Kdyby víc lidí rozumělo tomu, co se stalo v americkém a britském bankovním systému, finanční krize by se dala zvládnout jen okamžitým částečným znárodněním všech britských a amerických bank. Na banky nezaútočili malí střádatelé, kteří by požadovali vydání všech svých úspor. Děsivým způsobem na sebe zaútočily banky navzájem, píše v týdeníku Observer známý britský ekonomický komentátor Will Hutton.

V Británii totiž finanční trhy, které banky provozují mezi sebou, okamžitě a úplně zamrzly. Došlo k tak obrovskému rozkladu důvěry a vznikla taková panika, že si nejznámější britské banky navzájem odmítly půjčit peníze. Namísto toho jim musela miliardy liber půjčit sama ústřední Anglická banka.

Pondělí 10.30: Burzy po světě v pondělí ráno radikálně poklesly, jak rostou pochybnosti o efektivitě amerického plánu v hodnotě 700 miliard dolarů pro finanční průmysl, který, jak se očekává, americká vláda pošle dnes ke schválení do Kongresu.

(Jak konstatovala v neděli reportáž v týdeníku Sunday Telegraph, Američané v podstatě netuší, co je jádrem problému, a reagují ideologicky. Demokraté se bouří proti tomu, aby stát pomáhal superbohatým finančníkům, Republikáni zase proti tomu, aby stát zasahoval do jejich posvátného volného trhu. Ne každý chápe, že v jádru nynější finanční krize je, jak to popsal v týdeníku Observer Will Hutton, krize důvěryhodnosti. Nepříliš přesvědčivě působila i skutečnost, že jeden činitel Paulsonova ministerstva financí prozradil, že částku 700 miliard dolarů na záchranu krachujících bank si pracovníci ministerstva vycucali z prstu - nepodkládá ji žádná analýza. "Chtěli jsme prostě, aby to byla opravdu velká částka," řekl příslušní činitel amerického ministerstva financí. Tím se snaží obnovit důvěru, avšak bez tvrdé restrukturalizace finančního průmyslu se to těžko stane.)

Americká burza tvrdě zkolabuje, akcie ztratí až třetinu své hodnoty, pokud se nepodaří prosadit záchranný plán Hanka Paulsona, varovali činitelé amerického ministerstva financí. Finanční systém čelí obdobné krizi jako v roce 1929, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph.

Globální trh prožívá ekonomickou krizi. Nerozumím ekonomickým pochodům natolik, abych si dokázal odvodit, co všechno v procesech, jak jsou dnes v hyperreálném finančním světě nastaveny, proběhne za změny. Bohužel to ale nejsou často schopni odhadnout ani nositelé Nobelovy ceny, kteří ji obdrželi právě za porozumění ekonomických pochodů. Ekonomické modely, sebelépe propočítané, prostě nestačí. Na celé věci mě proto zajímá ten sociální konflikt, který stojí v pozadí. Souvislosti vedoucí k určitému vysvětlení mi přinesl reklamní banner, na němž je porsche. Jenže to auto tam není jako předmět reklamy, ani jen tak nějaký dárek zviditelňující nějaký produkt, ale jako specifický fetiš.

Český ministr financí v nedělníchOtázkách Václava Moravce ujišťoval v překvapivém souladu se stínovým ministrem téhož české obyvatelstvo o tom, že americká finanční krize se příliš nedotýká České republiky, neboť český finanční trh je velmi stabilní a dozor nad finančními institucemi je v naší zemi dostatečný. Ba co více -- prý je "mnohem dále než kdekoliv jinde".

