Čím déle krize jednoho trapného muže trvá, tím méně se politici věnují vládnutí. Sociálně cítící demokratičtí politici se tvrdohlavě snaží resuscitovat politickou mrtvolu dočasného předsedy strany, přestože musejí vědět, že se marně namáhají. Mohou si to dovolit, protože sami nic neinvestují a z kapes lidu přece krev neteče. Náklady na provoz tohoto divadla už určitě převýšily cenu Rodovy směnky i úvěr Denny Production. Investovány do podnikání by stačily na vytvoření několika desítek pracovních míst pro nezaměstnané nebo na zajištění provozu nějakého sociálního zařízení, jež zanikne z důvodu nedostatku peněz.

Kdyby špičky ČSSD skutečně cítily odpovědnost nejen k této zemi, ale také ke své straně, už v lednu by Stanislava Grosse poslaly na několikaletou studijní dovolenou. Prospěly by straně, zemi i jemu osobně. V neodpovědnosti s nimi závodí komunisté, kteří s plným vědomím toho, že prodlužování Grossovy politické agonie pouze zvětší již způsobené škody, ho sice při hlasování o nedůvěře k vládě pohaněli, ale hlasováním podpořili.

Vyzbrojeni znalostí marx-leninské dialektiky pohotově vysvětlili své rozporuplné jednání asi tak, že vše, co je černé, je také tak trochu bílé a naopak. Jejich reálný zisk?

Snad jen pocit uspokojení, že zažili několik hodin slávy, během nichž médii a politickými debatami obcházelo oživlé strašidlo komunismu, zbaběle prskající na prezidenta, který zdvořile dává najevo, že opravdu, ale opravdu není Beneš. Skutečný zisk KSČM nestál za způsobené škody, protože ve chvíli, kdy se demokratické strany dohodnou na nové koaliční vládě, iluze moci zjevných komunistů (těch skrytých se to netýká, to jsou stálice) opět zmizí. A i kdyby k dohodě nedošlo a menšinová vláda sociálních demokratů by pak nějak dovrávorala až k volbám, nebude mít moc komunistů dlouhé trvání.

Neodpovědně si ale vedou i strany "protigrossovské aliance" a s nimi média. Ti všichni své úsilí o odstranění nastávajícího ex-premiéra spíše předstírají než skutečně vyvíjejí.

Působí to dokonce dojem, že na Grossově pádu příliš velký zájem nemají a uvítají, když se podaří předsmrtné křeče jeho vládnutí co nejvíce prodloužit, pokud možno až do řádných voleb. Používají nastávajícího premiéra jako fackovacího panáka, jehož políčkováním úspěšně utloukají důvěru voličů k ČSSD jako celku.

Čím déle zůstane Stanislav Gross v čele strany a vlády (zní to jako totalitní klišé a shoda není náhodná), tím hůře pro ČSSD, tím lépe pro opozici. Vždy mě překvapovalo, jak málo do hloubky jdou kritici nastávajícího premiéra v analýze jeho kousků, jak povrchně bývají připraveni na veřejná utkání s ním.

Když jsem sledoval vystoupení Miroslava Kalouska v pátečním Kotli, uvědomil jsem si, že Grossovi odpůrci snad už ani nevědí, čím jeho skandály začaly, jak se vyvíjely, o co v nich šlo, a už vůbec nejsou způsobilí si všimnout, že kroky, jimiž se nastávající ex-premiér snaží zamést své finanční aféry, pronikavě čpí klientelismem stejně jako ony samy.

Připouštím, že Miroslav Kalousek byl vystaven v Kotli zcela neobvyklému tlaku: Michaela Jílková zatopila pod kotlem o hodně více než posledně, kdy mučení Stanislava Grosse jen předstírala. Publikum bylo zřejmě zvlášť pečlivě vybrané a připravené a sama moderátorka působila chvílemi dojmem osobního rozhořčení a zaujatosti.

Přesto mě překvapilo, že se jinak sebevědomý a důstojně vystupující předseda lidovců nechal zaskočit požadavkem, aby jednoduše a srozumitelně vysvětlil, co miláček Standa provedl, že má odejít.

