zdravotní ani sociální pojištění. Nemusí platit pracovníkovi dovolenou. Může s ním okamžitě přerušit spolupráci a nemusí mu platit dva měsíce odchodného. A další. To vše si musí zajistit pracovník sám. Jak to dopadne, je jasné. Je to vykořisťovatelský systém, jaký nemá ve světě obdobu. Přesto Páralová říká : "Zrušíme zákaz "švarcsystému" jako nesmyslnou regulaci podnikání. Jeho zákaz brání rozvoji podnikání a omezuje smluvní volnost". Že to nevěděl Klaus před lety, když to zakázal. Co ale Klaus jako ministr financí věděl, bylo to, že rozšíření švarcsystému by znamenalo konec solidárního zdravotního a penzijního systému. Jenže - kdeže loňské sněhy jsou. Likvidace solidárního pojištění je hlavní bod programu ODS.

Naštěstí pro nás, musí být pracovní právo v souladu právem EU. A to je jediná záchrana našich pracujících. Vezmeme-li hlavní zásady pracovního práva unie, tak je nám okamžitě jasná nechuť ODS k Unii. Takové věci jako rovné zacházení, zákaz diskriminace, povinný minimální obsah pracovní smlouvy a její změny, informační povinnost zaměstnavatele, nejmenší rozsah dovolené na zotavenou, přestávek v práci, odpočinku mezi směnami, přestávky na kojení, základní pravidla bezpečnosti práce, určitá omezení ve prospěch těhotných žen a mladistvých, minimální cestovní náhrady, maximální rozsah týdenní pracovní doby, omezení přesčasové práce, omezení sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou, atd - musí být noční můra politiků ODS.

Podle nich "Pracovní právo by mělo být specifickou součástí soukromého práva upravujícího soukromoprávní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Tyto vztahy by měly vznikat svobodně, na základě projevené vůle obou smluvních stran". Svoboda je hlavní premisou politiků ODS. Svobodný vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Svobodná, půl roku nezaměstnaná žena samoživitelka se dvěma dětmi se svobodně dohodne se zaměstnavatelem, že u něj bude pracovat za 5 tisíc měsíčně 12 hodin denně aby její děti nezemřely hladem. Humanita politiků ODS nezná mezí. Současně s reformou pracovního práva budou reformovány i sociální dávky. Současné dávky jsou špatné, protože nemotivují lidi k hledání místa. Protože s jejich pomocí lidé neumírají hlady, tak si nehledají práci a sedí doma. Takto uvažuje Páralová. A má hned řešení. Situaci vyřeší rovná daň a s ní navazující záporná daň. Tuto variantu řeší Páralová podrobně v oddílu sociálních věcí, kde jsem ji také už komentoval.

Další, co se nelíbí Páralové, je minimální mzda. Minimální mzda je institut, který brání zaměstnavatelům platit zaměstnance na nebo dokonce pod úrovní životního minima. To je nemístné omezení podnikání podle ODS. Minimální mzda je u nás na úrovni asi 40% mzdy průměrné. Bere ji asi 2% zaměstnanců. Tedy skoro zanedbatelné - přesto je trnem v oku. K tomu bych chtěl jenom říci, že ve Francii je minimální mzda na úrovni 80% průměrné. Tam tedy pracuje velké procento lidí na úrovni minimální mzdy.

ODS se postará o nápravu všech nepravostí bránících svobodnému podnikání. Podle této modré šance zruší minimální mzdu, pojištění a zavede rovnou a zápornou daň. Ale hlavně zajistí vysoké zisky podnikatelů. Vždyť všechno, co dělá, dělá pro vysoké zisky bohatých. Jedno však nechápu. Jak chce udržovat při životě perpetum mobile ekonomiky. Ekonomika je závislá na prodeji vyrobeného zboží. Politika ODS založená na mzdách menších než minimálních, je hrobařem ekonomiky. Je to paradox, ale jenom vysoké mzdy zajistí růst ekonomiky. Vysoké mzdy zajistí poptávku po nových výrobcích. Z tohoto pohledu je politika Francie s minimální mzdou na 80% průměrné mzdy velmi rozumná. Nízké mzdy znamenají omezenou poptávku a z toho plynoucí omezování výroby, následující růst nezaměstnanosti přinese omezení další poptávky následované opět poklesem výroby. Je to kolotoč, ze kterého není úniku. Všechny kroky ODS směřují k likvidaci ekonomiky. ODS a podnikatelé si musí uvědomit, že pokud chtějí podnikat a vydělávat, musí tady být lidé schopní jejich výrobky kupovat. Pokud má ekonomika růst, musí dojít k přerozdělení zisků ve prospěch pracujících, ze kterých se potom stanou kupující. Jiná možnost je začít prodávat vyrobené zboží Marťanům. Další možnost není.

A proto mám otázku na všechny politiky ODS - kdo bude kupovat vyrobené zboží po realizaci jejich politiky. Lidé, kteří si vydělají tak akorát na jídlo, asi ne. A na export se nemůžeme spoléhat.