Na právě probíhající výroční konferenci Konzervativní strany oznámí její šéf David Cameron, že konzervativci zruší labouristické plány na výstavbu třetí rozjezdové dráhy na letišti v Heathrow a namísto toho vybudují novou vysokorychlostní železnici, která bude jezdit rychlostí 300 km/h a podstatně zkrátí dosavadní dobu jízdy z Londýna do měst, jako je Birmingham, Manchester a Leeds. Konzervativci doufají, že to povede ke zrušení až 66 000 letů ročně z Heathrow, protože tato doprava se převede na železnici. Komentátoři to vítají jako podstatné ekologické rozhodnutí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britská Konzervativní strana se o víkendu stala terčem kritiky, že ji financuje "smečka vlků" z londýnské City. Vyšlo totiž najevo, že Konzervativní strana obdržela dary ve výši několika set tisíc liber od správců hedgových fondů, kteří vydělávají obrovské peníze z klesajících akcií britských i mezinárodních bank.

V Rakousku a v Bavorsku byly volby a hlavní témata večera v obou zemích jsou různá. Na jedné straně se mluví jen o malé většině rakouských sociálních demokratů (29,7%) a o velkém ziskyu pravicových stran FPÖ a BZÖ (dohromady 28,9%), na druhé straně o ztrátách CSU (-17,1%). Typické na tom je, že i v tom druhém případě hovoří komentátoři omylem o "prohře" CSU, ačkoliv ta bude po těchto volbách s asi 43,6% hlasy největší stranou v Bavorksu (to byla předpověď ve 20.40 v neděli). O tom si asi budete moci něco přečíst i v jiných českých novinách, zajímavé je vlastně ale něco jiného...

Letošní Mnichov je tradičně až do 5. října ve znamení "Oktoberfestu", tedy svátku pivního veselí. Nic nenasvědčuje, že před sedmdesáti léty byl svědkem jedné z nejodpornějších diktátů novodobých světových dějin. V tomto hlavním městě Svobodného státu Bavorského byla podepsána dohoda, která de facto likvidovala svobodné Československo a otevřela cestu k druhé světové válce. V tehdejším "Führerbau" -- vůdcově domě, kde byla podepsána Mnichovská smlouva, dnes sídlí vysoká hudební a divadelní škola. a nic tudíž nepřipomíná, co se zde událo v září 1938. Zejména díky německým veřejnoprávním médiím se však na toto výročí nezapomíná a jejich prostřednictvím je s ním veřejnost seznamována.

Soudní spory související se svobodou slova bývají většinou již svou povahou zajímavé. Zejména pak v těch případech, kdy se žalobce snaží soudní cestou postihnout různé kritické výroky, které byly o jeho osobě učiněny v tisku. Takový spor, v němž byly žalovanou stranou přímo Britské listy, popisuje článek v Britských listech z 25. 9. 2008.

Shodou okolností jsem zastupoval žalovanou stranu v obdobném sporu. Žalobcem byl Zdeněk Kratochvíl, zmíněný rovněž v článku v Britských listech o kauze Bernard a známý především tím, že mu byla udělena prezidentem v roce 2008 milost, čímž bylo ukončeno jeho letité a rozsáhlé trestní stíhání.

Britská vláda v sobotu dokončovala plány nouzového znárodnění hypotéční britské banky Bradford & Bingley poté, co pokus španělské banky Banco Santander převzít britskou hypotéční finanční instituci se nezdařil.

V časopise A2 č. 39/2008 tuto středu vyšla -- pod "výraznějším" a deklamativnějším titulem "Akademická jatka" -- poněkud zkrácená verze následujícího článku. Psal jsem jej se snahou vylíčit celý příběh financování jednoho ústavu jedné fakulty nejstarší středoevropské univerzity. Značný textový rozsah, jímž laskavého čtenáře zatěžuji, je dán tím, že oblast financování veřejných vysokých škol v ČR a humanitních oborů v nich zvláště je zatížena řadou tradovaných mýtů a nepřesných informací. Například když před pár dny naše média zveřejnila zprávu, že učitelé dostanou příští rok na platech o deset procent přidáno, ne každý ví, že vysokoškolských učitelů se tato "dobrá zpráva" netýká. Jde mi tedy jen o to, aby "se vědělo". Britským listům jsem vděčný za ochotu zveřejnit článek v původní podobě.

