Vážené přítelkyně, vážení přátelé, dámy a pánové,

dovolte mi, abych začal tím, že bych chtěl poděkovat všem sociálním demokratům, jak těm, kteří jsou přítomni, tak i těm, kteří nejsou na tomto sjezdu za práci, kterou odvedli v uplynulém období jak pro sociální demokracii, tak i pro Českou republiku. Tak jak tady byly připomínky při schvalování programu, já jasně říkám, že nehodlám tady číst písemnou zprávu, kterou jsem předložil, ani tu o činnosti Ústředního výkonného výboru, ani tu základní politickou. A nechci se ani příliš věnovat minulosti, přestože na minulost, po mém soudu, můžeme být hrdí, přes řadu problémů, o kterých tady nepochybně budeme diskutovat.

Považuji za nutné ale v tuto chvíli začít tím, co by se dalo nazvat skládáním vládních účtů, protože Česká strana sociálně demokratická nese odpovědnost za vládu v České republice již poměrně dlouhou dobu a nepochybně sjezd sociální demokracie je jedním z míst, kde k takovému skládání účtů musí dojít. Já jsem přesvědčený, že jestli existuje nějaká opravdu dobrá výkladní skříň sociální demokracie, tak jsou to, přátelé, výsledky vládnutí sociálně demokratických vlád. Protože byla to sociální demokracie, která v roce 1998 přebírala zemi v době ekonomické krize a je to dnes opět sociální demokracie, která vede Českou republiku v období ekonomické prosperity. Česká republika dosáhla v loňském roce nejlepších makroekonomických ukazatelů od roku 1989.

V loňském roce, vážení přátelé, česká ekonomika rostla nejrychleji za posledních 8 let a struktura tohoto růstu, vážení přátelé, byla nejzdravější od vzniku samostatné České republiky po rozdělení federace. Růst je silný a stabilní, poprvé, pokud jde o jeho strukturu, tak ten základ je naprosto optimální, protože se opírá především o investice, nikoliv o konečnou spotřebu. Klesla dokonce i spotřeba vlády, za kterou jsme byli v minulosti hodně kritizováni. A pokud jde o další pilíř tohoto růstu, kterým je export, tak má velmi dynamický vývoj, a z ekonomiky ČR se postupně stává vývozní ekonomika, což ještě před pár lety bylo naprosto nemyslitelné. Inflace v České republice je nízká a kupní síla české koruny výrazně posiluje a i přesto nedochází k poklesu hrubého domácího produktu či exportu. Produktivita práce, vážení přátelé, roste rychleji než mzdy, a co je pro sociální demokracii podstatné, mzdy rostou rychleji nežli inflace, což vede k mírnému, ale přesto zřetelnému růstu, příjmů našich domácností.

A jen tak mimochodem, když jsme v roce 1998 přicházeli k vládní odpovědnosti, tak průměrná mzda v České republice byla něco kolem 12 tisíc korun, zatímco v této době již vysoce přesáhla 18 tisíc korun měsíčně, a to při poměrně nízké inflaci za období všech tří demokratických vlád. Pokud jde o příliv zahraničních investic, Česká republika se z Popelky stala šampiónem. V tomto směru předháníme všechny naše sousedy a co je podstatné, tento příliv pokračuje, to znamená, že máme zaděláno na dobré výsledky i v budoucím období. Dobré výsledky jak v růstu ekonomiky, tak i v oblasti exportu. Vládní rozpočtová politika a reforma veřejných financí, ať si opozice říká co chce, ať si média vysvětlují veřejnosti co chtějí, je úspěšná, přátelé. Česká republika v loňském roce poprvé dosáhla splnění všech kritérií pro to, aby mohla Česká republika přistoupit k jednotné evropské měně. Dlouhou dobu jsme slýchali řeči o tom, že sociální demokraté zadlužují zemi, výsledky hospodaření za rok 2004 dávají jasně za pravdu, že tomu tak není, poprvé jsme dosáhli tříprocentního deficitu vůči hrubému domácímu produktu a poprvé jako jediná z okolních nových zemí Evropské unie jsme dosáhli vedle těch ostatních kritérií k NATO, abychom mohli být považováni za nejúspěšnější ekonomiku v nových členských zemích v Evropské unii.

