Jen krátce k Miroslavu Kalouskovi a KDU-ČSL. Občan, podle mého názoru, potřebuje, aby se politici navzájem hlídali, kritizovali, aby si nic nedarovali. Představa, že by se Kalousek ke Grossovým skandálům stavěl tak ležérně jako předseda ODS, mne děsí. Budou-li politici tak, jak to dělali za Klausových vlád, zcela slepí k pochybením svých soupeřů, ztratí volby smysl, protože vítězná strana bude pokračovat v klidu ve stejné zlodějině a korupci jako strana, která byla u moci před ní. KDU-ČSL je mi sympatická právě tím, že se dokázala aspoň někdy proti svým koaličním partnerům postavit a vzít si za partnera občany. Krach koalice v roce 1997, rozpad Čtyřkoalice i demise Stanislava Grosse jsou nejpozitivnější věci, které lidovci kdy udělali. Na druhou stranu Miroslav Kalousek není přesvědčivý politik, člověk má stále větší pocit, že pouze hraje divadlo. Jeho politický program je nevýrazný, nedokáže vyvrátit pocit, že KDU-ČSL tu je pouze od toho, aby gayům bránila v sňatcích a aby kuřáky marihuany strašila ve snu (na čem lidovcům záleží více? -- asi ani smlouva s Vatikánem pro ně není tolik důležitá). Kromě toho nabízí zážitky jako z horské dráhy: když na podzim vyrazil do boje proti nesmyslně pojatým odměnám pro policisty, velice jsem mu fandil... ale když ušetřené peníze chtěl dát předotovaným zemědělcům, zvedl se mi žaludek.

Zbývá ODS. Je to strana, jejíž program je pro mne v principu volitelný, ale... Klausova ODS byla značnou pohromou pro tuto zemi, její éru lze přirovnat k džungli: rozkrádání, podvody, cynismus nejhrubšího zrna, a to vše věnčeno úsměvy lidí, jako byli Dyba, Dlouhý, Kočárník, na naivní občany, kteří věřili v ekonomický zázrak, aniž věděli, že trh bez pravidel a řádu není trh, ale tyranie siláků a grázlů. Dnešní ODS tuto základní liberální pravdu odmítá uznat, je totiž frustrovaná možnou sebereflexí. Je skutečně jiná než kdysi? Není rovná daň a celá jejich Modrá šance jen pokus o návrat? Máme se těšit na nové Viktory Kožené a procházet tvrdou reformou financí jen proto, aby si mohli žít v sálavých paprscích karibského slunce? ODS se se svou minulostí žádným rázným způsobem nerozešla, neukázala, že chce být stranou trhu a ne stranou džungle.

A pak... její přední politici nedokáží nic jiného než sborový zpěv, a to nejlépe pod taktovkou pana Klause, který se považuje za posvátnou ikonu národa (osobně plně souhlasím s těmi činiteli EU, kteří ho nedávno "urazili"). Myslí si snad ODS, že takto získá voliče? Je nesmírně nudná, skoro již nelze rozlišit, kdo z ODS v médiích mluví: jako gramofon, který se zasekl a vrací se stále na totéž místo. V tom mne velice zklamal např. Jan Zahradil, jenž ještě nedávno dokázal mít jakous takous míru vlastní identity. Myslím, že mnoho lidí jde k volbám pod dojmem z osobností -- asi málokdo přečetl podrobně volební programy (já je nečetl vlastně nikdy), ostatně realita je přece složitá, mění se, a od toho je tu živá osobnost politika, nikoli mrtvá litera programu. Bohužel v ODS personálně neshledávám nikoho, kdo by pro mne byl určitou zárukou, že má volba šla správným směrem... tedy až na Přemysla Sobotku. Je to první politik ODS, který se odvážil být vstřícný k evropské ústavní smlouvě (a to sama ODS ví, že většina jejích voličů je jasně proevropská!), a ještě v něčem je první... v rozhovoru pro Frekvenci 1 se vyjádřil v tom smyslu, že není spokojený s tím, jak Vlastimil Tlustý "vyřešil" podezření ohledně jeho majetkových poměrů. Sobotka je člověk se zajímavými a vyzrálými argumenty, nemá nic společného se štěkavě fanatickou ODS, naopak: je inteligentní a kultivovaný. Zdá se čistý a s jasnou podporou voličů ve svém kraji. ODS, v níž by právě on hrál hlavní roli, bych dokázal volit.