Petr Bílek

Politikové všech našich stran na požádání kdykoli rádi zadeklamují, že jejich prioritou je budovat společnost vzdělanosti. Čeští učitelé mají dle zveřejněných statistik relativně dobrý plat a dostávají průběžně přidáno, byť se jim tempo růstu mezd zdá malé a občas kvůli tomu zkoušejí i stávkovat. Premiér se věnuje modelům financování vědy a výzkumu a jeho vláda nedávno na tyto účely schválila návrh výdajů; státní dotace bude narůstat zhruba o dvě miliardy ročně. Nicméně aby té radosti nebylo zas příliš, dovolím si nabídnout příběh jedné katedry jedné fakulty jedné univerzity. Nakolik je tato "případová studie" (case study, abych se držel češtiny ministerského rady prof. Matějů) o osudu oboru bohemistiky na přední fakultě nejstarší středoevropské univerzity zobecnitelná, k tomu nechť se případně vyjádří ti, kdo najdou čas a chuť reagovat.

Přesně před dvěma lety a dvěma dny vydaly Britské listy o majiteli pivovaru Stanislavu Bernardovi článek s názvem "Transparency International: pod povrchem špína", ve kterém kritizovaly činnost tohoto podnikatele, jeho lobbistickou činnost ve sněmovně, jeho angažmá pro několik politických stran, moralizování v "protikorupční organizaci" Transparency International poté, co se veřejně přiznal sám od sebe k dávání "benefitů", které sám označil za úplatek (24.1.2005, Profit str. 18, Blanka Růžičková) , a v neposlední řadě k propagaci konzumace alkoholu jeho firmou.

Stanislav Bernard je ve svém regionu nejspíš člověk, který oprávněnou kritiku neunese a domnívá se, že média jsou tady od toho, aby o něm zveřejňovaly jen servilní chválu. Spletl se. Zažaloval Britské listy "za poškození dobré pověsti" a svou při prohrál. Britské listy se až do vynesení pravomocného rozsudku zdržely jakéhokoliv medializování případu, aby neovlivňovaly soud.

Stanislav Bernard prohrál spor o tom, že je nepřijatelné nazývat ho politickým turistou a lobbistou, který nedodržoval etický kodex organizace, v jejíž správní radě seděl. To, že nyní kandiduje za Občanskou demokratickou stranu do Senátu, vypovídá o něm a o této straně víc, než je mu milé. Soud celkem logicky uznal, že Britské listy poskytly korektně Stanislavu Bernardovi prostor k vyjádření vůči konstatováním, v článku uvedeným, dle tiskového zákona, a uznal, že Stanislav Bernard měl možnost reagovat i v jiných médiích. Soud tak explicitně konstatoval, že svoboda slova zůstává v tomto státě zachována a je nadřazena mínění "mocných" o sobě samých. Šedivá je nicméně teorie, zelený je strom života. Člověk, jehož firma nyní Bernarda v kampani podporuje reklamou a který také v minulosti sponzoroval ODS, byl prezidentem Klausem v dubnu 2008 po deseti letech trestního stíhání udělenou milostí zbaven trestního stíhání za tunelářský paragraf zneužívání informací v obchodním styku a další trestné činy, a omilostněn. Podpora ODS v tom podle vyjádření čestného předsedy ODS a prezidenta v jedné osobě nehrála roli...Olomoucký vrchní soud v červenci 2004 potvrdil Kratochvílovi pětiletý trest za nelegální obchod, na kterém měl on a Radek Leopold vydělat pět milionů korun. Pár měsíců na to ale nejvyšší soud rozhodl, že byl porušen zákon, protože Vrchní soud v Olomouci zamítl Kratochvílovo odvolání, přestože jeho obhájce včas požádal o odročení a požádal o psychiatrické posudky. Podle nich trpí Zdeněk Kratochvíl, generální ředitel firmy ICOM, kterou převedl na svou dceru, duševní poruchou a nemůže být souzen. Dnes firma ICOM vozí reklamu kandidáta do Senátu Stanislava Bernarda. Vrána k vráně sedá a navzájem si oči nevyklovou...