Snižujeme daně firmám, a to není z důvodu, že bychom chtěli dělat něco pro firmy, je to promyšlená práce, která směřuje právě k podpoře růstu a k podpoře zaměstnanosti. A opět můžeme slýchat, že sociální demokraté pouze jenom zvyšují daně. Není to pravda, přátelé, za poslední tři roky efektivní míra zdanění u českých firem klesla o jednu třetinu. Takovýto pokles daňového zatížení firem právě kvůli růstu ekonomiky a kvůli podpoře zaměstnanosti nikdy v minulosti české firmy nezažily. A zastavil se růst zadlužování vlády. To je také podstatné.

V loňském roce dokonce mírně klesl celkový dluh vlády. Klesl na 37,4 % hrubého domácího produktu, což řadí Českou republiku k nejméně zadluženým zemím v Evropské unii. Přátelé, ať se to komu líbí nebo nelíbí, tak Česká republika je v roli šampióna. Česká republika prožívá dobré období a nepřijde-li nějaký "modrý" experiment, tak máme dobrý základ na to, aby v budoucnu, v těch nadcházejících letech, období prosperity pokračovalo. A není důvod pro tradiční český skepticismus. A můžeme být na výsledky českého národního hospodářství právem hrdi.

Otázkou ovšem je, jestli někdy nezapomínáme na jednu záležitost, a to je politický smysl naší práce.

Protože my nevládneme a neděláme všechna opatření, která mají ty výsledky, které jste tady mohli vidět, tak je přeci neděláme kvůli dobrým statistikám, my neděláme tato opatření kvůli mezinárodnímu měnovému fondu či světové bance, a neděláme tato opatření ani kvůli pochvale na Ekofinu či Evropské radě. A dokonce neděláme tato opatření ani kvůli tomu, abychom přijali euro, přestože je to meta, kam sociální demokraté v České republice Českou republiku vedou. Nesmíme zaměňovat prostředky za cíle, a možná, že se nám to někdy stává v té každodenní politické praxi, protože co je cílem sociální demokracie?

Naším cílem musí být to, aby úspěchy, kterých jsme dosáhli v oblasti hospodářské politiky, více pocítili lidé v České republice, a myslím si, že je strašně důležité, abychom si položili jednu otázku. A to je to, zda naši potenciální voliči jsou mezi vítězi ekonomické transformace po roce 1989 a dokonce jestli jsou vítězi celým tím vývojem za posledních patnáct let a možná i za posledních sedm let. A pokud jsou vítězem objektivně, tak je otázka, jestli se jím cítí subjektivně. Myslím si, že pod tím tlakem reklamy, zvyšujícího se rozdílu mezi bohatými a chudými, někdy těžkopádné spravedlnosti, značných nejistot, které dnes svět přivádí, takže ta odpověď by nebyla úplně kladná. A myslím si, že v odpovědi na tuto otázku musíme také hledat odpověď na otázku, proč, když všechny měřitelné údaje o výsledku sociálně demokratických vlád jsou takto úspěšné, tak proč se to odráží v našich preferencích jen tak, že máme 14 procentní podporu?

V roce 1998 jsme přicházeli jako sociální demokraté k pomyslnému společenskému stolu, který byl prakticky vyjedený. Tento stůl vyjedli nebo ho dovolili vyjíst pánové Kožený, Macek, Tlustý, Stehlík, Říman, Železný a řada dalších. A dneska na nás, přátelé, po období tří sociálně demokratických vlád, které tento stůl opět zaplnily, tak teď na nás zase křičí, abychom odešli a abychom k tomuto stolu pustili opět experty, kteří u něj už jednou byli a chtějí opět ukázat, co umí. Já říkám, přátelé, že to rozhodně nechci udělat a rozhodně to neudělám. A myslím si, že to sociální demokracie nechce udělat ani náhodou, protože jsme nesplnili ještě jeden podstatný cíl. A to je cíl, abychom k tomuto stolu pozvali občany České republiky, všechny ty poctivé lidi, kteří pracují, kteří žijí z průměrných příjmů, kteří se zatím necítí jako ti, kteří by z těch ekonomických výsledků celé společnosti měli takový profit, že by se to významným způsobem odrazilo v jejich životním stylu.

ODS by k tomuto stolu pozvala opět jenom určitou část vyvolených, tito vyvolení by tento stůl opět rozebrali a pak by zase zmizeli někde na Bahamách. A opět by musel přijít někdo, kdo jinou politikou tento stůl začne zaplňovat. A já chci říci zcela jasně, vážení přátelé, že odmítám jakékoliv řeči o tom, že sociální demokraté neumí hospodařit a umí jenom rozdávat. A nechci toto již nikdy slyšet. A pokud to někdo bude říkat, tak lže, jako když Mladá fronta tiskne.

