Pan Wagner se Fabiana Gola ptal: "konkrétně, která lidská práva jež jsou běžná ve slumech Rio de Janiera, či jiných měst této oblasti jsou omezována, konkrétně jak se na tom podílí pan Castro ... ?" Fabian Golo mu odpověděl poměrně obsáhlým výčtem lidských práv: svoboda pohybu, svoboda sdružování, nárok na spravedlivý soudní proces, svoboda politického a náboženského přesvědčení, atd. Sice to vše zabalil do omáčky, díky které asi měla být odpověď expresivnější, ale i tak mu za pravdu dává i jen letmý pohled na stránky Amnesty International či jakékoli jiné uznávané organizace zabývající se lidskými právy. Na co se však pan Wagner chtěl zeptat spíše (a čeho se chytil pan Hekrdla, byť o tom nebylo nikde ani slovo) je, která práva, jež Fidel upírá svým občanům, resp. poddaným, mají reálnou možnost praktikovat lidé ve favelách a vůbec chudí nekomunistické Jižní Ameriky.

A i tady je Herkdla nespravedlivý -- právo na spravedlivý soudní proces je důležité. A práva na svobodu vyznání či sdružování jsou příjemná už jenom tím, že vás nemohou zavřít pod záminkou porušení stranické linie, jediné státo-víry či kvůli ustanovení spolku zahrádkářů mimo stranické linie. Seznam několika desítek politických vězňů, tzv. vězňů svědomí z roku 2003, vypovídá o lidských právech na Kubě své (viz stránky AI). To nic nemění na tom, že nemáte co jíst a zašít vás mohou za kupu jiných věcí.

Jinou otázkou je, komu se žije lépe -- obyvatelům favel nebo Kubáncům? Dále pak, kdo z nich má větší šanci na změnu, pokud se mu jeho život nelíbí? Ani na jednu otázku odpověď nevím. Ale odhad je tak na plichtu -- šance na změnu je u obou asi tak kolem nuly a obecně to stojí za zlámanou grešli.

Třetí otázka je spíše pro pány Wagnera a Hekrdlu -- proč kritika komunistické Kuby musí znamenat obhajobu brazilských favel? Proč prostě nemůže být na houby oboje?