Tento týden měla v Londýně, péčí divadelního souboru Orange Tree, premiéru hra Václava Havla Odcházení. Podle Kirsty Young, moderátorky kulturního týdeníku Newsnight Review v televizi BBC, obsahuje Havlova hra odkazy na Krále Leara a na Čechovův Višňový sad. Odcházení místy působí jako absurdistická hra. Vstupuje do ní Václav Havel sám, svými extempore z reproduktorů, čtenými, jak píše recenzent deníku Times, "se silným českým přízvukem".

Dovedete si představit, že by naši čelní politikové na konci svého funkčního pobdobí napsali hru, která by jednak ostře kritizovala jejich následovníky, a zároveň by suše ironizovala je samotné? Že by Tony Blair napsal černou komedii pod názvem Ano, zbraně hromadného ničení v Iráku nebyly? Tohle víceméně právě udělal Václav Havel ve své poloautobiografické hře o kancléři nejmenované země, kde jsou ale všechna jména jasně česká, píše recenzent deníku Times Benedict Nightingale, který dal jeho hře tři z pěti hvězdiček.

Havlovo Odcházení je smutná, rozpustilá, sympatická hra, kterou autor sám přerušuje nahrávkami vlastního hlasu.

Z dramatického hlediska je Odcházení dost špatné a nemá satirickou sílu her jako Audience či Protest, které Havel napsal, když byl ještě disidentem.

Přestože je Odcházení hravé, nad jeho závěrem visí deprimující otázka. To se tedy východní a střední Evropa osvobodila pro tohle?

Kompletní článek v angličtině ZDE

Kéž bych mohl říct, že je Odcházení triumf, neboť Havel je jedním z velkých mužů naší doby, mimo jiné i proto, že během všech svých zkoušek i následných poct nikdy neztratil svůj šibalský smysl pro humor., píše Charles Spencer v deníku Daily Telegraph.

Jenže právě jedna z Havlových knih [tj. jeden anglický výbor, pozn. red.] se jmenuje Život v pravdě, a pokud mám být věrný této obdivuhodné filozofii, musím říci, že mi Odcházení připadá jako vážné zklamání.

Nová hra od bývalého českého prezidenta je bujně kousavá fraška o problémech odcházení z politického úřadu, píše v deníku Guardian Michael Billington. Je to ale také trochu pytlovité monstrum, které způsobilo, že se mi začalo stýskat po formální disciplíně starších Havlových her.

Havel má co říci: řadu inteligentních a ostrých poznatků o tom, jak je ponižující, když člověk přijde o moc. Mně se moc líbil návrh uspořádat pikantní mezinárodní turné přednášek, které by organizovala Agentura Show and Tell. Havel také útočí na svého následovníka v prezidentském úřadě, Václava Klause, který je ve hře jen mírně přestrojen a vystupuje jako mesiášský zastánce volného trhu, který plánuje zlikvidovat nevýdělečný višňový sad a postavit na jeho místě vulgární komerční středisko. A Havel právem satirizuje rostoucí množství politických poradců, kteří často mají více moci než zvolení politikové. Nakonec však Havel naházel do hrnce toho příliš mnoho: celou řadu nerozvinutých postav, fantasmagorické šarády a dokonce i nahrávku vlastního hlasu se suše ironickými poznámkami autora. Havlovy rané hry byly jakoby vytesány z mramoru, byla to absurdistická podobenství se sociálním svědomím. Tato nová hra se tak horečně snaží obsáhnout "všechno", že někdy přestáváme vidět její temný účel.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Po letech vydal Václav Havel novou hru. Stručně řečeno: je zklamáním. Z mnoha důvodů text nefunguje.

Havel v Odcházení použil zavedené techniky psaní svých starých her ze sedmdesátých a osmdesátých let. Starou strukturu oživil jen novým tématem, jenže tématem, které bohužel působí banálně. Hlavním hrdinou Odcházení je zkorumpovaný vysoký politik, který je donucen odejít z úřadu a přijde při tom i o vládní vilu, protože není veřejně ochoten chválit jiný mocenský klan, který po jeho svržení uchvátil správu země.