Musíme si dobře uvědomit, vážení přátelé, co je naším hlavním úkolem. A co je naší hlavní povinností. Povinností, před kterou nemůžeme utéct a které se vyhnout, po mém soudu, také nemůžeme. Úkol, který před námi stojí a pro který musíme udělat opravdu úplně všechno, co je v našich silách, protože když ho nezvládneme, tak jsem přesvědčený, že přijde katastrofa nejen pro sociální demokracii; my se z toho vyhrabeme zvládli jsme horší situaci v historii; ale přijde katastrofa pro Českou republiku a pro občany České republiky. Tímto úkolem, který když nezvládneme, tak bude mít následky, o kterých hovořím, je snaha, respektive povinnost, zabránit Občanské demokratické straně, aby se opět ujala vlády v České republice.

ODS již jednou vytunelovala Českou republiku a připravuje tento proces podruhé a myslím si, že při jejich politice, která směřuje ve prospěch horních 10 %, je naší povinností se tomuto snažit zabránit a zájmům, které reprezentují, postavit zájmy normálních lidí, kteří se snaží žít sice obyčejný, ale poctivý život. ODS totiž směřuje k postupnému rozložení sociálního státu, rozložení sociálních systémů a jsem přesvědčený, že i k postupnému demontování základních funkcí státu. A recepty, které ODS předvádí, povedou, a o tom jsem hluboce přesvědčen, ke zbídačení velké části české veřejnosti. A tento zápas, pokud nezvládneme, tak nám to tato veřejnost, vážení přátelé, bude po mém soudu, po právu vyčítat.

Protože, co jiného nežli postupný pokus o takovéto zbídačování české veřejnosti, jsou recepty, se kterými přichází ODS? Co jiného, než věci o kterých hovořím, je návrh na zprivatizování základní sociální sítě, domovů důchodců, ústavů pečovatelské služby, nemocnic, než snaha o dosažení zisků na úkor sociálně potřebných. Co jiného je rovná daň a rovná sociální dávka než demontáž standardních sociálních systémů? A co jiného než vážný pokles životní úrovně přinese 15 a dnes již hovoří o 18% rovné dani z přidaných hodnot, když všichni víme, jak vypadá spotřební koš průměrné domácnosti, která žije třeba z tří až čtyřnásobku průměrných mezd v ČR. Co jiného než pokus o zbídačení důchodců v ČR je návrh ODS na rovný důchod ve výši 3500 Kč? Co jiného než zhoršení zdravotní péče přinese návrh ODS na to, aby se zúžila solidarita zdravotnictví a poskytovala se pouze pro základní a neodkladnou péči. Co jiného než zásadní ohrožení hodnoty lidského a sociálního kapitálu naší země je teze ODS, že vzdělání je soukromou věcí občana a jediným regulátorem je nabídka a poptávka.

A co jiného, vážení přátelé, než ohrožení naší prosperity, je návrh ODS na zrušení investičních pobídek, které sociální demokraté zavedli a které se staly jedním z pilířů hospodářské prosperity ČR.

Přátelé, přístup ODS je přístup lovce ke kořisti. Je to přístup ODS ke státu, je to přístup ODS ke společnosti a takovýto přístup má ODS také ke vztahu mezi slabším a silnějším. A já jsem přesvědčen, že takovému přístupu musí sociální demokracie v České republice zabránit.

Dámy a pánové, Evropa je naším domovem. A Evropská unie je nástrojem, jak obstát v dnešním složitém světě. Je to nástroj pro prosperitu, bezpečí, jistotu a ochranu našich hodnot a mimochodem mezi těmi hodnotami, které EU ochraňuje, je i rovnost a solidarita.

Dámy a pánové, ODS nám chce tento nástroj vzít a to bychom si měli všichni uvědomit. Protože co jiného je přístup ODS k Evropské integraci a k její nové dimenzi, která se promítá v dnešním návrhu Euroústavy. ODS se řídí rčením, že je lepší být prvním v provincii nežli druhým v Římě. Ale já si myslím, že toto je velmi krátkozraké a pro ČR škodlivé a chtěl bych v tuto chvíli vyzvat ODS, aby přehodnotila svůj přístup k evropské integraci a přehodnotila svůj přístup k Evropské ústavní smlouvě.

