Zdá se mi pozoruhodné, jak málo mnozí Češi skoro šestnáct let po pádu komunismu pochopili základní principy demokracie - že totiž je to aréna pro svobodné vyjadřování názorů, které ovšem zároveň musejí předpokládat, že budou vystaveny ostré kritice z opačné strany. A - světe div se - v demokracii mají občané právo vyjadřovat i nedemokratické názory. Kdyby se v demokracii směly vyjadřovat jen demokratické, establishmentové názory, jaký by byl rozdíl mezi demokracií a totalitou, kde se také směla jen chválit vládnoucí ideologie, tedy komunismus?

Západní společnosti jsou už od Aristotela založeny na ostře kritickém zpochybňování přijatých, konvenčních názorů - zkoumání jejich nosnosti v kritickém diskursu. To je podstatou pokroku.

Nevím, kolikrát je to nutno opakovat, ale asi ano, protože někteří lidé jsou zřejmě zpitomělí praxí českých sdělovacích prostředků. V demokracii neexistuje žádný jediný správný názor, zatímco všechny ostatní jsou "nemorální", nepřijatelné a měly by se potlačit a zakázat.

Zajímavé je, jak málo jsou Češi schopni kriticky rozebrat názor, s nímž nesouhlasí - na rozdíl od toho dostáváme v Britských listech tu a tam protesty od skandalizovaných čtenářů zprava či zleva, že ty či ony názory, které publikujeme, jsou pro seriózní list "nepřijatelné" a máme je zadupat do země. Takové protesty jsou ovšem pořád vedeny představou, že existuje jakýsi jediný možný obraz světa, jehož nositelé jsou jaksi "lepší lidé" než všichni ostatní a ostatní se tomu musejí podrobit.

Ondřej Slačálek odmítá můj v demokracii zcela běžný názor, že totiž ve svobodné společnosti musejí mít nositelé jakéhokoliv přesvědčení právo ho pokojně vyjádřit, a označuje ho za ultraliberální. Poukazuje na to, že v nedokonalé české demokracii existují zákony, podle nichž jsou nacisté zakázáni. No, Česká republika má celou řadu nesmyslných zákonů - k omezování svobody projevu například často slouží zákony, umožňující trestní stíhání za pomluvu.

Je pošetilé se domnívat, že Ondřej Slačálek zlikviduje nebezpečí neonacismu tím, že ho zakáže - jeho stoupence tím jen zažene do podzemí. Jedinou možností je s potrhlými neonacistickými názory polemizovat a ukazovat v kritické diskusi většinové společnosti, proč jsou šílené. Podstatou demokracie je i víra v to, že občané v demokratické společnosti jsou schopni porozumět racionální veřejné diskusi a že jejich většina, která rozhoduje, nepodlehne žádné zhoubné ideologii, bude-li jim ve veřejné diskusi přesvědčivě vysvětleno, že je ta ideologie zhoubná.

Opakuji: v demokracii musí mít právo na pokojné vyjádření držitel jakéhokoliv názoru. Zakázáno ovšem musí být organizování či provádění násilných akcí. Občan musí mít právo říct veřejně i nechutný názor jako třeba "Lidé s modrýma očima do plynu!", trestným činem však musí být výzva na ulici: "Zabte toho darebáka s modrýma očima!"

Nejsme-li ochotni důvěřovat většinové společnosti, že při svém demokratickém rozhodování nepropadne šíleným ideologiím, je to v pořádku. Nenazývejme se ale pak demokraty.

Slačálek v úvodu svého článku přiznává: "Nejsem demokrat." - Pokud přijmeme názor, že v demokracii jsou přípustné pouze demokratické názory, neznamená to, že bychom měli potlačit i tento Slačálkův článek?