Probíhá široký "mírový proces", který sponsoruje Saúdská Arábie a podporuje ho Velká Británie, píše Jason Burke v týdeníku Observer.

Úplný Spengler a Petra Hůlová o Gruzii a budoucnosti na začátku září

Originální, promyšlený názor podložený argumenty a nejen dojmy U Nás nenajdete, i když „názor“ mají Češi všichni. Rubriky na ně máme ve všem tisku. Máme blogy, a přece kapacita nestačí. Kdo názor nejen má, ale taky se zajímá o názor druhých, zjistí brzy, že „pravicové“ názory jsou U Nás jeden jako druhý, tedy opravdu velká, hloupá, tupá, sprostá nuda (Steigerwald, Doležal, Komárek, Fištejn, Verner, Neff, Macek). Levičáci bývají chytřejší a vtipnější. Dobrá, je to věc vkusu, ...ale že by to bylo zrovna pestré? (Keller, Hekrdla, Bělohradský, Schnur, Kartous). Jan Čulík si v Blistech xkrát posteskl, že zajímavé konzervativní nebo aspoň pravé pravicové názory prostě nejsou na trhu, a proto se Naši zuřivci zprava marně vztekají, že jsou Blisty takový „Bolševický Hnůj“ . Konzervativní Pravda to tedy věru není. U Nás prostě není z čeho brát. Z jisté nostalgie, co je U Nás „nového“ si občas koupím Bakalův Respekt. No, to je něco. Nedávno jsem pro sebe objevil Asia Times, které mají také názorovou rubriku a autory, o kterých jsem nikdy neslyšel. A je to síla. Doporučuji Asia Times. Na ty Bakala naštěstí nemá.

K televiznímu klání senátorů Obamy a McCaina si dovolím pouze jednu poznámku. Nechci tvrdit, že předvolební televizní debata mezi Paroubkem a Topolánkem byla něco extra, ale zdá se, že takové nesmysly jako oba Američané se přece jenom asi báli veřejně vyslovit, anebo jim je někdo nedokázal napsat. Ve světle této show bychom si měli uvědomit, že skutečně dlouhodobá hra na demokracii, dokáže vynést na čelná místa ještě daleko neuvěřitelnější zjevy než ta naše mladá, jiná, skoro nezkažená...prostě Moravova.

Bipolární svět postavený na studené válce dvou mocenských bloků je nenávratně pryč. Dnešní multipolární mezinárodní prostředí nabízí příležitost pro další mocnosti, které by rády získaly své "místo na slunci". Jednou z nich je Indie, jíž patří nesporná pozice regionální velmoci v oblasti jižní Asie. Toto její postavení podporují i strategické rakety série Agni. Nově vyvíjená raketa typu Agni-III, která má mít mezikontinentální dolet, ovšem naznačuje, že indické ambice směřují ještě dále.

Nemůže již být pochyb, že po USA, Evropské unii a "rudnoucí" Latinské Americe vzniká nyní čtvrté obrovské nadregionální uskupení se zájmem o velmocenskou roli. Jde o Šanghajskou organizaci spolupráce, ekonomické a obranné společenství, které vzniklo na základě "Smlouvy o prohloubení vojenské důvěry v hraničních oblastech" v roce 2001. Dnes ji tvoří Čína, Rusko, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V roce 2004 získalo pozorovatelský status Mongolsko. Na summitu o rok později se pozorovateli staly Írán, Indie a Pákistán. Žádost USA, aby se směly summitu zúčastnit, byla odmítnuta. Dosud jakoby zůstávalo stranou pozornosti, že Rusko se již nějakou dobu postupně odvrací od politicky nestabilní Evropy a orientuje se na Asii. Právě prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce Rusko už řadu let usiluje o strategické partnerství s dosavadními dvěma regionálními velmocemi, Indií a Čínou, a členství v blocích, kde nejsou přítomny i tyto dvě země, pro ně ztrácí na významu.