Myslím si, že je daleko lepší, abychom všichni společně ten Řím dobyli, abychom se pokusili čerpat z hodnot a možností, které poskytuje a abychom, s větším sebevědomím, na které máme, obstáli v tom, čemu se říká dnes evropská integrace. Jsem přesvědčený, že náš lid a naše země na to, abychom v tomto obstáli a abychom měli větší sebevědomí, má a je zapotřebí, aby politická reprezentace v tomto směru dokázala dát jasný směr. Sociální demokracie ho dává, ODS ho nedává v tuto chvíli a mlží ve svém konečném přístupu k takovým projektům, jako je evropská ústavní smlouva, ale také jako je rozšiřování evropské měnové unie a řada dalších věcí, které jsou s tím spojeny.

Vážení přátelé, tyto věci jsou příliš vážné na to, abychom v tuto chvíli mohli říci, odejdeme do opozice. Myslím si, že sociální demokracie, právě kvůli těmto věcem, nemá právo odejít do opozice a já udělám vše proto, aby k takovému odchodu do opozice nedošlo.

Myslím si, že naším základním úkolem v tuto chvíli je získat takovou politickou kapacitu, abychom dokázali porazit ODS a abychom zabránili vzniku koalice ODS -- KDU-ČSL, která by měla ve sněmovně většinu. A k tomu, abychom obstáli, jsou rozhodující dvě veličiny. První je čas a druhá jsou témata. Přátelé, čas k takovému střetnutí není v tento okamžik, ten přijde v okamžiku řádného termínu voleb do PS. A pokud jde o téma, tak tím není spor mezi Grossem a Kalouskem, tímto bodem, touto konfrontací, musí být konfrontace mezi programem sociální demokracie a programem ODS. A musíme umět lidem jasně říci, co konkrétně pro každého z nich bude znamenat program sociální demokracie a program ODS, co to bude znamenat pro konkrétní sociální skupiny. To bude vyžadovat práci, rozbory, konfrontaci na konkrétních číslech, datech, faktech. Ale jsem přesvědčen, že pokud k tomu určitý čas mít budeme, tak v této konfrontaci obstojíme a máme šanci rehabilitovat velmi podstatně sociální demokracii v očích české veřejnosti.

Musíme bojovat proti ohlupování lidí a zastírání skutečnosti, což poměrně mistrně dělají některá česká média. Musíme být mnohem ofenzivnější a přesvědčivě vysvětlovat všechny věci, které děláme, včetně reformních věcí v oblasti stabilizace veřejných financí a některých reformních věcí v některých oblastech sociálních systémů. A musíme také skončit s nečitelností a nejednotností. A v tomto směru od tohoto sjezdu očekávám jasná rozhodnutí, aby tyto věci byly již pro sociální demokracii charakteristické pouze v minulosti.

Vážení přátelé, na tomto sjezdu budeme také projednávat náš základní program, program, který se stane východiskem pro volební program sociální demokracie, se kterým půjde do příštích voleb do poslanecké sněmovny. Vytyčuje jakýsi nový obzor pro ČR a myslím si, že je jedním z klíčových bodů tohoto sjezdu. Návrh našeho programu je dobrý, realistický a odpovídá dnešní době. Jsem přesvědčen, že tento program může být naším jakýmsi srpem a nezpochybnitelné výsledky tří sociálně demokratických vlád kladivem, se kterým jsme schopni obstát v zápase s našimi politickými soupeři.

Nyní mi dovolte, abych řekl několik slov k našemu koaličnímu partnerovi. Mám na mysli české lidovce. Vím, že mnoho z vás jich máte plné zuby, a musím říci, že vám rozumím a musím říci, že bych o tom mohl vyprávět. Myslím, že se na to musíme podívat trochu z nadhledu. Vím, že řada z vás sdílí stejnou charakteristiku českých lidovců, jak ji kdysi vyjádřil Čapek, když napsal, že jsou charakterističtí tím, trochu pomoci, trochu škodit, to se může vždycky hodit.

Přestože tato charakteristika se může někomu zdát, že překonává věky, tak je zapotřebí se zamyslet nad strategickou hodnotou možného budoucího spojenectví mezi sociálními demokraty a křesťanskými demokraty v ČR a snažit se na ty věci dívat s chladnou hlavou. A myslím si, že bychom neměli úplně jednomyslně šanci pro spojenectví dnes i v budoucnu zahazovat. Chtěl bych vám říci, že se snažím s takto chladnou hlavou postupovat a nemám v tuto chvíli v úmyslu vyhazovat lidovecké ministry z vlády ČR. Myslím, že msta není dobrý motiv a já jsem si v posledních týdnech vzpomněl na jedno staré čínské přísloví, které říká: když začneš myslet na mstu, vykopej dva hroby. A myslím si, že v tuto chvíli ani tak nejde o hrob S. Grosse, protože ten se mi snaží už kopat dost lidí v poslední době, jen jeho majitel si stále do něj ne a ne lehnout, ale jde mi o to, abychom nepomáhali vykopat takovýto hrob pro sociální demokracii. Myslím, že proto ten nadhled a proto určitá velkorysost bude nutná v přístupu sociální demokracie.