Z jeho rozpačité odpovědi - kromě celkem věrného popisu aféry kolem financování bytu - vyplynulo vysvětlení, že největším hříchem nastávajícího ex-premiéra je podílnictví na příjmech z prostituce, zprostředkované jeho manželkou přes přátelství s Lucií Barkovou.

K tomu dodal, že se Česká republika mezinárodní smlouvou zavázala stíhat osoby, které pronajímají své nemovitosti k provozování prostituce. A zahřímal, že státní zastupitelství v tomto případě nekoná.

Kdyby stav věci skutečně odpovídal výkladu Miroslava Kalouska, nebyl bych si jist, že je Grossova demisa skutečně nutná. Šárka Grossová se s Libuší Barkovou spřátelila nezávisle na živnosti svého muže a z počátku zřejmě ne proto, aby o přítelkyni opřela své podnikatelské aktivity. Měla se snad vzdát navázaného přátelství, když se její manžel stal premiérem? Je mravné odhazovat přátele, aby nás netížili při stoupání po kariérním žebříčku? Jistě není.

Zejména jsem ale neslyšel o žádném důkazu, že by se paní Šárka - a jejím prostřednictvím nastávající ex-premiér - vědomě podílela na výnosech Libuše Barkové z prostituce. Společné podnikání přece znamená, že každý vkládá do projektu své prostředky. Musím připustit, že si nemusela být vědoma nepřímého kořistění na prostituci přijetím ručení za úvěr: vztah mezi původem zdrojů Libuše Barkové a možností, že by v případě pozdější nesolventnosti Šárky Grossové musela z nich za ni zaplatit pohledávku banky, je dosti abstraktní a nemusí být na první pohled rozeznatelný.

Na okraj zmínky o stíhatelnosti osob, které pronajímají nemovitosti k provozování prostituce, a o nečinnosti státních zastupitelství podotýkám, že neznám důvod, proč by jako první měla být stíhána Libuše Barková, když v zemi existují desítky objektů, pronajatých k tomuto účelu, ale jejich majitele také nikdo nestíhá.

Zdá se, že tažení politiků za vypuzení nastávajícího ex-premiéra ze Strakovy akademie se časem změnilo v pranici, o jejíchž počátečních příčinách již nikdo neví, což však nemá vliv na zaujetí rváčů. Jinak je tomu na ulici: demonstranti, kteří se scházejí každou středu, aby protestovali proti panování nastávajícího ex-premiéra, důsledně opakují věcné výtky a požadavky, s kterými přišli na první demonstraci. Nenechali se ošálit, pamatují si vše.

Za daného stavu považuji za prospěšné zopakovat klíčové body Grossových afér. Vše začalo únikem informací z ministerstva vnitra o zrušení tajného policejního týmu Mlýn, zřízeného a dle dosud nevyvrácených mediálních informací také řízeného a využívaného tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem k plnění blíže neobjasněných úkolů.

Ministerstvo nebylo povinno tuto informaci zveřejnit. Domnívám se, že ten, kdo ji vypustil na veřejnost, věděl, co způsobí. Nebude asi také náhodou, že se informace dostala k osvědčené mediální žhářce Sabině Slonkové, která ji s dvěma dalším redaktory HN zpracovala a uveřejnila. Zpráva naznačila, že tehdejší ministr vnitra používal tým také k šetřením mimo rámec trestního řízení. Takové používání policie politikem vždy v sobě skrývá zárodek nebezpečí zneužití policejních zdrojů k získání výhod pro politikovu stranu ke škodě opozice nebo i pro něho osobně. Proto zpráva vyvolala velkou odezvu ve sdělovacích prostředcích i na politické scéně. Začal se jí zabývat výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny PČR.

Sabina Slonková se svými kolegy hodila kamenem této informace do okna veřejného mínění a od té doby pouze v tichosti přihlíží tomu, co vyvolala. Doufám, že je spokojena.

Stanislav Gross se od počátku tvářil, že se ho ta věc netýká. Poslancům a novinářům věc vysvětloval vždy pouze ministr vnitra, který -- máme-li mu věřit -o ní téměř nic nevěděl, jeho šéf mu z vlastní iniciativy vysvětlení nepodal a pan Bublan se ho (raději) ani na nic neptal. Od té doby se na aféru dávno zapomnělo. Ani branně-bezpečnostní výbor PSP ČR, jenž se z počátku tvářil bojovně, nevypouští do okolí signály o pokračujícím prošetřování.