Rusko, Čína, Pákistán a Indie jsou vlastníci jaderných zbraní, výrazné jsou i jejich kosmické ambice. Jejich ekonomický potenciál je obrovský, jsou členy WTO, MMF a SB. Jejich deklarovaným cílem je vybudovat hospodářsky i vojensky konsolidovanou střední a východní Asii.

LVI│ Po několika kusých zprávách z počátků války v Gruzii o českých dodávkách devastující těžké techniky a střeliva gruzínské armádě a po přehledu ukrajinských zbrojních dodávek Ukrajiny gruzínské armádě nyní přinášíme kompletní přehled všech potvrzených nákupů těžké bojové techniky a prostředků průzkumu od řady zemí v době, kdy Gruzii vládl prozápadně orientovaný prezident Saakašvili. Největší škody na osetinské civilní infratruktuře při gruzínském útoku nejspíš způsobily právě "hloupé" těžké zbraně: 203mm samohybné houfnice Pion z Ukrajiny, těžké houfnice Dana a tažené houfnice D-30 dodané Českem, salvové raketomety Orkan dodané Bosnou a salvové raketomety Grad dodané Izraelem. Gruzii dodala Česká republika i 25 120mm tažených minometů...

Bezpečnostní informační služba potěšila českou vládu zprávou, že ruská rozvědka hledá cesty, jak ovlivnit názor české veřejnosti na budování amerického radaru na českém území. Podle zprávy BIS se v roce 2007 ruské zpravodajské služby „snažily kontaktovat, infiltrovat a ovlivňovat osoby a subjekty (především ze sféry občanské společnosti, politiky a médií) mající vliv na veřejné mínění“. Největší účinnosti v ovlivňování názorů občanů České republiky ale ruské zpravodajské služby patrně dosáhly mimo území České republiky.

Izrael letos na jaře vážně uvažoval o vojenských útocích proti jaderným instalacím v Íránu, ale americký prezident Bush sdělil izraelskému prezidentu, že Bush takové útoky nepodporuje a nebude je podporovat ani po zbytek svého funkčního období. Informaci zveřejnil britský deník Guardian s odvoláním na vysoké evropské diplomatické zdroje.

Tehdejší izraelský prezident Ehud Olmert hovořit o této otázce s Bushem v rozhovoru v Izraeli dne 14. května. Důvody, proč Bush izraelské bombardování Íránu odmítl, byly dvojí.

Jedním důvodem byla americká obava z pravděpodobné íránské odvety, zřejmě by došlo k vlně útoků na americký vojenský i civilní personál v Iráku a v Afghánistánu i na americké lodě v Perském zálivu.

Zadruhé, Amerika poukázala na to, že se Izraeli nemůže podařil zlikvidovat celý íránský jaderný potenciál jediným úderem, i kdyby použil Izrael desítky stihaček. A realizace celé série útoků během několika dní by znamenala riziko totální války. Takže by záporné dopady akce převážily nad žádoucími.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Zaměstnanec útulku pro psy Josef Švejk, jehož pradědeček se proslavil v knize jistého Jaroslava Haška, se rozhodl, že si koupí ve frcu nějaký teplý oděv na zimu. Zastavil se u své známé Venduly Halabánové, která vedla Excalibur Army shop v ulici Ronalda Reagana.

První, co mu padlo do oka, byla uniforma ruského důstojníka za pouhých padesát korun.

"Halabánová, to je moje," jistil se po tom objevu Švejk. "Ruskou uniformu nosil už pradědeček a chtěli ho tenkrát popravit jako ruského špiona. To bude prča."

Taky že byla.

Formám účasti na kongresech a jejich evtl sponzorování jsem se na BL již věnoval ZDE.

Po poněkud směšném nápadu ministra Julínka jak zabránit uplácení lékařů kontrolou účetnictví farmaceutických firem a dnešním úvodníku pana Neffa plném zcela urážlivých prohlášení o hrabivosti lékařů, bych přece jenom něco k tématu chtěl dodat.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 150 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2008 přispělo celkem 145 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 606.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.8. 2008 částku 221 857.95 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,422.96 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.