Nicméně, pokud KDU-ČSL z vlády odejde, tak ať. Já vám říkám, že v takovém případě neuteču a budu se snažit dál vykonávat svůj mandát, za který se cítím odpovědný vám i voličům v ČR. Protože mým cílem je porazit ODS v řádných volbách, ve volbách v řádném termínu a kdybychom skočili na pasti, které se v tuto chvíli na nás kladou, tak se obávám, že bychom si výrazně zhoršili šanci v tomto mimořádném rozhodujícím zápase obstát. Myslím si, že nám v tom nemůže zabránit nikdo jiný, než my sami, sociální demokraté.

Vedle toho nesmíme, přátelé, ztrácet se zřetele některé základní strategické cíle, které jsou před námi, jako před hlavní politickou stranou, která nese odpovědnost za budoucnost ČR a za její vývoj. Nesmíme ztrácet se zřetele obzor, ke kterému se snažíme jít a který se snažíme postupně modelovat. Proto pro nadcházející období je zapotřebí si dobře stanovit některé priority, které musí zahrnovat průřezově klíčové oblasti, které budou rozhodovat o budoucím prospěchu a budoucí prosperitě ČR a našich obyvatel. Jsem přesvědčen, že prvním takovým tématem je zaměstnanost.

A přestože jsme v tuto chvíli s nezaměstnaností pod průměrem EU, přestože v posledních měsících přichází povzbudivá čísla a nezaměstnanost mírně klesá, tak nemůžeme být s touto situací i nadále spokojeni a musíme využít všeho k tomu, abychom se dokázali s tímto fenoménem dnešní doby poprat. Nesmíme také zapomínat na to, že naplnění práva na práci je jedním ze základních pilířů sociálně demokratické politiky. Máme řadu nástrojů, které musíme umět dobře využívat, ať už jde o využití růstu ekonomiky, o aktivní politiku zaměstnanosti, o rozumné zpružnění trhu práce včetně podpory takových oblastí jako je bytová výstavba. Samozřejmě musíme pokračovat cestou zvyšování motivace práce, která je třeba i méně placená.

Druhou takovou oblastí, kterou musíme vnímat jako hlavní strategický směr, je oblast hospodářského růstu, který musí být spojen s tím, aby se zároveň zvyšovala i životní úroveň převážné většiny obyvatel ČR. A přestože máme hospodářský růst 2x vyšší než v EU, přestože jsme v tomto směru nejúspěšnější ze všech nových členských zemí EU vzhledem k vyšší základně výpočtu HDP, tak se musíme snažit akcelerovat hospodářství, abychom ještě rychleji doháněli ty nejvyspělejší země EU. A opět k tomu máme řadu nástrojů, které musíme umět využít ve své práci jak ve vládě, v parlamentu, tak ale i na komunální nebo místní úrovni. Jde o takové politiky, které se týkají daňových změn, investiční podpory, podpory podnikání, podpory drobného a středního podnikání zvlášť a chtěl bych také zdůraznit, že stojím o rehabilitaci vztahů mezi sociální demokracií a drobnými živnostníky, máme k dispozici takové nástroje jako je mzdová politika, využívání fondů EU a jako jsou rozsah a kvalita veřejných služeb. Tyto všechny nástroje máme šanci využít, abychom naše dohánění nejvyspělejších zemí ještě urychlili.

Poslední hlavní pilíř, o kterém bych chtěl hovořit, je otázka konkurenceschopnosti, a to nejen výrobků a služeb, ale také konkurenceschopnosti lidí a konkurenceschopnosti ČR jako takové. A chci zdůraznit, že existují ve světě dva základní modely, jak v té dnešní složité konkurenci obstát. První takový model se nazývá model cenové konkurence, kdy jsou poměrně nízké ceny, stejně tak jsou nízké mzdy, nízký kurz měny a nepřiměřeně nízké daně. V takovýchto modelech, pokud jsou vůbec úspěšné pro některé oblasti ekonomiky, pak dochází k tomu, že jsou bohaté firmy některé a jsou především bohatí jejich akcionáři. Ale zaměstnanci nato doplácejí, doplácí na to stát, který není schopen poskytovat příslušný rozsah veřejných služeb a tím na to doplácí celý zbytek třeba i neekonomicky aktivní společnosti.