Zapadla i zpráva ČTK, že státní zástupkyně OSZ Praha 6 JUDr. Jana Hercegová nepředá PČR k prověření mé trestní oznámení proti nastávajícímu ex-premiérovi pro podezření ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Většina médií ji ignorovala, mé stanovisko k ní se objevilo pouze na internetu. Možnost, že politik použil policii k nějakým svým vlastním účelům, je v přímém rozporu s principy fungování úřadů demokratického státu.

Proto by v kterékoli "staré" zemi Evropské unie po uveřejnění takové zprávy dotčený politik buď během několika hodin resignoval, nebo by se veřejnosti dostalo úplného a pravdivého vysvětlení o nepravdivosti zprávy. Jenže my stále ještě žijeme v posttotalitním Absurdistánu a sociálně a demokraticky smýšlející oligarchové lidem této země opovrhují, mezi volbami jej na nic nepotřebují, proto nic nevysvětlili a vysvětlovat nehodlají. A proto se Stanislav Gross drží své moci takovým způsobem, až to vyvolává podezření, že se bojí toho, co přijde, až ho nebude chránit vysoký úřad.

Aféru policejného týmu "Mlýn" rychle zastínilo zveřejnění nejasností kolem financování bytu manželů Grossových. Divadelní kus o šlechetném bývalém novináři Rodovi, strýci Vikovi a zneuznaném vůdci pravice Simkaničovi, neavalované směnce, jejím prodeji a spálení zrežíroval neznámý režisér tak dokonale, že na další sledování aféry "Mlýn" už nezbyl čas ani energie.

Hluk kolem těch tří panoptikálních figurek byl tak velký, že nikdo nešel po stopě rozdílu mezi směnečnou jistinou a celkovou mezerou v krytí nákladů na pořízení bytu, kterou Stanislav Gross přiznal. V neznámu zůstalo stejně viset ještě několik set tisíc. Nastávajícímu ex-premiérovi se dosud nepodařilo veřejnost přesvědčit, že neexistuje nevysvětlená mezera mezi jeho legálními příjmy a výdaji za celé období jeho působení v politice. Sám o sobě to je důvod k jeho rychlému, tichému odchodu do ústraní.

Pak se vynořila aféra společného podnikání Šárky Grossové s Libuší Barkovou. Tu se daří stále přiživovat tím, že se zdůrazňuje její domnělá etická závadnost a dodává se jí bulvární charakter. Tato aféra je skutečně daleko závažnější než ta bytová, ale to z důvodu, o němž se tolik nemluví: Šárka Grossová získala potřebný úvěr od E-Banky za několik týdnů po založení firmy.

Banka k ní nepochybně přistoupila jako k VIP zákazníkovi, ve skutečnosti poskytla výhodu předsedovi vlády a ten ji bezskrupulozně přijal. Mimochodem, je zjevné, že žadatelka o úvěr v době podpisu smlouvy musela vědět, že jí projekt do doby splatnosti úvěru nevydělá na to, aby se mohla s bankou vyrovnat. Lze se domnívat, že hodlala použít jiné zdroje, jež zůstávají veřejnosti skryty.Toho si byla jistě vědoma i banka, která neměla za těchto okolností úvěr poskytnout, nicméně jej poskytla.

Máme uvěřit, že PPF poskytuje mimořádné výhody zcela nezištně? Takto se nastávající ex-premiér dobrovolně dostal do vztahu závislosti na nejmocnější finanční skupině v zemi (je přece socialista a myslí to upřímně !), která zde má své investiční a jiné zájmy, při jejichž zabezpečování jí může být vstřícnost vlády užitečná. To je na hodně rychlou demisi a pro jistotu přímo na emigraci na Bahamy.

Nyní se finanční aféry nastávajícího ex-premiéra dostaly do fáze zahlazování. Ale také zde se dějí věci, které jsou neprůhledné a působí dojmem využívání zvláštních výhod, které mu poskytují různé instituce a jednotlivci. Kdesi se vynořila zlínská advokátní kancelář, která začala věci pružně řešit. Takže jsme se dověděli, že Stanislav Gross si vypůjčil 900 tis. Kč od nějaké kampeličky, které použije na předčasné uhrazení Vikova dluhu ve výši 900 tis. Kč.

