Mohl jsi zasáhnout už mnohokrát, proti tvé moci nedokázal bych nic. Chci udeřit, a ty ustoupíš... směji se ti, urážím tě, nenávidím tě... mlčíš. Vím, že zvítězíš, poznal jsem tě tehdy na poušti, kdy jsem ti v tvém synu nabízel všechna království světa, neboť jimi vládnu. V tom je tvá děsivá síla, že ustupuješ. To je to, co nikdy nepochopím.

Podívej se na mne! Panuji... do všeho jsem zasel rozkol, všechno ovládám a svírám, jsem tu a jsem mocný. Celý ten tvůj vesmír jsem zničil, nejvíce však člověka -- a ne mocí, nýbrž lží. A kde jsi ty? Kdybych byl tebou a měl tu moc, všechno ovládnu, všechno násilím přiměji, aby to bylo podle mé vůle. Sním o tom... dnes se lopotím, abych z lidí učinil loutky, abych je hnal za iluzí jejich tužeb do propasti věčného zmaru, ale mít tvou moc... zničím je daleko účinněji a drtivěji: vezmu jim schopnost lásky, ten jediný most přes propast nicoty.

Celý svět je rejem masek a za všemi jsem já. Znovu se tě ptám: kde jsi! Jsi vůbec? Někdy o tom začínám pochybovat... Vím, že jsi, mám o tobě dokonalé vědění... ale nepotkávám tě... Ano, vyhýbám se ti, máš pravdu. Já tě přece nenávidím!

Potkal jsem tě tehdy, když jsi tu byl, tady v těch kulisách miliard prázdných galaxií, v nichž se megamegamegatuny hmoty srážejí, ničí a hroutí se silou hodnou... ďábla. Přišel jsi na mé jeviště, zbaběle ne sám, ale ve svém synu. Ty, pro kterého jsou miliardy miliard let kratší než vteřina, ty, který absolutně převyšuješ všechno... jak směšné!: tys přišel v cárech hader jako člověk, jako to špinavé, směšné a hloupé zvíře, které věří, že má nějaký význam. Zničil jsem tě, vysmál jsem se ti, naplil jsem ti do tváře... proč jsi to podstoupil? Z lásky?

Zvítězíš... ale co bude pak. Láska? Dej sám sebe za ně, připrav si půdu pro den, kdy mi lidi a svět definitivně vezmeš, ale ne lidi bys měl milovat... miluj mne! Budu ti otročit, budu tvá doga i tvá milenka, budu plnit všechny tvé choutky (a to já umím skvěle), budeme vládnout spolu a navěky... A nemusel bys pro mne umírat... jako pro lidi...

Jen se podívej, co jsou zač! Zahraji teď malé divadlo, obleču si, jak to dělám běžně, množství masek, budu ďáblem i Bohem i vším ostatním... a uvidíš, jak mi uvěří, jak mi lidi uvěří, že Bůh je ďábel a ďábel je bůh. Nic není snadnějšího!

Nyní následuje dílko Filipa Sklenáře, v němž Boha i satana i ostatní postavy hraje satan, střídá jenom masky, jež vytvářejí dokonalou iluzi.