Existuje druhý přístup, cesta kvalitní konkurenceschopnosti, využívá všech kvalitativních možností, který dnešní svět dává. Při této cestě se dosahuje zvyšování cen dokonalejším kvalitnějším a také inteligentnějším způsobem, jakým se uplatňují výrobky a výrobky jaké se vyrábějí a služby, které se poskytují a služby, které prorážejí na zahraniční trhy. Já jsem přesvědčen, že jsme povinni rozvíjet právě tuto druhou cestu, cestu kvalitativní konkurenceschopnosti ČR, protože při této cestě jsme schopni využít všechny kvalitativní a znalostní faktory růstu produktivity. A jsem přesvědčen, že právě naším obzorem je cesta ke kvalitativní konkurenceschopnosti ČR. Samozřejmě, že tato cesta nebude úplně rychlá, nemůže být ze dne na den, ale jsem přesvědčený, že toto je cesta do naší úspěšné, české budoucnosti.

Vážení přátelé, většina občanů ČR si přeje pokračování demokratického směru, který jsme započali v roce 1989. Většina občanů si přeje, abychom všichni, jako celá společnost, prosperovali a většina občanů si přeje, aby byla společnost spravedlivější, včetně té sociální spravedlnosti. A je zapotřebí si také uvědomit, že většina občanů ČR stále odmítá pravicovou alternativu vládnutí v ČR. A z tohoto důvodu vás všechny vyzývám, a také příznivce sociální demokracie, ať ty dnešní nebo minulé, aby si uvědomili, že sociální demokracie je stále v tuto chvíli jediná demokratická levicová strana, která je schopna zabránit ODS v uskutečňování experimentů s občany ČR. A je naší povinností, abychom udělali maximum pro to, že v tomto zápase uspějeme. Vyberme si na tomto sjezdu cestu, kterou půjdeme, přijmeme odpovídající program, obnovme důvěru veřejnosti vůči sociálním demokratům a zvolme vedení, které v týmu bude schopno realizovat cestu, po které se rozhodneme jít.

Chtěl bych vás v tuto chvíli, vážení přátelé a vážení hosté, požádat o to, abychom věnovali maximum svého úsilí tomu, že až odsud budeme odcházet a rozjíždět se do svých domovů, budeme mít pocit dobře odvedené práce a budeme mít v sobě naději, že sociální demokracie je schopna v nadcházejícím období uhájit hodnoty, kvůli kterým sociálně demokratické hnutí vzniklo. A nejsme na to, vážení přátelé, sami, máme řadu přátel, máme řadu přátel v zahraničí, máme i mnoho přátel doma. A pokud jde o ty zahraniční, dovolte mi, abych v tuto chvíli udělal jednu odbočku a požádal vás o to, abychom jednomu takovému příteli vyhověli, protože má náročný program a bylo by dobré, aby nás mohl oslovit. Právě pro konfrontaci, před kterou česká sociální demokracie stojí, protože konfrontace, před kterou stojíme, to je konfrontace s programem ODS, je něco, co naši přátelé a spoluobčané v bývalém společném státě zažívají v posledních měsících a letech ve Slovenské republice.

Myslím si, že je velmi dobře pro nás a doufejme, že na Slovensku na to nebudou příliš dlouho doplácet, že máme možnost, aby se občané ČR na takovouto konfrontaci podívali. A byl bych tedy rád, kdyby měl možnost ještě před začátkem diskuse vystoupit předseda Slovenské politické strany Směr, která nastoupila po svých určitých peripetiích a vývoji směr čistě sociálně demokratického moderního hnutí na Slovensku a aby nám mohl říci něco o svých zkušenostech z Modré šance na Slovensku. Myslím si, že to pro nás bude poučné a myslím si, že to také bude pro ČR varovné. Chtěl bych vás tedy požádat, aby ještě před začátkem rozpravy, mohl vystoupit můj přítel, kolega Fico, pozdravit nás, ale také nám a české veřejnosti něco o tomto slovenském experimentu, který by se měl uskutečňovat podle ODS i v České republice, říci.

Děkuji vám všem za pozornost, přeji vám všem hodně úspěchů a hodně sil. Děkuji.