Veřejnost se ale nedověděla, čím nastávající ex-premiér ručil záložně za půjčku, když byt je zastaven hypotéční bance a jiný zastavitelný majetek v odpovídající hodnotě rodina Grossových údajně nemá. Bez záruky ale půjčku získat nemohl, takže vznikají další otázky, které nejsou příznivé ani příjemné jak pro Stanislava Grosse, tak pro vedení kampeličky. Ostatně částka 900 tis. Kč je stejně nedostatečná, protože směnka byla vystavena na 1.300.000 Kč.

Vzdal se snad šlechetný podnikatel Rod úroků ve prospěch nouzí ohroženého nastávajícího premiéra výnosu z půjčky (a zaplatí Stanislav Gross darovací daň?) nebo bude rozdíl doplacen ke dni splatnosti směny ( a z jakých zdrojů)? Obdobná situace vznikla kolem likvidace podnikatelského záměru Šárky Grossové. Dluh E-Bance zaplatila firma Egidas spol s r.o., společnost se základním kapitálem, která kupodivu měla pohotově dostatečnou hotovost, aby mohla vyřešit náhle se vynořivší problém Denna Production s.r.o. Šárky Grossové, jež na splacení dluhu zřejmě neměla prostředky. Egidas spol. s r.o. se tak vrhla do riskantního obchodu, protože nemá jistotu, že se jí dražbou získat takový výnos, aby s jí investice vrátila. Jistě se vystavila riziku zcela nezištně a bez postranních úmyslů. O firmě Egidas spol. s r.o. noviny píší jako o podezřelé společnosti, zapletené s Českým domem. Toto spojenectví staví opět nastávajícího ex-premiéra do podivného světla, podobného odlesku neonů night-clubu Escade.

Odmyslíme-li si hlasy opozice zprava i zleva, která má v popisu práce hanět vládu, koaliční vláda měla štěstí, že vládne v období, jež je pro Českou republiku příznivé. Vzestup národní ekonomiky není sice zcela zásluhou vlády, ale je viditelný. Koaliční strany měly dosud dobrou vůli dotáhnout svou spolupráci až do voleb. Voliči nemají žádný naléhavý důvod zbavit se vlády předčasnými volbami a její personální obsazení je jim většinou lhostejné, s výjimkou nastávajícího ex-premiéra, jenž podle průzkumů veřejného mínění u nich úplně propadl.

Kdyby Stanislav Gross odstoupil již v reakci na zveřejnění zprávy o jeho vztahu k policejnímu týmu "Mlýn", proběhla by bez většího hluku výměna jedné hlavy vlády za druhou tak, jak se to stalo při pádu Vladimíra Špidly. Činnost vlády by v podstatě nebyla narušena. Část voličů by si změny ani nevšimla. Po třech měsících marného vzdoru nastávajícího ex- premiéra jsme svědky rozpadu koalice, dlouhodobého odvádění čelných politiků od vlastní práce k řešení zbytného problému, nakonec i oslabení vlády demisí pěti ministrů. V této situaci chvástavé upozornění konečně snad odstupujícího Stanislava Grosse na adresu menších koaličních stran, že se nevracíme na začátek, k okamžiku rozbití koalice, ale stavíme znova na zelené louce, je jen dotvrzením toho, že jedinou příčinou rozhoření se krize do současných rozměrů je Stanislav Gross sám.

Zřejmě není schopen realisticky vyhodnotit situaci a lpí na moci natolik, že ho nezajímá, kolik společnost zaplatí za jeho vrtochy. V posledních křečích své končící kariéry si zamanul, že zcela ochromí vládu naprosto neúčelnou výměnou ministrů a oslabením její politické podpory jen proto, aby taháním za nitky loutky, nastrčené do jejího čela, dále řídil ze skrytu chod výkonné moci. Ve spojení s aférami, jež vypukly v lednu letošního roku, je to důkaz, že současná krize není krizí vlády či koalice, ale pouze osobním selháním neodpovědného jedince a hrstky jeho přisluhovačů.